Pohoří jitra

Posledních několik známých míst na samém východním konci známého světa se skrývá v tajemném Pohoří jitra. Tento článek se zabývá tím, která to jsou, co děsivého se o nich říká, a co podle mistrů, učenců a septonů leží za nimi, kam nedosahují žádné mapy.

Pohoří jitra je docela rozsáhlé horské pásmo na Dálném východě na samém východním konci známého světa. Táhne se zhruba do oblouku ze severu na jihovýchod. Severní úpatí leží mezi Pěti pevnostmi, komplexem obrovských pevností chránících východní hranici Zlatého císařství Yi Ti před nájezdníky ze Šedé pustiny a dalších zemí, a Suchou hlubinou, obrovským kaňonem ve tvaru pootočeného L, údajně zcela bez života. A odtamtud pokračuje na jihovýchod a tvoří tak severovýchodní hranici Stínozemí (tedy z Pohoří jitra Stínozemí v podstatě „vybíhá“).

Ovšem kde končí dál na východě, to nikdo neví. Stejně jako nikdo neví s jistotou, co se v pohoří a kolem něj nachází, o tom existují jen zvláštní příběhy.

Je to například Skryté moře, legendární moře uvelebené mezi horskými masivy. Patrně je to vnitrozemské moře a nebo velké jezero, které má na severní a jižní špičce dvě města, stejně tak tajemná a ne zcela potvrzená.

Carcosa na jižní špičce moře v horách, nemůže být s úplnou jistotou považovaná za skutečně existující město. Údajně tam však v exilu žije jistý černokněžnický lord, který o sobě tvrdí, že je 69. Žlutý císař Yi Ti, tedy by v takovém případě měl rodové jméno Chai. Údajně pomocí temné magie přežil tisíc let, jelikož dynastie žlutých císařů není u moci a nejspíš už naživu tisíc let, a čeká na svou příležitost k uchopení vlády. Přičemž pokud doopravdy existuje muž tvrdící svou příslušnost k císařské dynastii, mohl by nyní zkusit získat i reálnou moc, bez ohledu na to, zda říká pravdu. Současný sedmnáctý Azurový císař Bu Gai vládne sotva hlavnímu městu, sílí i generál Pol Qo, který se nazval prvním Oranžovým císařem, a v Yi Ti se objevil agresivní šedý mor. Tedy se ona příležitost černokněžnického lorda možná blíží.

Město okřídlených mužů je rovněž legendární, na severním břehu moře, a je pojmenované po tom, že tam mají žít lidé s kožnatými křídly, kteří dokážou létat jako orli. Stejně jako u Shryků – „ještěřích lidí“ z nedalekých Zemí Shryků by ale mohlo jít jen o lid odívaný do zvláštních kůží nebo se zvláštními ozdobami a zbraněmi, které svědci popsali jako křídla.

Poslední známé místo světa se pak nachází na severovýchodním úpatí pohoří přímo pod Suchou hlubinou. Jsou to velké planiny, kde mají stát města bezkrevných lidí. Tedy tak tvrdí cestovatelé. Podle nich tam žijí lidé bledí jako mrtvoly, nějaká specifická rasa, podle dalších to rovnou jsou mrtvoly, které vykrvili a pomocí temných rituálů vrátili životu.

A dál už není vůbec nic, tedy podle map. Někteří septoni věří, že zde, tedy za lesy Mossovy, Šedou pustinou a Pohořím jitra svět končí, protože je tam jen království mlh, království temnoty a nakonec království bouří, kde se moře a mraky spojují do jednoho celku. Další, že tam leží neznámé světadíly. A učenci, že je tam konec Essosu, ze severního Chvějivého moře, potažmo jižního Nefritového, se stává západní Moře zapadajícího slunce a vrací se k Západozemí. Není znám nikdo, kdo by mohl jakoukoli z možností potvrdit. Jen podle Corlyse Velaryona jedna loď, na kterou narazil během svých cest v Ašaji, byla pěkně poničený Lovec slunce lady Elissy Farman, jež o několik dekád dříve vyplula na západ a neznámou západní cestou se dostala kolem celé planety až do Ašaje. Tak by skutečně musela obeplout i východní konec Essosu a doopravdy by se někde tady Moře zapadajícího slunce spojovalo s Chvějivým a Nefritovým.

Foto: HBO