Celtigarové jsou třetím valyrijským rodem, který se usídlil v Západozemí. Sice nikdy nepatřili mezi dračí jezdce, zato s nimi ale spáchali hodně z minulých událostí.
Rod Celtigarů z Krabího ostrova (pojmenovaného Klepeto, ovšem lidé z jeho okolí mu neřeknou jinak) v Úzkém moři ovládá kromě svého ostrova ještě blízký poloostrov Prasklepeto. Alespoň formálně, neboť jeho obyvatelé to vůbec neuznávají. Jsou přímými poddanými několik hodin plavby vzdáleného Dračího kamene a ve znaku mají rudé kraby roztroušené na bílém pozadí.
Je to prastarý a pyšný rod s krví staré Valyrie. Právě z Valyrie totiž přišli spolu s Targaryeny a Velaryony a stejně jako oni se usadili v Černovodném zálivu, jenž býval ještě před 300 lety sporným územím s nejistým panováním.
Když pak rozpoutal Aegon I. svou dobyvačnou válku za sjednocením Západozemí, byli obyvatelé Prasklepeta mezi prvními, kdo se mu dobrovolně vzdali. Konkrétně se vzdali královně Visenyi výměnou za to, že nebudou přísahat věrnost komukoli jinému než Železnému trůnu. Proto Celtigary neuznávají jako své lordy, a když tam lord Celtigar občas pošle své muže vybrat daně, sem tam se někdo z nich i vrátí. Pokud jich pošle dost.
Blízké vztahy a pomoc při dobývání však Celtigarům Targaryeni oplatili i jinak než jen ne příliš lukrativními zeměmi. Lord Crispian Celtigar se například stal prvním správcem pokladny první malé rady Aegona I. a ustálil tak, že úředník v jeho pozici má radit králi ve věcech daní, dluhů a příjmů koruny. Nebo lord Alton Celtigar se později stal třetím pobočníkem Aegona I. poté, co jeho předchůdce lord Edmyn Tully rezignoval.
Ob generaci později se zase pobočníkem stal Edwell Celtigar. Tehdy na trůně seděl Maegor I. Targaryen, jenž uzmul korunu synovi svého staršího bratra. Popravil také předchozího pobočníka lorda Lucase Harrowaye, když mu Lucasova dcera nedokázala dát dědice, a rozpoutal válku s církví, protože ta začala mít dost incestních sňatků mezi Targaryeny. Když proto proti církvi osobně vytáhl, nechal vládnout Královu přístavišti lorda Edwella a svou krutou královnu Tyannu z Věže.
Stále však nedokázal zplodit potomka bez ohledu na to, jakou ženu si vzal, proto Edwella napadlo, že by se měl oženit s více ženami najednou a zvýšit své šance. Navrhl dokonce své vlastní dcery, Prunellu a Prudence, ač jim bylo pouhých 12 a 13. Maegor nakonec Edwella poslechl, jen se naštěstí neoženil s jeho děvčaty. A když nedlouho poté začala jeho válka a vláda nabývat čím dál krutějších rozměrů a ruce pryč od něj dávali i dosud loajální lordi, odešel Edwell z pozice pobočníka zpět na Krabí ostrov.
Po Maegorově brzké smrti pak nastoupil na trůn Jaehaerys I. Ten odpustil Edwellovi jeho předchozí službu krutému Maegorovi a Edwell se stal lordem strážcem pokladu a správcem pokladny. Což nebyla snadná úloha. Války s církví přivedly trůn téměř na mizinu. Edwell se přitom bál urazit lordy, a tak raději zavedl několik nových daní vůči poddaným. Například ztrojnásobil přístavní poplatky v Králově přístavišti, Lannisportu a Starém městě, některé zboží bylo daněno dvakrát při průjezdu městem a nové daně vymyslel i pro hostinské a stavitele.
Lidé tak začali Edwella nenávidět a jeho snaha stejně nepřinesla dostatečný výnos. Naopak, zastavil se rozvoj města, hostince se vyprázdnily a obchod zásadně zpomalil, zatímco Lannisterové a Hightowerové Edwellovy předpisy ignorovali a bohatli dál s původními nízkými poplatky. Když proto Jaehaerys dospěl a chopil se vlády bez regentů, propustil Edwella, byť v přátelském duchu, a o tři dny později zrušil většinu nových daní. Edwell sám pak zemřel o pár let později v zimě během epidemie třesavky.
Jeho dcery dopadly naštěstí lépe. Sice takový lord Rogar Baratheon urážel jejich vzhled i inteligenci, tedy není divu, že jakožto Jaehaerysův pobočník odmítl nabídku, aby se Prudence nebo Prunella staly královnou, ale alespoň sloužily nové královně Alysanne, kterou si Jaehaerys nakonec vzal. Dokonce tak věrně, že v Panenském jezírku Prudence utržila bodnou ránu do ramene, když se tam septy pokusily zabít těhotnou Alysanne a „ohavnost“, kterou podle nich se svým manželem-bratrem čekala. A nakonec se Prudence provdala lorda Graftona a stala se lady Města racků, zatímco Prunella se stala manželkou lorda Uthera Peakea a lady Hvězdného bodce, Dustonbury a Bílého háje, což bylo považováno za mimořádnou partii pro dceru menšího rodu.
Během tance draků, války, která se rozpoutala jen o dvě generace později, byl zase lord Bartimos Celtigar členem černé rady královny Rhaenyry Targaryen. Byl prý neúprosný, nezkorumpovatelný, důvtipný a velmi bohatý. Královně válčící s jejím polovičním bratrem Aegonem II. radil, aby využila výhody množství draků na své straně a dobyla Královo přístaviště, na začátku války držené Aegonem. Rhaenyra ale dlouho otálela a do města se dostala až ve druhé polovině války.
Když se tak konečně stalo, jmenovala Bartimose lordem správcem pokladu a správcem pokladny. Což byla opět výzva. Přestože předchozí král a otec obou válčících panovníků Viserys I. nechal pokladnu plnou zlata, ve chvíli, kdy se k ní dostala Rhaenyra, už byla prázdná – její protivníci totiž poslali třetinu do úschovy a zbytek utratili. Řešením lorda Bartimose bylo obnovit daně zavedené kdysi lordem Edwellem a dokonce zašel ještě dál. Zdvojnásobil daně na víno a pivo, ztrojnásobil přístavní poplatky, zavedl poplatek za právo provozovat obchod, hostinští museli platit stříbrného jelena za každou postel, vrátily se vstupní a výstupní poplatky ke každé ze sedmi městských bran a ztrojnásobily se, poddaní museli platit daň z vlastnictví podle plochy, kterou zabrali. Dokonce zpoplatnil třemi groši sledování poprav. Obchodníkům, kteří nemohli zaplatit, pak zabavoval majetek, lodě nebo náklad. To královně přineslo dostatek prostředků a spolu s tím nenávisti.
Nedlouho na to se navíc obrátila situace. V bitvě u Tumbletonu zradili Rhaenyru dva dračí jezdci a Bartimos naléhal, aby zatkla i ostatní neurozené dračí jezdce – Kopřivu a sera Addama Velaryona, legitimizovaného bastarda. To se jí nepovedlo, protože Kopřiva nebyla ve městě a Addam utekl, na druhou stranu přišla o masivní loďstvo Velaryonů. Ve snaze sehnat ještě víc zlata proto Bartimos chtěl zdanit každé dítě narozené mimo manželství, což by podle něj přineslo zisk a zároveň odrazovalo od rození bastardů.
Když potom celkem očekávaně vypukly ve městě nepokoje, jak nikdo nemohl být s takovou vládou spokojený, vtrhl do sídla lorda Bartimose rozzuřený dav, jeho služebnictvo se přidalo nebo uteklo a jeho příbuzný, pouhý patnáctiletý Arthor, který se ho snažil bránit, byl zabit. Krátce se mu sice dařilo udržet dav venku, ale jedna ze služebných otevřela zadní vchod a kdosi Arthorovi zabodl do zad oštěp. Bartimose na to přivázali ke kůlu a mučili, dokud neprozradil, kde schovává svůj poklad. Potom koželuh Wat prohlásil, že Bartimos nezaplatil „daň z ptáka“ a on proto zabavuje jeho mužství. Později prý jezdil ulicemi na ukradeném koni a předváděl useknutou hlavu lorda Bartimose a jeho genitálie, načež provolával konec všem daním.
Bartimose pak na pozici lorda Krabího ostrova vystřídal jeho syn Clement. Ten se už naštěstí dočkal konce války a vlády nového krále Aegona III. Od té doby Celtigarové dál sloužili Targaryenům s většími či menšími úspěchy, a zřejmě se do politiky zapojovali o dost opatrněji, protože i po Robertově rebelii si udrželi své postavení a podřídili se novému režimu.
I dnes se proto říká, že hrad Celtigarů schovává pohádkové poklady. Mezi majetkem současného lorda Ardriana Celtigara mají být myrské koberce, volantské sklo, zlaté a stříbrné talíře, drahokamy vykládané poháry, nádherní jestřábi, cvičení mořští orli, sekera z valyrijské oceli, truhla rubínů, roh, který údajně přivolává krakeny, a mnoho skvělých vín.
Lord Ardrian si ho však nyní zrovna moc neužívá. Nejdřív poslechl výzvu svého nového lenního pána Stannise Baratheona poté, co se korunoval králem a svolal vazaly. Nebylo mu ovšem po chuti, že se k nim nepřidávají bouřliví lordi, takže jsou proti Lannisterům ve zjevné nevýhodě, a byl by radši, kdyby mohl zůstat doma místo jít do války. Přispěl však do Stannisových řad svou vyšperkovanou lodí Rudé klepeto a šel. Načež ho v bitvě o Černovodu zajali Lannisterové, musel pokleknout před Joffreym a od té doby zůstává v Králově přístavišti jako vězeň.
Ser Axell Florent proto navrhoval, aby Stannis vyplenil Krabí ostrov jako odplatu za to, že se lord Celtigar vzdal nepříteli, ale Davos Stannise od takového nesmyslného plánu odradil. Lord Celtigar se mezitím jako nucený obyvatel Rudé bašty účastnil soudu Tyriona Lannistera po Joffreyho smrti a prohlásil, že jednou slyšel Tyriona, jak králi vyhrožuje. Ani potom ale svobodu nezískal a nikdo neví, jestli se mu to ještě podaří.
Rod Celtigarů (k začátku seriálu):
- lord Ardrian Celtigar, zvaný Rudý krab, lord Krabího ostrova
- Terrence Celtigar, nový rekrut Noční hlídky ve hře Game of Thrones
Foto: Fantasy Flight Games
