Nejen v první sérii ale i v druhé jsme mohli zaznamenat, že paní Coulterová se nechová zrovna ukázkově ke svému daemonovi. K tomu se vyjádřil i vedoucí vizuálních efektů Russell Dodgson, který na to poukázal u scény z třetího dílu druhé série.
Nejpřitažlivější scénou v epizodě Theft byl kontakt mezi herci Ruth Wilson a Lin-Manuelem Mirandou. Jejich daemoni zlatý opičák a Hester jsou klíčovou součástí. Scéna, kterou pro televizní adaptaci vymysleli spisovatelé Jack Thorne a Sarah Quintrell, ukazuje, jak paní Coulterová vyhrožuje uvězněnému Leemu Scoresbymu násilím za informace o místě pobytu Lyry. Od této chvíle víme, že na straně paní Coulterové nejde o žádnou nečinnou hrozbu. Mučení je totiž její specialitou.
Hrozby se však od něj odráží, když Lee vypráví Marise o tom, že se v raném věku dozvěděl o své schopnosti přijímat bolest. Lee, který přežil fyzicky zneužívající dětství, má výdrž, aby se při výslechu nezlomil. Když říká paní Coulterové o rutinním násilí a ponižování, které utrpěl od svého násilnického otce, dokáže se s tím sama Marisa ztotožnit a místo toho, aby ho nadále mučila, mu pomůže v útěku a odejde. Její zlatý opičák k ní přijde na chodbě a vezme jí za ruku. V seriálu je to poměrně významné, protože je to poprvé, co vidíme jejich sdílenou náklonnost.
Je to poprvé, co se kooperativně drží za ruce. Okamžik, který se stane, je jedním z těch vzácných okamžiků, kdy nechá své emoce vstoupit, místo aby je zahnala. Další příklad toho je v první sezóně, když kráčí po schodech v Magisteriu v epizodě Armour a plácne ho po ruce.
Na paní Coulterové se mi líbí to, že je velmi vypočítavá, když jde do místnosti. Má plán, pracuje s lidmi v té místnosti a svůj plán s nimi realizuje. Nejméně je to pro ni pohodlné ale v těch mezerách mezi tím. Když kráčí po schodech Magisteria, nenaplánovala si, že potká otce Garreta a ten ji zaskočil. Její emoce vyjdou najevo a ona je musí odtlačit pryč. Tady s Leem ji zachytil také nepřipravenou a je to poprvé, co své pocity nijak neodstrčí.
Když je paní Coulterová krutá ke svému daemonovi, udeřením jeho ruky nebo zatažením jeho srsti (bolest, kterou by pravděpodobně cítila sama kvůli spojení člověka a daemona), ukazuje to, že se snaží zachovat si kontrolu nad sebou a snaží se své pocity potlačit. Je to jasně viditelná kontrola, která je v konečném důsledku provedená zcela brutálním a smutným způsobem. Klíčem k charakteru paní Coulterové je potlačení.
Vždy se vracím ke stejné věci, což je myšlenka příběhu. Zvíře, do kterého se váš daemon usadí, jací jste a jaká je vaše povaha. Pokud se podíváte na paní Coulterovou teď, když je dospělá, pravděpodobně by to nebyla opice. Definice opic značí obecně drzost, neplechu a zvědavost. Zajímavé je, co přímo potlačuje a co více využívá.
Líbil se vám moment v dané scéně? Chtěli byste více takových?
Foto: BBC One
#1 Michelle84: V původní trilogii to vysvětlené nebylo. Nějaké náznaky jsou teď v té druhé. V podstatě jsou dvě možnosti (které vysvětlují i to, že se opičák může pohybovat sám). Buď si prošli něčím tak traumatizujícím, že se oddělili (a i z toho důvodu spolu nemluví), nebo opičák není její daemon.
#1 Michelle84: Raz som sa spýtal kamarátky, ktorá prečítala všetky tri knihy, že prečo rozprávajú len niektorí daemoni a ona, že rozprávajú všetci. Ale ak narážam na opicu Marisi, tak tá nerozpráva, lebo je pod papučou. :D :D
Ona je to úžasná postava a vlastně Ruth je ten hlavní důvod který mě přivedl k tomuto seriálu, protože vím že je to úžasná herečka se skvělými schopnostmi a zde se to skvěle ukazuje :-)
#1 Michelle84: Ruth Wilson sama uvedla, že nemluví, protože paní Coulterová sama potlačuje vlastní hlas, takže to má hodně společného s jejímu vnitřními démony. :)
Akože ona tam na mňa pôsobí jak psychopatka :D Mňa by aj zaujímalo prečo jej daemon nerozpráva (knižky som čítala pred rokmi rokúcimi – ak to tam bolo spomenuté – ale už si veru nepamätám), ostatní daemoni rozprávajú.
#2 Zira #4 Samuel-El #5 Viri