Pán prstenů: Společenstvo Prstenu (2001)

Tři roky, tři měsíce a šestnáct dní. Tak dlouhá doba leží mezi okamžikem, kdy režisér Peter Jackson oficiálně oznámil natáčení trilogie Pán prstenů podle stejnojmenné fantasy ságy J.R.R. Tolkiena a datem světové premiéry.

Originální název:
The Lord of the Rings: The Fellowship of the Ring
Premiéra: 10. 12 2001 UK/10­. 1. 2002 ČR
Režie: Peter Jackson
Scénář: Fran Walsh, Philippa Boyens a Peter Jackson
Hudba: Howard Shore
Hrají: Elijah Wood, Ian McKellen, Viggo Mortensen, Sean Astin, Cate Blanchett, Sean Bean, Liv Tyler, John Rhys-Davies, Billy Boyd, Dominic Monaghan, Orlando Bloom, Christopher Lee, Hugo Weaving, Ian Holm, …
Stopáž: 178 minut (prodloužená verze 208 min)
Naše hodnocení: 100 %

Milióny fanoušků zřejmě nejpopulárnější knihy uplynulého století během této dlouhé doby zažívaly obrovská muka čekání a byly vystavovány záplavami informací, fotografií a ukázek, které se k filmu vázaly. Zřejmě žádný jiný film v poslední době nebyl od svého vzniku tak pečlivě sledován, a zřejmě s žádným jiným se nepojilo tak velké očekávaní jako právě s prvním dílem celé trilogie – Společenstvem Prstenu.

Teď, když jsme se konečně filmu dočkali, se vše točí okolo jediné otázky: Je skutečně Společenstvo Prstenu takovou „bombou“, jak bychom si všichni přáli? Odpověď je jednoznačná: Ano, je. Mohl bych hodiny a hodiny psát o tom, jak se Peteru Jacksonovi podařilo obdivuhodně sjednotit představy čtenářů a nabídnout jim vlastní, neméně úžasný Tolkienův svět, či básnit o skvělých tricích nebo perfektních hereckých výkonech naprosté většiny zúčastněných. Mohl, ale neudělám to. Podívám se, i když mi to mé tolkienovské srdce obtížně dovolí, na Společenstvo Prstenu jako na každý jiný film – racionálně a s odstupem.

Společenstvo Prstenu začíná krátkým a naprosto nezbytným úvodem popisující události předcházející celé trilogii Pán prstenů, tzn. letmým popisem zrodu Prstenu a první války o Prsten včetně cesty od jeho stvořitele Saurona až k rukám pulčíka Bilba Pytlíka, tak jak to bylo popsáno v Hobitovi. Bilbo mocný Prsten celá desetiletí pečlivě skrýval, zároveň však podléhal jeho zhoubnému vlivu. Mezitím v Mordoru opět povstal Sauron a začal rozprostírat nad celou Středozemí temnotu, které nikdo nedokázal vzdorovat. Klíčem k ovládnutí celé Středozemě a podrobení všech národů je právě jeden Prsten, jímž Sauron vládne všem ostatním prstenům a propůjčuje mu neomezenou moc.

Jediná cesta, jak tomu mohou ostatní národy (lidé, elfové a trpaslíci) zabránit, je Prsten zničit vhozením do vroucích puklin v Hoře osudu v Mordoru. Tento úkol připadne Frodu Pytlíkovi, synovci Bilba, který žil až doposud klidným životem v Hobitíně. Teď se spolu se svými třemi druhy vydává na nebezpečnou cestu, na které je neustále pronásledován Sauronovými služebníky – černými jezdci Nazgůly. Teprve po zasedání Elrondovy rady se k němu přidávají další – čaroděj Gandalf, elf Legolas, trpaslík Gimli a lidé Aragorn a Boromir – a je tak ustanoveno Společenstvo Prstenu. Společně se vydávající na cestu vstříc Mordoru i samotnému Sauronovi…

Jsou pouze dva způsoby, jak přistoupit k takovému filmu jako je Společenstvo Prstenu. Buď jste nadšeným fanouškem celé Tolkienovy antalogie, bez problému se vyznáte v celé historii Středozemě a většinu děje, obrázků i hudby máte pečlivě nastudovanou předem, či vás naopak Pán prstenů nechává spíše chladnými, nebo jste ho nikdy nečetli ba dokonce jste o něm ani neslyšeli. Ať se zařadíte do jakékoliv kategorie, je to jedno, protože ve většině případů (okoralé cyniky nepočítám) budete nepochybně nadšeni. Sice jinak a z něčeho jiného než ostatní, ale budete.

Nejlepší na Společenstvu Prstenu je, že vám ani na minutu nedovolí odtrhnout oči z plátna. Ačkoli film má téměř 3 hodiny, od začátku do konce překypuje napětím a dějovým drajvem. A to platí i pro znalce knižní trilogie, kteří jsou dobře obeznámeni s každým zvratem. U nich bude napětí pramenit především z očekávaní, jak tyto situace, které znají jen z řádek knih či ilustrací, vypadají ve filmu. S touto nedůvěrou musel režisér Peter Jackson (Bad Taste, Braindead) od začátku nejvíce bojovat, protože každý fanoušek si představuje Tolkienův svět docela jinak.

Právě proto byli přizváni ke spolupráci přední Tolkienovi ilustrátoři, Alan Lee a John Howe, aby mohla vizuální podoba filmu co nejvíce odrážet atmosféru knižního Pána prstenů. Jejich účast je velmi znát, některé záběry vypadají skutečně jako oživlé ilustrace, a na velkém plátně navíc získávají obrovskou působivost. Jejich údernost je na několika místech podpořena rychlými nájezdy, typickým znakem režiséra Petera Jacksona, které tak trochu bortí to úžasné kouzlo fantasy a strhávají film do nechtěné comicsové polohy.

Druhou vysoko nastavenou laťkou byla pro filmaře obsáhlost a nesmírná košatost Tolkienovy předlohy. Z příběhu bylo vyškrtnuto několik vedlejších postav a dějových odboček, nepříjemná avšak zároveň nezbytná oběť na oltář přehlednosti a únosnosti. Podstatné je, že i v těch necelých třech hodinách filmu se Peteru Jacksonovi podařilo úspěšně přenést rozmanitý svět Středozemě do filmové podoby včetně propracovanosti a psychologické hloubky všech hlavních postav. Právě díky citu pro ukočírování tolika hrdinů byl Peter Jackson angažován, a je více než příjemné konstatovat, že se mu to podařilo.

Překvapuje také Jacksonovo výrazné zalíbení ve zhoubné moci Prstenu a účincích na jednotlivé postavy. Občas Jackson dokonce neváhá zajít až do zjevně hororové roviny, aby jeho moc ukázal. Jackson také ubral na vyčerpávající popisnosti knihy a soustředil se především na tři stěžejní okamžiky – Bilbovy narozeniny, Elrondovu radu a cestu Morií. Právě průchod Morií je předčasným akčním vrcholem Společenstva Prstenu: nejprve je na pár okamžiků ukázán Glum, poté následuje průzkum trpasličího města a souboj se skřety, vrcholným okamžikem je poté souboj Gandalfa s Balrogem, zřejmě nejpůsobivější scéna celého filmu. Ačkoli netrvá příliš dlouho, aranžmá samotného střetu i jeho dozvuku je skutečnou poctou Tolkienově předloze. Vypichovat však jednu scénu na úkor ostatních byl bylo nespravedlivé, protože jenom bezmyšlenkovité kochání se filmové Středozemě, je zážitkem samo o sobě.

Pokud se oprostíme od lákavé vizuální slupky i knižní předlohy, tedy něčeho v podstatě nepodstatného pro diváky nedotčené šílenstvím okolo J.R.R. Tolkiena, co zůstane? Je toho stále hodně. Především Společenstvo Prstenu přesně naplňuje definici „hollywoodského velkofilmu“, aniž by však sklouzlo k laciné komerční prázdnosti typické pro většinu současné produkce. Společenstvo Prstenu nemá typickou jednoduchou gradaci – je konsolidovaným sledem dobrodružství z bájného světa. Srovnání s Hvězdnými válkami je na místě, i když rozdíl hraje již utvořená fanouškovská základna. Přesně odměřená porce napětí, akce, lásky má daleko k chladné rutinně, je naopak pečlivě naaranžována, aby se mohl dobře bavit i divák Středozemí netknutý.

Posledním styčným bodem mezi předlohou a filmem jsou hlavní postavy. Výběr všech herců je dalším triumfem Společenstva Prstenu. Když Ian McKellen hraje Gandalfa, nevidíte jenom toho herce, který se objevil v X-Menech, vy vidíte skutečně toho moudrého a mocného čaroděje, tak jak jste si ho v knize představovali či tak jak pojem čaroděj naplňuje vaši obecnou představu o čarodějích. To samé platí o Elijah Woodovi, bezesporu největším hrdinovi celé trilogie – on je skutečně Frodo! Přirozenost, lehkost a zároveň psychologická propracovanost je vlastní všem představitelům – počínaje Viggo Mortensenem (Aragorn) a Cate Blanchett (Galadriel) konče.

Společenstvo Prstenu se nezavděčí všem, především potom ortodoxním příznivcům knihy, kteří mu jistě budou vyčítat sebemenší opomenutý detail či rozdíl. Jenže – šlo to opravdu lépe? Těžko. Proto vám doporučuji: Zapomeňte na všechno co jste v poslední době viděli a nechte se Společenstvem Prstenu prostě jen tak unášet. Teprve poté před vámi otevře něco tak úžasného a ojedinělého, co si budete ještě hodně dlouho pamatovat. A to tak intenzivně, že ten rok čekání na pokračování, bude pro vás pravým peklem. Což je asi to nejlepší, co mohu o nějakém filmu říci.