Nadešel konec. Výpravná trilogie podle románu J.R.R. Tolkiena spěje do svého finále. Režisér Peter Jackson rozehrává tří a půlhodinové drama, na jehož konci poznáte, že ten hluk v kinosále během celého filmu nebyly zvukové efekty. To se hýbaly filmové dějiny.
Originální název:
The Lord of the Rings: The Return of the King
Premiéra: 10. 12. 2001 UK/10. 1. 2002 ČR
Režie: Peter Jackson
Scénář: Fran Walsh, Philippa Boyens a Peter Jackson
Hudba: Howard Shore
Hrají: Elijah Wood, Billy Boyd, Dominic Monaghan, Sean Astin, Ian McKellen, Viggo Mortensen, Orlando Bloom, Liv Tyler, Christopher Lee, Cate Blanchett, John Rhys-Davies, Bernard Hill, Brad Dourif, Miranda Otto, Hugo Weaving, Karl Urban, John Noble, Andy Serkis, Ian Holm, Sean Bean, …
Stopáž: 201 minut (prodloužená verze 251 min)
Naše hodnocení: 100 %
Na film jako je Pán prstenů: Návrat krále je celkem zbytečné psát recenzi. Je docela zbytečné popisovat děj filmu, ti, kdo náhodou nečetli předlohu od J.R.R. Tolkiena dříve, si doplnili mezery v období mezi premiérami jednotlivých dílů nebo jim jejich dobří kamarádi prozradili děj dopředu. Ostatně sám název filmu je dostatečně vypovídající. A je i docela zbytečné film hodnotit, protože ať se podíváte kamkoliv, prší na poslední díl trilogie jedna pochvalná kritika za druhou, občas proložena nějakou (zatím) méně významnou filmovou cenou. Vypadá to, že tentokrát není o čem psát, všechno je jasné od začátku až do konce. Takže ti, kdo v duchu souhlasí s předešlým textem a netrpělivě očekávají 15. leden, můžou nyní odejít. Těch pár co zbylo, nechť přijme recenzi jako předehru, pobídku a přípravu na něco, co by jim nemělo uniknout.
Je to už dva filmové roky, co začal hobit Frodo svoji pouť Středozemí, aby zničil Prsten. Nyní vše spěje do finále. Zatímco Frodo, jeho druh Sam a úlisný Glum, tajně pasoucí po Prstenu, jsou každým dnem blíž Mordoru, aby tam Prsten zničili (a tím i temného pána Saurona), ostatní se vzpamatovávají z bitvy v Helmově žlebu. Na odpočinek a slávu však není čas, protože Sarumanovo vojsko bylo sice poraženo, ale sám Sauron se teprve chystá udeřit. Před městem Minas Tirith se shromažďují vojska všech národů, aby zde svedly rozhodující bitvu…
Chtělo by se napsat, že Návrat krále je jízdou od samého počátku, ale nebyla by to pravda. Režisér Peter Jackson si dává na čas, a zpočátku až příliš testuje trpělivost těch, kteří mu celou dobu prokazovali věrnost. Návrat krále začíná docela zbytečným a nepříliš podstatným prologem popisujícím přerod hobita Smeagola ve slizkého Gluma, a to včetně nalezení Prstenu. Nejenže scéna jen zbytečně natahuje něco, co už ve filmové trilogii bylo jednou popsáno, ale ještě je velmi zvláštním způsobem zahrána a zinscenována. Další ranou, tentokrát do dobré paměti knižních čtenářů, je opomenutí potrestání Sarumana, který zůstal uvězněn ve své věži Orthanku. Tato chyba bude částečně napravena v rozšířené DVD verzi, která má mít podle posledních zpráv skoro pět(!) hodin a Sarumana zde uvidíme umírat nikoli v Kraji, ale již u Orthanku. Celá pasáž o Vymetení Kraje byla (celkem rozumně) úplně opomenuta, další epilog a finále by podle tvůrců oslabilo předešlé vyvrcholení hlavní bitvy.
Druhou podstatnou změnou oproti knize je zařazení pasáže o souboji s Odulou až do tohoto dílu, jinak se ovšem Peter Jackson maximálně snaží v rozumné míře držet předlohy, v prostřední části filmu dokonce nejvíc za celou trilogii. Přesto si znalec předlohy povšimne, že některé vedlejší linie jsou jen nakousnuty (viz. celý vztah Faramira a Eowyn) a že i přes velkorysou stopáž se musel Peter Jackson pořádně ohánět střihačskými nůžkami. Není pochyb, že pravověrní fanoušci dosáhnou konečného uspokojení až u rozšířené DVD verze.
Veškeré pochybnosti berou za své po první rozehřívací hodince, od neuvěřitelně emociálního zapalování ohňů v horách (až na ty digitální plameny) jako symbolu volání o pomoc, se celá trilogie řítí do očekávaného finále. Peter Jackson vrší jeden silný moment vedle druhého, a z obyčejného skutí meče dokáže za pomoci zpomalených záběrů a nádherné hudby od Howarda Shoreho udělat jeden z vrcholů filmu. Tempo se zvyšuje každou minutou a vše vrcholí bitvou o Minas Tirith, která překonává vše, co jste kdy mohli na filmovém plátně vidět. Profesoři filmové vědy by určitě dokázali hodiny a hodiny povídat, kterak Jackson výtečně pracuje s tempem, napětím, stupňováním a vyvrcholením. Možná vám to po takovém pátém zkouknutí dojde taky, ale ze začátku zapomeňte, že byste se zabývali něčím jiným, než vašimi vyvrácenými čelistmi. Protože to, co Jackson rozpoutává, je něco neuvěřitelného. Bitva u Helmova žlebu ze Dvou věží vypadá vedle Minas Tirith jako setkání dramaturgického nedělního kroužku, kam se polovina členů zapomněla dostavit.
Některé záběry sice nezapřou svůj počítačový původ (kvalita triků je tentokrát hodně proměnlivá), ale jsou tak působivé, že to stojí za odpuštění. Ostatně za počítačového Gluma má Weta Digital místo v trikové historii už předem jisté. Jestliže jste ve Dvou věžích souhlasně mručeli, kterak se Glum jako trik povedl, v Návratu krále se podobnou myšlenkou zabývat nebudete, protože Glum už vám bude připadat jako skutečný herec. Nepochybně stejně působivá (možná ještě působivější), je pavoučice Odula. Celá scéna v jejím doupěti je jen pro silnější povahy, protože Peter Jackson pojal celou pasáž jako ryze hororovou, a jestliže trpíte středně silnou arachnofobií, měli byste se o případných následcích poradit se svým lékařem.
Napětí, úžas, vzrušení, strach – Jackson střídá v Návratu krále pocity jak na horské dráze. Na smích tentokrát příliš nedošlo, od silného patetického podtónu (ale mnohem slabšího než v knize) ulehčuje svými suchými hláškami jen Gimli v nevděčné roli komické postavičky. Legolas naproti tomu předvede další skvělou exhibici pro teenagery, a Gandalf se konečně ukáže jako pravý čaroděj. Oproti minulým dílům dostali mnohem větší prostor i Smíšek s Pipinem, obzvláště Pipinův zpěv při Faramirově útoku na Osgiliath, prokládaný Denethorovým obžerstvím, je jedním z nejsilnějších okamžiků celé trilogie. Nejvíc pozornosti však na sebe kupodivu nestrhává Aragorn jako budoucí král, ale Frodo a Sam, resp. Elijah Wood a Sean Astin. Především Astin občas dokonce Wooda přehrává (a to je už co říct), a roste s každou minutou celé trilogie. Jeho Sam je možná tím nejvěrnějším odrazem Tolkienovy předlohy – dobrácký, věrný, statečný, veselý kamarád, který je oporou v každé chvíli.
Definitivní závěr trilogie se poté nese ve velmi dojemném duchu. Shledání, radost, smutek, loučení – odjezd lodí ze Šedých přístavů nepřestojí slabší povahy bez kapesníku. Stejně jako v mnoha jiných případech vás i tady prostě Jackson dostane, tam kam chce. I přes některé výtky a možná až přílišné „tlačení na pilu“ během všech tří dílů, nelze upřít Jacksonovi zásluhu, s jakou se pobil s údajně nezfilmovatelnou trilogií. Důvěra v něj nebyla zpočátku příliš velká, ale on nejenže jí dokázal získat, ale podařilo se mu ji i mnohokrát překonat. Vzít tak rozsáhlou a propracovanou knihu, a pokusit se sloučit představy miliónů jejich čtenářů, je už samo o sobě husarským kouskem. Jackson však dokázal o mnoho víc – zachytit podstatu knihy, přidat k ní svůj vlastní styl a jen tak mimochodem stvořit jedno téměř půldenní filmové dílo, které už dnes má zásadní místo ve filmové historii. Ten svět, který nám otevřel, je svět plný krásných okamžiků, které stojí za to prožívat odteď až napořád. Stačí jen zavřít oči a představit si to…
…Stotisícová Sauronova armáda stojí před branami Minas Tirith. Zlobrové nákládají munici do katapultů, tisícihlavé davy skřetů se šikují. V pozadí jsou připraveni obrovští olifanti, nad nimi poletují Nazgůlové. Proti nim stojí vojsko v Minas Tirith, na pomoc jim příjíždí několikatisícová rohanská koňská jízda. A z říční zátočiny se vynořuje loďstvo, na kterém Aragorn spolu s armádou mrtvých hodlá zvrátit rovnováhu sil… A mimo záběr stojí Peter Jackson, spokojeně se usmívá a vybírá, kterak tuhle nadpozemskou podívanou dostat na plátno ze všech možných i nemožných úhlů. V tom okamžiku pochopíte, že nemá cenu se bránit, a nechat se jen unášet na vlnách tohoto báječného a magického dobrodružství. Byl to nádherný, několikaletý zážitek. Děkuji za něj.
