Rod Blackfyrů (vymřelý rod)

Rod Blackfyrů byl založen velmi nedávno a vydržel jen necelé století, ale i tak zamíchal historií Západozemí víc než dost pěti rebeliemi proti Targaryenům.

Blackfyrové byli jako rod založeni v době vlády Daerona II. Targaryena. Sídlili nejprve v Královských zemích u Černovody, později v Tyroši. Ve znaku měli černého tříhlavého draka na červeném poli, tedy obrácené barvy Targaryenů, neboť jejich zakladatel byl bastardem Aegona IV., a v podstatě šlo o vedlejší rodovou větev Targaryenů. Neměli žádné poddané, zato si předávali dědičný meč Targaryenů Blackfyre, platinově blonďaté vlasy, fialové oči, někdy věštecké dračí sny a nakonec se rozhodli předávat si titul krále Andalů, Rhoynů a Prvních lidí a lord Sedmi království. Ač se jim nikdy nepodařilo usednout na železný trůn.

Založení rodu

První Blackfyre, Daemon, se narodil jako Daemon Vodský, jak se pojmenovávají všichni uznaní urození bastardi z Korunních zemí. A to princezně, respektive chvíli královně Daeně Targaryen, sestře a manželce krále Baelora I. Ten neměl jako septon o ženy a potomky žádný zájem, své manželství anuloval a svou manželku a další dvě sestry zamkl v Panenských komnatách, aby se vyhnuly všem pokušením. Stejně jako on. Jenže dobrodružné Daeně se několikrát povedlo utéct a při jednom takovém výletu otěhotněla se svým bratrancem Aegonem. Ten se brzy na to, po předčasné smrti Baelora i jeho nástupce, Aegonova otce Viseryse II., stal Aegonem IV.

Daena dlouho odmítala přiznat, kdo je otcem dítěte pojmenovaného po jejím slavném dědečku Daemonovi, ač se mnoho lidí dovtípilo pravdy. Aegon IV. byl proslavený četnými milenkami. Daemona proto vychovávali v Rudé baště, zbrojmistr ser Quentyn Ball ho učil válečnému umění a když mu bylo 12, účastnil se turnaje panošů, kde zvítězil. Aegon IV. ho pak osobně pasoval na rytíře a veřejně mu předal meč Blackfyre, čímž formálně uznal své otcovství. Někteří už tehdy začali přemýšlet, že meč může symbolizovat monarchii, když patřil už Aegonu I. a přecházel z krále na krále. Co když tedy Aegon IV. zamýšlel naznačit, kdo by měl být jeho následníkem?

Což nebyl jediný důvod. Skutečným následníkem byl totiž princ Daeron, spíše učenec než bojovník. Zato Daemon vyrostl ve vysokého, silného, svalnatého válečníka, měl tmavě fialové oči a stříbrozlaté vlasy po obou targaryenských rodičích a snad byl podobný Aegonu Dobyvateli. Taky nosil drahou zdobenou černorudou plátovou zbroj a na přilbici měl ocelová „dračí křídla“. Navíc brzy přestal zdůrazňovat svůj původ, když po svém novém meči přijal rodové jméno Blackfyre.

Aegon IV. mu k tomu vyjednal i zásnuby s lady Rohanne z Tyroše. Později Daemonovi podporovatelé začali tvrdit, že toužil po své poloviční sestře, princezně Daenerys, a že Aegon, který chtěl uzavřít spojenectví s Tyroší, slíbil Daemonovi víc než jednu ženu. To se ale nikdy nepotvrdilo.

A nakonec přišel poslední zásadní čin, kterým Aegon IV. přispěl k pozdějším ambicím Blackfyrů. Těsně před svou smrtí z čisté zášti legitimizoval všechny své bastardy. Ti urození se pak stali známí jako Velcí bastardi a právě mezi ně Daemon patřil. Jen si žádný z nich nikdy nepřisvojil jméno Targaryen, i když po tomto činu by na to měli teoretický nárok.

Aegona pak na trůně vystřídal Daemonův poloviční bratr Daeron jako Daeron II., rozhodně ne tak hr do rozvracení říše jako jeho otec. Zaplatil věno slíbené archónovi z Tyroše a dohlédl na to, že si Daemon Rohanne skutečně vzal (v seriálu se objevila zmínka, že si vzal jakousi Serenu Blackfyre). Dokonce mu věnoval území u Černovody a právo postavit si hrad, aby ho zaopatřil a nedal mu důvod k nepřátelství. I manželství s Rohanne bylo pro Daemona dost úspěšné. Ještě ten rok se jim narodila dvojčata Aegon a Aemon a později dalších pět synů a alespoň dvě dcery.

Blackfyrové a jejich rebelie

Jako problém se ukázalo, že Daeron II. měl také manželku, dornskou princeznu Myriah. Spolu s ní a se svatbou Daenerys s Myriahiným bratrem se k říši připojilo Dorne, na královském dvoře vzrůstal dornský vliv a k tomu Daeronův nejstarší syn podědil hodně rysů své matky místo typických Targaryenů. Takový posun se nelíbil mnoha lordům zvyklým mít Dorny za nepřátele místo spojenců. Znovu se proto začaly šířit povídačky o nelegitimnosti Daerona II. (ty začal už Aegon IV., protože neměl rád svou manželku ani své legitimní děti) a ještě zesílily hlasy, že Blackfyre je mečem králů a že ho vlastní Daemon. Čím dál víc lordů a rytířů se tedy vyjadřovalo pro něj, ač po celé roky říše stále zůstávala v míru. Dokonce ještě osm let od spojení celého kontinentu jižně od Zdi.

Mistr Yandel (jako mnoho dalších) se domnívá, že to tedy nebyla údajná touha po Daenerys, ale další poloviční bratr, Aegor Řeka, a podle Maekara I. Targaryena i ser Quentyn Ball, kdo Daemona přesvědčili, aby konečně uplatnil svůj údajný nárok na trůn. Nejspíš to i bude pravda, Daemon určitě ne bezdůvodně zasnoubil svou nejstarší dceru Callu s Aegorem a ser Ball se rovněž hlasitě přidal na jejich stranu. Stejně jako mnoho dalších, kteří nakonec Daemona přivedli k nenávisti vůči jeho bastardství a k rozpoutání rebelie. Tehdy si Daemon zvolil do znaku obrácené barvy Targaryenů, získal přezdívku Černý drak a rok se snažil získat i korunu.

Jenže ještě, než vůbec stačil veřejně svůj úmysl rozhlásit, dostaly se informace o jeho činnosti na Daeronův dvůr a ten poslal Královskou gardu, aby Daemona zatkla. I když Daemon s pomocí sera Quentyna uprchl, měl Daeron alespoň čas připravit vlastní stranu. Což potřeboval, protože tento pokus o zatčení využili příznivci Černého draka pro vyhlášení války s tvrzením, že Daeron pro něj neměl žádný důvod.

Za Blackfyry se tedy postavili kromě Aegora Řeky zvaného později Hořkoocel a sera Quentyna také Reyneové, někteří Osgreyové, slavný rytíř ser Gareth Šedý, Ambroseové, Peakeové, další slavný rytíř ser Byren Květina, možná někteří Crakehallové, Yronwoodové a Costayneové, a když rebelie nakonec rozdělila království, tak snad i půlka říše – ač někdy ne zrovna nadšeně. Někteří dokonce podporovali obě strany, jako Hightowerové, Butterwellové, Oakheartové nebo Tarbeckové.

Přesto došlo po drobnějších potyčkách jen k jedné významně krvavé bitvě, a to bitvě na Rudém poli, kde se střetly armády obou stran. Nejprve měl navrch Černý drak. Rozbil linie předvoje lorda Arryna a královské síly se dostaly do vážného nebezpečí, dokud s posilami nedorazil ser Gwayne Corbray z Královské gardy. Daemon s ním svedl souboj, valyrijská ocel proti valyrijské oceli, údajně trval hodinu, než Daemon Gwaynea konečně zranil. Daemon na to sesedl, aby ho uchránil před ušlapáním, a nechal ho odnést z bojiště. Mezitím blízký kopec nad bojištěm obsadil další Daemonův poloviční bratr, Brynden Řeka zvaný Krvevan, se svými lučištníky Havraními zuby. Na nepřátele vypouštěli salvu za salvou a to byla prakticky konečná.

Nejprve zemřel Daemonův dědic a panoš Aegon, pak Daemon sám a nakonec i druhý syn Aemon. Po tomto se rebelové dali z většiny na útěk. Blackfyru se chopil Hořkoocel a pokusil se vést útok proti Havraním zubům. Dostal se až ke Krvevranovi, povedlo se mu v souboji vypíchnout nesnášenému bratrovi oko, ale když se konečně objevili i Daeronovi synové Baelor a Maekar, sevřeli rebely mezi sebou (vysloužili si tak přezdívku Kladivo a Kovadlina) a i Hořkoocel musel zmizet. Vzal Daemonovu vdovu Rohanne a ostatní děti a odplul do Svobodných měst. Nakonec se objevili v Tyroši. A Rudé pole, kromě začátku nechvalně známé éry Blackfyrových rebelií, zůstalo dlouho cílem poutníků, kam někteří nosili květiny na místo, kde Daemon padl.

Druhá generace, druhá rebelie

Po smrti Daemona, Aegona a Aemona se stal dědicem Blackfyrů třetí z Daemonových synů, Daemon Mladší. V době útěku jeho rodiny na východ ještě malý kluk. Dětství přitom neměl úplně snadné na západě ani na východě. Jeho starší bratři Aegon a Aemon ho rádi šikanovali, v jeho pouhých sedmi letech propukla rebelie a on musel opustit domov, navíc se u něj projevil dar věšteckých dračích snů. Jednou dokonce předpověděl smrt svých starších bratrů. Také zrovna nenaplňoval obecnou představu udatného válečníka. Měl rád hudbu a luxusní věci, měl až příliš blízký vztah s lordem Alynem Cockshawem a hlavně byl homosexuál. To mohla být jedna z příčin, proč ho jako nového krále Blackfyra neuznával Hořkoocel a proč se nepřidal na jeho stranu, když se Daemon II. korunoval a začal spřádat vlastní plány na uchvácení trůnu.

Měl tehdy totiž další věštecký sen, že v Bělostěnách v Říčních krajinách se zrodí drak. O tom se doslechl lord Gormon Peake, původní podporovatel Blackfyrů, a přesvědčil Daemona, aby překročil moře a ucházel se o trůn. Podporu měl shromáždit na turnaji ku příležitosti svatby lorda Ambrose Butterwella z Bělostěn s dcerou lorda Freye (starší sestrou Waldera Freye), kde hlavní cenou mělo být právě dračí vejce. Ambtrose Butterwell a lord Frey přitom rovněž stáli na straně Černého draka při první rebelii. Ostatně opět rostla nelibost vůči targaryenskému králi a hlavně jeho pobočníkovi Krvevranovi. Navíc mnoho z dětí vzatých rebelům jako rukojmí zemřelo během Velké jarní nemoci, a tak i jejich rodiny opět měly ruce volné k piklům.

A Daemon II. souhlasil. Tento plán pak měl být dalším možným důvodem, proč Hořkoocel zůstal na východě a Daemonovi ani nepředal Blackfyre. Lordu Peakovi prý nevěřil a už vůbec ne Daemonovým snům.

Daemon tak vyrazil na cestu v převleku za černovlasého potulného rytíře Johna Šumaře. Cestou náhodou narazil na sera Duncana Vysokého alias Dunka a malého Egga, prince Aegona Targaryena, který dělal Dunkovi panoše v přestrojení za neurozené dítě. Ti rovněž zamířili na slavnou svatbu. Už od začátku, částečně díky nim, ale nic nevycházelo, jak mělo. John Šumař měl během hostiny čestné místo u lordské tabule, velmi podezřelé pro údajného potulného rytíře, a později opile oslovil Dunka a pověděl mu spoustu zvláštních věcí. Zejména, že se mu zdálo, jak jednou bude nosit bílý plášť. Pokoušel se tak Dunka dostat na svou stranu, ale Dunk mu moc nevěřil.

Během turnaje k tomu „John“ porazil sera Freye, velmi schopného rytíře sera Galtryho Zeleného, a i to bylo na obyčejného Šumaře podezřelé. Dunk pak zjistil, že lord Peake podplácí Johnovy oponenty, aby mohl turnaj vyhrát, získat dračí vejce a vyplnit svou předpověď. Jenže to zmizelo dřív, než byl vítěz známý. Z krádeže k tomu obvinili sera Glendona Květinu, který Peakův úplatek odmítl. Když to zjistil John/Daemon II., odhalil svou identitu a dal Glendonovi šanci bránit se obvinění v rozsouzení soubojem. Glendonovi se to navzdory zraněním utrženým při mučivém výslechu podařilo, Daemon přistál v blátě a vysloužil si přídomek Hnědý drak.

To všechno se navíc velmi rychle doneslo Krvevranovi, který měl údajně v Bělostěnách od začátku špehy a už dávno byl na cestě ukončit druhou Blackfyrovu rebelii ještě před jejím začátkem. Daemon se proto pokusil vyburcovat bojovníky na hradě, ale nikdo neměl v úmyslu se za něj postavit, a tak stanul proti příchozí armádě sám. Vyzval víceméně ze zoufalství Krvevrana na souboj. Ten ho místo toho zatkl a oním zrozeným drakem byl nakonec princ Aegon, jehož identita se prozradila.

Daemona II. několik let drželi jako vězně, aby Hořkoocel nemohl korunovat jeho mladšího bratra Haegona. K tomu přišly další tresty. Lord Butterwell přišel o 9/10 majetku a zámek, lorda Peakea popravili stejně jako další, Alyn Cockshaw zemřel ještě před Daemonovým zatčením Dunkovou rukou, jen lord Frey se pravděpodobně dokázal z trestu vymluvit. Jenže o několik let později Daemon II. zemřel.

Koncily a rebelie

Haegona I. korunoval Hořkoocel, který se rozhodl tentokrát vstoupit do třetí rebelie, respektive ji rovnou orchestrovat. Na železném trůně tehdy seděl jiný král, Daeronův nejstarší žijící syn Aerys I., kterého vláda příliš nezajímala, a toho chtěl mimo jiné využít. Jenže pobočníka mu stále dělal prohnaný Krvevran. I králův mladší bratr Maekar byl už zkušený válečník a schopný vůdce. Takže i když Haegon a Hořkoocel dostali své muže přes Úzké moře, netrvalo dlouho a střetli se s královskými silami vedenými právě Maekarem a jeho syny Aerionem a Aegonem. Hořkoocel tehdy svedl druhý souboj s Krvevranem, ale ani tehdy nebyl úspěšný. Ke konci bitvy už rebelové ztráceli dech, Haegon I. se dokonce vzdal, načež byl zabit, a Hořkoocele zajali.

Aerys I. se rozhodl ušetřit jeho život. Poslal ho na Zeď, o čemž se dozvěděli přátelé Blackfyrů a informovali Hořkoocelovu Zlatou společnost za mořem. Takže není překvapení, že když ho posadili na loď, aby ho dopravili Noční hlídce, byla loď na Úzkém moři přepadena a Hořkoocel se vrátil do Essosu ke zbývajícím Blackfyrům. Ještě než skončil rok, pak korunoval Haegonova nejstaršího syna Daemona dalším králem Blackfyrem.

Na západě ale tou dobou také začaly potíže s novým králem. Po smrti bezdětného Aeryse I. a jeho nástupce Maekara I. totiž nebylo jasné, kdo by měl zdědit trůn. Jedním kandidátem totiž byla Maekarova vnučka mdlého rozumu, dalším vnuk batolecího věku a dalším jeho nejmladší syn Aegon zvaný Egg. Jemuž mnoho lordů nevěřilo, protože v dětství cestoval mezi poddanými, jako by sám patřil mezi plebs. Krvevran proto svolal v Harrenově Velký koncil k volbě krále.

Aenys Blackfyre, pátý syn Daemona Blackfyra, se rozhodl pokusit získat trůn legální cestou na koncilu. Z exilu proto poslal dopis do Rudé bašty a Krvevran mu nabídl bezpečnou cestu do Králova přístaviště, aby mohl své nároky uplatnit osobně. Aenys nabídku přijal a jakmile vstoupil do hlavního města, zajaly ho zlaté pláště a dotáhly do Rudé bašty, kde se odehrála promptní poprava. Jeho hlavu pak předvedli lordům na Velkém koncilu jako varování každému, kdo by stále mohl uvažovat nad Blackfyry. Právě za to následně nechal nový král Aegon V. Krvevrana zatknout a poslat na Zeď.

Daemon III. se tedy rozhodl, jakmile opadla šestiletá krutá zima a bylo jasné, že říše nemá v úmyslu Blackfyry poslouchat, rozpoutat další rebelii, už čtvrtou. S Hořkoocelí v čele Zlaté společnosti přistáli po překročení Úzkého moře na Masseyově háku na hranici Bouřlivých krajin a Korunních zemí. V Západozemí se už ale našlo jen málo těch, kdo pozvedli Daemonův praporec. Místo toho proti němu vyjel Aegon V. a jeho tři synové a nakonec se rozpoutala bitva o Klidnoproudský most, kde Dunk zabil Daemona, Blackfyrové opět prohráli a Hořkoocel naposledy utekl do Essosu.

Poslední rebelie

Porážka ve čtvrté rebelii stále nebyla pro Blackfyry definitivní. Pořád zbýval poslední známý mužský potomek rodu Blackfyrů, Maelys. Už po boku neměl Hořkoocele, který zemřel v potyčce ve Svárlivých zemích. Zato měl něco jiného. Říkalo se mu Maelys Obludný. Měl groteskně velké torzo a paže a z jeho krku vyrůstala druhá malá hlava, velká asi jako dětská pěst. Byl také nelidsky silný, schopný zabít válečného oře jedinou ranou a urvat člověku hlavu z ramen. A byl to divoch. Ačkoli obludný se mu říkalo prý hlavně proto, že měl pozřít své dvojče ještě v lůně.

Tuto vraždu příbuzného mu asi nelze přičítat k tíži, během svého života se ovšem dopustil i jedné úmyslné. Zabil vlastního bratrance Daemona při sporu o to, kdo bude velet Zlaté společnosti. Zabil nejdřív jeho koně a potom mu ukroutil hlavu. A chopil se velení.

Později se spřáhl s osmi dalšími psanci, vypovězenci a žoldáckými kapitány pod korunovým stromem ve Svárlivých zemích. Uzavřeli spolu spojenectví zvané Banda devíti, když si slíbili pomoc při získání království pro každého z nich. Proto přísahali pomoct Maelysovi s dobytím Sedmi království a přijali ho jako Maelyse I. Blackfyra. Mnozí věřili, že se zase rychle rozpadnou, Banda devíti však rychle vyplenila Tyroš, ovládla Kamenoschody a stala se opravdovou hrozbou pro Západozemí.

Tomu tehdy vládl syn Aegona V. Jaehaerys II. a poslal na Kamenoschody armádu, aby se jim postavili dřív, než vniknou na kontinent. Tato krátká válka, která se odehrála pouze na Kamenoschodech, je známa jako válka devítigrošových králů. A na jejím začátku nebyla pro Blackfyry neúspěšná. Král vyslal stovku lodí pod velením Quellona Greyjoye, tisíc rytířů a deset tisíc vojáků od Tytose Lannistera, kopiníky z Dorne a boje trvaly i tak asi rok. Maelys tehdy například zabil lorda pobočníka Ormunda Baratheona.

K jejímu konci se ale karta obrátila. Mladý ser Barristan Selmy obludného Maelyse zabil a ukončil hrozbu Blackfyrů provždy, čímž si vysloužil bílý plášť. Ostatní členové Bandy devíti k tomu neměli o Západozemí zrovna zájem, takže se stáhli zpět do svých zemí, aby se jejich spojenectví do šesti let úplně rozpadlo.

Ale je možné, že tím Blackfyrové nevymřeli zcela. S Maelysem padla mužská linie, vymřeli po meči, zatímco o té ženské, zejména o druhé Daemonově dceři a případných dalších dcerách ostatních Blackfyrů, nejsou žádné dochované zprávy.

Foto: Talpress, HBO