Jak být mistrovským manipulátorem v Childermassově stylu

Seriál Jonathan Strange a Mr. Norrell, natočený podle knižní předlohy od Susany Clarkové, vypráví o snaze dvou mágů navrátit magii do Anglie raného 19. století. Pro ukrácení čekání na další díl si přečtěte rozhovor s Enzem Cilenti, hercem postavy Childermasse, Norrellova služebníka pro všechno – postavy divácky vděčnější, než se původně čekalo.

Věděl jste, že máte na plátně neodolatelný magnetismus, dokonce i ve scénách, ve kterých máte jen pár vět?

Ne, to jsem nevěděl. A je to Childermass, který to má, ne já.

Je to něco, co jste si připravoval jako součást vaší postavy?

No, z čistě pragmatického hlediska musíte něco dělat, aby to bylo zajímavé. Tak trochu podvádíte: díváte se očima do jiného směru, ujišťujete se, že jsou v záběru. Nejlepší na tom ale bylo, že jsem měl po ruce knihu. Byla to moje Bible. Takže myslím, že víc než co jiného jsem prostě věděl, co mojí postavě běží hlavou a co bude jejím dalším krokem.

Childermass je geniální, právě protože pořád plánuje a něco zamýšlí – nereaguje. Je vždy pár kroků napřed. Je velmi, velmi aktivní. Opírá se o zeď, ale nezahálí, stále přemýšlí, jak se budou věci vyvíjet a je v tom obvykle dost úspěšný. A vždy je na místě, aby dění trochu popohnal a přiložil ruku tam, kde je potřeba, aby se věci vyvíjely tak, jak mají.

Diváci Childermassovu přičinlivou ruku viděli, ale v prvních třech epizodách je taková nenápadná. Co můžete divákům prozradit o tom, proč je Childermass hodný jejich pozornosti?

No moc o něm nevíme. Pořád se mluví o Králi Havranovi a my vlastně nevíme, kdo to je, jestli jsme ho už vlastně viděli nebo ne. (I když pokud jste četli knihu, tak to víte). Možná to je Childermass. Pokud si Krále Havrana představíte jako nějaké božstvo, pak je mu Childermass blíž než kdokoliv jiný kromě Vincula a to je důvod, proč si ho všímat.

Jaká byla vaše oblíbená postava, když jste četl scénář?

Childermass. A měl jsem plán B pro případ, že bych tu roli nedostal: Vincula. Je úžasný. I když bych ho nepojal tak dobře, jako Paul Keye, který se pro něj perfektně hodí. Vinculus je cool! Hlavně tím, jak je neuctivý.

Jak byste popsal vztah mezi Childermassem a Norrellem? Odpovídá Childermassovo chování jeho pozici Norrellova pomocníka?

Ne, to určitě neodpovídá, ale je tu spousta věcí, které na panu Norrellovi nejsou líbivé. Eddie Marsan mu dal skutečně lidské prokreslení, což jsem, vzhledem ke knižní předloze, úplně nečekal. Čím víc času trávím s Eddiem na scéně a hraju s ním, tím víc vnímám ten pocit ochranitelství vůči Norrellovi. Childermass je tak trochu pokřivený, má svůj smysl pro humor a nemůže si pomoct nebýt sarkastický.

Víte, Childermass je Norrellův uklízeč. Zařizuje pro Norrella úplně všechno, takže se vcelku právoplatně domnívá, že si zaslouží mít trochu své vlastní zábavy. A Childermass není někdo, kdo by uznával autoritu, jen pro autoritu samotnou.

Svým způsobem to je příběh o celebritách.

To určitě je. Samozřejmě, byl to pan Segundus, kdo napsal článek do novin o tom, jak Norrell přivedl kouzly k životu sochy v yorkském opatství. Ale Childermass mu neřekl, aby to udělal, on mu to jen navrhl. Childermass mu neřekl, aby cokoliv udělal, to dělá velmi vzácně.

Myslím, že se Segunda zeptal, jestli si myslí, že místní události budou zajímat Londýnské noviny, na což mu Segundus odpověděl, že ano. Zeptá se, jestli by o to měly zájem, Segundus řekne ano a Childermass k tomu už nic nedodá, jen se na něj kouká. A pak Segundus ustoupí a řekne – no, možná bych mohl napsat dopis…

A to je pocta autorce Susanně Clarkové, že se hned z kraje příběhu ukáže způsob, kterým Childermass dělá svou práci a vliv, který má na lidi okolo. Síla a sebevědomí, které má. I když je mu Segundus teoreticky nadřazený, on ho prostě přezírá.

Rozhovor vyšel 13. 5. na stránkách BBC a přeložil ho pro vás Sirien.