Říční krajiny

V centru Západozemí se nacházejí Říční krajiny, úrodná a vodnatá území, která v minulosti neustále měnila své panovníky.

Říční krajiny jsou centrálním regionem Sedmi království, i když se mezi doslovných sedm nepočítají. Během dobývání Západozemí Aegonem I. totiž neměly vlastního krále. Byly součástí království železných a teprve po jeho rozdělení vznikly jako osmá správní oblast. Ovšem fakticky to pro ně neznamená nic podstatného.

Sestávají z bohatých a lidnatých zemí mezi bodci Trojzubce a Černovodným proudem, mají příjemné klima s teplými léty a mírnými zimami tužšími jen kolem Šíje, a i když jsou relativně malé, jsou velmi úrodné díky častým dešťům a mnoha řekám. Však i urození bastardi v nich dostávají jméno Řeka.

Chybí jim akorát pořádné přírodní hranice a jsou proto často ničeny ve válkách. Na západě i východě se kolem nich sice zvedají hory, jenže ty patří sousedním královstvím a vždy fungovaly spíš jako ochrana před říčním lidem, stejně jako Šíje Severu. Ani Černovodný proud mezi nimi a Rovinou není tak efektivní obranou a hranice s Královskými zeměmi je rovnou politická a nemá žádnou geografickou podobu. Jde totiž o širokou, plochou pánev, která nabízí něco úplně jiného.

Vodstvo

Protože Říční krajiny leží v centrálním Západozemí, mají jen omezený přístup k moři – hraničí pouze se dvěma zálivy.

Jejich západní pobřeží omývá od Šíje až po hranici se Západními krajinami spolu s pobřežím Severu a Železných ostrovů Záliv železných mužů v Moři zapadajícího slunce. Stejně jako ostatní v něm říční lidé loví tresky, chmurnatky, mořské ďasy, rejnoky, huňáčky, sardinky a makrely a čelí u něj nebezpečí nájezdu železných. A na druhé straně je dlouhý Krabí záliv otevírající se na východě mezi Údolím a Korunními zeměmi do Úzkého moře. Ačkoli se ho vlastně Říční krajiny příliš nedotýkají, jen částečně v ústí Trojzubce mezi Solnopánvemi a Panenským jezírkem.

Mohou se však pyšnit největším jezerem v Sedmi královstvích, Božím okem, s proslulým hradem Harrenov na břehu. Je to obrovské jezero s vlastním ostrovem, teplými modrozelenými vodami, napájené několika potoky jako třeba Vlnivým potokem a vytéká z něj nepojmenovaná řeka, jež tvoří důležitý přítok Černovodného proudu.

Leží nedaleko hranic s Královskými zeměmi se spletí kopců a polí v okolí, s velkým množstvím zvěře a především s barvitou historií. Zpěváci vyprávějí příběhy o tajemném Zeleném králi Božího oka z věku hrdinů a nejen zpěváci o Harrenovi Hoareovi, železném staviteli Harrenova, který se odmítl vzdát targaryenským dobyvatelům, zemřel v dračím ohni a rozpoutal obávanou kletbu Harrenova.

Nejen, že kvůli ní vymřel každý rod, jenž se po něm hradu chopil (Qoherysové, Harrowayové, Towersové, Strongové, Lothstonové a Whentové), ale též zde Maegor I., syn Aegona I., zabil korunního prince, když mu po smrti svého bratra uzurpoval korunu, na dracích tu bojovali na smrt princové Aemond a Daemon během Tance draků a v téže válce tu proběhlo několik krvavých bitev. O něco později, v dobách, kdy se na Železný trůn pokoušeli usednout Blackfyrové, se pak v Bělostěnách nedaleko odehrál pokus o druhou Blackfyrovu rebelii a slavný turnaj v Harrenově těsně před pádem Targaryenů není třeba připomínat.

A kromě něj si samozřejmě zakládají především na hromadě řek, z nichž mezi největší v Říčních krajinách patří i dvě z nejdůležitějších v říši, Černovodný proud a Trojzubec. Ovšem dřív, než se může mluvit o Trojzubci, přichází na řadu jeho stejně tak důležité přítoky, jejichž soutokem teprve vzniká – Zelený, Modrý a Červený bodec.

Nejdelší a nejsevernější, Zelený bodec, pramení na Šíji a je pojmenovaný po špinavě zelené barvě po mechu a bažinách u pramene. Po celé jeho délce až k soutoku s ostatními vede Královská cesta, takže ho lemují prospívající města a nejeden hrad, avšak je hluboký a rychlý, je dokonce slyšet dřív než vidět, tudíž přes něj existuje pouze jeden bezpečný přechod, hrad Dvojčata u Šíje vystavěný před šesti sty lety rodem Freyů.

Pramen Modrého bodce, prostředního z přítoků, zase tvoří množství potůčků z kopců u Zálivu železných mužů, a proto je čistý a průzračný, tedy Modrý. Umožňuje to i cestu kolem něj, pokud se rozvodní a brody nejsou bezpečné – stačí obejít prameny u Sedmipotočí a Bábina močálu, od nichž pokračuje do městečka Krásnotrh a k soutoku tvořícímu Trojzubec. Zároveň je ale slabým místem Říčních krajin. Kdysi například umožnil jejich napadení železnými, když k němu přenesli lodě ze zálivu a dostali se po něm přímo do srdce oblasti.

A poslední Červený bodec je naopak široký a pomalý, posetý ostrůvky, jeho vody jsou mělké a červenohnědé od bláta stékajícího z kopců v Západních krajinách a i on je obklopený vesnicemi a městečky. Třeba hned nedaleko pramene se dá přejít v Šaškově brodu, o kousek dál v Růžovopanenském městečku a dál se dostává k Řekotočí, kde se stéká s Rejdivým proudem, čilou a čistou řekou pramenící stejně jako on v Západních krajinách. Odtamtud pokračuje podél Říční cesty až k soutoku s ostatními bodci.

Teprve u města Braniště se všechny tři toky setkávají a tvoří obrovský Trojzubec. K němu se postupně přidávají ještě Velká vrba s vlastním přítokem Malou vrbou, říčka Darry, Zelené jablko a Panna a celý tok se nakonec dostává do Solnopánví a Krabího zálivu v Úzkém moři. Proto ho také využili Andalové během své invaze k útoku na království Prvních lidí.

Ostatně, je mnohem přívětivější pro plavbu než pro pochod. Bezpečně ho překročit je možné leda u Rubínového brodu na Královské cestě, pojmenovaného po rubínech, které v těchto místech vyrazil Robert Baratheon princi Rheagarovi z hrudního plátu během rebelie. Je možné, že poblíž existuje i Vdovin brod, ale u něj nebylo upřesněno, přes jakou řeku vede.

Nedaleko bodců pak teče i Hořká řeka, svědek jedné z bitev proti Andalům, a dál na jihu Černovodný proud, jehož prameny vyvěrají v okolí města Kamenné septum a setkávají se v horním toku hluboké a rychlé řeky se zrádnými proudy. Ta míří rovnou do Korunních zemí, takže protéká územím, které před sjednocením Západozemí nebylo samostatné jako dnes. Její břehy kdysi okupovali Darklynové, Masseyové, říční králové Muddové, Fisherové, Brackenové, Blackwoodové a Hookové a nakonec tvořily hranici mezi Bouřlivým královstvím a královstvím Ostrovů a Řek.

A poslední větší pamětihodný tok se nachází mezi územími Brackenů a Blackwoodů. Je jím Vdovina voda geograficky rozdělující jejich panství, avšak přesto nefunguje jako skutečná hranice. Jak je o nich známo, jsou schopni dohadovat se i o tom, komu z ní patří která kapka.

Ostrovy

Protože mají Říční krajiny omezený přístup k moři, nepatří k nim žádné „mořské“ ostrovy. Ale díky množství širokých řek a největšímu jezeru kontinentu se tam přece jen území obklopená vodou najít dají – dva z méně významných ostrovů jsou Jelení ostrov v Červeném bodci a Mlžný ostrov, bývalé sídlo říčních králů Fisherů, a vedle nich se mohou cestovatelé dostat i na známější, Tichý ostrov a Ostrov tváří.

Tichý ostrov leží v ústí Trojzubce. Je jen řídce obydlený, protože ho kvůli vysokým přílivům obklopuje bahno a blátivé pláně s jezírky vody, jež lze pěšky přejít pouze po nebezpečné, dlouhé a nečekaně klikaté stezce víry. To údajně zvládnou jen věrní a čestní, zatímco zlé mají polykat pohyblivé písky nebo se mají topit při náhlém přílivu. A ať je to pravda nebo ne, každý by měl s rozvahou hledat, kam klást chodidla, a nejlépe následovat někoho, kdo ostrov zná.

Teprve o něco výš nad bahnem následují svahy pokryté terasovitými poli, rybníky, větrné mlýny, pastviny pro ovce, hospodářské budovy a především septum. Stálí obyvatelé ostrova, mužský řád kajícníků, jsou totiž zapřísáhlí víře v Sedm a v místním útulku hledají odčinění svých hříchů modlitbami a tichem.

Nosí obvykle hnědošedé róby s širokými rukávy a kapucemi a mnoho z nich i vlnu kolem úst. Ticho je jim totiž dovoleno přerušit pouze při zpovědi a jen proktoři smí mluvit jeden den ze sedmi. Jediným, kdo nemusí přinášet oběť slibem mlčení, je Starší bratr, jenž v podstatě celý ostrov vede.

Ten žije v Poustevníkově jámě na úbočí kopce, kde se usídlili první svatí muži asi před dvěma tisíci lety. Je to kupodivu pohodlná jeskyně s dřevěnými dveřmi, vlněnými koberci a tapiseriemi a vybavená jednoduchým nábytkem z naplaveného dřeva. Odtamtud se stará o příchozí informace a značně je filtruje, protože mnoho z bratrů přišlo na ostrov, aby uteklo před hrůzami světa, ne aby v nich zůstávali, a o občasné hosty, většinou raněné a nemocné. A i o ostrov samotný, tedy o vinici, pivovar, úly, jablečný sad, zahrady a o břehy řeky, kde bratři sbírají naplaveniny.

Nejčastěji to bývá dřevo, ale setkali se i se stříbrnými šálky, železnými hrnci, balíky vlny, rezavými helmami a meči a šesti rubíny, přičemž stále čekají na sedmý. Ale také s mršinami vran, jelenů, prasat, koní i lidí.

Fakt, že je Tichý ostrov sídlem mužského řádu, ale neznamená, že na něj nesmějí ženy. Nežijí tam trvale, ovšem existují pro ně zvláštní chatky, ať už přijdou sami nebo s přáteli. Na ostrově totiž není dovoleno nesezdaným spát pod jednou střechou. Nejvíce tam hledají útočiště nemocné nebo těhotné a ač se to neděje často, jsou ženské chatky podobné včelínům z kamene pečlivě udržované v čistotě a suchu a vybavené kožešinami, přikrývkami, umyvadlem, krbem a židlemi.

Ostrov tváří, ještě proslulejší, se pak nachází uprostřed Božího oka. Je jednou z mála známých oblastí jihu, kde stále rostou čarostromy, a váže se k němu mnoho tajemství. Třeba už během dávné války dětí lesa a Prvních lidí tam měly děti seslat kladivo vod k rozbití pevninského mostu Paže Dorne a nakonec, když se rozhodly válku ukončit, uzavřely tam s lidmi mírovou dohodu.

Na oslavu pak každému čarostromu na ostrově vyřezaly tvář, aby mohli být staří bohové svědky paktu, a stvořily řád zelených lidí, kteří tam zůstali a starali se o poslední pozůstatky jejich magie. Dokonce ani Andalům se je nepodařilo porazit a příběhy o zelených lidech přetrvávají dodnes, takže si i někteří mistři myslí, že tam děti lesa přežily domnělé vyhubení.

Krajina

Kromě svých vod už však mají Říční krajiny jen málo, co z přírody nabídnout. Na západě dosahují ke kopcům v Západních krajinách, přičemž některé kdysi ovládali říční králové, a na východě k Měsíčním horám. Samotné ale žádné pohoří nemají a musí si vystačit jen s několika nižšími vrchy.

Nejznámějším je Vysoké srdce, posvátný kopec dětí lesa přibližně ve středu Říčních krajin u Žaludohradu. Je kolem něj koruna z jednatřiceti pařezů čarostromů, které podle písní nechal posekat andalský král, když vyvraždil zdejší děti lesa i První lidi chránící staré bohy, a od těch dob se říká, že tam straší. Ovšem pro ty, kdož se na místo odváží, jde o docela bezpečné útočiště díky relativní výšce a přehledu po okolí, a navíc zde sídlí i skutečný „duch“ Vysokého srdce s věšteckými sny a láskou pro smutné písně.

Dalším důležitým vrškem je Dutý kopec o něco jižněji ve stejném hornatém pásmu táhnoucím se na západ. Jen není známý pro svůj povrch, ale pro to, co leží pod ním – útočiště Bratrstva bez praporců. Ukrývá totiž obrovskou jeskyni a mnoho tunelů, má kamenné stěny prorostlé kořeny čarostromů a dokáže pojmout mnoho vesničanů a schovat je před válkou.

A třetí poměrně zajímavé kopce jsou Cecky, dvojice travnatých vršků na sporném území mezi Kamenným plotem Brackenů a Havranostromem Blackwoodů. Jejich neobvyklý název se odvozuje od podoby s dámským poprsím a v dávných dobách byly nazývány jednoduše Cecky nebo Matčiny cecky, ale za vlády Aegona IV. se to změnilo.

Ten je na počest své kypré milenky Barby Bracken pojmenoval Barbiny cecky, avšak později přijal novou milenku, Melissu Blackwood. Byla to drobná dívka, a když Aegon slyšel, že ji Barba právě kvůli tomu uráží, přejmenoval kopce na Missiny cecky a věnoval je Blackwoodům. A od té doby se oba rody hádají, čí Cecky to vlastně jsou.

K těmto několika vráskám na tváři Říčních krajin se ještě dá přičíst pár malých lesů. Bílý les, kde podle písní během invaze Andalů z podzemí vylezly děti lesa a vypustily stovky vlků, Třígrošový les nedaleko Vysokého srdce a les u Božího oka. A známý je v poslední době i Šeptající les, zalesněné údolí, které získalo své jméno po bitvě Lannisterů proti armádě Robba Starka.

Kromě nich jsou Říční krajiny plochou kulatou pánví a jediným jejich dalším výběžkem je Orlí mys u Zálivu železných mužů na hranici se Severem. Ukazuje k Železným ostrovům a v minulosti ho také železní ovládali, dokud o většinu nepřišel Torgon Greyjoy a o zbytek jeho nástupci a nepřevzali ho Mallisterové z Mořské stráže.

O to pohodlněji se skrz ně ale dá cestovat po třech cestách zbudovaných Targaryeny po sjednocení Západozemí, když se stalo nutností zajistit spolehlivé cesty do jednotlivých oblastí – Královské, Vysoké a Říční.

Královská cesta, hlavní cesta přes Sedm království, protíná celé Říční krajiny od hranice se Šíjí, kam přichází ze Severu. Odtamtud běží na jih podél Zeleného bodce, u Hostince na rozcestí se setkává se zbývajícími dvěma, pokračuje přes Trojzubec a kolem Božího oka až do Korunních zemí. Není sice tak velkolepá jako valyrijské cesty minulosti, ale podstatně zlepšila mobilitu a možnosti obživy – na rozdíl od Severu je kolem ní v Říčních krajinách mnoho hostinců a vesnic.

Vysoká nebo také Východní cesta pak od Hostince na rozcestí míří na východ do Údolí Arryn. Vede přes úpatí Měsíčních hor až ke slavné Krvavé bráně a je divoká a nebezpečná. V zimě často zapadává sněhem, některé její úseky jsou pouhou kamenitou stezkou a často na ní útočí horské klany a stínokočky. Přesto je ale nejrychlejší cestou do Orlího hnízda.

A Říční cesta vede od Hostince na rozcestí na druhou stranu, do Západních krajin. Běží kolem Červeného bodce a Řekotočí a nakonec se dostává až k hranici, odkud míří do Casterlyovy skály.

Pevnosti a města

Jak to tedy vypadá, v Říčních krajinách jen kvete život a musí tam existovat i spousta jiných cest a míst, kam by měly vést. Přesto v nich není žádné skutečné město, protože říční králové kdysi odmítli stanovy, které by sídlištím dovolovaly rozšířit se a získat status města.

Kromě hradů říčních lordů, mezi něž patří nyní bývalé správní sídlo Řekotočí, bývalé a teď opět zavedené správní sídlo Harrenov, Žaludohrad Smallwoodů, Atranta Vanceů z Atranty, Zámecký háj Harltonů, Darry Darryů, Lychester Lychesterů, Růžovopanenský hrad Piperů, Panenské jezírko Mootonů, Havranostrom, Mořská stráž, Kamenný plot, Dvojčata, Poutníkův odpočinek Vanceů z Poutníkova odpočinku, Bělostěny Butterwellů, Vrboles Rygerů nebo Harrowayova věž Rootů, proto lze narazit na mnoho nejrůznějších sídlišť.

Mezi větší patří třeba město kolem Mořské stráže, které vlastní flotilu šesti lodí a dvou válečných galér a funguje jako hlavní strážce Zálivu železných mužů. K tomu mu slouží obrovský bronzový zvon v Dunivé věži, který se rozezní pokaždé, když stráže zahlédnou válečné veslice. Což se naposledy po třech stech letech stalo během války pěti králů.

Dalším je Krásnotrh u Modrého bodce, skromně obydlený, ale s bohatou historií. Když byla okolní oblast dobyta bouřlivými králi, jistý Pate z Krásnotrhu se pokoušel získat země zpátky a stát se říčním králem. Následně po bitvě u Krásnotrhu Trojzubec převzali železní, přičemž druhý železný král Ostrovů a řek si zde rovnou postavil sídlo. Teprve jeho syn se rozhodl pro stavbu Harrenova, a i když byl zabit, spojení nevinného městečka s královskými dynastiemi nekončilo – princ Aegon, pozdější Aegon IV., zde poznal svou milenku Megette.

Dál od něj, po proudu Modrého bodce, se dá dostat až k soutoku s ostatními bodci a Trojzubci, a tam leží městečko lorda Harrowaye zvané Braniště. Kdysi tam v Harrowayově věži sídlil rod Harrowayů, ale nyní ho vystřídal rod Rootů, který ho obnovil po řádění dračice Vhagar během Tance draků. Zároveň nabízí jeden z mála přívozů přes Trojzubec a kdysi, než řeka přesunula koryto, z něj bylo možné doplout přímo do slavného Hostince na rozcestí.

Ten stojí nedaleko na rozcestí Královské, Říční a Vysoké cesty a v minulosti byl součástí panství Darryů. Existuje totiž už víc než dvě stovky let – vznikl, když nechal Jaehaerys I. postavit s Královskou cestou i zařízení, kde přebýval s královnou, a na jejich počest ho pojmenovali Dvě koruny.

Poté u něj jeden hostinský postavil zvonici, načež mu začali říkat U Zvoníka, a nakonec se dostal do rukou zmrzačeného rytíře Jona Heddla, jehož rod se o něj stará dodnes. Jon se stal na stará kolena kovářem a vykoval pro hostinec ceduli s tříhlavým drakem ze železa, takže ho přejmenoval na Řinčivého draka kvůli hluku, který dělala cedule ve větru.

Jenže potom si Daemon Blackfyre přivlastnil černého draka jako svůj znak, rozpoutal první Blackfyrovu rebelii a prohrál. Lord Darry proto ceduli rozbil a vyhodil ji do řeky, tudíž lidé, kromě jedné z hlav vyplavené na Tichém ostrově, na draka zapomněli a hostinci se začalo říkat Říční. Trojzubec totiž protékal přímo pod ním a hosté dokonce mohli sedět v pokojích a nahazovat pruty z oken. Až v dobách, kdy zařízení převzal dědeček Máši Heddle, hostinské ze začátku příběhu, se řeka odklonila a název se změnil na Hostinec na rozcestí.

U Červeného bodce, kde také existuje pár městeček jako Šaškův brod a Vendiš, pak zase stojí další oblíbený hostinec, Hostinec u klečícího muže. Je to příjemná budova s přízemím z šedého kamene a patrem ze dřeva označená cedulí s králem na kolenou, údajně postavená v místech, kde Torrhen Stark poklekl před Aegonem Dobyvatelem, a vaří v něm velmi dobré pivo.

Směrem po proudu od jednoho i druhého dál vede cesta rovnou do Solnopánví, města u Krabího zálivu v ústí Trojzubce. Patří rodu Coxů, ač další zdroje tvrdí, že odsud pochází i rod Hawicků, a i když nikdy nešlo o důležitý obchodní uzel, dají se tu najít lodě z různých koutů světa. Kupříkladu Arya Stark zde nastoupila na loď z Braavosu.

Vytíženější přístav stojí na opačné straně ústí – Panenské jezírko rodu Mootonů z hradu na kopci nad ním. Je pojmenované po jezírku, kde měl legendární blázen Florian ze Sansina oblíbeného příběhu poprvé spatřit pannu Jonquil koupat se se sestrami, takže má kromě mnoha hostinců i památnou Jonquilinu věž, je obehnané zdí z růžových kamenů a také z něj vedou dvě cesty do Králova přístaviště – rychlejší přes Šerodol a druhá podél pobřeží.

Je však nečekaně staré. Existovalo jako centrum samostatného království ještě před invazí Andalů. Během ní padlo, když zemřel chlapecký král Florian Odvážný, a nakonec se mezi prvními dostalo do rukou Targaryenů. A důležitou úlohu sehrálo i během Tance draků, kdy jeho lorda Mootona roztrhal drak Sluncežár při pokusu získat nedaleký Havranův hřad a kdy ho princ Daemon Targaryen a dračí jezdkyně Kopřiva používali jako základnu pro lety po Říčních krajinách.

Na západ od něj leží Boží oko, kde existují rovnou dvě města. Harrenovo město u Harrenova, dnes téměř neobydlené, ale v době, kdy se konal Velký koncil a volil se nástupce Jaehaeryse I., se tu ubytovalo tolik lidí, že se stalo čtvrtým největším městem Sedmi království, a město na jižním břehu jezera. Jeho jméno zatím nebylo zmíněno a v současnosti není příliš obydlené ani to. Tvoří ho jen shluk bílých domů kolem pevnosti uprostřed, septum, hostinec a doky.

A na jih od něj už teče Černovodný proud, podél kterého stojí dvě poslední nejznámější městečka, Valivý vodopád a především Kamenné septum. To je pojmenované po jeho velkém septu, i když kromě něj má i vlastní pevnost z šedého kamene a důležitější zařízení jako nevěstinec U Broskvičky nebo tržiště s fontánou ve tvaru skákajícího pstruha. Navíc se stalo dějištěm jedné z nejdůležitějších bitev Robertovy rebelie, bitvy zvonů, když se tam zraněný Robert Baratheon ukryl v septu během útěku z jihu, setkal se s ostatními rebelskými armádami a společně porazili Jona Conningtona v čele královského vojska.

Vesnice

Z vesnic, kterých je v Říčních krajinách nepočítaně, stojí za zmínku Zkřížené jilmy u Božího oka, kde se během Tance draků odehrála „hostina mrtvol“, když se vojáci namaskovali jako padlí a zmasakrovali nepřítele, Donellův les, Bábin močál, sídlo rytířského rodu Naylandů poddaného Freyům, Jehněnivy, Myší mlýn, Hrachové údolí se septem, kde jsou uložené Anály řek, Grošostrom mezi Cecky pojmenovaný po velkém dubu s přibitými groši, Beranobrod, Řekoohbí, Sedmipotočí, Šerer, Hořící mlýn, Hopsavé kameny či Ořechov. Spolu s vesnicemi kolem některých hradů.

A kromě nich v Říčních krajinách ještě existuje mnoho dalších míst s nemalým významem nebo známou historií. Mezi ta patří třeba sporná území mezi panstvími Brackenů a Blackwoodů, kam spadá Bitevní dol, vesnice Kamenné mohyly, Uchvácení a Medostrom, Samostřílový pahorek, Zelenokopec, Drtivý mlýn, Lorgenův les, Říjná louka, Vosí les a tržiště Blátohrob, nebo i množství ruin.

Nejznámějšími ruinami jsou na kopci nad Modrým bodcem pozůstatky starodávného zámku královského rodu Muddů, jenž kdysi úspěšně spojil většinu oblastí kolem Trojzubce. Akorát jeho původní jméno už nikdo nezná, a tak ho lidé pojmenovali Starokameny.

Dostat se k němu lze přes svah plný křoví a stromů po stezce dvakrát obkružující celý kopec, avšak málokdo se obtěžuje. V minulosti odtamtud lidé odnášeli kameny na stavbu sept a pevností, tudíž z hradu zůstaly jen základy a hrobka říčního krále Tristrifera IV. Mudda. Alespoň se tak většina domnívá, protože vytesaný náhrobek v podobě muže s válečným kladivem už ohladil čas a runy vyprávějící jeho příběh nejsou k přečtení. Mnohem oblíbenější zdejší příběh je proto o Jenny ze Starokamenů, kvůli které kdysi princ Duncan, syn Aegona V., zahodil korunu.

Dále se dá jižně od Božího oka najít opuštěná pevnost Bílý vřes a po celých Říčních krajinách mnoho spálených vesnic, z nichž část dosud nebyla obnovena. Ty si během Tance draků vzal do parády princ Aemond na dračici Vhagar a v záchvatu zuřivosti je vypálil. Popelem tak lehl Bechester, Most lukostřelců, mezi pozemky Brackenů a Blackwoodů Jílové jezírko, Panský mlýn, Ohyb, Blátosíň, Stará kovárna a Dřevoplot, Bábin mlýn, Merrydownská rokle, kde padlo třicet mužů a tři stovky ovcí, Starý přívoz, Stará vrba, Pavoučí les, Kamenohlava, Sladkovrba, Svinský brod, Bílá vrba nebo Holčinov.

Říční lidé

Říční lidé, směska tvrdých válečníků, mírumilovných rybářů a zbožných poddaných, i jejich hašteřiví lordi zastupují andalskou kulturu, jež u nich převládla, a jen ve výjimečných případech mezi nimi zůstává kultura Prvních lidí. Tím asi nejznámějším jsou Blackwoodové, vyhnaní králové Vlčího lesa na Severu, v jejichž sídle se nachází slavný mrtvý čarostrom. I když totiž už dávno zašel (jsou přesvědčeni, že ho otrávili Brackenové), neustále k sobě každý večer láká hejna vran.

Avšak ať První lidé nebo Andalové, všichni se dobře přizpůsobili prostředí. Kromě farmaření využívají nespočet řek pro převoz zboží i k obchodu samotnému. Mnozí často vystavují zboží na březích nebo na svých bárkách zastavují u obchodních lodí a obchodují přímo na vodě, protože i velké lodě často plují proti proudům do vnitrozemí. A protože jsou Říční krajiny velmi úrodné, zboží tvoří kromě výrobků i ovoce, zelenina a zvířata a dokonce i víno z malých, trpkých hroznů.

A v dobách války, před nájezdy Lannisterů z poslední doby, zase měli být říční lordi schopni shromáždit pětačtyřiceti­tisícovou armádu a představovat nepřehlédnutelnou vojenskou sílu, jak se ostatně ukázalo i v Robertově rebelii, při níž jejich pomoc rebelům znamenala zásadní posun.

Ostatně, sídlí v nich mnoho urozených, jako jsou rody Bigglestoneů, Blackwoodů, Blantreeů, Brackenů, Butterwellů, Chambersů, Charltonů, Coxů, Erenfordů, Freyů, Goodbrooků, Grellů, Greyů, Haighů, Harltonů, Hawicků, Heddleů (nyní jen hostinští), Keathů, Lollistonů, Lychesterů, Mallisterů, Mootonů, Naylandů, Nuttů, Paegeů, Pemfordů, Perrynů, Piperů, Rooteů, Rygerů, Shawneyů, Smallwoodů, Terricků, Tullyů, Vanceů z Atranty a Poutníkova odpočinku, Vyprenů, Wayneů a Wodeů.

Některé už však stihly i vymřít, jako královský rod Fisherů, Muddů, Hooků, Justmanů i Teagů, Maegor Krutý vyvraždil rod Harrowayů, kletbě Harrenova podlehli zmínění Lothstonové, Qoherysové, Towersové, Strongové a Whentové a mužská linie Darryů a Deddingsů vymřela ve válce pěti králů. Ovšem na druhou stranu, vznikly i nové rody, třeba rod Slyntů z Harrenova (ani ten si Harrenov neudržel dlouho), a nové rodové větve Baelišové z Harrenova, Freyové z Řekotočí a v knize Lannisterové z Darry.

Foto: HBO