Rod Gardenerů (vymřelý rod)

Před dračím ohněm vládli Rovině králové Gardenerové. Tento článek se podívá na jejich vrcholy i pády a na to, proč nepřežili Aegona Dobyvatele.

Gardenerové byli nejurozenější šlechtici z Vysoké zahrady, královský rod založený na úsvitu věků Prvními lidmi. Ve znaku měli zelenou ruku na bílém poli, v době míru nosili jejich králové korunu z vinné révy a květin, do války z bronzových, později želených trnů, a usedali na dubový trůn, živý trůn z pokrouceného, stále rostoucího dubu.

Měli to být potomci mýtického Gartha Zelenorukého, bájného krále z věku hrdinů či úsvitu věků, prý Nejvyššího krále Prvních lidí, zvaného též Zelenovlasý nebo Zelený, který snad převedl První lidi přes Paži Dorne do Západozemí. Podle dalších legend to byl první člověk v Západozemí vůbec, podle dalších skoro bůh. Podle temných vyžadoval krvavé oběti, podle jiných umíral na podzim, aby se znovu narodil na jaře. Měl prý zelené ruce, vlasy nebo kůži (pokud jen nenosil zelený šat) a podle některých paroží jako jelen.

Dokázal přimět rozkvést zemi, kudy šel, tam se objevovaly farmy, vesnice a sady, měl bezedný pytel, z nějž trousil po cestě semena všech světových stromů, obilí, ovoce a květin a daroval je i lidem (zkoušel to i s obry a dětmi lesa, ale obři ho vyprovodili kamennou sprchou a děti se mu vysmály, že jim všechno dává les). Také prý dotekem léčil z neplodnosti, za jeho přítomnosti matky rodily dvojčata nebo trojčata a každá, s kterou šel, porodila silné syny a krásné dcery. Proto se nejspíš nikde trvale neusadil, jen na kopci nad řekou Klikaticí v dnešní Rovině zasadil dub, z něhož vznikl dubový trůn Gardenerů, a tři čarostromy, které stojí v božím háji Vysoké zahrady dodnes.

Rovněž měl mít hromadu dětí, každé z nich mělo založit alespoň jeden slavný rovinský rod. Pro Gardenery byl důležitý jeho údajně nejstarší syn, Garth Gardener, po svém otci král, respektive první král Roviny jako takové, zakladatel královské dynastie Gardenerů. Jež vládla nejprve srdci Roviny kolem Klikatice zhruba od pobřeží k Tumbletonu, tedy jednomu ze čtyř větších, nejmocnějších království, která se na území dnešní Roviny nacházela. Dalšími byly Východní mokřady mezi Parožnatým vrchem a Nočním písní, království Stromovina a Staré město, k tomu mnoho menších suverénních panství.

Rozvoj království Roviny

Podle bájí právě tento Garth, ač se tak obvykle neuvádí, tak se stal Garthem I., vystavěl svůj domov na kopci nad Klikaticí u dubu a čarostromů zasazených svým otcem. Vysokou zahradu. K tomu začal nosit korunu z vinné révy a květin. A jeho potomci velmi rychle království Roviny rozšiřovali.

Garth III. Gardener zvaný Velký zvětšil říši na sever, když smlouvami o přátelství a vzájemné obraně získal Starý dub Oakheartů, Rudé jezero Craneů a Zlatoháj Rowanů, čímž se velkým písmem zapsal do historie. Časem následovaly Východní mokřady, což na druhou stranu vedlo k častějším střetům s Dorne za nimi. Třeba takový Garth V. ve válkách s Dorny získal přezdívku Kladivo Dornů. A nebyl to jediný král válečník a Dornové nebyli jediní sousedé, s nimiž se válčilo. Gwayne I. přezdívaný Galantní se často oháněl mečem, Gordan I. Šedooký rovněž, neméně Gyles I. Trpitel. Ten dokonce vyplenil Staré město, prodal tři čtvrtiny obyvatel do otroctví, jen neprorazil až k Vysoké věži Hightowerů.

Až Meryn III. připojil další z původní čtyřky. Byl příbuzným krále Stromoviny a využil toho, že ten se ztratil na moři. Nejistou situaci ostrova vyřešil jednoduše – přidal ho ke království Roviny a z králů Redwyneů udělal své vazaly. A Garland II. Ženich se konečně vypořádal i se Starým městem, na rozdíl od Gylese I. mírově a trvale. Zapudil své manželky, aby se mohl oženit s dcerou posledního krále, Lvouna Lymonda Hightowera, a svou dceru provdal za Lymonda, nyní už jen lorda a vazala Gardenerů.

I John II. Vysoký patří mezi významně zaznamenané Gardenery, protože připojil do rostoucího království Roviny několik menších panství podél horního toku Klikatice. Vyrazil se svou bárkou proti proudu, kamkoli doplul, zarazil do země zástavu Gardenerů a získával sliby věrnosti místních lordů a menších králů ze zemí podél břehů.

Ovšem takoví železní činili Gardenerům potíže neustále, ať jim čelili Gardenerové sami, nebo ať se proti nim spojovali s králi Skály nebo se Starým městem. Ohrožovali celé pobřeží Roviny, po velké Klikatici se mohli dostat hluboko do říše. Alespoň šest králů Gardenerů padlo v bitvě proti železným. Mezi nimi třeba Gareth II. Zasmušilý, kterého král Železných ostrovů Harron Harlaw zabil pod hradbami Starého města. Garth IV. Ranní hvězda. Gyles II., kterého Nejvyšší král Železných ostrovů Joron I. Blacktyde zajal v námořní bitvě u Mlžných ostrovů, umučil ho a rozsekal na „královy kousky“ jako návnadu pro ryby.

A někdy měli problémy i uvnitř své říše. Gwayne III. Tlustý se třeba vyznamenal svými správcovskými schopnostmi. Peakové a Manderlyové, jejichž země buďto on získal do Roviny nebo tam už patřily, mezi sebou měli dlouhé, hořké spory, často ústící i v násilí. Gwayne je přesvědčil, aby přijali jeho rozsudek jejich sporů a složili přísahu věrnosti kvůli svým zemím bez dalšího krveprolití.

Bezpochyby nejzvučnější jméno v historii Gardenerů, přestože Rovinu nerozšířil, má nicméně jiný král, Garth VII. zvaný Zlatoruký nebo Zlatý. Ve dvanácti letech usedl na dubový trůn, vládl 81 let, méně než deset jich strávil válčením. Naopak zabezpečil království tak, jak už žádný jiný král před ním ani po něm.

Ještě jako chlapec čelil invazi Dornů. Král Kamene a oblohy Ferris Fowler vytáhl s deseti tisíci vojáky. Garth ho odrazil. Potom zničil pevnosti železných na Mlžných ostrovech v ústí Klikatice, přejmenoval je na Štítové ostrovy, přesídlil tam vlastní bojovníky a nejlepší námořníky, kterým věnoval různá zvláštní privilegia s cílem udělat z nich první obrannou linii proti železným, a sklidil velký úspěch. A pak se vrhnul do své největší a poslední války.

Bouřlivý král a král Skály uzavřeli spojenectví, měli v úmyslu mladého Gartha napadnout a rozdělit si Rovinu. Garth proti nim přesto nevyjel jen tak. Nejdřív mezi ně chytře zasel sváry, znepřátelil je, takže se vedle útoku na něj obrátili ještě proti sobě, a v následné bitvě tří armád už neměl moc práce, když se Bouřlivé království a království Skály masakrovaly navzájem. A když bývalí královští spojenci padli, oženil Garth své dcery s jejich dědici a dojednal s nimi mír výměnou za podpis smlouvy, která stanovila hranice jejich říší.

Oním obrovským úspěchem, proč se jeho vládě začalo říkat zlatá vláda, bylo následných tři čtvrtě století míru, nebývalého blahobytu, kdy Rovina opravdu rozkvetla. Lidé se mohli soustředit na obchod a zemědělství, generace se mohly narodit, vyrůst a zabezpečit potomstvo bez toho, aby musely popadnout štít, poznat boj nebo nájezd nepřátel. Jenže, když v třiadevadesáti zemřel se stále silnou myslí, ovšem slabým tělem, a na trůn nastoupil jeho prapravnuk, zlatá vláda navždy skončila. Až dlouho po něm za vlády Gylese III. přišlo období vrcholu moci Roviny, byť ne tak mírové a prosperující. A hlavně přišla ještě úplně nová hrozba.

Gardenerové proti Andalům

V podstatě nejde určit, jak šli zmínění Gardenerové za sebou. Ucelené, rozluštitelné záznamy o jejich historii a letopočtech se nedochovaly, pokud vůbec existovaly. Všichni totiž vládli Prvním lidem, kteří používali pozapomenuté runy, nelibovali si v sepisování podrobných knižních svazků, učenci se pohybovali hlavně kolem Starého města, kde vznikala Citadela. Až Andalové zpoza Úzkého moře se svými novými zvyky přinesli i systém nového písma a kronik. Jen dlouho trvalo, než se dostali až do Roviny.

Gardenerové sledovali, jak si Andalové před šesti, čtyřmi nebo dvěma tisíci lety podle různých historických odhadů, podmanili Údolí, převážili kolem Trojzubce, získali Bouřlivé království a postupují dál na západ. Akorát takový postup zabral generace, a tak se mnozí Gardenerové porůznu připravovali. Nejprve Gwayne IV. Děsící se bohů začal s preventivními opatřeními proti invazi. Poslal hledat děti lesa, aby mu jejich zelenověštci a magie pomohli očekávané útočníky odrazit. Mern II. Kameník zase postavil novou hradbu kolem Vysoké zahrady a přikázal svým vazalům posilovat obranu. Mern III. Šílenec zasypal zlatem lesní čarodějku, protože se chlubila, že povolá armády mrtvých.

Když se ale Andalové konečně propracovali až k Rovině, očekávaný útok nikdy nepřišel. Dostali se tam totiž v období vlády tří moudrých králů Gartha IX., jeho syna Merleho I. Mírného a Merlova syna Gwaynea V. Ti byli mazaní, moudří, chtěli se vyhnout ozbrojenému konfliktu, rozhodli se raději Andaly asimilovat, ačkoli to znamenalo přijmout velkou část jejich kultury. Podle mistra Yandela to tak v podstatě bylo úspěšné dobytí Roviny Andaly, ale jen vzácně nějaké proběhne s menším krveprolitím.

Garth IX. přivedl ke dvoru do Vysoké zahrady septona, udělal ho jedním ze svých rádců a postavil prvním septum ve Vysoké zahradě, ačkoli pokračoval v uctívání starých bohů. Merle I. konvertoval k víře v Sedm, stal se mecenášem, pomohl financovat a stavět septa, mužské kláštery a matčiny domy po Rovině a oženil se s Andalkou, aby svázal jejího otce s vlastní říší. Gwayne V. byl první Gardener narozený ve světle víry v Sedm, a první, z něhož se stal rytíř. Rovněž se oženil s Andalkou, aby svázal jejího otce s vlastní říší, a svým šampionem a přísežným štítem učinil Andala sera Alestera Tyrella, zakladatele rodu Tyrellů.

Všichni tři také přijímali Andaly do služeb jako domácí rytíře, služebníky, mocnějším vůdcům odkazovali pozemky, ženy a lordství, výměnou za jejich přísahy věrnosti. Mnoho rovinských rodů tak může svůj původ datovat právě k těmto momentům. Podporovali andalské řemeslníky, obzvláště kováře a kameníky, aby se usazovali po Rovině, dodávali jim a jejich vazalům železo místo bronzu, čímž zkvalitnili jejich výzbroj, a posilovali jejich hrady andalskou zedničinou.

Tím si zajistil, že Andalové a hlavně andalší noví lordi byli Gardenerům věrní a pomáhali jim proti vnějším i vnitřním hrozbám – ač někteří noví lordi porušili později své sliby, většina zasahovala proti rebelům a dalším generacím Andalů zpoza hranic. Někdy po příchodu Andalů, s nimiž se objevila tradice rytířství, také Gardenerové založili Řád zelené ruky nazvaný podle jejich znaku, kam směli vstoupit jen nejctnostnější a nejschopnější bojovníci, kteří se prokázali v turnajích lásky a krásy pořádaných ve Vysoké zahradě. A nakonec se z Roviny pod patronátem Gardenerů stalo centrum kavalírství, kultury, až do časů Baelora I. Targaryena víry v Sedm.

Andalská éra Gardenerů

Následující staletí, kdy Andalové získali většinu království na jih od Šíje, a tak se mezi sebou začali dohadovat, přít a bojovat stejně, jako když Západozemí ovládali pouze První lidé, už byly výrazně komplikovanější, a to i v Rovině. Gardenerové na dubovém trůně byli různě moudří, různě silní, nebo vůbec silní, jako třeba Garland VI., který se na trůn dostal jako nezletilý, měl těžké začátky vlády a místo něj jako regent musel vládnout jeden z Tyrellů. Vrátili se do zajetých kolejí bojů a spojenectví se sousedními královstvími Skály a Bouřlivým královstvím, neutuchajících přeshraničních potyček s Dorne, někdy zase šlo o severní hranici s říčními lordy.

Právě tehdy ale také přišel již zmíněný vzestup na vrchol moci Gardenerů – a zároveň propad na dno. Gyles III. Gardener v jednu chvíli ovládal největší území v historii Roviny. Vytáhl se svou zářivou armádou obrněných rytířů proti Bouřlivému království, rozdrtil jeho armády, dobyl všechno území severně od Deštného lesa na jihu, kromě Bouřlivého konce. Ten oblehl a zůstal tam dva roky. Čehož se pokusil využít Lancel IV. Lannister. Zaútočil na severní Rovinu a donutil Gylese stáhnout se od Bouřlivého konce. Naštěstí Lancelův útok zastavili Osgreyové, tehdy maršálové severních mokřad, a nebýt toho, podle mistra Yandela by Gyles dobyl celé Bouřlivé království.

Pak následovala nová, větší válka, když tentokrát nepokojů využili Dornové a dva říční králové, a úpadek. Gyles během tažení zemřel na krvavý průjem, o své zisky přišel, hranice se ustálily opět zhruba tak, jak byly před jeho vládou. A dlouhá vláda Gartha X. Šedovouse úpadek ještě prohloubila. Vlastně Gardenery skoro zlikvidovala.

Garth usedl na dubový trůn v sedmi letech, zemřel v 96, takže vládl ještě déle než Garth VII., a byl to statný mladík. Jenže ne moc moudrý ani chytrý, ješitný, povrchní, obklopil se pošetilci a pochlebovači, takže nedosáhl žádné prosperity. K tomu ve stáří úplně přišel o rozum a během dlouhých let, kdy už byl senilní, se stal akorát nástrojem mnoha různých frakcí, které ho využívaly pro bohatství a moc.

K tomu neměl syny, jen dcery. A dvě provdal za opět znepřátelené lordy Manderlyho a Peaka, tudíž každý z nich hodlal právě z té „své“ udělat Garthovu nástupnici. Což vyústilo ve zrady, spiknutí, vraždu, nakonec boje, k nimž se na obou stranách přidali další lordi. V občanskou válku. Garth byl už ale příliš vetchý, aby vůbec chápal, co se děje, natož to zastavil.

Situace nepřekvapivě opět využili bouřlivý král a král Skály, vrhli se po velkých kusech území, a Dornové, kteří zintenzivněli nájezdy mnohem hlouběji do Roviny. Jeden dornský král dokonce oblehl Staré město, zatímco další překročil Klikatici a vyplenil Vysokou zahradu, špatně stráženou kvůli probíhající válce. Rozsekal a spálil při tom dubový trůn. Ovšem kupodivu nebyl nejhorší Garthovou zkázou. Toho se pravděpodobně pokusili odstranit už jeho vlastní lordi. Dornové ho našli přivázaného k posteli, naříkajícího, pokrytého vlastní špínou, a i na ně to bylo příliš. Z milosti, jak jeden z nich později tvrdil, mu podřízli hrdlo (načež ho nikdo neželel). Poté Vysokou zahradu vyplenili a vypálili.

Taková anarchie, nebezpečí a krutosti vydržely téměř dekádu. Až se ser Osmud Tyrell, nejvyšší správce Vysoké zahrady, konečně dohodl s většinou lordů, společně porazili Peaky i Manderlye a znovu se chopili Vysoké zahrady, kam dosadil vnuka Garthova prastrýce jako Merna VI.

Mern měl jen skromná nadání, ale dokázal znovu vybudovat Vysokou zahradu a obnovit moc Gardenerů v Rovině. Za výrazné pomoci Osmunda, posléze jeho syna sera Roberta, za něhož z vděčnosti dokonce oženil svou nejmladší dceru (díky tomu začali Tyrellové rovněž spojovat svůj rod s Garthem Zelenorukým), a potom jejich syna Lorenta. Ostatně jim za jejich dobrou službu udělili správcovskou funkci už předtím dědičně.

V Mernově práci na obnově Roviny po občanské válce pokračoval i jeho nástupce Garth XI. Vedle pomsty Dornům. Vtrhnul do Rudých hor a lord Hightower prohlásil, že zelené hory natřel krví na rudo, jak hlásá jejich název. A sobě zajistil přízvisko Natěrač. Nebyl samozřejmě poslední Gardener s pohledem upřeným na Dorne. Invazi chtěl podniknout i Greydon Gardener, akorát v době, kdy ho před tisíci lety sjednotila a posílila princezna Nymeria, což mu plány dost zhatilo.

Jen Peakové a Manderlyové nedali Gardenerům pokoj. Zhruba také před tisíci lety musel Parceon III. Gardener opět řešit jejich spory. Tentokrát se k tomu sám bál, že moc Manderlyů nekontrolovatelně roste, navíc mu našeptával lord Lorimar Peake. A přesvědčil Parceona, aby vyhnal Manderlye do exilu až na daleký Sever. Nebo k tomu, aby svého dědice Gwaynea oženil s Lorimarovu dcerou, jež se tak po Parceonově smrti stala sedmou královnou Roviny z rodu Peaků.

Další docela významný Gardener byl Garth XII., který nechal natisknout mince „ručky“ s jeho podobou na rubu. Nejspíš zdaleka nebyl jediný, nicméně ty Garthovy platí dodnes, ačkoli mají hodnotu už jen asi poloviny zlatého dragonu. Čehož v sáze využívala třeba lady Olenna Tyrell, někdy je nepozorným dodavatelům podstrkovala místo dragonů.

Nebo Garse VII., který se ke konci století krve po zkáze Valyrie utkal s bouřlivým králem Argilakem Durrandonem (jenž vládl ještě v době dobývání Západozemí) v bitvě u Létopole, kde ho Argilak zabil.

Ohnivý konec na ohnivém poli

Možná hned po Garsovi, minimálně brzy po něm, na trůn, už ne dubový, usedl Mern IX. Poslední král Gardener, za jehož vlády se Aegon Targaryen rozhodl dobýt a sjednotit Západozemí pod svou vládou. Sledoval, jak Aegon získal Černovodný záliv, Bouřlivé království, kde padl Argilak, Harrenov a Trojzubec. Jak k jeho původně slabé armádě přibyli říční vojáci, a samozřejmě jakou hrůzu pouští jeho tři draci. I tak se rozhodl Aegonovi postavit v boji.

Uzavřel alianci s králem Skály Lorenem I. Lannisterem s cílem odrazit Aegona zpátky k moři, a tomuto spojenectví se začalo říkat Dva králové. Dohromady dali 55 tisíc vojáků, asi pětkrát víc než měli Targaryeni, včetně pěti tisíc rytířů. Asi dvě třetiny patřily Mernovi. Pak Lannisterové, Gardenerové a jejich vazalové kromě Hightowerů, kteří se na radu Nejvyššího septona odmítli postavit drakům, vyrazili. Mern velel středu, když přivedl víc vojáků, jeho syn Edmund předvoji, jeho druhý syn Gawen nesl zástavu Gardenerů, Loren velel pravému křídlu.

Setkali se s Targaryeny na vyschlé rovině plné polí blízko místa, kudy dnes prochází Zlatá cesta zhruba mezi dnešními Západními krajinami, Rovinou a Korunními zeměmi. Po němž se této bitvě začalo říkat ohnivé pole.

Mern a Loren hodlali zaútočit z boku, rozbít Aegonův střed svými rytíři. Targaryeni se postavili do obranného půlkruhu, Mern vyjel v čele útoku, povedlo se mu rozehnat hradbu z kopiníků. Aegon ovšem nehodlal riskovat. Když viděl, že nepřátelé míní boj vážně, se svými sestrami – manželkami vylétl na dracích, podpálil suchá pole ze všech stran tak, aby vítr hnal oheň na Gardenery a Lannistery, zatímco jeho vojáci z druhé strany ohnivé hradby útočili na přeživší. Akorát Loren dokázal projet plameny a zmizet, alespoň dočasně, když si uvědomil, že je bitva prohraná.

Draci tak ten den zabili čtyři tisíce mužů, další tisícovku zabili vojáci, deset tisíc mužů utrpělo popáleniny. Padl i Mern, všichni jeho synové, byli tam minimálně princ Edmund, princ Gawen a dva další, vnuci, bratři, bratranci a další příbuzní, a rytíři Řádu zelené ruky, který tak prakticky skončil. Z Gardenerů přežil bitvu jen jeden Mernův synovec, ale kvůli spáleninám zemřel o tři dny později a tím vymřel celý rod. Není známo, zda měl ještě ženské příbuzné, nicméně pokud ano, nebylo jim zjevně dovoleno se provdat tak, aby jim zůstalo jméno Gardener a majetek rodu.

Aegon totiž potom pokračoval do Vysoké zahrady, kterou mu odevzdal správce Harlan Tyrell, a Aegon ho odměnil tím, že mu předal majetek Gardenerů a učinil z něj lenního pána Klikatice, vládce Roviny. Čin, který rozzuřil staré rovinské rody. Protestovaly, že Tyrellové jsou jen „povýšení správci“ a oni sami jsou mnohem blíže příbuzní s Gardenery a samotným Garthem Zelenorukým, zatímco Tyrellové jen skrze ženskou linii nejmladší dcery. Ale nebylo jim to nic platné. Gardenerové byli zkrátka pryč.

Později se ještě na Gardenery odvolával, pokud je známo, už jen septon Mattheus na začátku vlády Jaehaeryse I. Targaryena, když zemřel Nejvyšší septon a volil se nový. Očekával, že když bude připomínat svůj údajný původ mezi králi, zvolí ho. Měl by k tomu nejlepší předpoklady. Pokud by vládl někdo jiný než Jaehaerys. Mattheus se pár let předtím totiž stal součástí dvora v Králově přístavišti, rozzuřila ho svatba Jaehaeryse s jeho sestrou Alysanne, takže je urážel a rozhádal se s Jaehaerysem, až ho nakonec propustil a vyměnil za septona Bartha z Vysoké zahrady. Mattheus tak odešel do Starého města a ačkoli byl nakonec velmi horký kandidát na Nejvyššího septona a při prvním hlasování během voleb vedl (ne natolik, aby ihned zvítězil), jeho podpora s každým dalším upadala a nakonec byl při čtvrtém hlasování zvolen septon Alfyn.

Není ovšem bez významu, že Jaehaerys a Alysanne byli během volby přítomni ve Starém městě a údajně se dohodli s lordem Hightowerem na Alfynově podpoře, protože ten na rozdíl od Mattheuse zastával doktrínu exceptionalismu umožňující Targaryenům pokračovat ve valyrijských zvycích.

A ať Mattheus byl nebo nebyl potomek Gardenerů, jako septon neměl žádné děti a jejich rod vymřel před ním nebo nejpozději s ním. Jako jeden z pouhých tří velkých rodů, které zanikly během dobývání Západozemí Targaryeny a dvou rodů, které zanikly úplně. Protože poslední lady z rodu Durrnadonů založila s Orysem Baratheonem rod Baratheonů, kromě jména prakticky navazující na Durrandony. Tudíž jen rody Hoareů a Gardenerů byly vyvražděny draky a přišly o všechno.

Na druhou stranu Gardenerové dávno uzavírali manželství s mnoha dalšími rody z Roviny, ve kterých zůstává jejich pokrevní linie, což situaci v Rovině moc neulehčuje. Spousta rodů tvrdí, že má silnější vazby na Gardenery vzniklé sňatkem s mužem Gardenerem (a nebo rovnou založením potomkem Gartha Zelenorukého) než Tyrellové, a že by tak měli Rovinu převzít oni. Tudíž na rozdíl od Gardenerů, kteří svou moc získali a upevňovali sami po milénia, takový stav činí jejich nástupce Tyrelly hodně závislé na podpoře Železného trůnu.