Rod Coleů známe hlavně ze seriálu Rod draka, kde vystupuje Králotvůrce Criston Cole. Co dalšího o nich ale lze říct? Žil ještě nějaký Cole i v době Hry o trůny? A v čem se seriálové pojetí liší od knižního?
Rod Coleů býval nedůležitý urozený rod z Bouřlivých krajin. Patřil k nejnižší šlechtě, vlastně není známo, jestli někteří jeho členové někdy drželi alespoň titul lorda, nebo dosáhli nejvýše na rytířství. Celkově se o nich moc neví, jen že měli ve znaku deset černých koulí na šarlatovém poli, byli vazalové Dondarrionů v Dornských mokřadách a osobně jim i sloužili.
Vlastně je známý jen jeden člen rodu, syn majordoma Černoazylu Dondarrionů, Criston Cole. To byl velice schopný válečník, zejména se uměl předvést s řemdihem, měl uhlově černé vlasy, světle zelené oči, podle mnohých dam byl okouzlující. Seriál Rod draka mu navíc přidal dornské předky, což není vyloučeno ani v předloze. Dornské mokřady jsou hraniční území mezi Bouřlivými krajinami, Rovinou a Dorne.
Criston se pak stal v nespecifikované době, někdy na začátku druhého století vlády Targaryenů, rytířem. V seriálu tvrdil, že po roční službě v bojích na hranici s Dorne, kde se účastnil zničení dvou strážných věží na Kostěné cestě, za což ho pasoval ser Arlan Dondarrion (kniha Arlana nezná). A to mu dalo šanci pokusit se vystoupat po společenském žebříčku. Jen se jeho následný osud poněkud liší v knize a seriálu Rod draka.
Podle knihy vyhrál v roce 104 pranici na turnaji v Panenském jezírku při oslavách nástupu Viseryse I. na trůn. Pozornost k sobě přitáhl hlavně tím, že porazil králova bratra Daemona Targaryena, dal vítězův věnec sedmileté princezně Rhaenyře, odznak jejíž přízně měl, když potom shodil Daemona z koně na kolbišti, stejně jako Arryka a Erryka Cargylly z Královské gardy. Klání však nevyhrál, jeho shodil lord Lymond Mallister. I tak se uvedl více než dobře, malá Rhaenyra se do něj prý zakoukala a uprosila otce, aby ho jmenoval jejím přísežným štítem. A o rok později se třiadvacetiletý Criston stal i členem Královské gardy.
Situace se začala výrazně zamotávat o dalších šest let později. Tehdy se konal turnaj k oslavě pátého výročí sňatku Viseryse I. a jeho druhé manželky Alicent Hightower, kde si vedl dobře, v klání shodil z koně královnina bratra. Ovšem na tento turnaj dorazil ze své války na Kamenoschodech i Daemon, aby se s králem udobřil, jen aby za půl roku zase zmizel po velmi nepříjemné potyčce. Která měla spočívat v tom, alespoň podle královského šaška Hříbečka, že Rhaenyře dával praktické lekce, jak Cristona svést.
Hříbeček a septon Eustác z královského septa přitom zacházejí ještě dál, jen se neshodnou na tom, jaký vztah mezi Cristonem a Rhaenyrou měl být. Podle septona Eustáce se poté, co se Viserys rozhodl provdat Rhaenyru za Laenora Velaryona, Criston vplížil do její ložnice. Vyznal jí lásku, prosil, aby spolu utekli přes Úzké moře, kde by je oba živil prodáváním meče. Rhaenyra odmítla s tím, že je krve draka a pro ni jsou určené větší věci než být ženou žoldáka. Navíc, pokud by mohl zradit sliby Královské gardy, proč by pro něj znamenaly víc svatební sliby k ní. Podle Hříbečka šla naopak Rhaenyra za Cristonem, dvakrát se ho pokusila svést, ale Criston zděšeně odmítal. Rozhodl se zůstat u svých přísah.
Jakkoli to nakonec bylo, údajně spolu neměli mít styk, vlastně ani žádný vztah, rychle se odcizili. Rhaenyra získala nový přísežný štít, sera Harwina Stronga, Criston se v roce 112 stal novým lordem velitelem Královské gardy a nakonec i jejím nepřítelem.
I když v roce 114 při turnaji na Rhaenyřině svatbě Criston prý ještě zuřil, že Rhaenyra projevila svou preferenci k Harwinovi místo němu (ačkoli sám měl znamení přízně Alicent) a svůj vztek si vybíjel na protivnících. Harwinovi zlomil klíční kost a rozdrtil loket, v pranici trefil sera Joffreyho Lonmoutha, milence Laenora, řemdihem do hlavy a Joffrey o šest dnů později zemřel. Mnoho lidí Cristonovi takové chování vyčítalo, včetně krále. Akorát královna Alicent jejich nevoli nesdílela a požádala, aby se stal jejím přísežným štítem. Tím v podstatě zpečetil svůj osud a loajalitu zcela přesunul od princezny ke královně.
Po několik následujících let tak byl Criston věrný svým povinnostem a zejména královně. Vyučoval její děti v umění meče, z prince Aemonda udělal výborného válečníka, i když měl jen jednoho oko, a nechal v sobě růst hořkost vůči Rhaenyře a jejím dětem. Ty kvůli neshodám s Alicentinou rodinou žily na Dračím kameni. Bez jakýchkoli pochyb také uvěřil drbům, že její tři nejstarší synové nejsou Velaryoni, ale Harwinovi bastardi. Zkrátka se jeho původní náklonnost k princezně změnila v naprostou nenávist.
Zůstal proto pevně stát za Alicent, když v roce 129 král Viseryse zemřel, a zásadně odmítl následovat jeho vůli korunovat Rhaenyru. Protestoval proti tomu, aby byla u moci ona a její tehdejší manžel Daemon, protestoval, že by po ní zdědili trůn její bastardi, prosazoval, aby koruna připadla Alicentině nejstaršímu Aegonovi. Proto se účastnil i tajného zasedání Malé rady, která měla o všem rozhodnout.
Jediný člen, lord Lyman Beesbury, chtěl dodržet Viserysovu vůli o nástupnictví Rhaenyry. Podle septona Eustáce mu za to Criston podřízl hrdlo, podle Hříbečka ho vyhodil z věžního okna. Ani jeden z nich se však jednání neúčastnil a existuje i verze, že ho zatkl a Lyman zemřel v cele. Ani to nevysloužilo Cristonovi trest, právě naopak. Poslali ho vyčistit dvůr od stoupenců Rhaenyry, „černých“, a Criston všechny poslušně pozatýkal.
A nakonec přesvědčil prince Aegona, aby se chopil trůnu. Podle Hříbečka ho našel v odporném zařízení, kde pro pobavení publika bojovaly malé děti, s téměř ještě dítětem provozujícím orální sex. Podle Eustáce ho našel s milenkou. V každém případě ve stavu, kdy Aegon vůbec být králem nechtěl, nechtěl brát místo Rhaenyře. Criston ho v podstatě donutil až tvrzením, že Rhaenyra ho a jeho sourozence plánuje zabít. Byl to dokonce Criston, kdo při následné korunovaci v Dračím doupěti položil na Aegonovu hlavu korunu Aegona Dobyvatele a získal tak přezdívku Králotvůrce.
V seriálu byl Cristonův příběh v zatím odvysílané části ovšem v několika ohledech výrazně jiný.
Tam se proslavil účastí na Dědicově turnaji při narození prince Baelona (ten v obou verzích nepřežil víc než pár hodin, v knize se ale takový turnaj nepořádal). V klání porazil mnoho protivníků včetně prince Daemona, který na oplátku požadoval souboj meči. V němž ho Criston opět porazil. A poté žádal o přízeň princeznu Rhaenyru, v seriálu výrazně starší než v předloze.
Do Královské gardy se dostal půl roku nato na naléhání Rhaenyry. I zde se jí líbil, ale také se jí zdál jako jediný vhodný kandidát díky jeho zkušenostem v boji. A hned na začátku své kariéry se účastnil výpravy na Dračí kámen, kde se snažili přimět Daemona, jenž ho neoprávněně obsadil, aby ho opustil.
S Rhaenyrou se přitom na rozdíl od knihy doopravdy sblížil. O tři roky později proběhl královský hon ke druhému dni jména Viserysova syna Aegona (opět nejde o knižní událost), kde doprovázel Rhaenyru lesem a kde společně zabili zuřivého divočáka. Tehdy jí přiznal, že je Královská garda nejvyšší čest, jaké se kdy jeho rodu dostalo. Později ji jako její osobní strážce doprovázel i na cestách při hledání vhodných nápadníků a nakonec spolu strávili noc.
Jenže Criston jejich poměr bral vážněji než Rhaenyra. Když se s ní vracel ze seriálové cesty na Náplavomarku, kde se dojednala její svatba s Laenorem Velaryonem, cítil se plný viny a konfliktu a Rhaenyře navrhl, že spolu utečou do Essosu. Však ona svou politickou pozici také nesnášela. To Rhaenyra odmítla z podobných důvodů jako v knize, tedy proto, že byla odhodlaná splnit královskou povinnost a dohodla se s Laenorem, že si nebudou překážet ve svých zájmech v ostatních lidech. Což Cristona rozčílilo, nechtěl být jen její děvka. A navíc jejich vztah nechtěně prozradil královně Alicent, když ho vyslýchala. Myslela si totiž, že ví něco o údajných nevhodných eskapádách Rhaenyry s Daemonem, ale Criston si myslel, že mluví o něm a přiznal se, aby mohl žádat trest smrti a obnovit tak svou čest.
Alicent Cristona neprozradila. Místo toho se Criston stále jako gardista účastnil i uvítací hostiny, jež měla být počátkem svatebních oslav před obřadem Rhaenyry a Laenora. Tehdy k němu přistoupil ser Joffrey Lonmouth a naznačil mu, že je Laenorovým milencem a ví o jeho tajemství s Rhaenyrou. A že by se oba měli starat o to, aby ani jedna záležitost nevyšla na povrch. Cristona to však rozzuřilo a Joffreyho ubil k smrti. Poté odešel do božího háje a byl opět připravený zemřít, tentokrát vlastní rukou. I teď ho ale zastavila Alicent. Vytušila potenciál v Cristonově rozpolcenosti a o dekádu později už byl jejím neochvějným podporovatelem.
Během té doby vyučoval v boji mladé prince, jak Alicentiny, tak Rhaenyřiny, ale bylo znát, komu dává přednost. Jednou třeba úmyslně nechal prince Aegona vrhnout se na prince Jacaeryse Velaryona, než do rvačky zasáhl ser Harwin Strong. Na to Criston reagoval poznámkami o známé pomluvě, že princové Velaryoni jsou ve skutečnosti jeho bastardi, a tak se Harwin vrhl na Cristona. Ani jeden nedošel žádného zvláštního zranění, nicméně bylo rozhodnuto, že Harwin pro jistotu opustí Královo přístaviště.
V knize opustil Harwin služby Rhaenyry až později po pohřbu Laenora Velaryona, kde se servali přímo malí princové kvůli tomu, že si princ Aemond osedlal dračici Vhagar a Lucerys Velaryon mu při potyčce vypíchl oko. Což se nakonec stalo i v seriálu a Criston, jenž ale přímo na místě nebyl, se následně pokusil svést vinu na Velaryony, že oni rvačku vyprovokovali. Skoro i poslechl Alicentin příkaz vydloubnout Lucerysovo oko na oplátku, dokud ho nezastavil jeho lord velitel a uvědomění, že přísahal královskou rodinu chránit, ne vykonávat drastické příkazy. Bylo zkrátka znát, že v tuto chvíli je už ochotný udělat cokoli, co Rhaenyře ublíží.
Není tak divu, že po smrti Viseryse I. se účastnil jednání Malé rady a stejně jako všichni členové s výjimkou lorda Beesburyho se postavil za návrh korunovat prince Aegona. I v seriálové verzi lorda Beesburyho zabil, jen patrně neúmyslně, když se nechal unést, prudce ho zarazil ke stolu, kde lord Beesbury narazil spánkem na kamennou značku. Jen jeho veliteli Harroldu Westerlingovi (v knize byl touto dobou dávno po smrti) se to nelíbilo, přikázal mu sundat meč a plášť, ale Alicent mu opět odpustila.
Potom poslala Cristona najít prince Aegona, který byl někde za zábavou ve městě, ale nenašel ho ani s pomocí jeho bratra Aemonda. Narazili jen na další gardisty Cargylly (v knize touto dobou byl Erryk už s Rhaenyrou, v seriálu za ní odplul až po korunovaci Aegona), jež se stejným úkolem poslal Otto Hightower. Nakonec se Aegon objevil v septu a Cristonovi se podařilo Cargyllům zabránit, aby ho vzali za Ottou, jenž ho hodlal od začátku zmanipulovat tak, aby jednal přesně podle jeho představ. Místo toho ho vzali k Alicent, aby následné kroky proběhly podle jejích přání. A protože ser Harrold rezignoval, když dostal rozkaz odjet zabít Rhaenyřinu rodinu, Criston se za takovou loajalitu k Alicent stal lordem velitelem Královské gardy Aegona II. Jemuž i osobně během korunovace v Dračím doupěti posadil na hlavu korunu.
Další Cristonův osud je potom znám jen z knihy. Lze předpokládat, že v následujících řadách seriálu se bude opět lišit. V knize ale Criston postoupil rychle ještě výš. Rhaenyra odmítla před Aegonem pokleknout, shromáždila armádu, aby bránila svá práva. Aegon rovněž zatoužil po válce a sám měl na své straně nemálo lordů. Pobočník, jeho děd Otto, mu navíc měl sehnat další podporu. Jenže Aegon byl frustrovaný pomalým vyjednáváním a nakonec do úřadu jmenoval hokrokrevnějšího, bojechtivého Cristona. Jenž jednal velmi rázně a velmi krutě.
Když například Rhaenyřini černí poslali vrahy na Aegonova malého syna v pomstě za smrt Luceryse Velaryona při dračím střetu nad Bouřlivým koncem, Criston přikázal Arryku Cargyllovi vyrazit na Dračí kámen, vydávat se tam za své dvojče a vykonat nutný úkol. Velmistr Munkun věří, že měl zabít Rhaenyru, Hříbeček, že její syny Velaryony. Akorát nestihl ani jedno, protože se s bratrem náhodou potkal, svedli spolu souboj a navzájem se zabili.
Criston mezitím do boje vyrazil i osobně. Přinutil lordy Růženína a Stokořína přísahat věrnost Aegonovi, vyplenil Šerodol a obléhal Havranův hřad, kde vyvražďoval poddané lorda Stauntona, aniž by ten mohl zasáhnout. Lord Staunton proto žádal Rhaenyru o pomoc a Criston se důkladně připravil na první pořádný boj s draky. Naplánoval, že se v okolí ukryjí Aegon II. na Sluncežárovi a Aemond na Vhagar a spolu přepadnou dračího jezdce, který vyslyší. Což se také stalo a princezna Rhaenys ani její dračice Meleys následnou bitvu nepřežily, stejně jako posádka Havranova hřadu a lord Staunton, jehož hlavu přivezli do Králova přístaviště.
Jenže s vážným zraněním skončil i Aegon, dokonce byl na čas neschopný být víc než pár hodin denně při vědomí, natož vládnout. A tak se říše chopili Aemond jako Ochránce říše a princ regent a Criston jako pobočník.
Společně se potom zaměřili na Harrenov, který na začátku války pro Rhaenyru získal Daemon. K hradu se blížila i západní armáda Jasona Lannistera, pevně stojící za Aegonem, takže Criston neváhal, s dalšími čtyřmi tisíci vojáky vyrazil z Králova přístaviště a chtěl se u hradu s Jasonem spojit. Jenže Jason padl v bitvě u Červeného bodce Trojzubce, jeho armáda se nikdy nedostala o moc dál, rozhodně ne až k Harrenovu. A ani Criston neměl větší štěstí.
U břehů jezera Boží oko porazil některé říční lordy, takže se k hradu prosekal, ovšem našel ho už opuštěný. Daemon a jeho posádka využili pomalého postupu nepřátel, vyrazili zpátky k Rhaenyře a přidali se k ní v dobytí nyní nechráněného hlavního města. Criston viděl jedinou šanci, vydat se se svými zbývajícími 3600 muži na jih a připojit se k armádě lorda Ormunda Hightowera z Roviny, zatímco Aemond se rozhodl spálit na své dračici Říční krajiny.
Akorát Cristonův pochod čekalo jen utrpení. Černí před ním zničili vesnice a znečistili vodu, takže neměl zásoby. Říční lidé dotírali na jeho armádu a tucty mužů mu zabili při připraveném přepadení, když se přestrojili za mrtvoly a nechali je napochodovat do pasti. A nakonec, když se Criston dostal k Černovodnému proudu, stanul proti dalším tisícům, na které už jeho unavené zbytky nestačily. Nabídl, že se vzdá, když ušetří životy jeho mužů, ale byl odmítnut. Poté vyzval všechny tři velitele nepřátel k souboji, ale schytal jen tři osudové šípy. Poté černí jeho muže v bitvě zvané Řeznický bál zmasakrovali a Cristonovu hlavu přivezli nabodnutou na oštěpu do další bitvy o městečko Tumbleton.
Cristonovy motivy pro tak zuřivou podporu Aegona II. přitom nejsou úplně jasné. Pouhé politické ambice, protože rozmazlený Aegon se dal snadněji ovládat než jeho starší, umíněná poloviční sestra? Podle některých se nikdy nevzpamatoval z Rhaenyřina odmítnutí. Podle jiných jen ušlechtile bránil andalský zvyk, že syn má přednost před dcerou, a že princeznini bastardi by neměli mít žádný nárok na trůn, jako by měli, pokud by na něj usedla. Proto bojoval až do hořkého konce. Pravděpodobně to bude kombinace více důvodů a nepochybně v jeho motivech hrály velkou roli i vztahy vybudované na královském dvoře v období a mezi lidmi, jimiž se historikové nezabývali.
Nelze také vyloučit, že Řeznickým bálem rod Coleů skončil. Není totiž známo, zda měl Criston kromě otce další příbuzné, sourozence, bratrance a sestřenice. Nelze ovšem vyloučit ani opak. Jistí Coleové existují i dnes. Ve Zlaté společnosti, slavné společnosti žoldáků z Essosu, slouží seržanti Will a Dick Coleové, exulanti ze Západozemí. Oba se v zatím poslední vydané knize účastní útoku na Západozemí pod vlajkou údajného Aegona Targaryena, syna prince Rhaegara. Možná jsou příbuzní a podle jména by mohli být z rodu Coleů. Na druhou stranu, každý žoldák si může vzít jakékoli jméno, a tak to může být i shoda okolností.
Členové rodu Coleů (k začátku seriálu):
- možná Will Cole, seržant Zlaté společnosti
- možná Dick Cole, seržant Zlaté společnosti
Foto: HBO
