Rod Peakeů

Šplhat po společenském žebříčku zkoušelo mnoho šlechticů. Peakové se proslavili obzvlášť velkou bezohledností, neštítili se vydírání, vražd, zrad a ani vlastní rebelie. Jak to s nimi dopadlo a jaký nečekaný podíl měli na hroucení se vlády Targaryenů, rozebere tento článek.

Peakové jsou šlechtický rod z dornských mokřad v Rovině, tedy jsou lordi mokřad, kde sídlí ve Hvězdném bodci. Ve znaku mají tři černé hrady na oranžovém poli symbolizující tři hrady, které kdysi vlastnili – Hvězdný bodec, Dunstonbury a Bílý háj. Než získali všechny tři, měli jiný, neznámý znak. A tedy za dobu své existence drželi titul lord Hvězdného bodce, lord Dunstonbury, lord Bílého háje, dále pobočník krále, admirál královské flotily, správce lodí, bílý bratr Královské gardy či Ochránce říše.

První Peakové

Je to jeden z nejstarší rovinských rodů. Jeho zakladatelkou měla být Florys Liška, dcera Gartha Zelenorukého, mýtického Nejvyššího krále Prvních lidí, prvního člověka v Západozemí, boha, poloboha, záleží na konkrétním příběhu. Florys měla být nejchytřejší z jeho dětí, měla mít tři manžele, aniž by o sobě věděli, a s nimi založit rody Florentů, Ballů a Peaků. Podle některých legend také byla matkou bastarda Lanna Chytrého, předka Lannisterů.

Peakové tak žili v raných dobách království Roviny, z nichž pochází mnoho legendárních členů jejich rodu, jako rytíř Urrathon Štítodrtič, lord Meryn Písař, lady Yrma ze Zlaté mísy, rytíř Barquen Obléhatel, lord Eddison Starší, lord Eddison Mladší a lord Americk Mstitel. Peakové také často působili jako rádci na dvoře králů Gardenerů a mnoho dcer z rodu Peaků se provdalo do královské rodiny. Rovnou sedm z nich se stalo královnami Roviny.

Nejvíce ovšem starou historii Peaků charakterizuje jejich slavné, dlouhé nepřátelství s rodem Manderlyů. Ten původně sídlil v Rovině v hradě Dunstonbury, jen nebylo řečeno, kde konkrétně, nejspíš u řeky Klikatice. Králové Roviny Gardenerové se je mnohokrát snažili smířit a udržet mezi svými vazaly mír, třeba Gwayne III. Tlustý je přesvědčil, aby přijali jeho rozsudek jejich sporu, složili přísahu věrnosti kvůli svým zemím a zabránili krveprolití. Ale nebylo to nic platné, protože Peakové se nakonec dostali do pozice, kde si dokázali prosadit svou.

Ještě za vlády Gartha X. Gardenera se lord Peake oženil s jednou jeho dcerou a lord Manderly s další. Garth přitom neměl žádné syny. Jak stárl a jeho vláda se chýlila ke konci, oba lordi se snažili, aby právě jejich žena usedla na trůn, a jejich rivalita zašla až ke zradám, spiknutím, vraždám a nakonec otevřené válce, do níž se připojilo mnoho dalších lordů. Garth byl navíc starý, nemohoucí, nad vazaly zjevně ztratil kontrolu a čelil naprostým katastrofám i v okolí. Bouřlivý král a král Skály mu zabrali velké části území. Dornové rozpoutali invazi. Vypluli po řece Klikatici až do Vysoké zahrady a vyplenili ji. Není úplně jasné, co se dělo při jejich příchodu, ale údajně tam už oni našli Gartha přivázaného k posteli, pokrytého vlastní špínou, a slitovali se nad ním tak, že mu podřízli hrdlo. A Vysokou zahradu podpálili.

Pak následovala dekáda anarchie, během níž Peakové a Manderlyové ještě brutálněji zkoušeli prosadit své nároky na trůn Roviny. Až se nakonec správce Vysoké zahrady ser Osmund Tyrell spojil s dalšími lordy, vyjel proti oběma stranám, zatlačil je zpátky na jejich místo a na trůn usadil vzdáleného Garthova bratrance.

Takový závěr nicméně jen podnítil zahořklost a touhu Peaků i Manerlyů neúspěch zvrátit. Začali pracovat na návratu k moci, na překonání toho druhého, rychle zase vyrostli na důležitosti a ne dlouho poté za vlády Parceona III. Gardenera získali Peakové navrch. Lord Lormiar Peake získal Parceonovu důvěru, nakonec i jeho přízeň, protože za jeho syna Gwaynea provdal svou dceru, čímž se právě ona v budoucnu stala onou sedmou královnou Roviny (zatímco Peakové už po staletí budovali blízké vztahy i s dalšími mocnými rovinskými rody). Tudíž snadno podporoval jeho strach z moci Manderlyů. Až ho nakonec přesvědčil, aby je z Roviny vypověděl. Samozřejmě ne nezištně, protože ihned odkoupil jejich hrad Dunstonbury. V neznámé době k tomu postavili i hrad Bílý háj.

Peakové po (ohnivém) poli

Není tedy divu, že za Gardenery, s nimiž je pojily tyto úzké vazby, stáli Peakové až do konce. Lord Armen Peake se v době dobývání Západozemí, tedy když se Mern IX. Gardener odmítl vzdát Aegonu Dobyvateli a vytáhl proti němu do boje spolu s králem Skály, připojil do jejich armády. Akorát se s armádou a hlavně draky Targaryenů střetli na rozsáhlém suchém poli, které se rychle proslavilo jako ohnivé pole, a Armen a jeho synové tam stejně jako Mern a ti jeho padli.

Právě touto smrtí započal pomalý úpadek Peaků, protože Aegon novými lenními pány Roviny učinil Tyrelly a ti je rozhodně nijak nezvýhodňovali. Neměli s nimi žádné příbuzenské ani jiné pevné svazky. Peakové se navíc urazili, protože oni měli mnohem starší a váženější rod než Tyrellové, do té doby pouzí správci, co se do Západozemí dostali až s Andaly (nebyli jediní, i další rody odvozující původ od dětí Gartha Zelenorukého protestovaly). A samozřejmě jim vůbec nepomohlo, že Armen se Targaryenům postavil v bitvě.

Nezbylo jim tak nic jiného než se Targaryenům nakonec podřídit a svou zahořklost si nechat pro sebe. Proto například lord Peake zůstal na straně Targaryenů, když proti nim na konci vlády Aegonova dědice Aenyse I. a během vlády Maegora I. povstala církev nespokojená s jejich praktikami a poté i s tím, že si Maegor trůn usurpoval navzdory tomu, že měl Aenys syny. A také za to zaplatil, protože Válečníkovi synové Bojovníků víry zabili jeho dědice. Ale jiným se to zase docela vyplatilo a nedá se říct, že by Peakové neměli šanci na pokus o obnovu prestiže svého rodu.

Například lord Uther Peake se na popud královny Alysanne Targaryen na začátku vlády Jaehaeryse I. oženil s lady Prunellou Celtigar, Alysanninou oblíbenou dvorní dámou, což bylo považováno za mimořádnou partii pro Prunellu a za triumf královniných vyjednávacích schopností. Nebo se lord Peake na sklonku Jaehaerysova života účastnil Velkého koncilu v Harrenově, kde se volil Jaehaerysův nástupce, a volil pro prince Viseryse. Nevěřil, že by mužům měla vládnout žena. A Viserys také zvítězil. Stejný názor pak zastával pyšný, příkrý, tvrdý, ambiciózní, mazaný Unwin Peake, hlava rodu po smrti Viseryse, kdy mezi jeho dětmi Rhaenyrou a Aegonem II. došlo k další obrovské nástupnické krizi, k občanské válce Tanec draků o železný trůn.

Unwin tedy podporoval Aegona II. a jeho stranu zelených. Když propukla válka, shromáždil tisíc mužů a vedl je k velké armádě lorda Ormunda Hightowera, bratrance Aegonovy matky, aby společně vyrazili z Roviny do Králova přístaviště. S sebou ještě vzal svého třetího syna, sera Tituse, jediného, který se dožil dospělosti. Se třemi manželkami měl celkem sedm dětí, ale jeho prvorozený zemřel jako novorozeně, nejstarší dcera ve dvanácti při porodu, další dvě dcery od druhé ženy zemřely jako novorozeňata, jeho druhý syn byl páže a panoš u lorda Redwynea ve Stromovině a ve dvanácti se utopil při námořním neštěstí, a tedy mu zbývali jen Titus a Myrielle. Přičemž se toto časté rozhodnutí, vzít syna do války, ukázalo velmi špatným.

Hightowerové předpokládali, že se k nim připojí všichni lordi z Roviny. Ovšem mnoho důležitých rodů severní a východní Roviny se vyslovilo pro Rhaenyru. Dokonce včetně některých vazalů Hightowerů. Proto nemohli rychle projít Rovinu a připojit se k Aegonovým podporovatelům z jiných království, ale museli se věnovat vnitřním rozporům. Ormund svou velkou armádou mínil nejprve rebelie v Rovině zadupat a zajistit celé království Aegonovi. Měli větší počty, nemělo to být těžké. Ovšem nepřátelé na ně dotírali z více směrů, pochod se tak protáhl na několik měsíců a Hightowerové nedokázali žádný rod donutit změnit strany.

K tomu je nakonec dostihla zdrcující novina. Ze severu se blížila velká armáda Rhaenyřiných černých, a to už měli početné nepřátele i za sebou. Ormund tak rozhodl zastavit, postavit obranný tábor u řeky Medovíny a vyslat žádost o pomoc Aegonovi II. Ta ale ne a ne přijít a nakonec se Ormundova armáda včetně Unwina a Tituse Peaků ocitla mezi dvěma lavinami nepřátel proti břehům Medovíny bez možnosti ústupu.

Když přišel útok, jejich linie se rychle začaly rozpadat, zatlačovali je stále víc a víc do řeky, prohra se zdála nevyhnutelná. Až se objevil princ Daeron Targaryen, nejmladší Aegonův bratr, na dračici Tessarion a bitva se obrátila v jejich prospěch. Podařilo se jim zabít nebo zajmout většinu černých velitelů z Roviny. Bohužel za cenu těžkých ztrát, padlo mnoho zelených včetně Tituse Peaka. A navíc je tento odpor černých zpomalil natolik, že se nikdy nedokázali spojit se zelenými z jiných částí říše a vlastně vůbec opustit Rovinu. Dostali se jen o kus dál k městečku Tumbleton, kde svedli další vítěznou bitvu s černými a město okupovali.

Znovu však čelili vážným ztrátám, konkrétně padl Ormund. Unwin byl jedním z mužů, kteří se pokusili přisvojit si po něm velení, jenže každý měl jiné představy a místo naplánování dalšího postupu se jen hádali. I krvavě. Unwin třeba během válečné rady prohlásil lorda Owaina Bourneyho přeběhlíkem a bodl ho dýkou skrz oko. Sám potom chtěl v Tumbletonu čekat na posily lorda Borrose Baratheona, v jejichž příchod doufal. Byl si vědom, že přišli až o příliš mnoho mužů a jejich těžce zkoušená armáda sama už daleko nedojde. Ale nápadů, co dál, bylo mnoho, a tak se v Tumbeltonu zasekli prakticky až ke konci války.

Nakonec se dozvěděli, že se válečná situace v říši zásadně proměnila. Zjistili, že z Králova přístaviště, jež předtím dobyla, zmizela Rhaenyra Targaryen (poté, co odtamtud nejprve neznámo kam zmizel Aegon II. těsně před pádem města), a že se tam rozpoutávají nepokoje a anarchie. Unwin tak změnil názor, hodlal ihned vyrazit. Akorát, jak to šlo celou dobu od dobytí Tumbletonu, mnozí jiní radili opak. A dva neurození dračí jezdci, kteří během bitvy o Tumbleton přešli k zeleným od černých, Ulf Bílý a Hugh Kladivo, rovnou odmítli dál útočit a raději vznášeli nesmyslně vysoké požadavky na odměnu za změnu stran. Do toho se rozšířila novina, jak v bojích zemřel princ Aemond, faktický vládce říše po vážném zranění a zmizení Aegona II.

Unwin tak neuspěl s požadavkem vyrazit k hlavnímu městu, ale hodlal alespoň prohlásit princem Dračího kamene a novým dědicem trůnu prince Daerona, když netušili, jestli je Aegon ještě vůbec naživu, a vypořádat se s Ulfem a Hughem. Ti byli čím dál problematičtější, neustále zvyšovali své požadavky, začali si přisvojovat různé tituly a byli agresivní. Se serem Hobertem Hightowerem tedy svolal jedenáct dalších lordů a rytířů a v hostinci Krvaví ježci založili skupinu Ježci. Naplánovali Ulfa a Hugha zabít a přisvojit si jejich draky. Dokonce přivedli prince Daerona, aby posvětil jejich popravu.

Akci naplánovali na přespříští den. Jenže to se k městu nečekaně dostali černí a rozpoutala se druhá bitva o Tumbleton. Fakticky bitvu vyhráli černí, akorát se nedokázali probít dovnitř města a neměli vybavení pro obléhání, tak zase odtáhli. Ulf vše kupodivu prospal, Ježci v nastalém chaosu dokázali zabít jen Hugha, k tomu jich osm v boji padlo, stejně jako všichni zúčastnění draci kromě jediného. Ráno po bitvě pak Hobert otrávil i Ulfa (přičemž se sám otráveného vína napil, aby v Ulfovi vyvolal důvěru) a celé velení zbytku prakticky zničené armády zelených padlo jen na Unwina.

Unwin přitom asi jako jediný došel určitého zisku, když sebral valyrijský meč Pláč sirotků padlému seru Jonu Roxtonovi, a potom učinil jediné rozumné rozhodnutí, jímž si vlastně zachránil život. Nedokázal najít nového jezdce pro posledního draka, a tak poslední muže, kteří nedezertovali a nezemřeli, odvedl zpátky hlouběji do Roviny. Tam potom přečkal konec války, poslední bitvy, smrt Rhaenyry i otravu Aegona II. a dočkal se nástupu Aegona III. na trůn.

Peakovské převraty

Aegon III., poslední dostupný mužský potomek obou znesvářených stran, nastoupil na trůn jako nezletilý. Usneslo se proto, že za něj bude vládnout rada sedmi regentů složená z mužů a žen ze zelených i černých. Unwin o takové místo pochopitelně velmi stál, nicméně mu ho původně nenabídli. Podle septona Eustáce z královského septa Rudé bašty to Unwina dost rozezlilo. Ale dočkal se brzy, když zemřel lord Corlys Velaryon. Tehdy ostatní regenti Unwina již oslovili a on velmi rád přijal. K tomu se nedlouho poté po říši rozběhla epidemie zimní horečky, zemřel pobočník a většina ostatních regentů onemocněla nebo z města odjela, aby se mohli vypořádat s epidemií ve svých vlastních zemích, čehož Unwin využil prakticky k převratu. Prohlásil, že odjezdem z města se regenti vzdali místa v radě, zbývající dva – velmistr Munkun a churavějící lord Mooton ho podpořili, a Unwin začal nelítostně úřadovat.

Jmenoval se pobočníkem a Ochráncem říše. Odvolal všechna jmenování, která v mezidobí v rychlosti při tak velké úmrtnosti zajistil Aegon III. bez konzultace s regenty a do uvolněných pozic zvolil vlastní lidi. Mnoho úřadů samozřejmě připadlo Unwinovým příbuzným a přátelům. Bývalého zbrojmistra Hvězdného bodce učinil novým zbrojmistrem Rudé bašty. Ovdovělé tetě Clarice Osgrey svěřil opatrování domácnosti malé královny Jaehaery Targaryen. Dvěma Ježkům předal úřad lorda zpovědníka a královského popravčího. Namísto septona Eustáce dosadil septona Bernarda, potomka jedné z vedlejších rodových větví Peaků. Obklopil se osobní stráží deseti žoldáků, jimž se začalo přezdívat Prsty. Strýce Gedmunda zvaného Velká sekera jmenoval velitelem královské flotily, ač neměl moc zkušeností s loděmi.

A hlavně zamíchal s Aegonovou Královskou gardou. Na zimní horečku zemřel lord velitel a dva gardisté. Aegon na uvolněné místo povýšil sera Robina Masseyho a do gardy přijal dva nováčky. Unwin je ale zase propustil, jako nového lorda velitele povýšil sera Marstona Vodského a novými nováčky se stali jeho synovec ser Amaury Peake a bastardí bratr ser Mervyn Květina.

K tomu Unwin chtěl i navenek předvést své kvality. Hlavně svou sílu a přímost. Vyprázdnil sklepení Rudé bašty, která se zaplnila na konci války zrádci, a všechny zločince veřejně potrestal ve svátek Otce na nebesích. A poté se zaměřil na Kamenoschody, jež ovládl Tyrošan Racallio Ryndoon a korunoval se pirátským králem. Poslal tam Gedmunda s královskou flotilou doplněnou o flotilu Velaryonů, aby Racallia vyhnal a obnovil obchod na Úzkém moři.

Objevil se jen jeden problém. Na Tarthu Gedmunda dostihly zprávy, že se Racallio spojil s Braavosem, největší námořní silou v okolí, a Tyroší. Rozhodl se proto počkat na další pokyny trůnu (velmi rád, přepadla ho mořská nemoc, která mu u námořníků vysloužila přezdívku Velká šavle), ale Alyn Velaryon rozkazů nedbal, nechtěl ztrácet čas, pokračoval dál, Racallia a zástupce Braavosu překvapil a braavoskou flotilu zničil. To Unwina rozzuřilo. Ve výsledku se Racalliovi a jeho ozbrojeným silám nestalo nic, Braavos své ztráty velmi rychle nahradil a Alyn žádný z ostrovů nedobyl. Po rozmetání flotily prostě odplul. Hrozilo tak, že Braavos vyhlásí válku Sedmi královstvím, a ta přitom na Kamenoschodech nic nezískala.

Unwin tedy přivolal Gedmundovu flotilu zpátky, aby chránila Černovodný záliv a hlavní město před možnou pomstou Braavosu, Alyna veřejně odměnil, jak se za vítězství slušelo, ovšem přesvědčil Aegona III., aby ho poslal vyřídit lorda Daltona Greyjoye, jenž odmítl akceptovat konec války a dál pořádal nájezdy na Západní krajiny. Doufal totiž, že Alyna buď čekají vážné ztráty nebo rovnou smrt, a pokud bude i přes velké nebezpečí úspěšný, alespoň zbaví kontinent železných. Zatímco poslal lorda Mootona do Braavosu, kde úspěšně vyjednal podmínky příměří. Jenže k jeho vzteku byl Alyn velice úspěšný, respektive byl Dalton zabit ještě dřív, než k němu mohl dorazit, žádné ztráty neutrpěl, naopak tato výprava značila začátek jeho slavných velkých plaveb.

Když se tedy Unwinovi nepodařilo zbavit neposlušného politického rivala, skočil po nové příležitosti. Ještě tentýž rok, stále pouhé dva roky po konci války, náhle zemřela malá královna Jaehaera. Našli ji nabodnutou na kopích v suchém příkopu pod Maegorovou pevností Rudé bašty. Podle všeho spáchala sebevraždu. Ihned se ale rozšířily i drby, že byla zavražděna, a arcimistr Gyldayn považuje Unwina za jediného možného podezřelého. Má za to, že vraždu mohl zařídit jeden z Prstů nebo ser Mervyn Květina. Sice byl horkokrevný, všechno si bral osobně, snadno se rozzuřil, ale považovali ho za svědomitého, věrného muže, jenž činil, jak mu bylo řečeno, a navíc se dal snadno i uplatit. Podle královského šaška Hříbečka měl rád víno, ani jako bílý plášť nedodržoval celibát, naopak obluzoval pradleny a služebné a vodil si je do své cely ve Věži Bílého meče. A onu osudnou noc držel stráž u Jaehaeřiných komnat.

Motivem Unwina měl v takovém případě být samotný železný trůn. Aegon neměl s Jaehaerou žádné děti, tedy jeho dědicem byl podle práva nenarozený potomek jeho poloviční sestry Baely Targaryen a Alyna Velaryona. Údajně by tuto situaci Unwin dokázal obrátit ve svůj prospěch. Mnohem pravděpodobnější je ale ještě vyšší ambice a doslovné uchvácení trůnu skrze Unwinovo poslední dítě, Myrielle.

Pouhých sedm dní po Jaehaeřině smrti prohlásil, že si Aegon Myrielle vezme. Lordům se to vůbec nelíbilo. Cregan Stark naznačil, že Sever se na to nebude dívat zrovna s radostí. Kermit Tully to měl za troufalé. Benjicotu Blackwoodovi se nezdál takový spěch, ostatně králi bylo jen třináct. I podpora velmistra Munkuna opadávala, když musel přiznat, že by to sloužilo zájmu Peaků a ne zrovna říši. Několik dam také poslalo dopisy s návrhy svých vlastních příbuzných nebo jich samotných. Téměř nikdo nehodlal pobočníkův úmysl akceptovat.

Pod takovýmto tlakem nakonec Unwin ustoupil a ohlásil ples k svátku Panny v Králově přístavišti, kde si král nevěstu vybere sám. Přístup tam umožnil jen šlechtičnám do třiceti let, i tak se objevilo více než tisíc dívek ze Západozemí i Essosu. Proto, alespoň údajně, se rozhodl pro jinou strategii. Mnoho účastnic před plesem rychle a záhadně došlo zranění, ocitlo se uprostřed skandálu nebo jiných kalamit, a to až tak, že se začalo mluvit o kletby dni Panny.

Například se rozneslo, že se Cassandra Baratheon účastnila Jaehaeřiny smrti, Ysabel Staunton je opilec, Elinor Massey není panna, Rosamund Darry má šest bradavek a její matka spává se psy, Lyra Hayford udusila svého novorozeného bratra, protože na něj žárlila, Jeyne Smallwood, Jeyne Mooton a Jeyne Merryweather se oblékají jako pážata a navštěvují nevěstince, kde se chovají jako chlapci. Tysharu Lannister našli v posteli s pacholkem, o němž tvrdila, že se k ní vloupal oknem, Lucindu Penrose přepadli psanci při sokolničení a pořezali jí nos, Falena Stokeworth zakopla na schodech a zlomila si nohu, lady Buckler a její dcery se utopily v Černovodném zálivu, když se s nimi potopil člun, šlechtičny z Volantisu unesli korzáři. Nikdy se nepotvrdilo, jestli Unwin měl podíl na všech nebo aspoň některých událostech, ačkoli dvorní šašek Hříbeček tvrdil, že mu bylo dobře zaplaceno, aby šířil drby a poštvával Aegona III. proti dámám, a že vlastně musel, protože kapitán Prstů mu vedle zlata dal na výběr už jen ocel.

Samotná Myrielle dorazila ke dvoru čtrnáct dní před plesem, zcela bez úhony. Tedy téměř, její drobnou úhonu Unwin zajistil neúmyslně. Unwin ji popisoval jako roztomilou a zdvořilou, měla hnědé vlasy a oči, široký, pihovatý obličej, křivé zuby, takže se moc neusmívala, podle Hříbečka byla pěkná, jen ne nijak zvlášť, zato příjemná. Podle Unwina z ní její osobnost, věk a plodnost zděděná jistě po matce dělaly ideální partii, a tak ji neustále Aegonovi připomínal. Ten si nejprve nebyl jistý, že se mu bude líbit, načež ho Unwin ujistil, že nemusí, stačí, když s ní bude mít dědice. A nešťastně a proslule dodal, že král přece také nerad tuříny, ale když mu je kuchaři připraví, tak je sní. Načež se Myrielle po Sedmi královstvích začalo říkat lady Tuřín.

Navzdory tomu se zdálo, že se králi docela zamlouvala. Trávila s ním tolik času, kolik mohla, večeřeli spolu půltuckrát a zdálo se, že se Aegonovi líbí víc než kdy Jaehaera. Tři dny před plesem jí věnoval jednu z Jaehaeřiných panenek, již si Myrielle nechala jako znamení náklonnosti.

Když nastal ples, i tehdy ještě Unwin očekával úspěch. Celý večer králi představovali každou z dívek a jeho to vzhledem k věku rychle znudilo, přestával mít o kohokoli zájem, a Myrielle mezi nimi snadno vynikla. Když mu ji představili formálně, nesla v rukách darovanou panenku, Aegon ji pozdravil jménem a byl potěšen, že se jí panenka líbí. Unwin už neočekával, že by se zakoukal do jiné. Nicméně, když zbývalo posledních pár děvčat, dvojčata Baela a Rhaena Targaryen, Aegonovy poloviční sestry, najednou dorazily v plné parádě se svou příbuznou Daenaerou Velaryon. Bylo jí jen šest a dost možná hlavní roli hrálo přesvědčování jeho sester, v každém případě nedlouho nato králův šenk ohlásil, že si Aegon vezme lady Daenaeru.

Unwin přirozeně začal Baelu a Raenu vyloženě nesnášet, odmítnutí Myrielle bral jako osobní urážku. Podle Hříbečka v něm dokonce rychle vzklíčila paranoia, že těhotná Baela plánuje krále zabít v případě, že porodí syna, aby právě on zdědil trůn. Tato zahořklost se přidala ke všem předchozím nezdarům a rozhodně nepřidala žádným dalším Unwinovým plánům, které veskrze nevycházely. Jeho moc se začala rozpadat. Přidaly se nové problémy, jako krutá zima, hladomor na Severu, pomsta Lannisterů na Železných ostrovech, hrozící občanská válka v Údolí kvůli nástupnické krizi po bezdětné lady Arryn, a hlavně se domů vrátil králův bratr Viserys, jehož měli všichni za mrtvého. V posledním zoufalém pokusu donutit dvořany ke spolupráci začal rok po osudném plesu vyhrožovat, že svou pozici opustí. Ostatní regenti ale tuto hrozbu velmi rádi akceptovali a jemu nezbylo nic jiného než opustit Královo přístaviště. Akorát lidé, které dosadil do různých úřadů, zůstali a dost možná Unwinovi ještě jednou pomohli k posledním politickým čachrům.

V Králově přístavišti rychle získali velký vliv Rogareové, rodina Viserysovy lysénské manželky Larry. Jejich ambice, finanční úspěch ve spojení se západozemskou nelibostí v cizincích ale znamenaly, že se jich mnozí šlechtici chtěli zbavit. Začali proto proti nim konspirovat a obvinili je ze spousty věcí. Především z toho, že měli Rogareové plánovat vraždu Aegona III., aby se na trůn dostal Lařin manžel Viserys. Vydali proto příkazy k zatčení členů rodiny Rogareů včetně Larry, jež se zrovna nacházela se svým manželem a králem v Maegorově pevnosti.

Larru měl zajistit gardista Amaury Peake s tuctem zbrojnošů. Aegon a Viserys odmítali takovým nařčením uvěřit, nechtěli Larru vydat a zakázali mužům překročit most do pevnosti. Amaury tak nařídil, aby se opatrně chopili i jich. Načež se objevil Lařin osobní strážce Sandoq Stín, bývalý zápasník z bojových jam. Zranil Amauryho, zabil dalšího strážného a přišel o meč. Amaury se na něj tak vrhl, ale Sandoq popadl bitevní sekeru, již předtím Viserys nechal na mostě jako varování, aby nikdo most nepřekračoval, rozsekl s ní Amaurymu hlavu a jeho tělo shodil na kopí v příkopu pod mostem.

A na to se konspirace začala hroutit. Maegorova pevnost se tajně ocitla v obležení, Aegon byl schopný vyvrátit spoustu obvinění a jednat s důvěryhodnějšími poddanými, nakonec začalo zatýkání skutečných zrádců – konspirátorů. Všichni přitom patřili mezi ty, jež jmenoval během svého pobočníkování Unwin. Dokonce i ser Mervyn Květina. Toho chtěl zatknout lord velitel Královské gardy, když se snažil utéct. Mervyn ho smrtelně bodl dýkou do břicha, ale ani tak si nepomohl. Než stihl osedlat koně, pořád ještě s bílým pláštěm na ramenou, objevili ho opilý zbrojnoš a dva pacholci, a tak byl přece jen zatčen.

Mnoho lidí tak začalo Unwina podezírat i z této konspirace. Nicméně se mu žádná účast neprokázala a všechna obvinění vedla jen k ještě většímu napětí, které nakonec trůn vyřešil tak, že Unwin nebyl vyšetřován, a aby uspokojili jeho uraženou čest, ponechali v úřadu alespoň Gedmunda. Ten se tak stal lordem admirálem a správcem lodí. A co se týče Myrielle, není známo, jestli a koho si nakonec vzala, ale je možné, že právě ona následně zdědila Hvězdný bodec, Dunstonbury a Bílý háj (respektive jen Hvězdný bodec, pokud ostatní hrady měly vlastní lordy z rodu Peaků).

Nebylo to přitom naposledy, kdy se Peakové pokusili o podobné převratné kousky. Gormon Peake zvaný Gormy, vlivný lord, skvělý rytíř, jeden z nejlepších bojovníků své doby, nicméně suchar, se za vlády Daerona II. rozhodl vyslovit pro králova bastardího bratra Daemona Blackfyra, když ten rozpoutal proti Daeronovi rebelii ve snaze získat železný trůn. Gormon byl jedním z nejlepších, kteří se k němu přidali. Dokonce v rozhodující bitvě na rudém poli zabil králova pobočníka. Jenže Daemon nakonec prohrál a Gormon musel pokleknout před Daeronem II., žádat o milost a tak tak si udržet alespoň Hvězdný bodec. O Bílý háj a Dunstonbury Peakové navždy přišli a kdo hrady spravuje nebylo řečeno. Říká se, že od té doby Gormon toužil po pomstě a po znovuzískání svých hradů a zahodil pro to všechen rozum.

O několik let později, za vlády Aeryse I., přesvědčil svého blízkého přítele Daemona II., nejstaršího žijícího Daemonova syna, aby se vrátil zpoza Úzkého moře, kam Daemonova rodina a podporovatelé utekli po prohrané rebelii, a pokusil se znovu chopit trůnu pro Blackfyry. Daemon na to kývl, sám měl prorocké sny, které ho k rebelii hnaly. Setkali se proto v Říčních krajinách a společně cestovali do Bělostěn na turnaj ku příležitosti svatby lorda Butterwella a lady Frey, kde se měla naplánovat druhá rebelie.

Gormon také se serem Tommardem Heddlem, manželem jedné z dcer lorda Butterwella, hodlal zajistit, že Daemon turnaj vyhraje a získá hlavní cenu, dračí vejce, na další podporu jeho postavení. To ale zmizelo a navíc se do čela utkání rychle dostával ser Glendon Květina. Gormon proto pomaloval kámen jako vejce, schoval ho do Glendonových věcí a zařídil, že ho u něj našli. Glendona zatkli, mučili a nutili přiznat se ke krádeži. Glendon popíral svou vinu, žádal rozsouzení soubojem a Daemon II., který o ničem nevěděl, mu navzdory Gormonovým protestům vyhověl – umožnil mu utkat se s ním na kolbišti. Kde Glendon navzdory předchozímu mučení vyhrál.

Což ani nebyla jediná věc, která Gormonovy plány překazila. Na turnaj totiž dorazili ještě rytíř Dunk a jeho panoš Egg, jímž byl malý Aenysův synovec Aegon v utajení, a právě Aegon konspiraci odhalil. Aby se potom zachránil, když šlo do tuhého a jemu dost možná o život, lhal, že je špehem trůnu a k hradu už míří armáda, čímž konspirátory vyděsil a zmátl. Netuše, že trůn na hradě skutečně měl špehy a k hradu skutečně mířila armáda s pobočníkem v čele. Takže nakonec byl Daemon velice rychle zajat, ostatní konspirátoři zatčeni, mnoho z nich včetně Gormona popraveno.

Mistři potom hodně debatovali, proč Daemon II. potřeboval veškerou podporu ze Západozemí a nepřidal se k němu Aegor Řeka, horlivý zastánce Daemona I., se svou žoldáckou armádou. Mnozí došli k závěru, že Gormon Aegora nedokázal přesvědčit o šanci jeho plánu na úspěch, zatímco jiní měli za to, že Aegor odmítal Daemona II. jako možného krále kvůli jeho homosexualitě.

A pokud tyto prohrané rebelie byly Peakům málo, několik let nato povstali znovu. S velmi vážnými následky. Za vlády Eggova otce Maekara I. sami povstali proti železnému trůnu. Maekar vyrazil potlačit tuto rebelii osobně se svými syny včetně Egga. Jenže osobně také vedl útok proti branám Hvězdného bodce, kde na něj z cimbuří spadl kámen a rozdrtil mu hlavu. K tomu byli krátce nato smrtelně zraněni dědic Casterlyovy skály Tywald Lannister a lord Robert Reyne, jehož syn Roger se pomstil tak, že popravil sedm zajatých Peaků. Dalšímu masakru zabránil akorát Egg, jehož těsně před smrtí stihl Tywald ještě pasovat na rytíře.

Tím se spustil řetězec událostí, jenž do čela Casterlyovy skály dostal neschopného Tytose Lannistera a do čela Reyneů ambiciozního Rogera, což Západní krajiny přivedlo k nechvalně proslulé likvidaci rodu Reyneů a Tarbecků Tywinem Lannisterem. A především přišla další tak závažná nástupnická krizi, že musel být svolán druhý Velký koncil, kde se volil nástupce Maekara.

Peakové v přítomnosti

Rod Peaků nicméně i tuto svou rebelii přežil. V době hlavní ságy byl lordem Titus Peake, ženatý s lady Margot Lannister, vzdálenou sestřenicí hlavní rodové větve Lannisterů. A někteří jeho příbuzní také odešli do exilu a živí se tam jako žoldáci – možná lordi právě některého z hradů, o něž Peakové přišli v druhé Blackfyrově rebelii. Alespoň to vychází z faktu, že Laswell Peake a jeho bratři Torman a Pykewood sloužící ve Zlaté společnosti tvrdí, že Laswell je lord v exilu, přičemž by sotva mohl být potomkem lordské linie, která drží Hvězdný bodec dodnes. Mohl by být ale potomkem některé rodové větve ze ztracených hradů.

Ti navíc mají nyní šanci podívat se do svého ztraceného a nikdy nepoznaného původního domova. Stejně jako zbytek Zlaté společnosti v zatím poslední vydané knize totiž přísahali věrnost chlapci, který má být Aegonem Targaryenem, synem prince Rhaegara Targaryena, jenž byl podle oficiální verze zavražděn při plenění Králova přístaviště na konci Robertovy rebelie, ale podle jeho tvrzení ho vyměnili za jiné dítě a propašovali do Essosu. Tento Aegon se Zlatou společností vyrazil do Západozemí, aby dobyl trůn, jenž mu má náležet. Zatím se vylodili v Bouřlivých krajinách, kde dobývají některé hrady. Konkrétně Laswellovi se podařilo dobýt pevnost Deštný dům, a pokud budou úspěšní i ostatní, brzy ovládnou celý velký Mys hněvu.

Členové rodu Peaků (k začátku seriálu):

• lord Tytus Peake, lord Hvězdného bodce
• lady Margot Lannister, manželka Tytuse

S nespecifikovanými vztahy:

• ser Laswell Peake, lord v exilu, člen Zlaté společnosti
• Torman Peake, bratr Laswella, člen Zlaté společnosti
• Pykewood Peake, bratr Laswella, člen Zlaté společnosti