Oba rody Vanceů z Říčních krajin lze charakterizovat dle jejich historie snadno: jsou to rebelové. Jakých všech rebelií, bitev a válek se účastnili, co v nich zastávali a jak dopadli? Na to se podívá tento článek.
Existují dvě velké rodové větve šlechtického rodu Vanceů z Říčních krajin. Není známo, která z nich je „hlavní“ ani kdy se rozdělily, ale muselo se tak stát už docela dávno. Jedna z nich jsou Vanceové z Atranty a druhá z Poutníkova odpočinku.
Vanceové z Atranty by měli mít rozčtvrcený znak se zeleným drakem na bílém poli na dvou polích a bílou věží na černém poli na dvou polích. Zatímco Vanceové z Poutníkova odpočinku by měli mít rozčtvrcený znak s černým drakem na bílém poli ve dvou polích a dvěma zlatýma očima ve zlatém kruhu na černém poli ve dvou polích. Nicméně protože jejich znaky autor uvedl dříve, než se rozhodl, koho podporovali v Tanci draků, není známo, jestli to poukazuje na jejich volbu.
V každém případě vládnou nad velkým územím, mohou svolat mnohem větší armádu než jejich lenní pánové Tullyové a jedné z těchto větví je podřízený minimálně rod Smallwoodů. A společně i samostatně mají docela barvitou historii.
Vanceové jsou andalský rod a dlouho byli, minimálně alespoň podle dostupných záznamů, rodem jediným. Nejstarším známým Vancem je Armistead Vance, nejmocnější z andalských válečných náčelníků, jež vpadli do centrálního Západozemí. Byl jedním z Andalů, kteří se postavili Tristiferu IV. Muddovi, králi Řek a kopců, a porazil ho. Poté získal spojenectví Edmura Tullyho a jeho synů a věnoval Edmurovu synu Axelovi země u soutoku Rudého bodce Trojzubce a Rejdivého proudu, kde Axel postavil Řekotočí.
Není známo, jaký titul si Armistead přivlastňoval tehdy. Ale v následujících staletích si Vanceové říkali králové. Například v chaotickém století po pádu královského rodu Justmanů byli mezi mnohými málo významnými králi, kteří se začali rvát o nadvládu nad centrálním Západozemí. Nakonec mezi nimi ale zvítězili Teaguové, ke značné nevoli téměř všech říčních rodů. Tehdy už také mohly existovat obě rodové větve, protože to měli být právě Vanceové z Atranty, kdo se s několika dalšími rody rozhodl zakročit proti Teagům jako první. Spojili se s Blackwoody a Tullyi a rozpoutali rebelii proti Humfreyovi I. Teaguovi. Akorát, že lordi Vanceové (nejspíš právě z obou větví) v ní padli.
Další rebel, tentokrát z neznámé větve, byl lord Robert Vance čtyři století před dobytím Západozemí Targaryeny. Tehdy už byli Teaguové pryč a centrální Západozemí patřilo do Bouřlivého království. To se ale říčním lordům také nelíbilo, mnozí protestovali, prohlašovali se králi, každý z nich vydržel různě dlouhou dobu. Konkrétně Robert si začal říkat král Trojzubce a jeho vláda byla krátká a neslavná, než se o něj bouřliví králové Durrandonové postarali.
A další rebelie Vanceů přišla v době dobývání Západozemí. Tehdy centrální Západozemí ovládali železní Hoareové, kteří ho získali od Durrandonů. Opět se říčním lordům vůbec nezamlouvali. A jakmile Aegon Dobyvatel vyrazil k Trojzubci, požadoval stejně jako po všech králích, aby se mu Harren Hoare, král Ostrovů a řek, vzdal. Harren odmítl, říční lordi včetně Vanceů se velmi rychle a velmi rádi k Aegonovi přidali a vytáhli s ním na Harrenov, kde Hoarey vyhladili.
Byli tak docela dlouho příznivci Targaryenů v Sedmi královstvích. Za vlády Aegona I., po něm Aenyse I. Když se potom k vládě zrádně dostal Aenysův mladší bratr Maegor I., stál v čele jedné z rodových větví lord Ronnel Vance. Ten se rozhodl podpořit prince Aegona, Maegorova nejstaršího synovce, jemuž měla koruna náležet po právu. Aegon shromáždil svou armádu složenou zejména z menších západních a z říčních rodů, včetně Vanceů, a vytáhl na hlavní město. Jenže proti němu mířily hned tři nepřátelské armády, a když se s jednou z nich Aegon střetl u jezera Boží oko, kam dorazil i Maegor na draku Balerionovi, bylo rychle rozhodnuto. Aegon, jeho drak, mnoho lordů i Ronnel padli.
Aegonova matka Alyssa Velaryon, jakmile konečně zemřel i Maegor a na trůn se dostal Aegonův mladší bratr Jaehaerys, zvažovala, že by mohli Jaehaeryse oženit s lady Vance, aby odměnili Ronnelovu věrnost „správné straně“. Ovšem Jaehaerys se rozhodl bez svolení oženit se svou sestrou Alysanne.
Vancey to nijak výrazně neurazilo, ostatně Alyssa zvažovala možné Jaehaerysovy manželky hned mezi několika rody. Naopak. Pár let po svatbě hostili v Atrantě Jaehaeryse s jeho drakem Vermithorem a královna Alysanne si mezi Vancey vybrala některé dvorní dámy. Lord Poutníkova odpočinku se zase zúčastnil ohromné svatby Alyssy s lordem Rogarem Baratheonem. A také krátce hostil Jaehaerysovu další sestru, princeznu Rhaenu Targaryen, a její dračici Snožár.
Po vládě Jaehaeryse I. a jeho nástupce Viseryse I. však přišla občanská válka Tanec draků, kdy proti sobě stanuly Viserysovy děti a bojovaly spolu o železný trůn. Vanceové z Atranty se rozhodli podporovat Aegona II. a jeho zelené, jako jeden z mála říčních rodů. Jenomže kromě nich byli nejvýznamnějšími Aegonovými podporovateli v Říčních krajinách už jen Brackenové, kteří se po porážce v jedné z prvních bitev museli stáhnout zpátky do svých zemí, kde je přepadli a zajali nepřátelé, donutili je se vzdát a spolu s nimi ukončili podporu Aegona v Říčních krajinách. Sami Vanceové se jí už neodvážili.
Zato Tristan Vance, lord Poutníkova odpočinku, byl mezi důležitými říčními lordy podporujícími černé Rhaenyry Targaryen, ač se nejprve zdráhal. Účastnil se bitvy u Rudého bodce proti Lannisterům za zelené. Ti měli sice vyšší počty, ovšem říční armáda je hned třikrát vyhnala od brodů a dokonce zabili lorda Jasona Lannistera. Jenomže jeho nástupce ser Adrian Tarbeck vzal stovku rytířů, přeplaval s nimi Rudý bodec a vpadli do zad Tristanovi a jeho mužům. Adrian zabil Tristana, prorazil říční armádou a Zápaďané konečně překročili řeku. Sice se od ní nedostali příliš daleko, ale pro Vancey to stejně byla těžká rána.
Novým lordem Poutníkova odpočinku se stal mladý Hugo Vance. Najal myrské žoldáky Černého Tromba, aby přepadávali další část armády zelených, tu mířící k Trojzubci z Korunních zemí pod velením sera Cristona Colea. Ta se tak, už velmi vyčerpaná, nakonec ocitla mezi dvěma frontami na nepřátelském území bez zásob. Criston se proto rozhodl stočit k Rovině, kde měli být další zelení. Ovšem Trombo býval herec, než se dal k žoldákům, a ani Hugo netušil, jakého spojence tím získal. Převlékl své muže za mrtvoly zelených a počkali na Cristona, jenž mezi ně lehkovážně nakráčel. Cristonovi se jen stěží povedlo tomuto „řeznickému bálu“ utéct, a to do náruče dalších čekajících černých, načež on i jeho zbytek armády skončili jako krmení pro ryby.
Hugo nato poslal tři stovky svých mužů a žoldáky Černého Tromba na pomoc černým v Rovině k městečku Tumbleton. To původně dobyli zelení za pomoci dvou zrádných neurozených dračích jezdců. Jenže při tom přišli o část vedení, začaly se jim rozpadat plány a morálka a v městečku se na nějakou dobu zasekli.
Toho využil ser Addam Velaryon za černé a rozhodl se Tumbleton získat zpátky. K tomu sehnal v Říčních krajinách posily, mimo jiné od Vanceů, dokonce přesvědčil i Tullye, aby se konečně přidali do války. A nakonec dorazil k městu. Bylo jich málo, ovšem povedlo se jim zelené překvapit, Addamův drak pálil tábory zelených mimo městské hradby i budovy ve městě, včetně spousty lidí. Povedl se jim i husarský kousek, v bitvě padl Aegonův bratr Daeron. Jeho smrt si připisuje více lidí, včetně Tromba. Dokonce v krutém boji zemřeli i tři draci. A černí vyhráli. Jen nemohli dobýt samotné městečko, protože neměli žádné vybavení pro obléhání, museli se tedy stáhnout a zdevastované zbytky zelené armády utekly ke Královu přístavišti.
Této bitvy se nejspíš neúčastnil osobně Hugo, nicméně rozhodně využil vítězství. V Říčních krajinách se shromáždili všichni ostatní zbývající bojeschopní muži a vyrazili na poslední tažení ke Královu přístavišti, k němuž se Hugo připojil. Během něj se odehrála úplně poslední bitva války, bitva na Královské cestě proti Baratheonům za zelené, kterou černí s přehledem vyhráli, akorát Hugův osud v ní není znám.
Dál se Vanceové, víceméně protože jim nic jiného nezbývalo, zapojili do války pěti králů započaté mezi Starky a Lannistery na začátku ságy. Lordem Atranty tehdy byl slepý Norbert Vance, tak starý, že kdysi dělal panoše pro lorda Darryho ještě s Bryndenem Tullym, a tak se za něj do bojů vydali jeho synové. Ti podporovali Robba Starka jako krále Severu a Trojzubce a byli to dobří přátelé dědice Řekotočí, Edmura Tullyho. Tedy ser Ronald zvaný Špatný, Norbertův dědic, a jeho mladší bratři ser Hugo, ser Ellery a ser Kirth. Protože Norbertův nejmladší Jon se stal mistrem a slouží v Citadele.
Jenže jako celé Robbovo tažení, tato podpora neměla zrovna šťastný konec. Když Robba zradili Freyové a Boltonové, kteří se spolčili s Lannistery, a došlo k vražedné rudé svatbě a konci království Severu a Trojzubce, Norberta donutili, aby poklekl a přísahal znovu věrnost Železnému trůnu. Tedy vzhledem k Norbertovu stavu tak učinil Hugo, který měl to štěstí, že přežil svou účast na rudé svatbě, a poté byl přidělen k výpravě Jaimeho Lannistera, aby jménem krále ukončili veškerou zbývající rebelii v Říčních krajinách. Nezdá se ale, že z toho byli Vanceové úplně nadšení. A Norbertovi ani mnohým dalším říčním lordům, kteří byli k takovému kroku donuceni, Jaime tak docela nevěří.
Lépe si nevedli ani Vanceové z Poutníkova odpočinku. Na začátku války, když Lannisterové teprve začali shromažďovat muže, poručil Edmure lordům Piperovi a Vanceovi z Poutníkova odpočinku strážit průsmyk mezi Západními a Říčními krajinami. Lord Vance navíc vyslal svého dědice sera Karyla Vance stěžovat si na plenění Říčních krajin nájezdníky Gregora Cleganea před králem. To nemělo žádný účinek, protože skupina, kterou v Robertově jméně poslal na Gregora tehdy ještě Ned Stark, čelila vážným porážkám, nakonec se z ní stalo Bratrstvo bez praporců a král zemřel při lovu v Královském lese.
A lépe si nevedl ani lord Vance. Padl, když Lannisterové konečně vyrazili otevřeně. Novým lordem se tak stal pohledný, zasmušilý, klidný Karyl, tedy pohledný až na mateřské znaménko zbarvující do ruda polovinu jeho obličeje a krku. Přidal se k armádě říčních lordů a podpořil korunovaci Robba Starka. Potom zajišťoval obranu Poutníkova odpočinku a velel obraně brodů u Řekotočí.
Jenže stejně jako jeho příbuzní z Atranty, po rudé svatbě musel znovu přísahat věrnost Železnému trůnu a připojit se k Lannisterům a Freyům při obléhání Řekotočí a při ukončení veškeré rebelie v Říčních krajinách. Ani on není mezi těmi, kterým by Jaime vzhledem k jejich předchozí loajalitě důvěřoval, a ani Karyl nejspíš není z vývoje situace nadšený. Musel tak učinit pro záchranu svého rodu a dcer Liane, Rhialty a Empyrie. Navíc je možné, že na rudé svatbě přišel o některého příbuzného, protože tam padl jakýsi Vance a minimálně všichni Norbertovi synové z Atranty válku přežili.
Také to ovšem mohl být ser Dafyn Vance nebo nějaký jeho příbuzný z nespecifikované rodové větve, protože ten se oženil rovnou s lady Maegelle Frey, dcerou Stevrona Freye, prvorozeného potomka lorda Waldera Freye, a měli spolu tři děti. Marianne, která byla přítomna na rudé svatbě, panoše Waldera a Patreka, přičemž jejich osudy nejsou v zatím vydaných knihách známy.
Členové rodu Vanceů z Atranty (k začátku seriálu):
- lord Norbert Vance, lord Atranty
- ser Ronald Vance, zvaný Špatný, Norbertův nejstarší syn a dědic
- ser Hugo Vance, Norbertův druhý syn
- ser Ellery Vance, Norbertův třetí syn
- ser Kirth Vance, Norbertův čtvrtý syn
- Jon, Norbertův nejmladší syn, mistr v Citadele
Členové rodu Vanceů z Poutníkova odpočinku (k začátku seriálu):
- lord Vance, lord Poutníkova odpočinku
- ser Karyl Vance, nejstarší syn a dědic lorda Vance, později lord Poutníkova odpočinku
- lady Liane Vance, nejstarší dcera a dědička Karyla
- lady Rhialta Vance, druhá dcera Karyla
- lady Emphyria Vance, nejmladší dcera Karyla
S nespecifikovanými vztahy:
- ser Dafyn Vance
- lady Maegelle Frey, manželka Dafyna
- lady Marianne Vance, nejstarší dcera Dafyna a Maegelle
- Walder Vance, nejstarší syn a dědic Dafyna a Maegelle
- Patrek Vance, nejmladší syn Dafyna a Maegelle
- nejmenovaný Vance zavražděný na rudé svatbě
Foto: HBO
