Recenze: Hobit - Bitva pěti armád

Recenze: Hobit - Bitva pěti armád

30.12.2014 20:00


Do našich kin vstupuje třetí díl Hobita. Uzavírá se tak po Pánovi prstenů další výprava do Středozemě. Ze všech stran je slyšet, že filmový Hobit není tak dobrý jako filmový Pán prstenů. A není náhodou Hobit vlastně stejný jako Pán prstenů, ale jsme to my, kdo jsme se změnili?


Když v roce 2003 skončila trilogie Pán prstenů, spousta fanoušků to obrečela. Režisér Peter Jackson dokázal na svoji dobu něco neuvěřitelného. Zdánlivě nezfillmovatelnou fantasy bibli od J.R.R.Tolkiena převedl na filmové plátno, a to v naprosto impozantním stylu. S relativně malým rozpočtem, nikterak superhvězdným obsazením a se začínající trikovou firmou nejenom vyvrátil všechny pochybnosti zatvrzelých fanoušků knížky, ale dokázal přitáhnout ještě úplně novou skupinu čistě filmových nadšenců.

Byl to vždy svátek se vypravit těsně před Vánoci na premiéru nového dílu, natěšený jednak trailery a pak i průběžně vypouštěnými rozšířenými verzemi předchozích dílů. Když v prosinci 2003 definitivně zazněly poslední tóny podmanivé hudby Howarda Shoreho, mnozí začali doufat, že se Peter Jackson do Středozemě vrátí a to ideálně s Hobitem, kterého měl v úmyslu zfilmovat už dříve, ale díky problémům s autorskými právy si nakonec vybral Pána prstenů.


Autorská práva a spory okolo nich zastavily výrobu Hobita na docela dlouhou dobu, do toho se promítly ještě spory Jacksona se samotným studiem ohledně podílů z tržeb Pána prstenů a původně nasmlouvaný Guillermo Del Toro na pozici režiséra dal po letech průtahů projektu nakonec vale.

Když se tedy projekt po šesti letech příprav konečně rozběhl, základna fanoušků už výrazně vychladla. Přišly jiné projekty, jiné úžasné vesmíry. Publikum opanoval vizuálně úžasný 3D svět Avataru od Jamese Camerona, na filmové série nezvykle propojenou mytologii nabídl komiksový vesmír od Marvelu a samotné fantasy si spousta fandů mohla vyzkoušet v počítačových hrách jako Skyrim nebo Dark Souls.

Kdyby tak Jackson mohl Hobita začít filmovat hned po skončení Pána prstenů, určitě by se mu dostalo vřelejších reakcí na roztažení úzké knížky do dvou a posléze dokonce hned do tří filmů. Zatímco dříve fanoušci nadšením hýkali u DVD nad každou rozšířenou scénou, natažení Hobita na tři filmy už pro mnoho z nich zavánělo chladnou kalkulací.

Přitom – čistě z autorského pohledu – to dává smysl. Jackson jednak vyšel právě z premisy, že fanoušci chtějí svět Středozemě prozkoumávat do detailů a opakovaně, do ruky mu hrálo i to, že více propojit Hobita a Pána prstenů chtěl i sám Tolkien. Ten dokonce uvažoval, že Hobita přepíše více do stylu Pána prstenů, tedy pro dospělejší publikum, s větším důrazem na mytologii. Nakonec tuto myšlenku opustil, Hobita pouze lehce upravil a vybrané věci z mytologie, odehrávající se ve stejně době jako Hobit, vyprávěl v Silmarilionu.

Jenže fanoušci tohle pro filmového Hobita nezkousli a vyčetli Jacksonovi zbytečnou natahovanost. Ta je však úplně stejná jako v případě filmového Pána prstenů. Zatímco knižní Pán prstenů je rozvláčné povídání, kde není výjimkou popisovat jeden strom na deseti stránkách, Hobit ze své povahy dětské knížky sype jednu akční příhodu za druhou. Filmová sextalogie Hobit a Pán prstenů je v tomto směru zcela konzistentní, má stejné tempo, stejné cílové publikum, stejnou atmosféru.

Kde se to vzalo? Proč před deseti lety fanouškům nevadilo po zhlédnutí filmu, jak moc zdůraznil Jackson milostnou linku Arwen a Aragorna, kdežto romantické příblížení mezi trpaslíkem Kili a čistě pro film napsanou elfkou Tauriel vadilo? Proč úvodní čtyřicetiminutové přemýšlení Bilba nad výpravou je horší než čtyřicetiminutové uvedení Froda na jinou výpravou? Proč fanouškům vadí další dlouhé záběry na Hobitín či Roklinku, když ještě před pár lety ulétávali na třiceti nových vteřinách z Lothloriénu?

Problém je v očekávání. Původní Pán prstenů vznikal sice s aurou natěšených fanoušků knihy, ale stále s opatrností a nejistotou, nejen u diváků, ale i samotného studia. Poté, co Jackson třikrát doručil prakticky bezchybný výsledek, všichni očekávali, že Jackson se ještě v nové trilogii překoná. Jenže to by byl nezvládnutelný úkol možná i pro mistra pokračování, Jamese Camerona. Jak ještě posunout nadšení z pokračování, když už prvotní laťka byla prakticky na nejvyšší úrovni?

Do podobné pasti se letos lapil také Bryan Singer a X-Men: Budoucí minulost. Mnozí uvítali návrat toho, kdo prakticky započal éru moderního filmového komiksu k sérii, kterou sám vytvořil, když však doručil “to samé”, co před 11 lety s dvojkou, mnozí raději ukázali na tři roky starou První třídu, kde Matthew Vaughn osvěžil X-Meny živou vodou.

Není jednoduché udržet filmové série tak, aby uspokojily vzrůstající očekávání fanoušků. Své by o tom mohla povídat série s Harry Potterem, která od třetího (filmového i knižního) dílu bojuje s upadající kvalitou. Většina současných filmů také po prvotním super úspěchu často dosáhne maximálně číslovky tři v tom, aby se neokoukala. Pak následuje restart (ten ale v případě Tolkiena moc smysl nedává). Pak změna režiséra. Můžeme tisíckrát spekulovat, jak by Hobit dopadl kdyby ho udělal původně plánovaný Guilermo Del Toro, ale vzhledem k tomu, že Del Toro je povahou velmi podobný jako Jackson, jen občas šílenější (viz Hellboy 2 či Faunův labyrint), nedá se předpokládat, že by vyznění filmu či jeho marketing byl zásadně jiný.

Na konec lze říci, že jako celek působí šest filmů Hobit + Pán prstenů mnohem kompaktněji než doposud nejslavnější filmová sága – původní a nové Star Wars. K Pomstě Sithů by mohla být Bitva pěti armád přirovnána asi nejvíce, i tady se jedná o nejlepší díl “nové” trilogie, nejen díky tomu, že nabídne rozhodující vyvrcholení, ale poskytne i propojení na pokračování. Pomrknutí na Pána prstenů najdete v Hobitovi hodně a ještě víc jich můžeme očekávat v prodloužené verzi. Ta na rozdíl od prvních dvou dílů bude dávat nejvíce smysl, protože Bitva pěti armád je opravdu relativně krátká (necelé 2,5 hodiny) a střihačské nůžky nemilosrdně pro kina ořezaly cokoliv rozvláčného.

Pak bude všech šest filmů báječným filmovým zážitkem, který vás bude nutit prozkoumávat další a další detaily ze Středozemě a opakovaně zažívat všechna dobrodružství, bitvy, výpravy a šťastné konce znovu a znovu. A kdo jiný – ze současné kinematografie – vám toto dokáže v takové šíři a velikosti nabídnout? Pojďme se už teď těšit, až se za pár let rozhodně někdo znovu do Středozemě vrátit.


Jít na Hobbit | Jít na Edna


Chceš taky něco napsat? Registruj se nebo se přihlaš!