Tarbeckové jsou jeden z rodů krutě vyvražděných Tywinem Lannisterem. Jedni z těch, s nimiž souvisí píseň Deště Kastameru. Kdo ale byli a jak k jejich zkáze došlo? O tom se dozvíte v následujícím článku.
Rod Tarbecků byl šlechtický rod ze Západních krajin. Sídlil tam v Tarbeckově síni nedaleko Skaliska Westerlingů a ve znaku měl mít sedmicípou modrobílou hvězdu na modrobílém štenýři. A byl to starý rod, ovšem do historie se zapsal více až s vládou Targaryenů, během níž také zanikl.
Poté, co zemřel Aenys I., nástupce Aegona I. Dobyvatele, železného trůnu se namísto jeho syna Aegona chopil jeho bratr Maegor. Aegon ho prohlásil za uchvatitele a tyrana a shromáždil v Říčních krajinách své podporovatele. Nebylo jich málo, jen mezi nimi nebyla žádná velká jména. Účastnil se i Alyn Tarbeck. A všichni vyrazili skrz Říční krajiny ke Královu přístavišti.
Brzy zjistili, že proti nim ze tří směrů míří nepřátelé. Aegon odmítl své muže rozdělit, ač to byla jeho nejlepší šance na vítězství, a pokračoval k jižnímu břehu jezera Boží oko. Tam mu jedna ze tří nepřátelských armád zablokovala cestu a Aegon rozhodl o útoku dřív, než dorazí i zbývající dvě. Jenže se také objevil Maegor na drakovi Balerionovi, Aegona zabil a v této krvavé řeži padl i Alyn.
Ztráta lorda přitom nebyla jediná rána pro jeho rod. Jeho manželce Jeyne Westerling se pár měsíců po bitvě narodil syn, nový lord Tarbeck. A toho si všiml Maegor. Měl už tři manželky, žádná mu ale nedala živé dítě. Rozhodl se proto pro novou strategii. Vybral tři dámy, které se úspěšně staly matkami, mezi nimi i Jeyne, a vzal si je při hromadném obřadu. Aby Jeyne neprotestovala, povolal s ní ke dvoru i jejího syna jako rukojmí. Bohužel, ani Jeyne nebyla úspěšnější. Zemřela nakonec krátce po porodu Maegorova mrtvého, znetvořeného dítěte.
Malý lord Tarbeck naštěstí přežil, i po smrti Maegora ho uznali jako lorda Tarbeckovy síně. Jen než dospěl, vychovával ho lord Lyman Manderly v Casterlyově skále. Akorát o dekádu později během epidemie třesavky lord Tarbeck zemřel. Jen tedy není jasné, jestli to byl ten samý pohrobek, nebo už nějaký další. Nepochybně však chlapce do výchovy získal Lyman proto, že byl ženatý s lady Jocastou rozenou Tarbeck. Což byla žena ambicemi odpovídající manželovi.
Podporovala Lymana v tom, aby na začátku poskytl přístřeší princi Aegonovi a jeho ženě Rhaeně, ovšem i v tom, aby je otevřeně nepodporoval na bitevním poli proti Maegorovi pro případ, že by Aegonův boj dopadl přesně tak, jak dopadl. Přesto se ještě dlouho tvářili jako přátelé Targaryenů, především Rhaeny. Po Maegorově smrti se třeba účastnili Rhaeniny svatby s Androwem Farmanem, a když jen rok po ní manželé skončili vykázáni z Krásného ostrova, opět je uvítali v Casterlyově skále. Jenže se ukázalo, že Lyman i Jocasta mají akorát zájem o Rhaenina dračí vejce, případně o Rhaenu samotnou, proto Rhaena odletěla krátce poté, co jí Jocasta navrhla, že vejce její dračice by bylo vhodné poděkování za jejich štědrost.
Méně liknavý byl ser Adrian Tarbeck, rytíř v době občanské války Tanec draků. Stejně jako jeho lenní pánové Lannisterové a celé Západní krajiny podporoval Aegona II. a jeho zelené proti jeho poloviční sestře Rhaenyře Targaryen, kterou si před smrtí jako svou dědičku zvolil král Viserys I. Vytáhl proto s armádou ze Západních krajin směrem ke Královu přístavišti, a když lord Jason Lannister padl v bitvě u Rudého bodce Trojzubce, nahradil ho ve velení. Třikrát se mu podařilo odehnat říční vojáky. Dokonce se stovkou vybraných rytířů sundal zbroj, přeplavali řeku a Adrian provedl rytíře za nepřátele, aby je zmasakrovali. Osobně zabil Tristana Vance a rozbil řady říční armády. Dokázal provést své muže hluboko do Říčních krajin až k Harrenovu a získat nějaká další vítězství.
Jeho postup uťal až střet s muži potulného rytíře sera Harryho Groše. I tehdy sice Zápaďané obstáli, ale Harry a Adrian se vzájemně zabili, vedení přešlo na raněného lorda Humfreyho Lefforda a ten o Adrianovy úspěchy – a nakonec o celou armádu velmi rychle přišel.
Nebyly to přitom zdaleka jediné války Targaryenů, v nichž Tarbeckové položili život. Po Tanci draků například odmítl lord Dalton Greyjoy složit zbraně. Vlastně mu nezáleželo na válce ani na jejím konci, zejména se mu nechtělo opustit dobytý Krásný ostrov. A když se lord Tarbeck pokoušel pomoci ho vyhnat, padl. Další lord Tarbeck padl v první Blackfyrově rebelii, kdy proti sobě stáli Daeron II. a jeho bastardí bratr Daemon Blackfyre. Chtěl si pojistit svůj rod tak, že podporoval obě strany, na rozdíl od rodu Osgreyů, ačkoli prý mezi Tarbecky a Osgreyi ze severní Roviny tehdy probíhalo mnoho sňatků. Jen jemu osobně to nebylo nic platné. Ale nejhorší osud čekal Tarbecky ve chvíli, kdy se rozhodli zbraně pozvednout sami.
Začalo to za vlády lorda Gerolda Lannistera. Ten zasnoubil svého dědice Tywalda s umanutou, prchlivou a ambiciózní Ellyn Reyne, jež snila, že se vdá do rodu Lannisterů a bude lady Casterlyovy skály. Jenže Tywald padl v povstání Peaků a Ellyn, aby nepřišla o své sny, svedla jeho mladšího bratra a nového dědice Tiona, ačkoli už byl zasnoubený. Gerold je pak i přes chabé protesty nakonec nechal se vzít. Jenže pak zemřel i Tion a Ellyn se pokusila svést jeho ženatého bratra a nového dědice Tytose, načež Tytosova manželka vymohla, aby ji Gerold poslal ze Skály pryč.
Gerold tedy zajistil sňatek Ellyn s pětapadesátiletým lordem Walderanem Tarbeckem. Byl údajně rudolící, podle Jaimeho Lannistera skopová hlava (akorát Jaime ho nemohl osobně znát), zchudlý, jeho rod už po staletí upadal. Navíc byl tehdy, v roce 239, už dvakrát ovdovělý, měl několik synů, a bylo jasné, že děti, které povil s Ellyn, tedy Rohanne, Cyrelle a Tion Rudý, nemají šanci na dědictví.
Mohlo by se to tak zdát téměř jako urážka. Jenže Ellyn zařídila, že jejich svatba znamenala zmátoření rodu Tarbecků. Najednou měli blízké vztahy s bohatými Reyney, a protože se do čela Západních krajin dostal slabý Tytos Lannister, Ellyn se naučila ho zneužívat. Tarbeckové i Reyneové si od něj brali obrovské půjčky, ignorovali jeho žádosti o splátky, když se ozvali Tytosovi synové, Tytos, aby všechny potěšil, jejich námitky odmávl a vysmíval se sám sobě s ostatními vazaly. Ellyn dokonce zajistila, že Tytos zaplatil rekonstrukci rozpadající se Tarbeckovy síně, a Walderan mohl zvýšit počet domácích rytířů z dvaceti na pět set.
Ellyn se navíc nebála Tytose urážet zcela otevřeně. Už třeba právě jmény jejích dětí. Rohanne pojmenovala po Rohanne Webber, Tytosově matce, kterou jeho otec Gerold tak miloval, že ho její záhadné zmizení úplně zlomilo, Cyrelle po Cerelle, Geroldově neteři, která zdědila Skálu po náhlém skonu svého otce, a brzy na to sama zemřela, přičemž se mnozí domnívali, že v jejich smrti měl Gerold prsty, a Tiona rovnou po svém prvním manželovi. Zkrátka se s Reyney stali Tarbeckové nejmocnějšími, neodporovanými vazaly Lannisterů. Brzy na to vzdornými a vzpurnými.
Začali si i dělat nároky na větší území, což zašlo tak daleko, že v roce 255 měl Aegon V. Targaryen, jenž už několikrát posílal Tytosovi pomoc ke zvládnutí Západních krajin, všeho dost. Tytos tak vyslal lorda Denyse Marbranda, aby zatkl problémové Tarbecky, ale na pomoc jim přišel Ellynin bratr Roger Reyne a jeho vojáci Marbrandovy muže zabili, než se dostali do Tarbeckovy síně. Ser Reynard Reyne pak Tytose přesvědčil, že to bylo nedorozumění, a Tytos Tarbeckům i Reyneům odpustil.
V době války devítigrošových králů, poslední Blackfyrovy rebelie, se proto z Walderana stal nejmocnější lord Západních krajin. Však Tytosovi synové a bratr Jason vyrazili válčit na Kamenoschody, Walderan s Ellyn zůstali doma, Ellyn Walderana dál manipulovala k uzurpování větší a větší moci a Tytos nebyl schopen je zastavit.
Až se domů vrátil Tytosův dědic Tywin se svými bratry. Ve válce získali zkušenosti a sebevědomí a začali jednat. Tywin požadoval splácení půjček, a pokud nějaký dlužník neměl prostředky, musel do Skály poslat rukojmí. Jeho mladší bratr Kevan vyrazil tento příkaz vymoci s novou společností pěti set veteránů. Roger Reyne se mu vysmál a radil svým vazalům, aby nedělali nic. Walderan zase doufal, že přesvědčí Tytose, aby tyto příkazy zrušil, takže vyrazil do Skály. Kde ho Tywin promptně uvěznil. Ellyn však nečekala, zajala tři Lannistery, dva z Lannisportu a bratra Joanny Lannister, Tywinovy sestřenice a snoubenky. Řekla, že je zabije, pokud ublíží jejímu manželovi, a vyhrožovala válkou. Tywin navrhoval poslat jí Walderana zpátky ve třech kusech, ale Tytos ho propustil, omluvil se a všechny dluhy Walderanovi odpustil.
Tywina to neodradilo, naopak. Byl odhodlaný porazit neloajální vazaly a v roce 261 vyslal do Kastameru Reyneů a do Tarbeckovy síně rozkazy, aby se přijeli zodpovídat ze svých zločinů do Casterlyovy skály. A Reyneové a Tarbeckové, přesně jak čekal, odvolali svou věrnost a povstali proti Lannisterům v nechvalně proslulé rebelii Reyneů a Tarbecků.
Tywin bez Tytosova svolení vyrazil proti nim. Původně se třemi tisíci vojáky a pěti sty rytíři, potom se k němu měli přidat ještě další lordi, ale v tom se zdroje úplně neshodují. Každopádně se značnou silou a hlavně rychle. K Tarbeckově síni dorazil v takovém čase, že Walderan neměl čas svolat své vazaly. Vyjel proti Tywinovi jen s domácími rytíři. Následovala krátká, krvavá bitva. Walderanův jediný přežívající syn z prvního manželství údajně padl, Walderana a dva jeho syny z druhého manželství zajali. Očekávali, že přijde požadavek na výkupné, nicméně Tywin je popravil i s manžely Rohanne a Cyrelle, a jejich hlavy narazil na kůly, než vyrazil dál přímo k hradu.
V Tarbeckově síni Ellyn očekávala dlouhé obléhání. Vyslala havrany do Kastameru se žádostí o pomoc svým bratrům, a myslela si, že budou mít dost času dorazit. Dostala přitom ještě jednu šanci. Kevan dojel k branám pod mírovou zástavou s požadavkem, aby se vzdala. Jenže Ellyn se mu vysmála, prohlásila, že nejsou jediní lvi na západě, její bratři přichází a jejich drápy jsou stejně dlouhé a ostré jako Lannisterů, a poslala Kevana pryč.
Tywin pak za méně než den postavil obléhací stroje, začal ostřelovat hrad, velkým kamenem trefil starou Tarbeckovu síň, ta povolila, zřítila se na Ellyn a jejího syna Tiona, po čemž se údajně Tywin vzácně usmál, a tím všechen odpor skončil. Zbývající posádka hradu se vzdala, otevřela brány. Jenže Tywinovi to nestačilo. Přikázal hrad zlikvidovat, všichni příbuzní Tarbecků, kteří nezemřeli v boji, byli patrně vyvražděni, a den a noc hořely plameny, než z Tarbeckovy síně zbyla jen zčernalá skořápka.
Odlišný osud přichystal Tywin jen pro Rohanne a Cyrelle. Ty donutil přidat se k tichým sestrám, podle některých zdrojů jim předtím ještě vytrhnul jazyk. A pro posledního lorda Tarbecka, Rohannina tříletého syna. Ten totiž zmizel a jsou dva příběhy o jeho osudu. Většina má za to, že ho Tywinův rytíř ser Amory Lorch hodil do studny. Jen podle některých ho propašovali do Essosu, kde se proslavil jako bard se smutnými baladami.
Roger Reyne tak dorazil s dvěma tisíci narychlo shromážděnými muži, až když byla Tarbeckova síň v plamenech, Lannisterové měli třikrát víc mužů než Reyneové, podle některých nespolehlivých záznamů pětkrát, a ani jeho překvapivý útok mu k ničemu nebyl. Lannisterové se rychle zmátořili, Roger utekl zpátky do Kastameru už jen s tisícovkou mužů, Tywin za ním zapečetil vchody do dolů, kde se Roger i s ostatními obyvateli schovali, a zatopil je. Tím zlikvidoval rod Reyneů i Tarbecků a Tarbeckova síň stojí pobořená dodnes jako připomínka, co se stane, když se někdo pokusí vysmívat moci Casterlyovy skály.
Tywina tento čin učinil respektovaným a obávaným po celých Sedmi královstvích, někteří ho odsuzovali, ale všichni souhlasili, že navrátil pořádek do Západních krajin – a vznikla o tom slavná píseň Deště Kastameru, kterou Tywin používal jako hrozbu proti neposlušným vazalům.
Foto: HBO
Dobrý