Draci

Draky vytvořil Temný pán Morgoth v Prvním věku jako svou nejsilnější zbraň proti elfům. Známe jen čtyři jména Morgothových draků – Glaurung, Scatha, Ancalagon a Šmak. A zatímco o Glaurungovi a Šmakovi víme relativně dost z příběhu o Húrinových dětech a knihy Hobit, Scatha i Ancalagon jsou ve všech Tolkienových knihách a zápiscích zmíněni jen jednou. Pojďme si tedy o těchto tvorech i celé dračí rase povědět více.

První věk

Elfové drakům říkali Urulóki, což znamená Ohniví červi. Toto pojmenování jasně naznačuje, že draci původně nemohli létat a byli pouze obřími plazy se schopností plivat oheň. Někteří lidé a trpaslíci drakům také říkali Velcí hadi.

Jako Otec draků je označován Glaurung. První svého plemene a nejstrašnější služebník Morgotha. Nikdo jiný nešířil v srdcích protivníků Temného pána tolik strachu jako on (dokonce ani pozdější druhý Temný pán Sauron nebo ohniví balrogové). Pod jeho vedením bylo zničeno překrásné město Nargothrond a zavinil smrt mnoha elfů i lidí. Jeho konec nastal teprve tehdy, když ho zabil člověk Túrin Turambar, syn Húrina.

Právě z textů o Glaurungovi, které jsou rozesety po celé první části Silmarillionu (zejména pak v části o Húrinových dětech), můžeme odvodit mnoho věcí o vzhledu i chování draků – vypadali jako obří plazi, byli velice inteligentní, měli obrovskou tlamu a strašlivé oči, kterými dokázali hypnoticky ovládat své protivníky. Je očividné, že touto schopností vládl i Šmak, který sídlil v Osamělé hoře. To lze vyvodit i z Bilbova setkání s drakem – pokaždé, když se na Šmaka ze své skrýše Bilbo podíval, pocítil pokušení dát o sobě vědět a prozradit se. Něco podobného se stalo i Túrinovi v souboji s Glaurungem.

Tolkien ve své korespondenci zmínil několik velice zajímavých věcí. Za prvé odhalil, že draci uměli mluvit a mohli tak velet skřetím armádám. Za druhé pak prohlásil, že draci nemohli využívat své ohnivé zbraně neustále. Pokaždé, když z jejich tlamy vyšlehl oheň, museli pak dlouho odpočívat. Postupem přibývajících let však draci sílili a měli daleko větší výdrž. Pro příklad uveďme, že když byl Glaurung mladý a poprvé vyšel z bran Morgothovy pevnosti Angband napadnout elfy, dokázal se sice dostat hluboko do elfského vnitrozemí, ale když se střetl s větším počtem protivníků, byl poražen a zahnán. Pravý čas pro jeho touhu ničit a krást tak nadešel až později – v době, kdy byl daleko silnější a vyspělejší.

(Glaurung hypnotizuje Túrina a ten není schopen zachránit milovanou Finduilas ze spáru skřetích otrokářů)

Nevíme, jestli byli draci ve Středozemi nesmrtelní, ale z jedné Tolkienovy poznámky můžeme usoudit, že stárli velmi pomalu. Vypadá to tedy tak, že draci sice umírali stářím, ale mohli žít i několik tisíc let.

Více než čímkoliv jiným byli draci hnáni touhou získat co nejvíce bohatství, které by mohli hlídat a těšit se z něj. Když Glaurung se svými armádami obsadil Nargothrond, vyhnal z něj všechny skřety a nedovolil, aby si vzali byť jen jedinou vzácnou věc. Pak dlouho odpočíval na nargothrondském náměstí uprostřed svých ukořistěných pokladů.

Smrtí Glaurunga skončila jedna éra – Morgoth přišel o svého nejstrašnějšího a nejsilnějšího služebníka a byla to pro něj veliká ztráta. V té době už však vytvořil další draky a nechal je pářit se mezi sebou. Byly jich desítky, možná stovky a všichni budili hrůzu. Žádný z nich sice nepředčil Glaurunga v síle a moci, ale přesto tvořili nejhůře zdolatelnou část Morgothovy armády.

Poté, co došlo k Válce hněvu, Morgoth začal prohrávat a jeho moc slábla. Nedokázal dále udržovat své pozice a nakonec se stáhl do Angbandu. Když armáda elfů a lidí došla až před brány této pevnosti, Morgoth věděl, že je ztracen. Přesto se pokusil ještě o jeden zoufalý protiútok. Z bran Angbandu se vyrojily desítky ohromných draků s křídly. To bylo něco naprosto nového – nikdy nikdo neviděl létajícího draka a Spojenci dlouho nedokázali přijít na způsob, jak tyto tvory porazit. Obzvlášť pak Ancalagona Černého – obří zrůdu titánských rozměrů. Rozřešení zdánlivě patové situace nadešlo až tehdy, když hrdina Earendil přiletěl společně s Orly a sám pak skolil Ancalagona. Většina draků byla zabita, někteří však přežili a skryli se v dalekých horách (podobně jako přeživší balrogové).

(Túrin zabíjí Glaurunga)

Scatha a Šmak

O dracích ve Druhém a Třetím věku toho moc nevíme. Z pár Tolkienových poznámek však lze vyvodit, že ve Středozemi přetrvali a několikrát se střetli s jejími obyvateli. Mezi všemi příběhy s touto tématikou pak vyčnívá zejména zápas hrdiny Frama s drakem Scathou. Fram Scathu zabil a pak mu vzal jeho trpasličí poklad. Příběh přesto nekončí dobře – Fram je zabit trpaslíky, kteří se dozvědí o jeho bohatství a rozhodnou se získat své poklady zpět.

Ostatně trpaslíci to s draky nikdy neměli lehké. V letech 2210 až 2600 Druhého věku mezi sebou tyto dvě chamtivé rasy vedly dokonce otevřenou válku. Právě v jednom z textů, který popisuje tento dlouhý konflikt, se objevuje zmínka o ledovém drakovi, který zabil trpasličího krále Dáina I. a jeho syna Fróra. Je tedy možné, že někteří draci místo ohně plivali led? Na základě zmiňovaného Tolkienova textu ano.

Pro fanoušky Středozemě je ale tím úplně nejznámějším drakem Šmak Zlatý. Jako postava hlídající obrovský trpasličí poklad v Osamělé hoře má Šmak v Hobitovi relativně dost prostoru a my tak můžeme odhalit další skutečnosti o jeho rase. A to například fakt, že draci nejraději žili úplně sami. Bylo to pro ně přirozené a snad krom páření a společného boje, se vůbec nevídali. Druhou věcí, která čtenáře určitě zaujme je pak to, že i když Šmak bezprostředně sousedil s lidským městem Esgaroth, tak na něj nezaútočil a dokonce se ani jeho obyvateli nenechával spatřit. Lidé tak nabyli dojmu, že žádný drak v blízkosti není a zmínky o Šmakovi měli pouze za výmysly a báchorky.

Proč tedy Šmak zůstával v Osamělé hoře, a když už se vydal na lov, tak to bylo do vzdálených krajin daleko od lidských příbytků? Šmak byl totiž naprosto posedlý svým pokladem a většinu času trávil uvnitř hory, kde na něm spal a hlídal ho. Když musel opustit svou skrýš, aby se najedl, dělal to tak, aby se o jeho odchodu z hory nikdo nedozvěděl a nemohl se ho tak zmocnit.

(Šmak při útoku na Esgaroth)

Nakonec však přece jen dojde k bitvě mezi Šmakem a obyvateli Esgarothu. Situace je pro lidi nejprve beznadějná, ale nakonec Šmaka skolí hrdina Bard Lučištník.

Draci ve Čtvrtém věku

Ve Společenstvu Prstenu je zmínka, že Prsten moci by mohl být zničen i ohněm draka, ale dle slov Gandalfa „na zemi už nezůstal žádný drak, v němž by byl starodávný oheň ještě dost žhavý“.

Všimněte si toho, že čaroděj nijak netvrdí, že by žádný drak ve Středozemi nežil, pouze konstatuje, že doba velkých draků s nezměrnou mocí (Glaurung, Scatha nebo poslední „velký drak“ Šmak Zlatý) je už dávno pryč. Někteří z draků tak mohli přetrvat až do Čtvrtého věku a čekat ve stínu na dobu, kdy jim bude znovu dovoleno chopit se pokladů Středozemě.