Profesor Brian Cox uzavírá své zkoumání našeho místa ve vesmíru tím, že se ptá, co bude dál pro lidoop, který šel do vesmíru. V severním Španělsku začíná v jeskyni, která byla kdysi domovem našich vzdálených předků. Zde objevuje některé z nejstarších umění ve vesmíru – dětskou ruku namalovanou na zdi, která zůstala neporušená po dobu asi 40 000 let. Pokud by to dítě dnes vyrostlo, bylo by stejně jasné a stejně schopné jako jakékoli moderní dítě. Přesto by jeho vize budoucnosti byla velmi odlišná od našich. Abychom pochopili, co nás odlišuje, Brian zamíří do Arktidy. Na Svalbardu se připojuje ke skupině lidí, kteří slaví slunovrat slunovratu. V těchto zeměpisných šířkách slunce nesedí týdny. Brian ukazuje, jak je věda schopna přesně předpovídat budoucí průchod naší hvězdy způsobem, který si naši předkové nemohli představit. Rozdíl je v tom, že věda nám dala vizi hluboké budoucnosti. Ukázalo nám, že žijeme v hodinářském vesmíru, kde planety obracejí hvězdy v předvídatelných drahách, hvězdy kolem galaxií a samotné galaxie propadají pravděpodobně nekonečnému vesmíru. Ale silný, protože věda předpovídá pohyb nebes, naše budoucnost zdaleka není jistá. Na Floridě se Brian připojil k nejnovějšímu úsilí o ochranu Země před možnými katastrofickými událostmi. Připojuje se k týmu kosmonautů Nasy, kteří se připravují na budoucí misi asteroidu – pokud bychom někdy objevili jednu, která se blíží – pod 30 stop vody v ponořené laboratoři, která simuluje prostor. Je to jen jeden příklad toho, jak může být pro naše dlouhodobé přežití životně důležité zkoumání vesmíru. Je to pohled sdílený astronautem Apolla 16 Charlie Dukeem, který říká Brianovi, jaké to bylo uniknout z hranice planety. Je to sen, který sdílí Nasa i nyní komerční společnosti, když závodí, aby se lidé dostali zpět do hlubokého vesmíru. Ale kosmické cestování, stejně jako každý skok, který naše civilizace kdy učinila, vyžaduje energii. I zde vědci tvrdě pracují, aby se snažili chránit naši budoucnost. V Národním zapalovacím zařízení v Kalifornii je Brian svědkem nejúspěšnějšího experimentu s fúzí na světě. Věří, že pokud jejich mise uspěje, naše civilizace odemkne cestu ke hvězdám, které nezničí planetu v tomto procesu. Brian končí tím, že se vrací na vrchol světa na Svalbardu, kde získá přístup k největšímu pokladu naší civilizace. , zamčené v trezoru pohřbeném hluboko v permafrostu.