Muddové žili a vymřeli ještě v dobách, kdy Západozemí pevně ovládali První lidé a kdy svou moc teprve začínali ztrácet v bojích proti Andalům. A byli to slavní králové. Nebo také ne, pokud je vážně možné, že se dodnes sem tam nějaký Mudd prohání po různých koutech známého světa.
Rod Muddů byl urozený rod z oblasti, kde se dnes rozkládají Říční krajiny. Ve znaku měli mít zlatou korunu posázenou smaragdy na červenohnědém poli a ví se, kde stával jejich hrad. Na kopci nad Modrým bodcem Trojzubce v severních Říčních krajinách – protože tam nyní stojí jeho zřícenina, již místní pojmenovali Starokameny a k níž vede kamenná cesta dvakrát obkružující kopec. Jak se mohl jmenovat dřív, však neví ani mistři, a samotné trosky jsou zarostlé, k rozeznání je tam jen hrobka Tristifera IV. Mudda a většinu stavebního materiálu z něj dávno odnosili pro stavby po okolí.
Přesto jsou Muddové nesmazatelně zapsáni v historii. A to proto, že byli králi Kopců a řek, nejúspěšnějším rodem Prvních lidí, který se kdy pokusil sjednotit centrální Západozemí kolem Trojzubce, nejmocnějšími a nejroztahovačnějšími říčními králi vůbec. Však své panství od Šíje rozšířili až na jih k Černovodě, takže minimálně na délku nejspíš na vrcholu jejich slávy odpovídalo současným Říčním krajinám. Vše vybudovali během tisícileté vlády, jak tvrdí příběhy. Ale není jasné, jestli je to skutečný historický mezník nebo obrazný náznak velmi dlouhé doby.
Bohužel z té dlouhé, možná až tisícileté doby, nejsou k dispozici žádné hodnověrné záznamy. Archivnictví a obecně používání písma v každodenním životě se rozšířilo až s Andaly, pokud před jejich příchodem působili mistři, ani oni tehdy ještě neměli široký přístup do všech koutů kontinentu. První lidé do té doby navíc měli používat pouze runy, které dnes už málokdo dokáže rozluštit, a pokud měli nějaké své kroniky, moc se jich nedochovalo.
Není tak třeba známo ani, v jaké době žil Tristan Mudd a proč se člen královské dynastie přidal k Noční hlídce. Jen že se tam stal lordem velitelem a je považován za jednoho z nejhorších, jaké kdy hlídka měla. Opět bez informace, jestli kvůli jeho celkové neschopnosti nebo nějakému specifickému činu.
Zato vláda Tristifera IV. Mudda je víc než známá. Říkalo se mu Kladivo spravedlnosti, v době invaze Andalů do centrálního Západozemí vládl od Trojzubce po Šíji, měl postavit hrad nyní známý jako Starokameny, nejodolnější hrad své doby, a měl být posledním opravdu velkým králem Prvních lidí na Trojzubci. Neúnavně také bojoval proti andalským nájezdníkům. Když například k Trojzubci vtrhnul andalský král Roland II. Arryn, Tristifer rozdrtil jeho armádu, přinutil Rolanda k útěku, a dokonce se mu nějak podařilo některé jeho muže zpracovat natolik, že jeden z nich ho Tristiferovi zradil, ten ho zajal a popravil.
Takto úspěšný byl podle zpěváků v devětadevadesáti bitvách, až stá se mu stala osudnou. Tehdy se proti němu spojilo sedm andalských králů včetně Armisteada Vanceho a Tristifer padl. Po něm na trůn a k úkolu uhájit svou zemi nastoupil jeho syn Tristifer V. Mudd. Jenže se svému otci nedokázal vyrovnat a z jeho přízviska Poslední lze odhadnout, co se stalo. Brzy po otcově smrti přišel o spojence, když k Armisteadovi přešel dlouholetý věrný vazal Muddů Edmure Tully, o království i o hrad a jeho vlastní smrtí oficiálně rod Muddů vymřel. Bylo pak už jen malou útěchou, že vítězní Andalové začali bojovat i mezi sebou a že jejich tehdejší zisk pro ně nebyl bez krvavých problémů.
Zkrátka bylo po rodu Muddů, Trojzubec se na dlouho ocitl uprostřed chaosu, rebelií, vznikajících a zanikajících královstvíček, pokusů o sjednocení i o další dobytí. Zhruba tři až čtyři sta let před sjednocením Západozemí Targaryeny se jedno takové dobytí skoro až náhodou podařilo i Bouřlivému království – tamější král vyrazil na pomoc svému rebelujícímu tchánovi, lordu Blackwoodovi, prý snad aby ho dotáhl až ke královské koruně. A když po pořádně surové bitvě nebylo koho korunovat, celé území si přisvojil sám.
Což se také mnohým říčním lordům nelíbilo a mnoho z nich proti bouřlivým králům rebelovalo. Jedním rebelem byl i Marq Mudd známý jako Šílený bard. Snažil se dosáhnout na královskou korunu, prohlašoval, že je potomkem dávno sesazených Muddů, tedy právoplatný říční král, a že by měl vládnout Trojzubci. Krátce se mu to na menším území i dařilo, jak mnoho lidí nebylo se svou situací spokojeno, ovšem jeho vláda byla neslavná a nakonec ho stála život.
Už se přitom nedá dohledat, jestli doopravdy mohl být potomek nějaké v tichosti přežívající rodové větve. Muddové oficiálně žádné nemají. Ale není vyloučeno, že nelhal a že nezanikli ani s ním. Ve Zlaté společnosti, žoldácké svobodné společnosti založené v Essosu, totiž slouží další takoví. Jedním byl Starý John Mudd, jenž ve schopného žoldáka, dokonce seržanta, vychoval i svého syna** Mladého Johna Mudda. Podle něj rovnou sera Johna Mudda. Hrubého, surového muže, jehož oblíbenou zbraní je štít a dýka. A dalším **Lorimas Mudd, další seržant, Západozemec v exilu, možná příbuzný Johnů.
Starý John už zemřel, ale Mladý John a Lorimas se se zbytkem Zlaté společnosti přidali v zatím poslední knize k údajnému Aegonu Targaryenovi, synovi Rhaegara Targaryena, v jeho tažení za dobytím Západozemí a železného trůnu. Mladý John pro něj například ve zveřejněných kapitolách dosud nevydané šesté knihy drží dobytou pevnost Mlholes v Bouřlivých krajinách, kde zároveň v domácím vězení hlídá lady Mary Mertyns.
Stejně jako u Marqa je ale otázkou, jestli jsou opravdu Muddové. Nebo spíš opravdu příbuzní dávného rodu. Protože ve svobodných společnostech si každý může říkat, jak chce.
Foto: Roman Papsuev
