Valyrijci

Valyrijci jsou dávným národem, který dnes již neexistuje. Obývali oblast valyrijské říše, v níž se strhla zkáza.

Tajemná Valyrie už dnes neexistuje, ale stále je předmětem mnohých dohadů a cílem odvážlivců. A zároveň označení pro několik různých míst – jmenuje se tak hlavní město staré valyrijské říše, poloostrov u Letního moře na jižním pobřeží Essosu, na němž město leží, a celé říši se říkalo Valyrijské svobodné državy, neboť nešlo o jednotné království, ale spíš o společnou vládu několika šlechtických rodů, do níž mohl mluvit každý vlastník půdy.

V současnosti se ale většinou mluví už jen o městě, kde v ruinách přetrvávají poslední zbytky po dávné civilizaci. Ostatně například poloostrov už též neexistuje – když došlo ke katastrofické události označované jako Zkáza Valyrie, podle odhadů pravděpodobně výbuch sopečného pásma Čtrnáct ohňů posílený o působení magie, kterou valyrijci hojně používali, došlo k jeho roztříštění, oddělení od Zemí věčného léta a vzniku Kouřícího moře, z něhož dodnes stoupá dým a pára, a zničené město zůstalo opuštěné na jednom z nových ostrovů.

Před zkázou, která nastala přibližně 100 let před začátkem dobývání Západozemí Aegonem Dobyvatelem, však nejen toto město obývali lidé se specifickou a zajímavou kulturou. Původně šlo o malou, mírumilovnou civilizaci zaměřenou na chov ovcí, ale pak, přibližně před 5 000 lety, nalezli ve Čtrnácti ohních draky, zvládli techniku jejich ovládnutí za pomoci magie, dračích rohů a bičů, a od nich začali odvozovat svou slávu a moc – nejmocnější valyrijští vládci si od těch dob říkali dračí lordi a z pastýřů se stali dobyvatelé.

Například dokázali porazit Ghiskarské impérium, nejstarší východní říši, a vyhladit jeho kulturu, stejně jako rozdrtit Rhoynary a jejich zbytky přimět k útěku do Západozemí, když na jejich odpor odpověděli ohromujícím útokem 300 draků, nebo rozšířit svůj vliv až k území dnešních Svobodných měst, kde vznikaly kolonie, tedy přes velkou část známého Essosu. A nebo dorazit až k Dračímu kameni, ostrovu u východního pobřeží Západozemí, když měla Daenys Targaryen, dcera jednoho z menších lordů, věštecký sen o blížící se pohromě. Západozemí samotné se však během existence Valyrie nikdy dobývat nepokusili, protože ho považovali za chudý a zaostalý kontinent.

Ale nejen vládnoucí rodiny, i běžní Valyrijci se vyznačovali zvláštními, pro Západozemí neobvyklými, znaky – měli fialové oči, stříbrozlaté nebo platinově bílé vlasy, velmi vysokou odolnost vůči nemocem a nejvznešenější z nich byli považováni za nadpozemsky krásné.

Běžný mezi nimi byl také incest a polygamie ve snaze udržet jejich pokrevní linii čistou, používali vlastní jazyk – vznešenou valyrijštinu, a měli vlastní náboženství. Uprchlí lordi, kteří se usadili na Dračím kameni, sice začali nakonec po kontaktu se Západozemím a dobýváním vyznávat andalskou víru v Sedm, ale Valyrijci měli i další bohy, mezi které patří Balerion, Vhagar a Meraxes, po nichž Aegon pojmenoval své draky, a mezi valyrijskými otroky vznikla skupina Mužů bez tváře vyznávající mnohotvářného boha smrti.

Kromě toho také vlastnili cenné artefakty, jako třeba dračí roh, pomocí něhož má jít ovládat draky, a znali a používali mnoho umění, které je dnes už zapomenuto. Stavěli ohromující a těžko zničitelné cesty napříč Essosem, po nichž se lidé mohou procházet dodnes, budovali neobvyklá města a pevnosti, protože se říkalo, že nezpracovávají kámen dlátem, ale ohněm a kouzly a dokáží ho zkapalnit a vytvarovat, nebo dokázali vykovat valyrijskou ocel, lehčí, ale přesto pevnější a ostřejší, než je jakákoli jiná, a to bez nutnosti zvláštní péče.

Stále ale byli otrokářskou společností, což byl zvyk přejatý od Ghiskarců. K nejtěžší práci proto využívali za docela krutých podmínek tisíce otroků z celého kontinentu. Ti dřeli především v hlubokých zlatých a stříbrných dolech pod sopkami, kde se jim škvařila kůže a chodidla a nejeden z nich se modlil o smrt, ať už svou nebo svého pána. Jakýkoli pokus o vzpouru byl však předem marný, protože Valyrijci se svou silou a magií neměli problém otroky umlčet.

Po zkáze pak všechno tohle zmizelo, většina obyvatel i draků byla zabita a přeživší lordi se usadili v osmi mocných koloniích na západě, z nichž vznikla Svobodná města (devátý Braavos totiž původně sloužil jako útočiště uprchlíků před Valyrijci), umění výroby valyrijské oceli a stavby bylo zapomenuto a dnes zbývá jen několik cenných zbraní roztroušených po světě, s vyhynutím většiny draků začala mizet i magie a ochabovat moc nejrůznějších kněží a jen pár dobrodruhů se odvažuje plout do nebezpečných ruin a pokusit se v nich dokázat skutečnost mnohých bájí.

V seriálu má však staré město ještě jeden účel – jsou do něj odváženi lidé nakaženi šedým lupem, nebezpečnou nemocí napadající postupně pokožku celého těla a ovlivňující mozek, která je většinou smrtelná a vysoce nakažlivá (v knize žijí v městě Chroyane). A zároveň bylo vyobrazeno o něco přívětivějším a zarostlejším způsobem, než se zdá v knize, neboť tam má nad Valyrií i dnes vládnout zkáza a patrně stále aktivní sopky.

Foto: HBO