Rod Penroseů

V seriálu se sice Penroseové zrovna moc neproslavili, ale v knize hrál tento rod nezapomenutelnou roli zejména v konfliktu mezi Renlym a Stannisem Baratheony.

Rod Penrose je urozený rod z Bouřlivých krajin. Je to jeden z hlavních rodů poddaných Baratheonů z Bouřlivého konce, sídlí v Pergamenech, ve znaku má dva zkřížené bílé brky na červenohnědém pozadí a jeho motto by mělo znít: „Sepiš naše skutky.“

V Pergamenech nepochybně sídlili Penroseové už dávno před dobytím Západozemí Targaryeny, ale protože jde o méně významný rod, zapsali se do širokého povědomí až spolu s nimi. Však také díky nim si mohli připsat tituly jako správce pokladny, nebo dokonce královna.

Stát se královnou se pokoušela už lady Lucinda Penrose. Když zemřela královna Jaehaera, dětská nevěsta rovněž prakticky dětského Aegona III., který jako poslední Targaryen vzešel z občanské války Tanec draků, rozhodlo se o uspořádání plesu ku příležitosti svátku Panny, kde si vybere královnu novou. Jenže kvůli velkým ambicím mnohých, zejména pobočníka Unwina Peaka, se věci zvrhly a plesu se začalo říkat Dobytčí přehlídka o svátku Panny.

Lucinda měla být jednou z dam, které se tam představí králi, a doufat v jeho přízeň. Jenže zatímco sokolničila u Černovodného zálivu, přepadli ji psanci, zabili jí sokola, ukradli koně a dokonce jí pořezali nos. Mnozí se přitom domnívají, že všechny zaplatil lord Unwin, jenž se takto chtěl zbavit rivalek své dcery – a Lucinda nebyla jediná, kdo byl v souvislosti s plesem zraněn nebo se stal terčem hrubých pomluv.

Král si ale nakonec vzal za manželku lady Daenaeru Velaryon, tehdy rovněž ještě dítě, a proto její pozice nebyla několik let úplně neotřesitelná. Lucinda toho proto využila, stala se její společnicí a prý se pokusila ji i krále otrávit. Prý Daenaeru vinila za útok a přiznala, že ji chtěla mrtvou, protože kdyby jí nepořezali nos, stala by se královnou a Daenaera by sloužila jí. A navíc si ji prý teď už nikdo vzít nechtěl.

Není ale úplně jasné, jakou roli ve skutečnosti v pokusu o královu a královninu vraždu hrála. Protože to byla mladá urozená dívka, králova rada nakonec měla za to, že jen minimální, tedy i její trest by neměl být tak zlý. Odsoudili ji k useknutí nosu, ale pod podmínkou, že trest nebude vykonán, pokud se dá k církvi.

Větší štěstí s dračím sňatkem měl až lord Ronnel Penrose. Ten se stal druhým manželem princezny Elaeny Targaryen, dcery Aegona III. a Daenaery, a měl s ní čtyři děti, Robina, Laenu, Jocelyn a Joy. A jejich manželství bylo docela spokojené, Ronnel byl prý dobrý muž a lord, jen neměl moc talent na počty. Přesto se dostal do malé rady krále Daerona II. coby správce pokladny, takže se docela brzy stalo veřejným tajemstvím, že jeho úřad neformálně zastává jeho žena Elaena.

Jenže to také bylo období, kdy se rozhodl o korunu přihlásit Daeronův poloviční bratr, bastard Daemon Blackfyre, a rozpoutal první Blackfyrovu rebelii. Ta říši rozdělila podobně jako Tanec draků, i když ne tak krvavě, a rod Penroseů zůstal věrný Targaryenům. Za což zaplatil. Ser Quentyn Ball, jeden z největších Daemonových podporovatelů, v bitvě na brodu Klikatice zabil všechny syny lady Penrose s výjimkou nejmladšího, kterého nechal jít. Prý jako laskavost pro jeho urozenou matku.

Stejně málo radosti s dětmi měla i její příbuzná, lady Aelinor Penrose. Tu provdali za jejího vzdáleného bratrance, prince Aeryse Targaryena (zatím nebylo řečeno, jak přesně byli příbuzní, ale nemělo by jít o potomka Elaeny a Ronnela). Sečtělého muže, jehož zajímaly jen staré texty, záhady a studia a nic dalšího. A tento princ se po smrti svého otce Daerona II. a svého staršího bratra Baelora bohužel stal králem.

O vládu nejevil vůbec žádný zájem. Veškeré státnické záležitosti nechával na svém pobočníkovi Bryndenu Řekovi zvaném Krvevran. A nejevil vůbec žádný zájem ani o Aelinor a vyhýbal se jejich manželské posteli. Dokonce se říká, že jejich sňatek nikdy nezavršil, ačkoli Aelinor po dětech velice toužila. Prý se každý den modlila, aby jí bohové konečně požehnali. I ostatní na Aeryse vyvíjeli tlak, malá rada ho dokonce pobízela, aby ji zapudil a našel si jinou ženu, v naději, že jeho nezájem v pořízení dědice je způsobený jeho nelibostí k Aelinor. Jenže Aerys takové rady odmítal a v bezdětném manželství zůstal až do své smrti.

Tím pak bližší vztahy mezi rodem Penroseů a královskou dynastií končily, a když v Robertově rebelii vyjel jejich lenní pán Robert Baratheon za sesazení Targaryenů, přidali se k němu. I po změně režimu tak zůstal lordem Pergamenů lord Penrose, starý a nemocný pán, a jeho syn, plešatý, tvrdohlavý ser Cortnay s rudým plnovousem a zkušenostmi na bitevním poli, se stal kastelánem Bouřlivého konce.

Tedy v mládí tam byl prý vychováván, takže se spřátelil s Robertem i Renlym Baratheony, a na hradě zůstal, i když se Robert jako nový král přesunul do hlavního města a Bouřlivý konec připadl Renlymu, aby mu pomáhal se správou. A když se Renly stal mistrem práva a spoustu času rovněž trávil v hlavním městě, jmenoval Cortnayho kastelánem. K tomu navíc dostal Cortnay na starost i výchovu Robertova uznaného bastarda, Edrica Bouře, jehož měl podle všeho rád.

Problém nastal až ve chvíli, kdy se rozpoutala válka pěti králů, do níž se se svými armádami přidali i Renly a Stannis Baratheon a oba se prohlásili králi. Starý lord Penrose se rozhodl přidat k Renlymu a ser Cortnay pro něj tedy držel Bouřlivý konec. Jenže Stannis ho oblehl, žádal, aby se posádka vzdala a vydala mu Edrica. Což Cortnay zásadně odmítl, však byl velmi dobře zásobený a vydržel by obléhání dlouho. Zato Stannisovi moc času nezbývalo, pokud by se Renly dostal do Králova přístaviště dřív než on, měl by malou naději, že ho říše uzná jako krále. Lord Alester Florent mu proto dokonce radil, aby lorda Penrose pověsil před hradem a vylákal jeho syna ven.

Potom však náhle nadějný Renly zemřel a Cortnay se ocitl ve velmi zlé situaci. Odmítal Stannisovi vydat Edrica, protože se bál o jeho osud v rukách Melisandry, kněžky R’hllora. Vyslal proto havrany s nabídkou, že poklekne před kýmkoli, kdo mu pošle proti Stannisovi pomoc, a snažil se zdržovat požadavkem, aby mu ukázali Renlyho mrtvolu, než se rozhodne vzdát. Zkrátka byl víc než zatvrzelý, dokonce Stannise vyzval na souboj, v němž by se rozhodlo, kdo má právo se Bouřlivého konce chopit, hlasitě urážel všechny, kteří od Renlyho ke Stannisovi přeběhli, a nic si nedělal ze Stannisových hrozeb, že se hradu zmocní bouřlivě. Je to přece Bouřlivý konec.

Jenže nepočítal s tím, že se Stannis rozhodne zvítězit jinak a Cortnayho se zbavit stejným způsobem, jakým se zbavil Renlyho. Davos Mořský proplul s Melisandrou pod hradbami údajně chráněnými zaklínadly a Melisandra, poutačka stínů, tam porodila další stínové dítě, které Cortnayho zabilo. Jen oficiálně se rozhlásilo, že měl Cortnay spadnout z hradeb (v seriálu tato postava nevystupovala a Melisandra poslala jediného stínového vraha pouze na Renlyho, ač není jasné, proč ji Davos musel propašovat pod hradbami, když byl Renly v táboře).

Poté se Cortnayho úřadu chopil jeho poručík, lord Elwood Meadows, jenž hrad i Edrica okamžitě odevzdal, a nezbývá doufat, že měl Cortnay sourozence, kteří by mohli držet jejich rod dál a postarat se o otce, pro nějž toto byla závažná rána.

Členové rodu Penroseů (k začátku seriálu):

• lord Penrose, lord Pergamenů
• ser Cortnay Penrose, syn lorda Penrose, kastelán Bouřlivého konce

Foto: Fantasy Flight Games, HBO