Velký hřebec

Dothracké náboženství je specifické tím, že je vírou v nebeského koně. Jejich víra se však nesmí podceňovat, protože se jedná o velmi praktický systém duchovní stránky jejich života.

Koňský bůh, v seriálu nazvaný Velký hřebec, dothracky vezhof, je božstvo uctívané Dothraky, kteří v něm odráží důležitost koní v jejich kultuře a životě. Není o něm známo moc, jen že může být zobrazen jako kůň – jeden takový bronzový například stojí v Domě černé a bílé v Braavosu, ale vypadá to, že na rozdíl od jiných božstev nemá zvláštní vliv na každodenní život.

Byla by však chyba si myslet, že když jsou Dothrakové v podstatě barbaři a jejich bohem je kůň, jde o jednoduchou a nepodstatnou víru. Jejich náboženství je totiž velmi komplexní, a protože existuje jen nepatrná hranice mezi tím, co považují za náboženství a co je pouhým zvykem, prolíná se do obojího a vytváří celkem jasný a nanejvýš praktický systém duchovní stránky jejich života.

Jako důkaz takové praktičnosti může sloužit i dothračtina a prohlášení, kdy khal Drogo tvrdil, že až vpadne do Západozemí, znásilní tamější ženy, zotročí děti a přitáhne západozemské zlomené bohy do Vaes Dothrak. Použil v něm totiž pro bohy slovo „vojjor“, jež doslova znamená sochy, tudíž Dothrakové porážku bohů jednoduše vidí ve zničení jejich soch, co pro ně nejsou jen jejich zobrazením, ale často je vnímají jako bohy samotné.

Zároveň to dokazuje, že je, ať už nazvaný Velký hřebec nebo koňský bůh, jedinou vyznávanou entitou, avšak ne jedinou, co podle nich existuje. Nejde tedy o polyteismus ani o čistý monoteismus a nejspíš je lze nejlépe nazvat henoteisty – těmi, co vyznávají jediného boha, ale nepopírají existenci dalších božstev či duchů, které lze případně ctít a kteří mají mít většinou moc jen v určité oblasti, což někteří označují za počátky monoteismu.

Dothrakové například neuctívají Velkého pastýře, boha Lhazarénů, pastevců z jižní hranice Dothrackého moře, ale nepopírají ho a pouze si myslí, že se stará o Lhazar, je jen tak mocný, jako jeho uctívači, a Velký hřebec je silnější.

Na rozdíl od některých náboženství mají pak také jasnou představu o sídle svého božstva. Věří totiž, že hvězdy na nočním nebi jsou ohně khalasaru Velkého hřebce, a že pokud jsou po smrti řádně spáleni, jejich duše se k němu připojí v Nočních krajinách – jejich popel totiž pak může stoupat k nebi, čímž se duše dostane k předkům.

Nespálit mrtvého proto považují za obrovskou urážku. Vidina toho, jak hmyz a červi hodují na mrtvole dokud nezbudou pouze kosti, je pro ně hrůzná a zohavení těla rozčtvrcením nebo useknutím hlavy, jako by to udělali zvířeti, a zbytky nechat shnít, se považuje za stejné, jako zabít samotnou duši. V knihách proto existují zvláštní jezdci jaqqa rhan, milosrdní muži, kteří po bitvách projíždí bitevní pole a usekávají jako nejvyšší ponížení hlavy mrtvým a umírajícím nepřátelům.

Zároveň věří, že součástí khalasaru v Nočních krajinách jsou i Měsíc a Slunce, kde Měsíc má být bohyně, žena Slunce, ale nevidí je ve stejné božské pozici jako Velkého hřebce. A neví se tak, zda jejich označení bůh a bohyně je podřadné, symbolické nebo v úplně jiném smyslu, než jejich koňský bůh.

Naopak jejich náboženství nijak neomezuje samotný životní styl a každodenní existenci zahrnující plenění, zabíjení a znásilňování a ani nezakazuje boj s dalšími khalasary a zotročování přeživších včetně vlastního lidu. O tom rozhodují výhradně úspěšní bojovníci a jezdci, tedy ti nejvíce vážení.

Zakazuje striktně pouze krvavou magii, kvůli čemuž Dothrakové nenávidí všechny léčitelky a maegi, ale není jisté, jestli s tím přišlo náboženství, nebo se tento odpor vlil do náboženství kvůli tomu, že vůči magii měli vždy předsudky.

Dothrakové jsou totiž velmi stateční, ale i velmi pověrčiví lidé věřící ve znamení a předzvěsti. Khalasar například nepůjde do války, dokud jí nějaká znamení nebudou nakloněna, i kdyby si všichni ostatní mysleli, že okolnosti jsou ideální. Ctí také uzavřené dohody, ale zároveň vše dělají vlastní cestou a opět vždy čekají na posvěcení shůry.

A pro ty nejzásadnější rozhodnutí pak jezdí do Vaes Dothrak, města na dohled od posvátné Matky hor. Toto jediné dothracké město pro cizince funguje jako tržiště, ale pro koňský lid má mnohem hlubší význam. Přestože mají jasně dané náboženství, nemají totiž Dothrakové církev a to nejbližší ke kněžím jsou ctěné moudré ženy známé jako Dosh khaleen, vdovy po khalech žijící ve Vaes Dothrak. Ty provádí rituály, vykládají znamení a mají být obdařené schopností věštit poté, co se jako jediné obyvatelky usídlí se svými eunušskými sluhy ve městě a zabývají se právě spirituálními záležitostmi.

Proto je toto město značně důležité a je například zakázáno v něm nosit zbraň nebo prolít krev. Vlastně by se to hodnotilo rovnou jako svatokrádež a pokud už dojde k nějaké potyčce nebo zločinu, je možné maximálně protivníka uškrtit nebo třeba upálit.

Často do něj také přijíždí khaleesi, manželky khalů, když očekávají potomka, aby stařeny prorokovaly jeho budoucnost, i když jsou všechny děti vnímány jako požehnání od Velkého hřebce. Ovšem už je vůbec není potřeba na takovou svatbu, která bývá natolik krvavou záležitostí, že by se v posvátném místě stejně odehrát nemohla.

Svatba obvykle trvá celý den a nejdůležitější na ní je hostina, při níž svatebčané přináší novomanželům dary a během níž se odehrávají souboje a duely nezřídka končící smrtí a orgie přímo na veřejnosti – říká se, že dothracká svatba bez alespoň tří mrtvých je považována za nudnou záležitost. A protože Dothrakové tráví většinu času jízdou po otevřených pláních, platí, že v jejich kultuře se vše důležité má odehrávat pod širým nebem. Proto o svatební noci i novomanželé opouští tábor na otevřené prostranství, kde svatbu završí pod hvězdami neboli u ohňů khalasaru Velkého hřebce.

Stejně jako všechna ostatní náboženství mají ale jasnou představu o minulosti a existuje proroctví i o jejich budoucnosti. Věří, že první člověk vyjel z Lůna světa, jezera nedaleko Vaes Dothrak, na hřbetě prvního koně před tisícem let. Což samozřejmě není věrohodné datum a jen abstraktní odkaz na dávnou dobu, protože Dothrakové možná tuší, že existují staré civilizace, ale nemají ponětí, že takoví jako Západozemci a Valyrijci nebo dokonce ještě starší Ghiskarci mají písemné záznamy starší i než 6 000 let.

A jako spousta jiných vyznání i oni věří v legendární osobu, která má navždy změnit svět a rozhodnout o jeho osudu – Hřebce, který si osedlá svět. Proroctví říká, že tento Dothrak spojí všechny do jediného khalasaru s jediným khalem, dobude všechny země a povede je ke konci světa.

Foto: HBO