Rozhovor s GRRM o Rudé svatbě

Rozhovor s GRRM o Rudé svatbě

6.6.2013 20:08


Miliony fanoušků seriálu Hra o trůny prožívají tento týden po odvysílání epizody Deště Kastameru pocity smutku, zlosti a také trochu perverzního vzrušení. Pro autora knižní ságy George R. R. Martina nejsou tyto reakce nic nového.


EW: Jak brzy ve fázi psaní jste již věděl, že zabijete Robba a Catelyn?

G: Věděl jsem to skoro od začátku. Ne od prvního dne, ale bylo to velmi brzy. Již v mnoha rozhovorech jsem řekl, že mám rád, když je mé psaní nepředvídatelné. Mám rád, když je tam značné napětí. V první knize jsem zabil Neda a to šokovalo mnoho lidí. Neda jsem zabil proto, že si každý myslel, že je to hrdina, který se dostane do problémů, ale pak se z nich nějak samozřejmě dostane. Další předvídatelnou věcí bylo, že jeho nejstarší syn povstane a pomstí svého otce. A to také všichni očekávali. Takže mi to [zabití Robba] hned přišlo na mysl a musel jsem to udělat.

Měli by fanoušci, od té doby co Píseň ledu a ohně, tak často ničí očekávání čtenářů a vyhýbá se tradičnímu vyprávění ostatních fantasy, pořád ještě doufat, že příběh bude mít šťastný konec? Jak v Trůnech nedávno řekl Chlapec, „Jestli si myslíš, že to má šťastný konec, tak jsi nedával pozor.“

Jak jsem uvedl již mnohokrát, očekával bych spíše hořkosladký konec.

Jaké všechny druhy reakcí jste od čtenářů za ta léta obdržel ohledně této scény?

Extrémní reakce. Jak pozitivní, tak negativní. Byla to nejobtížnější scéna, kterou jsem kdy napsal. Nachází se zhruba ve dvou třetinách knihy, ale když na ni ve psaní přišlo, tak jsem ji přeskočil. Takže celá kniha už byla napsaná a mně zbývala už jen tahle jedna kapitola. A pak jsem ji napsal. Bylo to jako zavraždit dvě své děti. Snažím se, aby čtenáři prožívali události, které se odehrávají v knize. Stejně tak, jako cítíte smutek, když umře někdo z vašich přátel, tak jsem chtěl, abyste cítili smutek, že umřely tyto fiktivní postavy. Měli byste se o ně starat. To, že někdo umře a vy si zajdete pro další popcorn, je dost povrchní reakce, ne?

Proč si myslíte, že má tato událost tak silné reakce? Robb nebyl jednou z postav, z jejíchž očí jsme sledovali příběh a Catelyn nebyla nikdy příliš oblíbenou postavou.

[Dlouhá přestávka] To je zajímavá otázka. Nevím, jestli na ni mám dobrou odpověď. Možná to bylo tím způsobem, kterým jsem to udělal. K té události vede značné množství předtuch. Je to zrada. Přichází to nečekaně. Je to svatební hostina. Hostina, díky které Robb uzavřel mír, a to nejhorší by mělo být za ním. A pak se to najednou z ničeho nic stane. Zemře tam také mnoho vedlejších postav. A venku před hradem jsou zabity další stovky seveřanů. Není to jen zabití dvou lidí.

Pro mě fakt, že Robb a Catelyn jsou rodina, to dělá ještě horší. Catelyn toho hodně vytrpěla a ztratila mnoho lidí kolem sebe a nyní si myslí, že ztratila daleko více, než doopravdy (neví, že Arya, Bran a Rickon jsou naživu). A pak se stane tohle.

Je tam ten moment, kdy prosí. Má ve své moci rukojmí, i když je to jen jeden z Freyových synů, který pro něj nemá žádnou hodnotu (v seriálu manželka lorda Freye). Takže úplně nakonec je její blafování zbytečné. Ale ona to i přesto udělá. Projde si tím. A je v tom i určitá síla.

Jsem si jistý, že znám odpověď na tuto otázku, ale stejně se zeptám. Litoval jste někdy této scény?

Ne. Jako spisovatel nikdy. Je to pravděpodobně nejsilnější scéna v mých knihách. Stála mě sice nějaké čtenáře, ale získala mi jich daleko více. Bude to pro mě těžké sledovat (v seriálu). Bude to těžká noc, protože i já ty postavy miluji. A v televizi navíc poznáte i herce. A s těmi pak také ukončujete vztah. Richard Madden a Michelle Fairley odvedli skvělou práci.

Co říkáte čtenářům, kteří jsou kvůli této scéně naštvaní?

To záleží na tom, co říkají. Co můžete říct člověku, který vám řekne, že už si vaši knihu nepřečte? Lidé čtou knihy z různých důvodů. A já to respektuji. Někteří čtou pro pocit pohodlí. A někteří z mých bývalých čtenářů říkali, že jejich život je tvrdý, jejich matka je nemocná, jejich pes zemřel a oni četli, aby od toho unikli. Nechtěli už zažívat nic takhle strašného. A tak čtou knihy, ve kterých chlapec vždycky dostane dívku, kterou chce, a dobří lidé zvítězí a život je fér. Všichni bychom tohle někdy chtěli. Ale takové knihy já většinou nepíšu a proto většinu takovýchto čtenářů zklamu. Taková Píseň ledu a ohně zkrátka není. Snaží se být realističtější, což je zábava, ale někdy také bolest a strach. Myslím si, že nejlepší díla zobrazují světlé i tmavé stránky života.

Jeden z mých oblíbených prvků scény je vaše představení myšlenky „soli a chleba“. My jako čtenáři to chápeme – Je to fantasy svět, lidé si neubližují, jakmile pojí hostitelova chleba a soli. Vy pak ale porušíte své vlastní pravidlo. Je to jako, kdyby jste čtenáře otočil vzhůru nohama, za to že byli tak hloupí a řekl jim – „Samozřejmě, že to hloupé pravidlo nebudou dodržovat všichni.“

Tohle jsem ukradl z dějin. Zákony pohostinnosti byli realitou v temných dobách středověku. Hostitel a host si nesměli ublížit, i kdyby to byli zarytí nepřátelé. Porušením tohoto zákona by se takříkajíc „odsoudili k věčnosti“.

A co samotná Rudá svatba? Ta je také založena na historii?

Rudá svatba je založena na několika reálných událostech ze skotské historie. Jednou z nich byla událost, které se říká Černá večeře. Skotský král bojoval s klanem Černého Douglase. Když se mu podařilo dosáhnout míru, nabídl mladému Earlovi z Douglasů bezpečný průchod. Ten přišel do Edinburgského hradu, kde se konala veliká hostina. V jednu chvíli však na té hostině začali královi muži bušit do bubnu. Před Earla byl donesen tác, na kterém byla hlava černého kance – symbol smrti. Jakmile ho Earl spatřil, věděl, co to znamená. Vytáhli jeho i jeho muže ven a zavraždili je na nádvoří. Větší událostí pak byl incident známý jako Glencoeský masakr. Klan MacDonaldů zůstal přes noc u klanu Campbellů a práva pohostinnosti zaručovala bezpečí. Campbellové ale v noci zmasakrovali všechny MacDonaldy, které dostali do rukou. Není to o tom, jak jsem si to vymyslel, ale o tom jak špatná, nebo dokonce horší byla historie.


Jít na Game of Thrones | Jít na Edna


Chceš taky něco napsat? Registruj se nebo se přihlaš!