Červená karkulka a Big Bad Wolf

Už minimálně od 14. století si lidé z mnoha zemí Evropy vyprávějí strašidelný příběh o holčičce, která dostala jméno podle své oblíbené čepičky, takže vlastně ani nevíme, jak se jmenovala. Poprvé tuto pohádku zaznamenal v 17. století Charles Perrault pod názvem Le Petit Chaperon Rouge, kde ovšem Karkulka končí špatně – je vlkem sežrána. Tuto verzi musely mít v oblibě zejména úzkostné matky dospívajících děvčátek. V 19. století vydali bratři Grimmové známější podobu tohoto vyprávění pod názvem Rotkäppchen.

Příběh podle bratří Grimmů

Karkulka jde přes les za nemocnou babičkou s košíkem plným jídla. Má sice nakázáno, aby nesešla z cesty, ale záhy potká poprvé v životě vlka, který ji snadno obelstí, dostane se k babičce jako první a sežere ji. Když Karkulka konečně dorazí na místo, nalezne v posteli babičku, která ovšem vypadá poněkud divně.

Ach, babičko, proč máš tak velké uši?

Abych tě lépe slyšela.

Ach, babičko, proč máš tak velké oči?

Abych tě lépe viděla.

Ach, babičko, proč máš tak velké ruce?

Abych tě lépe objala.

Ach, babičko, proč máš tak strašlivou tlamu?

Abych tě lépe sežrala!

A tak vlk Karkulku sežral a usnul. Jeho mocné chrápání však neušlo pozornosti lovce. Ten pohotově nůžkami rozřezal spícímu vlkovi břicho, ze kterého vyskočila živá Karkulka a po ní i babička. Potom všichni naplnili břicho vlka kamením a ty ho po probuzení tížily natolik, že klesnul k zemi mrtvý.

Podobné motivy v jiných příbězích

Zlý vlk (Big Bad Wolf, dále jen BBW) se kromě této objevuje ještě v jiné pohádce bratří Grimmů – Vlk a sedm kůzlátek, která i končí velice podobně, a to tím, že po osvobození živých kůzlat se vlkovo břicho zatíží kamením a ten ve snaze se napít se utopí ve studni. Dále se objevuje např. v anglické pohádce J. Jacobse Tři malá prasátka a v několika Ezopových bajkách. Kresleného vlka můžeme vidět v mnoha televizních zpracování např. od W. Disneyho či bratrů Warnerových, nezapomenutelný pro některé je ovšem ze série krátkých příběhů ruské výroby Jen počkej, zajíci! (Nu, pogodi!).

Mnoho odkazů na Zlého vlka obsahuje i britský seriál Doctor Who (v letech 2005 – 2008, podrobnosti zde). Kdo se bojí Virginie Woolfové, to je divadelní hra, podle níž byl roku 1966 natočen film. Název je parodií na písničku Whos Afraid of the Big Bad Wolf? z Disneyho verze pohádky Tři malá prasátka. Stejnou písničku si zpívá dívka z filmu Lady in the Water (Žena ve vodě) od M. N. Shyamalana. BBW je samozřejmě i nedílnou součástí seriálu Grimm, kde se nazývá Blutbad.

Vlk nebo jiné zvíře spolkne jinou živou bytost, která se následně nějakým způsobem dostane z jeho útrob živá. To je motiv mnoha pohádek či mytologických příběhů. Jonáše spolkne velryba, Svatou Markétu Antiochijskou zase drak, BBW bratří Grimmů si smlsne na kůzlátkách.

Možné interpretace

Karkulka nejenže poruší zákaz odbočení z cesty, ale ona se dá do řeči dokonce i s cizím neznámým stvořením, které navíc vůbec nezná. Tohle musí být noční můra všech rodičů. Hlavně Perraultova verze příběhu se špatným koncem se vyprávěla z toho důvodu, aby děti, zejména atraktivní mladé dámy, tímto drsným způsobem varovala před navazováním kontaktů s neznámými lidmi.

Podle jiné interpretace pohádka zobrazuje procházení rituálem puberty. Dívka odchází z domova a stává se ženou v okamžiku, kdy se vynoří z vlkových útrob. Tento pohled bývá dáván do souvislosti s érou matriarchátu. V pohádce je zobrazena dcera, matka, babička, což koresponduje se třemi podobami pohanské bohyně – pannou, matkou a stařenou.

Kulturní antropologové mohou vidět v tomto příběhu odraz slunečních mýtů a jiných přírodních cyklů. Červená karkulka tak může představovat slunce, které je vlkem (nocí případně zimou) pohlceno a po osvobození se opět vrací zpátky.

Interpretací Červené karkulky je mnoho, nemůžu se však na závěr nezmínit o jedné docela podstatné. Dívčina červená pokrývka hlavy totiž dráždí davy psychoanalytiků, kteří na pohádku nahlížejí jako na sexuální probouzení mladé ženy. Karkulka je dospívající dívka a ještě navíc dostane červený čepec. Červená kromě života a boje symbolizuje také vášeň a všechny ty věci, které souvisí s rozmnožováním u lidí. Vlk, kterého potkává, je (podobně jako drak) zosobněním oné živelné složky osobnosti, kterou navíc červený čepec maximálně provokuje.

Není divu, že začne dělat Karkulce problémy. Jde na to ale poměrně chytře. Nejdříve sežere babičku. Babička obvykle v pohádkách symbolizuje moudrost, zkušenosti (Jungův archetyp Moudrého starce nebo stařeny). Zde je její úloha velice pasivní, neboť je sežrána jen chvíli poté, co se objeví na scéně. Nicméně tento motiv je velice logický: vášeň a touha ignoruje moudrost a zkušenosti starší generace, proto musí být babička zlikvidována. Alespoň na nějaký čas. Karkulka se pak sama vrhne vlkovi do chřtánu a nebýt lovce, který ji zachrání, skončila by špatně. Bohužel širší analýza této interpretace by zabrala mnoho prostoru, pokud však někoho toto Freudovské téma zajímá, zde jsou odkazy na podnětné články J. Sterna Červená Karkulka: příspěvek tiché hysterky k ateismu a Frommova Karkulka: Jak se bouří ženy.

Moderní interpretace pohádky O Červené karkulce (video): zde.