Jeníček a Mařenka aneb Bez práce nejsou koláče

Pohádka o Jeníčkovi a Mařence byla převyprávěna mnohými autory pod různými názvy. V podání Boženy Němcové má název O perníkové chaloupce, v podání bratří Grimmů je to Honzíček a Grétička. Vůbec poprvé příběh v tištěné podobě publikoval italský sběratel pohádek Giambattista Basile v 17. století.

Příběh podle bratří Grimmů

Žili takhle Honzíček a Grétička se svým otcem a macechou. Otec byl chudý dřevorubec, tak se stávalo, že často ani neměli co jíst. Jednou, když situace byla prakticky beznadějná, mu macecha navrhla, že zavedou děti do lesa a vrátí se zpátky bez nich. Muž neochotně souhlasil. Děti to ovšem slyšely, tak si Honzíček před cestou nasbíral kamínky a značil si jimi cestu. V noci se díky bílým oblázkům dostaly zase zpátky domů. Netrvalo dlouho a macecha nutila muže, aby děti zavedli ještě hlouběji do lesa. Honžíček neměl možnost posbírat oblázky, tak si značil cestu pomocí drobků z chleba. Když se však v noci děti chtěly vrátit domů, zjistily, že drobky jim sezobali ptáčci. Bloudily tedy lesem, unavení a hladoví. Třetí den je zaujal ptáček, který moc pěkně zpíval, tak ho následovaly a došly až k prapodivné chaloupce, která byla postavená z chleba, koláčů a cukru.

Vyhladovělé děti se ihned pustily do pojídání chaloupky, to už je ale zavětřila zlá čarodějnice s červenýma očima, která byla téměř slepá, nicméně měla vysoce vyvinutý čich. Honzíčka zavřela do chléva a Grétička jí musela pomáhat v domácnosti. Čarodějnice pravidelně zkoušela Honzíkův prst, aby zjistila, zda je dost tlustý. On jí místo toho ale podstrkoval kůstku. Jednou už došla babě trpělivost a řekla Grétičce, aby zkontrolovala pec, zda je dost rozpálená. Dívka však rozpoznala léčku a řekla babě, aby jí ukázala, co má dělat. A když byla čarodějnice u pece, Grétička ji strčila dovnitř a zavřela za ní vrátka. Děti si nacpaly kapsy drahými kameny, které našly v chaloupce, a vydaly se domů. Mezitím macecha zemřela a muž se bez dětí trápil. Nakonec se děti s otcem šťastně shledaly a díky pokladu od čarodějnice mohli všichni žít šťastně až do smrti.

Podobné motivy v jiných příbězích

Hluboký les – tento motiv je v pohádkách velice častý. Obvykle se na tomto místě lidé ztrácejí (Jeníček a Mařenka), jiní jen procházejí (Červená karkulka, Sněhurka) a třeba takový Modrovous si v něm našel nevěstu. Přebývají tam nebezpečná stvoření – vlci, medvědi, loupežníci a další. „V lese žijí čarodějnice“ je přímo název jedné z pohádek bratří Grimmů.

Čarodějnice – jsou to obvykle zlé staré babky, které se snaží hrdinům pohádek udělat ze života peklo. Mimo oblast vyprávění je tento termín chápán spíše pejorativně (třeba pro tchýně). Výjimečně jsou čarodějnice i dobré (například Sabrina). Ze starých slovanských pohádek a mýtů známe Babu Jagu neboli Ježibabu, která žije sama v lese třeba v chaloupce na kuří nožce, létá na koštěti a žere lidi. Její jméno může mít starozákonní původ (od královny Jezabel). Ani nemusím zmiňovat, že je známá velkou měrou díky Mrazíkovi. Mezi 14. a 18. stoletím probíhal tzv. hon na čarodějnice, během kterého zahynulo na 100 tisíc osob. V dnešní době se k čarodějnictví hlásí vyznavači kultu Wicca. Filmy nebo seriály s touto tematikou:  Čarodějky z Eastwicku, Ča­roděj ze země Oz, Čarodějky na cestách, Čarodějky ze Salemu, Kladivo na čarodějnice, Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň, Buffy, přemožitelka upírů, Čarodějnice školou povinné, Čarodějky (Charmed) a další.

Sourozenci – obvykle se v příbězích objevují tři bratři nebo tři sestry. Jedna bývá krásná, druhá chytrá a ta třetí taková divná. Ale je to právě ta či ten třetí, kdo má nakonec navrch. O dvou sourozencích vypráví další z pohádek bratří Grimmů, Bratříček a sestřička, která začíná podobně jako Honzíček a Grétička.

Honzík – tohle jméno se vyskytuje v pohádkách velice často, snad nejznámější je ten, o kterém se říká, že je hloupý. Význam tohoto jména v pohádkách ale, podobně jako v angličtině John Doe, znamená anonymní osobu. A s Grétičkou (Margaret) je to stejně jako s Jane Doe.

Chybějící vlastní rodič – v pohádkách se objevuje mnoho sirotků (Plaváček) nebo dětí, které nemají jednoho z vlastních rodičů (Popelka). Mnoho mytických hrdinů se narodí vdově a jsou vychováváni v lese nebo někde mimo civilizaci (Parsifal). Tzv. syn vdovy je i součástí zednářské symboliky.

Obecně je pohádka O perníkové chaloupce hodně podobná Červené karkulce. V obou příbězích je dítě (děti) samo v lese, daleko od jakékoli rodičovské autority, musí si vlastními silami poradit s něčím, s čím se dosud ještě nesetkalo a co nemá zrovna čisté úmysly, i když se to tak ze začátku tváří. V obou vyprávěních je to ženský element, co je pošle do lesa, naopak ten mužský tam má spíše zachraňující úlohu.

Možné interpretace

1. Les – hranice mezi známým a cizinou, z hlediska hlubinné psychologie představuje hluboký les nevědomí. Čarodějnice – podle jungiánského výkladu symbolizuje archetyp stínu. Chléb – představuje nejzákladnější potravinu, může znamenat ovšem taky transformaci, proces přeměny zrna v chléb jako alegorie socializace, tj. přeměny dítěte v dospělého. Macecha – obvykle charakter s destruktivními pohnutkami, který ovšem v konečném důsledku činí hrdinu či hrdinku silnější a bohatší.
2. Celá pohádka od začátku až do konce je o jídle. Objevuje se tam i dětský strach z toho, být sněden. Na začátku nemá rodina co do úst. Na cestu dostanou děti chleba. Prostřednictvím drobků z chleba si značí cestu. Drobky ale sezobou ptáčci. Děti najdou cestu k chaloupce a pustí se s chutí do ní. Čarodějnice načapá děti a rozhodne se Jeníčka sníst. Nejdřív jej ale chce vykrmit, takže mu podstrojuje. Nakonec sama skončí v peci.
3. Objevují se i myšlenky, že čarodějnice a macecha jsou jedna a tatáž osoba. Když se totiž děti vrátí domů po tom, co zabily čarodějnici, macecha je také mrtvá. A byla to právě jejich macecha, kdo přišel s nápadem poslat Jeníčka a Mařenku do hlubokého lesa, kde měla svoji chaloupku ježibaba.
4. Cukr nebo „perník“ – obojí je vysoce návykové a ničí to organismus. Cukr je potravina s vysokým obsahem energie a s minimálním obsahem živin. Je významným činitelem při vzniku zubního kazu a jeho nadměrná spotřeba přispívá k nárůstu zejména dětské obezity, nikoli však cukrovky. Pervitin (metamfetamin) je droga, která má schopnost stimulovat nervovou soustavu, přivádět konzumenta do euforie a podporovat duševní výkon. Vyvolává silnou psychickou závislost. Způsobuje mimo jiné hluboké změny v chování, halucinace, paranoiu, pocity paniky a agrese, ničí srdce, játra, zubní sklovinu a imunitní systém.
   
5. Čím kdo zachází, tím také schází – ježibaba si chtěla upéct děti v troubě a nakonec tam skončila sama.
6. Bez práce (ne)jsou koláče – a ve verzi bratří Grimmů jsou to koláče doslova. Dětičky si přijdou k chaloupce, která není jejich, a začnou se cpát něčím, co jim nepatří. Není divu, že je majitelka budovy pak bude chtít potrestat. Ale co čert nechtěl, nejenže přijde málem o střechu nad hlavou (do které se pustil Honzíček), ale nakonec přijde i o život. Přitom jen bránila svůj majetek.
7. Obecně by se pohádka dala převyprávět takto: dva nedospělí jedinci bloudí lesem (životem), shodou okolností se dostanou k něčemu lákavému, co ale není jejich. Neodolají a vezmou si to. Potom je ale začne pronásledovat jejich černé svědomí (čarodějnice), které je chce sežrat. Chvíli trpí, nakonec se s ním ale vyrovnají a díky tomu přijdou k velkému bohatství (nemusí být materiální, spíše ve formě zkušenosti).
8. Psychoanalytický výklad – zápas vědomé části našeho Já o právo na existenci, o právo na to si užívat. Zápas je veden proti temným destruktivním silám nevědomí. Pohádka odpovídá orálnímu stadiu Freudova psychosexuálního vývoje. O tomto a dalších stadiích se můžete dozvědět více zde.

Zajímavosti

Perníková chaloupka v brněnském hantecu.

Chcete mít svoji vlastní perníkovou chaloupku? Tady je jeden z možných receptů.

Video na závěr: Šílená pohádka