Rod Tarlyů

Druhým nejvýznamnějším rodem Roviny je rod Tarlyů, který však někdy předčí i samotné Tyrelly. Jedná se o bojeschopný rod, jehož bitevní pověst je všem známá.

Rod Tarlyů je starý rod a jeden z nejmocnějších vazalů Tyrellů z Vysoké zahrady s bohatými zeměmi a silnou pevností, ovšem nechybí mu ani specifická pověst, která je rozšířená po celém Západozemí. Jeho země a sídlo Parožnatý vrch se nachází na jihozápadě Západozemí v Rovině na úpatí rozsáhlých Rudých hor zasahujících do Dorne i hluboko do Roviny, na znaku má červeného kráčejícího lovce na zeleném poli a jeho motto by mělo znít „První v bitvě“.

A to je právě záležitost, kterou jsou Tarlyové proslulí. Rovině a vůbec celému Západozemí dávají nejlepší vojáky, současný lord Randyll má dokonce impozantní pověst jednoho z nejlepších válečných velitelů v celých Sedmi královstvích a například Margaery Tyrell si myslí, že kdyby Aegon Dobyvatel kdysi jmenoval lenními pány Roviny Tarlye, stala by se Rovina nejlepším vojenským ležením na světě. Dokud by nevyhladověla k smrti poté, co by byli odvedeni všichni farmáři.

Sami pak tuto vojenskou podstatu podtrhují dědičným valyrijským mečem Srdcozhoubou, kterým se nebojí mávat při každé příležitosti, a tvrdou, „mužnou“ výchovou od útlého dětství.

Tarlyové po sjednocení Západozemí

Tarlyové jsou mnohem starším rodem, než kam v Západozemí sahá historie Targaryenů, ale kromě účasti na válkách svých králů Roviny se významněji (nebo alespoň v dochovaných záznamech) zapsali právě až po vzniku jednotné říše pod zástavou Aegona Draka.

Hned během vlády Aegonova nástupce Aenyse I. se totiž po říši rozhořely rebelie a nepokoje a jedna se ozvala i z tehdy ještě cizího území. Z Dorne. V čele třicetitisícové skupiny psanců tam stanul rebel, jenž si nechal říkat král Sup, a ztrpčoval život okolním lordům i Aenysovi. Lord Orys Baratheon tak spojil lordy z mokřad na hon na supy, a přestože Tarlyové nežijí úplně v mokřadách, zúčastnili se ho také.

Konkrétně s armádou vyrazil lord Sam Tarly, divoký a nelítostný válečník, jenž se proslavil tak, že si vysloužil přezdívku Divoký Sam, a o jeho valyrijském meči Srdcozhoubě se od té doby říká, že má rudý nádech od krve dornských psanců.

O několik desetiletí později se pak pokusili zajít ještě dál. Když princezna Rhaenyra Targaryen cestovala po jihu, syn tehdejšího lorda Tarlyho se jí pokoušel dvořit, avšak neúspěšně. Ačkoli mu to asi nevadilo, protože o něco později, když se svým bratrem Aegonem rozpoutala tanec draků, lord Alan Tarly, možná tentýž muž, jednoznačně zastával její stranu. Dokonce pro ni téměř získal jedno vítězství.

Spolu s lordy Costaynem, Rowanem a Beesburym totiž lapil muže Ormunda Hightowera pochodující ze Starého města přes Rovinu, aby se spojili s dalšími podporovateli Aegona, u břehů Medovíny. Způsobil v jeho řadách drtivé ztráty a jejich porážka se zdála nevyhnutelnou. Ovšem v poslední chvíli se objevil princ Daeron na dračici Tessarion, zvítězili Hightowerové a Alan byl zajat.

A poslední velký projev loajality k Targaryenům předvedli v nedávných letech, poté, co se stal lordem Randyll Tarly a co se rozpoutala Robertova rebelie. Randyll totiž stejně jako jeho lenní pán Mace Tyrell zůstal věrný královské dynastii a dokonce jako jediný royalistický generál zvítězil proti Robertovi Baratheonovi.

Když totiž Jon Arryn odmítl zabít Neda Starka a Roberta, Robert uprchl do rodných Bouřlivých krajin, svolal vazaly a vytáhl na sever. Rovina ihned zavelela k tažení proti němu a u Jasanobrodu, přestože byl značně přečíslen, ho Randyll se svým předvojem donutil k ústupu. Jenže pak si všechny zásluhy přivlastnil Mace, Randyllovy schopnosti katastroficky promarnil během neúrodného obléhání Bouřlivého konce, zatímco Robert a Ned si připsali zásadní vítězství u Trojzubce, a stejně jako Tyrellové museli Tarlyové pokleknout před novým králem.

Tarlyové za vlády Baratheonů

Tyrellům pak Robert pozdní kapitulaci sice oficiálně odpustil, ale nikdy jim nejspíš neprominul, a i když je jeho vztah k Tarlyům neznámý, patrně by taktéž nebyl příliš vřelý, jelikož Randyll je velmi zatvrzelý a nemilosrdný člověk, možná víc po Stannisově chuti. A navíc se v první sérii chlubil příběhem o svém prvním zabitém muži, jímž měl být v bitvě u Létohradu právě nějaký urozený Tarly.

Randyll však bez ohledu na to pokračoval ve svém přísném vojenském životě, udržel si pověst stejně jako Srdcozhoubu, meč, jenž nosí na zádech v klenoty vykládané pochvě, a postupně zplodil s manželkou Melessou Florent pět dětí. Ovšem i ty mu přinesly jedno velké zklamání.

Jeho nejstarší syn Samwell totiž od malička ukazoval, že má raději písně, poezii, hezké oblečení a dobré jídlo než boj. Byl navíc vždycky plachý a jemný, i přes narůstající váhu, bál se krve i násilí, neměl žádné sebevědomí, inteligenci a přemýšlivost jeho otec nedocenil a všechny pokusy udělat z něj muže ztroskotaly.

Tucet zbrojmistrů neuspělo, když se ho pokoušelo učit, a nepomohly ani brutálnější nápady. Nikam nevedlo přinutit ho obléct se do šatů matky a chodit po hradě, nutit ho spát v řetězech, když se odvážil říct, že by mohl být mistrem, a dokonce ani koupat ho v krvi pratura podle rituálů qarthénských čarodějů. Vzlykal totiž, i když viděl pouhou porážku kuřete.

Předposlední hřebík do Samovy téměř skutečné rakve pak zarazila jeho a Randyllova cesta do Stromoviny. Tam Sama ošklivě šikanovala dvojčata Paxtera Redwyna a Randyll ho nakonec musel vzít zpátky domů, kde mu matka odhalila, že původně zamýšleli, aby zůstal, sloužil jako páže a pak panoš Paxterovi, a kdyby se mu zalíbil, aby ho zasnoubil se svou dcerou.

A nakonec se objevil i poslední hřebík, když se Melesse po třech dcerách narodil syn Dickon. Ten totiž podědil veškerou fyzickou ráznost, která Samovi chyběla, Randyll k němu obrátil pozornost a vychovával ho tak, aby po něm převzal titul. Po ten čas nechal Sama na pokoji, aby si užíval jídlo, hudbu a jiné změkčilé záliby, a zakázal mu pouze cestování do Starého města, aby ho znovu nenapadlo stát se mistrem. To Randylla děsilo, protože nesnesl, že by člen jeho rodu nosil řetěz a sloužil by. Ovšem pak přišel den, kdy Sam dosáhl dospělosti.

Jeho otec mu tehdy oznámil, že není hoden jejich dědičného meče a vůbec jména, a tak se musí přidat k Noční hlídce a vzdát se všeho, aby nestál v cestě mladšímu bratrovi. Pokud to neudělá, vyhrožoval mu, další den na lovu jeho kůň zakopne a Sam pád nepřežije. Tedy tak by to řekl matce, aby ji ušetřil větší bolesti. A Sam si pochopitelně zvolil hlídku.

V ní byl ale hned od začátku opět šikanován, dokonce i představenými, a našel si jen málo přátel. Jako prvního Jona Sněha, který ho litoval, a tak se za něj postavil, načež zjistil, že přátelství s ním vlastně není špatné. A když pak Jon v knize přesvědčil mistra Aemona, aby z něj udělali bratra, i když výcvikem nebyl schopný projít, rozhodl se Sam složit s ním přísahu před stromem srdce přes výchovu ve světle Sedmi.

Ba co víc, i když nikdy nebyl jako jeho otec a sám se nazýval zbabělcem, stal se prvním člověkem po 8 000 letech, který zabil bílého chodce. A i s ohromnou hrůzou z autorit dokázal zmanipulovat (v knize mnohem výrazněji než v seriálu) volby lorda velitele v Černém hradu.

Na druhou stranu, ani jeho otec a bratr nezaháleli. Na začátku války pěti králů přísahali svou loajalitu Renlymu Bartheonovi, a když se přidali k jeho armádě, upozornil právě Dickon svého otce na krutou hru několika rytířů s nevědomou Brienne z Tarthu. Randyll jí pak prozradil, že se někteří muži vsadili o to, kdo ji připraví o panenství, a stroze jí řekl, že ženy nepatří na bitevní pole, svou válku bojují na porodním loži, takže by se měla vrátit domů.

Nakonec ale opět následoval své lenní pány, přešel spolu s nimi na stranu Lannisterů a velel středu tyrellskolannis­terské armády na Černovodě. Podle Kevana Lannistera byl v knize také po Tywinovi nejlepším kandidátem na pozici pobočníka krále Tommena (nejlepší voják říše je sice ubohý pobočník pro čas míru, ale k ukončení války těžko hledat lepšího). Jenže to Cersei Lannister odmítla, protože nepochopila, že by oslabila pozici Tyrellů – jejich nejmocnější vazal by se dostal k vyššímu titulu než je strážce Jihu. A Randyll se tak chopil úkolu dobývat zpátky rebelantská sídla.

A když pak obsadil Panenské jezírko lorda Mootona, zasnoubil a později oženil Dickona s jeho dcerou Eleanor, a to rozhodně není nejvyšší cíl, jakého hodlají minimálně v knize dosáhnout. Však on, Dickon ani Sam ještě zdaleka neřekli poslední slovo.

Členové rodu Tarlyů (k začátku seriálu):

• lord Randyll Tarly, lord Parožnatého vrchu, později mistr práva a justiciár Malé rady krále Tommena I.
• lady Melessa Florent, dcera Alestera Florenta a Melary Crane, manželka Randylla
• Samwell Tarly, nejstarší syn Randylla a Melessy, majordomus Noční hlídky, přezdívaný Sam, ser Prasátko, lord Šunka, Sam Zabiják, Černý Sam
• Talla Tarly a dvě další dcery Randylla a Melessy
• Dickon Tarly, nejmladší dítě a dědic Randylla a Melessy, panoš
• Eleanor Mooton, nejstarší dcera lorda Williama Mootona, manželka Dickona

Foto: HBO