Dornské urozené rody jsou často odlišné od rodů ze zbytku Západozemí a nejinak je tomu i u Allyrionů. Byl nějaký Allyrion kdysi král? Milenec Oberyna Martella? Nebo jen jeho neteře, princezny Arianne? Či pomáhal otrávit Gregora Cleganea? Nic z toho by dornským uším vlastně neznělo nijak zvláštně.
Rod Allyrionů je šlechtický rod z Dorne. Sídlí v Božím hrobu u řeky Vaith, v místě, kde se do ní vlévá řeka Důtky. Tedy podle knihy Daerona I. Targaryena, v níž rozdělil dornskou populaci do tří etnických skupin, patří mezi slané Dorny z pobřeží a okolí řeky Zelnokrvavice, kde je nejvíce krve Rhoynů namísto Andalů. Ve znaku mají zlatou ruku na pozadí rozděleném na osm polí, čtyři černá a čtyři červená, a jejich slova by měla znít: „Žádný nepřítel nesmí projít.“
Navzdory tomu, že dnes se počítají mezi rody s velkým zastoupením rhoynských předků a mezi slané Dorny, původně založili rod Allyrionů andalští dobrodruzi. Někdy během nebo po invazi Andalů do Západozemí došli až do Dorne a i přes tamější nepříznivé přírodní podmínky se tam rozhodli usadit. Tak vznikly rody Allyrionů, Jordayneů, Martellů, Qorgyleů, Santagarů, Ullerů nebo Vaithů. Dokonce tam svou pozici Allyrioni zajistili natolik, že si po čase utrhli vlastní malé království, v němž byli Martellové, nyní lenní pánové celého Dorne, jejich vazaly.
Později ale Martellové za pomoci rhoynské princezny Nymerie sjednotili Dorne a naopak Allyrioni poklekli před nimi. Proto od té doby následovali jejich příkladu, a to třeba i během první dornské války proti Aegonu Targaryenovi, jenž se snažil dobýt celé Západozemí. Utekli z Božího hrobu, ještě než tam dorazila Aegonova manželka a sestra Rhaenys na své dračici, aby se vyhnuli boji. Targaryeni tak nemohli žádné šlechtice porazit, vzít jako rukojmí nebo donutit pokleknout, fakticky nemohli nic dobýt, a tudíž byli nakonec nuceni své rychle upadající síly stáhnout.
Potom se Allyrionové do velké historie ničím významnějším nezapsali, až dokud se nedostali do popředí politické hry o trůny započaté v Králově přístavišti během příběhu. Božímu hrobu tehdy vládla lady Delonne Allyrion, po dornském způsobu svým vlastním jménem, protože tam tituly a země po rodičích dědí nejstarší dítě, ne jen syn. Její dědic ser Ryon Allyrion a jeho bastard ser Daemon Písek přitom doprovázeli mezi dalšími Dorny prince Oberyna Martella na svatbu krále Joffreyho Baratheona s Margaery Tyrell. Ani to v Dorne neviděli jako žádnou urážku nebo problém, přestože je Ryon ženatý s lady Ynys Yronwood a má s ní alespoň dva syny. V Dorne se i na bastardy hledí poněkud lépe než ve zbytku říše.
Ostatně Daemonovi, pohlednému, vysokému, skvělému jezdci s nebesky modrýma očima a blond vlasy nic nebránilo stát se nejlepším nynějším mečem v Dorne, pobývat ve Vodních zahradách Martellů, nebo tam dokonce navázat poměr s knižní dědičkou Dorne, Arianne Martell, když jim bylo oběma čtrnáct. Dokonce ani princ Doran nijak nereagoval, když se o jejich eskapádách dozvěděl, však dornské ženy mívají milence. Jen odmítl Arianne za Daemona provdat, když ho o to Daemon bláhově požádal. Na to pořád nebyl dost urozený.
Na druhou stranu, byl dost urozený a schopný, aby dělal panoše samotné Rudé zmiji Oberynovi, který ho nakonec pasoval na rytíře. Existují i pomluvy, že byl dokonce jeho milencem, jen se málokdo odváží říct to Daemonovi do očí a jsou velké pochybnosti, zda by to mohla být pravda.
Právě Daemon potom pomáhal Oberynovi, v knize ještě spolu s lordem Dagosem Manwoodym, připravit zbroj a zbraně pro rozsouzení soubojem s Gregorem Cleganem, jehož výsledek měl rozhodnout o vině Tyriona Lannistera ve věci královraždy. Byl to tedy on, kdo natřel ostří Oberynova kopí jedem. Tím jeho úloha končila v seriálu, ale ne tak v knize. Po Oberynově brutální prohře obratem informoval jeho dcery v Dorne, a když se vrátil domů a zjistil, že Doran je nechal zadržet, protože nejstarší z nich požadovaly různé násilné reakce od zavraždění nového malého krále Tommena po vyplenění Starého města, dočkal se rovněž zatčení. Tvrdě totiž trval na jejich propuštění.
Doran ale nakonec propustil všechny a každému svěřil tajný úkol, kterým přispět k podrytí Železného trůnu a tím i k pomstě Oberyna. Protože tou dobou už hostil malou princeznu Myrcellu Baratheon, již na začátku příběhu zasnoubili s jeho nejmladším synem, přijal i návštěvu člena Královské gardy, když do Dorne přivezl Gregorovu lebku na znamení smíru a údajné spravedlnosti. Doran předstíral spokojenost s takovým gestem, uspořádal hostinu a připil si na zdraví Tommena.
Jen ne každý hodlal předstírat alespoň tolik. Třeba Daemon si zásadně připít odmítl. Na rozdíl od nejmenovaného lorda Božího hrobu, který byl přítomen také, což přináší určité nejasnosti. Není totiž zřejmé, jestli do té doby Delonne zemřela a Ryon se stal lordem, nebo jestli to byl třeba její manžel, o kterém nejsou dostupné žádné informace.
Potom Doran Daemona znovu zařadil do družiny své dědičky Arianne, dokonce z něj udělal její přísežný štít, když ve vydaných kapitolách zatím nedokončené knihy vyrazila na setkání s údajným Aegonem Targaryenem, synem její tety Elii, který měl potají vyrůstat v Essosu a začal dobývat Bouřlivé krajiny. Akorát Daemon rozhodně nevěří, že domnělý Aegon je tím, za koho se vydává.
Členové rodu Allyrionů (k začátku seriálu):
- lady Delonne Allyrion, lady Božího hrobu
- ser Ryon Allyrion, syn a dědic Delonne
- ser Daemon Písek, nemanželský syn Ryona, známý jako Bastard z Božího hrobu
- lady Ynys Yronwood, manželka Ryona
- alespoň dva synové Ryona a Ynys
Foto: HBO
