Jakým příběhem se tvůrci nechali inspirovat v této pavoučí epizodě? Co zajímavého se stalo? O tom se můžete dočíst v následujícím článku.
Úryvek na začátku epizody je volně inspirovaný japonskou pohádkou The Goblin Spider o pavoukovi-skřetovi. Příběh publikoval T. Hasegawa v roce 1899. Stejné jméno se objevuje ve chvíli, kdy si Nick čte úryvek ze starého dokumentu v přívěsu jeho zesnulé tety.
O skřetím pavoukovi
Říká se, v Japonsku bývalo hodně skřetích pavouků. A možná jsou tam dodnes. Ve dne vypadají jako běžní pavouci, ale v noci, když všichni spí a zavládne ticho, se promění ve velká a strašlivá stvoření. A mohou nabývat i lidské podoby, to aby člověka oklamali. O jednom takovém vypráví následující příběh.
Na opuštěném místě se nacházel strašidelný chrám, který obývali skřeti. Mnoho odvážných samurajů se tam vydalo, ale nikdo o nich poté již nikdy více neslyšel. Nakonec se našel jeden z nejodvážnějších a nejprozíravějších, který tam chtěl zůstat přes noc. Do půlnoci se nic nedělo, pak najednou se objevil skřet, který měl pouze polovinu těla a jedno oko.
„Cítím, cítím člověčinu,“ povídá skřet. Samuraj však nehnul ani brvou a skřet zmizel.
Poté se zjevil kněz a hrál na loutnu tak nadlidsky krásně, že samuraj vytasil meč.
„Ty si myslíš, že jsem skřet? To ne, jsem jen obyčejný kněz, který hraje proto, aby před nimi ochránil tento chrám. Nezdá se ti zvuk této loutny? Pojď, zkus si zahrát.“
Samuraj vzal opatrně loutnu do levé ruky, ta se ale najednou proměnila v obří pavučinu a kněz ve skřetího pavouka. Bojovník se tak ocitl lapen v síti. Pravou rukou máchal mečem a podařilo se mu pavouka zranit. Jak ale bojoval s pavučinou, zamotával se do ní tak, že časem nebyl schopen se pohnout. Zraněný pavouk se však odplazil pryč a nad obzorem začínalo vycházet slunce. S úsvitem se do chrámu vydali lidé, osvobodili samuraje a všimli si stop krve na podlaze. Stopy vedly ven do zahrady a končily v díře v zemi. V té díře lidé našli zraněného pavouka a ubili ho k smrti. Příběh si můžete přečíst v angličtině zde. V originále se místo na loutnu hraje na shamisen, japonský třístrunný hudební nástroj.
Šelmy mezi šelmami
Na začátku vidíme přicházet muže na jakousi výstavu. Posléze zjistíme, že je to Fuchsbau na lovu a objektem jeho touhy se stane Spinnetod na vernisáži výstavy fauvistů.
Fuchsbau je německé slovo, které se dá přeložit jako vlčí nora. Jedná se o stvoření velice vychytralá, kterým se nedá moc věřit. Jsou to takové lišky podšité.
Spinnetodi, jak se ukázalo v dnešním díle, jsou pavouci, jejichž samičky podléhají rychlému stárnutí organismu, které lze zastavit pouze tím, že doslova vysají život ze tří mladých mužů. To musí opakovat každých pět let.
Fauvismus (z francouzského slova la fauve – šelma) je umělecký směr, který vznikl na počátku 20. století. Fauvisté uspořádali dohromady pouze tři výstavy. Šlo jim o čistou barvu a jednoduchou zkratku bez modelace a stínování, o harmonii mezi emocionálním výrazem a kompozicí obrazu. Vedoucí osobností skupiny byl francouzský malíř Henri Matisse (1869–1954).
Láska až za hrob
Jedenáctý díl se vysílal pár dní před Valentýnem, takže v něm nemohla chybět velká láska. Dokonce až tak velká, že zabránila smrti. Jak je uvedeno výše, samičky Spinnetoda své partnery zabíjejí. Lena si ovšem našla muže, bez kterého si nedokáže život představit. On jí toleruje její „úlety“ a ona mu za to nosí drahé dárky. Poslední takový dárek ale povede k jejímu dopadení.
Kdo jinému jámu kopá…
Jak už to tak v pohádkách bývá, dobro vítězí a zlo je potrestáno. Lana nestihne zabít třetího mladíka a nakonec sama končí lapená v síti.
Grimm ale není pohádka. Lana nezabíjí proto, že by ji to bavilo a měla z toho potěšení. Takže zatímco sedí v cele, každým okamžikem stárne více a více. Nick mezitím zjistí, že její dcera je rovněž samička Spinnetoda, u níž se již brzy začnou objevovat symptomy procesu odumírání. A zřejmě bude mít potřebu vraždit, aby si zachovala tvář…
Spinnetodi v lidské podobě
Příklady osmi žen, sériových vražedkyň. Těžko říct, zda zabíjely partnery proto, aby z nich mohly vysát život, spíš z nich chtěly vysát jejich peníze.
Aileen Wuornos byla lehká děva z Floridy, která zavraždila 7 mužů mezi lety 1989 a 1990. V roce 2003 o ní byl natočen film Zrůda, za který její představitelka, Ch. Theron, získala Oscara.
Judias Buenoano, skrytá za různá jména, zavraždila několik svých manželů, snoubence a syna, a to všechno kvůli penězům.
Jane Toppan byla zdravotní sestřička. Prostřednictvím kombinace léků a chemikálií chtěla pacienty dostat na hranici mezi životem a smrtí.
Amy Gilligan se vdala za pět postarších mužů, které posléze zabila, aby se dostala k jejich penězům.
Margie Velma Barfield zavraždila 7 manželů, snoubenců a i vlastní matku. Některé ze svých obětí ve spánku upálila, jiné otrávila.
Lydia Trueblood otrávila arzenikem svých 5 manželů, švagra a vlastní malou dceru.
Mary Ann Cotton byla popravena v Anglii v roce 1873 za vraždu 21 osob, mezi nimiž byli i její manželé a milenci.
Belle Gunness zavraždila více než 40 bohatých mužů, kteří se o ni ucházeli po smrti jejího manžela. Okouzleni jejím šarmem začali náhle mizet.