Některé pevnosti už existují jen jako zříceniny, přesto mají ve světě Písně ledu a ohně a Hry o trůny stále určitou roli. Starokameny mezi ně patří. Tento článek rozebere, kdo a kdy je postavil, proč spadly, jestli a jak se tamější lidé na takovém pádu podíleli. Nebo na pádu rovnou Targaryenů.
Starokameny je zřícenina v severních Říčních krajinách na kopci nad horním tokem Modrého bodce Trojzubce, kousek od starého, malého mostu přes řeku. Býval to hrad s vlastním jménem, dávné sídlo králů Muddů, nejodolnější pevnost své doby, jenže to jméno už si nikdo nepamatuje, stejně jako si sotva vzpomínají na Muddy. A jak po tisíce let chátral, místní mu zkrátka začali říkat Starokameny.
Ke zřícenině vede zarostlá kamenitá cesta, která dvakrát obkružuje kopec se svahy pokrytými hustým lesem s jasany, jilmy, duby, borovicemi, ostružiním, kapradím, hlodašem, ostřicí a bodláčím, než dosáhne jeho hřebene, kde hrad stával. Teď z něj zbývají jen základy zarostlé trávou, z nichž jde odhadnout, kde kdysi byly hradby. Takže se třeba ví, že vrchol kopce kdysi obklopovala obvodová hradba, nyní jen hromada kamení asi do pasu vysoká a porostlá lišejníkem. Hodně trosek také zůstalo u bývalé strážnice. Dál lze najít pozůstatky hlavní bašty, nyní mechem porostlé kupičky trosek, a za nimi původní boží háj, jenž se rozrostl v nekontrolovaný les.
Nejzajímavějším prvkem ovšem je velká zvětraná hrobka na hradním nádvoří mezi jasany, napůl ukrytá hnědou trávou vysokou do pasu. Je v ní pochovaný Tristifer IV. Mudd, král Řek a kopců, předposlední z Muddů. Kámen je už popraskaný, drolí se, v rozích jsou fleky po bílém lišejníku, zatímco po nohou královy sochy, která je součástí hrobky, se plazí divoké růže skoro až k jeho hrudi, a ani jeho jméno nejde pořádně přečíst. Nicméně býval to slavný člověk.
Muddové kdysi dokázali jako králové kolem Trojzubce spojit víc hašteřivých říčních lordů než všechny předchozí dynastie Prvních lidí a Tristifer IV. se mezi nimi dost vyznamenal. Vládl od Trojzubce po Šíji, je možné, že to právě on postavil Starokameny, a vládl v době, kdy Andalové získali Údolí a vyráželi dál do Západozemí. Tedy před 6, 4 nebo 2 tisíci lety, záleží na tom, kterým odhadům o příchodu Andalů, kdo věří. Přičemž andalského krále Hor a údolí Rolanda II. Arryna zahnal na útěk a dokonce některé jeho muže přesvědčil ke zradě, takže ho s jejich pomocí zajal a u Starokamenů připravil o hlavu.
Jenže pak přišla jeho údajná stá bitva, v níž padl, když čelil sedmi spojeným andalským králům. Jeho syn Tristifer V. po něm už dlouho království neudržel, po jeho smrti, jíž měl skončit rod Muddů, začaly chátrat i Starokameny a nikdo je nikdy neopravoval. Naopak. Jak plynul čas, lidé z okolí si začali odnášet kameny z hradu pro stavbu svých stájí, pevností a sept.
Neznamenalo to však konec existence Starokamenů nebo jejich úplný pád do bezvýznamnosti. Pravděpodobně už na hradě nikdo významnější nemohl bydlet, ale i tak během okupace centrálního Západozemí bouřlivými králi Durrandony existoval ser Lymond Fisher, rytíř ze Starokamenů, jenž se prohlásil po vzoru Muddů králem Trojzubce a neúspěšně rebeloval proti Durrandonům.
Nečekanou drobnou roli měly i v osudu Targaryenů. Za vlády Aegona V. žila jistá Jenny, která si říkala Jenny ze Starokamenů, a prohlašovala, že pochází z linie dlouho zmizelých králů Prvních lidí, možná Muddů. Místní ji považovali za napůl šílenou venkovanku, někteří za čarodějnici, ale byla zvláštní, roztomilá, nosila květiny ve vlasech a hlavně pobláznila prince Duncana Targaryena, dědice Aegona V.
Ten se do ní natolik zamiloval, že se s ní proti vůli otce oženil, tím zrušil zásnuby s dcerou lorda Baratheona, způsobil jeho rebelii, odmítl zrušit svatbu i pod hrozbou ztráty svých privilegií a raději se vzdal nároku na královskou korunu. Která tak připadla jeho méně schopnému bratrovi a po něm jeho šílenému synovi Aerysovi II. A navzdory pomluvám od Starokamenů si Jenny se svým princem získala poddané celé říše. Akorát nakonec Duncan stejně jako jeho otec uhořel při požáru Létohradu, podle některých zdrojů tam zemřela i Jenny, podle jiných se vrátila do Starokamenů, kde dožila v nekončícím smutku, a existuje o ní smutná píseň.
Tento příběh je přitom v říši dodnes natolik oblíbený, že když jednou ve Starokamenech po cestě do Mořské stráže tábořili lord Hoster Tully se svou dcerou Catelyn a svěřencem Petyrem Baelišem, malí Catelyn s Petyrem si tam hráli na Jenny a Duncana.
Catelyn se potom do Starokamenů v knize ještě dokonce vrátila. Ne jednou. Míjela je armáda Robba Starka, když během války pěti králů, rozpoutané původně mezi Starky a Lannistery, mířili do Dvojčat na svatbu Edmura Tullyho s lady Frey. Bylo období vydatných dešťů, zvedly se hladiny řek, odnesly most u Starokamenů, a tak se tam na kopci na noc utábořili. Právě tam také Robb projednával se svou matkou svého možného nástupce, když ještě neměl žádné děti, a proti jejímu přání plánoval legitimizovat Jona Sněha.
Potom ale zemřel na Edmurově rudé svatbě stejně jako mnoho dalších kvůli zradě Freyů a Boltonů. A na Freyích se začalo mstít Bratrstvo bez praporců, psanci, kteří od začátku války ochraňovali poddané a po rudé svatbě se jejich vedení ujala lady Kamenosrdce, Catelyn oživená po její vraždě mocí R’hllora, zcela znetvořená smrtí a touhou po pomstě. Unesli Petyra Freye a sjednali s jeho příbuznými jeho vykoupení. Merrett Frey tak cestoval do Starokamenů, tehdy už tam dokonce nasněžilo, aby vnuka svého polovičního bratra vykoupil. Jenže když dorazil a setkal se s Bratrstvem, zjistil, že Petyra už oběsili v božím háji Starokamenů a že k oběšení odsoudili i jeho – načež ze Starokamenů utekli, aby se vyhnuli dopadení.
Foto: YouTube
