Proč by filmový střet Batmana a Supermana mohl fungovat?

Mezi dvěma mlýnskými kameny netopýří trilogie Christophera Nolana a konkurenční série Avengers se nový filmový projekt, ve kterém se střetnou hrdinové Superman a Batman, původně nedočkal nijak zvlášť příznivých ohlasů. To by se ale po premiéře prvního traileru mohlo konečně změnit.

Když byl poprvé ohlášen filmový projekt, ve kterém se střetnou nejznámější hrdinové světa DC Comics Batman a Superman, moc filmových diváků z toho do stropu nadšením neskákalo. Veleúspěšná trilogie o temném rytíři Christophera Nolana, která sázela na syrový a realistický přístup bez žádných superhrdinů nebo superpadouchů, totiž zrovna skončila. Na nového Batmana bylo prostě ještě příliš brzy.

Navíc celý onen plánovaný film, který později dostal jméno Batman v Superman: Dawn of Justice, a který má být základem pro představení filmové verze komiksové týmovky Justice League, se v očích mnoha diváků zdál být jen předvídatelnou snahou DC Comics dohnat gigantický úspěch konkurenčního Marvelu a jejich filmů kolem týmu Avengers. V „temném a realistickém nádechu“, který tento film sliboval a jehož nástin jsme mohli vidět už v předloňském Muži z oceli, se pak zdánlivě odrážela snaha odlišit se od spíše odlehčeného tónu populárních marvelovek a zároveň ještě o trochu víc vyždímat úspěch Nolanova syrového přístupu. Je ale tento kritický pohled skutečně oprávněný?

Temný přístup funguje i bez Nolana

Ze všeho nejdřív je třeba říct, že by byla docela hloupost, kdyby komiksový velikán DC Comics a s ní spojená filmová produkční společnost Warner Bros. své vlastní tahouny do boje o stříbrné plátno dříve či později neposlaly, když se myšlenka filmového světa sdíleného řadou různých superhrdinů u Marvelu tolik ujala. Má ale zároveň vážně smysl, aby byl tento svět za každou cenu syrový, temný a vážný? Ano, má.

Temnější přístup totiž v DC Comics není výhradou jenom Batmana či komiksových sérií mimo mainstreamové hrdiny. Spousta průlomových komiksů vyprávějící příběhy těch nejrůznějších superhrdinů z hlavního proudu DC se nese ve velmi ponurém duchu a ostatně celý tento komiksový svět sám o sobě dost potemněl v roce 2011, kdy se dočkal částečného mytologického restartu a modernizace v rámci projektu The New 52.

Takový argument ale samozřejmě nestačí k tomu, abychom mohli oprávněně předpokládat, že podobný přístup bude fungovat i ve filmech (konec konců s mnoha zajímavými temnými příběhy ve své době přišel i Marvel). Nejprve bychom totiž měli vědět, jakou atmosféru a jaké příběhové motivy chtějí tyto nadcházející filmy ze svých komiksových předloh těžit. A právě o tom už dnes díky čerstvě zveřejněnému prvnímu traileru máme trochu lepší představu. Jím nastavená atmosféra má totiž k samoúčelnosti opravdu daleko.

Bohové mezi námi

Přestože filmy ze světa konkurenčního Marvel Cinematic Universe pracují spíše s humorem a nadsázkou, která má k realistickému pojetí daného žánru daleko, tyto filmy si naopak překvapivě silně zakládají na realističnosti svých hlavních postav. Na myšlenkových pochodech a citovém rozpoložení normálních lidí, kteří byli obdarováni zvláštními schopnosti (a, slovy strýčka Bena, i s nimi spojenou zodpovědností). V těchto filmech sledujeme Iron Manův posttraumatický stres po bitvě o New York, odcizení a osamělost v nové době uvězněného Captaina Americy, či konflikt „doktora Jekyla a pana Hyda“, který sužuje Bruce Bannera a jeho alterego Hulka (ještě intenzivněji pak s tématem střetu smrtelníků s nadpřirozenou mocí pracuje televizní seriál Agents of S.H.I.E.L.D.).

Jak jste si ale mohli všimnout v samotném prvním traileru na Batman v Superman: Dawn of Justice, tento přístup filmoví Justice League zjevně imitovat nebudou. Jejich hlavní hrdinové totiž nejsou ani tak lidé se zvláštními schopnostmi, jako spíše přímo bohové. Nadlidské bytosti, které jsou izolovány od světa, který se snaží ochránit. Bytosti, které se své nezměrné schopnosti sice snaží využívat pro dobro lidstva, avšak které těmito schopnostmi mezi svými chráněnci zároveň vyvolávají strach (s podobným námětem má režisér Zack Snyder konec konců zkušenosti už z jeho adaptace komiksových Strážců Alana Moorea).

Toto není jen případ Supermana, ale třeba i Wonder Woman či Aquamana, kteří mají být ve filmu rovněž představeni, a mnoha dalších hrdinů. Klasické komiksy ze série Justice League si mnohokrát pohrávaly s připodobňováním mocných superhrdinů k řeckým bohům na Olympu. K bohům, před kterými se Řekové třesou, ale zároveň žijí pod jejich ochranou. Bohů, kteří dokáží být zkorumpováni a pokřiveni svou vlastní mocí.

A právě proto je tak zajímavá myšlenka střetu Batmana a Supermana, kterou nastínil tento trailer. Spousta fanoušků ví, že film Batman v Superman: Dawn of Justice bude hodně těžit z kultovního grafického románu Franka Millera Návrat temného rytíře, ve kterém se oba stárnoucí titáni střetnou. Hlavní témata této knihy jsou ale zároveň spojená především s ve své době aktuální jadernou hrozbou a nedůvěrou ve vládní orgány, kdy je Superman zmanipulovanou loutkou prezidentského úřadu, který ho poštve proti Batmanovi. V nadcházejícím filmu se proto kořenů tohoto střetu zřejmě dočkáme v trošku složitějším podání.

Batman by zde totiž měl reprezentovat to, co jsme viděli napříč samotným trailerem, tedy strach z neznámého a nedůvěru v něj. Ve filmu Muž z oceli Superman zachránil celý svět (sic při tom zdevastoval čtyři pětiny Metropolis), dosáhl toho ale tak nevídanou mocí, ze které tuhne krev v žilách. Co by se tedy stalo, kdyby se taková bytost, byť momentálně stojící na straně dobra, rozhodla tuto moc použít proti nám? Právě to je otázka, kterou by si Batman položil jako první.

Zase trochu jiný Batman

A u samotného temného rytíře ještě zůstaneme. Právě kolem něj se totiž v rámci nového filmu vznášela největší vlna kritiky. Proč by nás měl zajímat nový filmový Batman? Proč se někdo marně snaží překonat geniální Nolanovu trilogii? A proč ho sakra hraje Ben Affleck?

Otázku Bena Afflecka nechme zatím stranou. Osobně si sice myslím, že je pro tuto roli výbornou volbou, to ale na obecném názoru nic nezmění. Proč by nás tedy tato další nová filmová inkarnace Batmana měla vlastně zajímat? Protože má potenciál být inkarnací zase úplně jinou. Stejný potenciál, jaký tato postava měla i ve chvíli, kdy se jí ujal Christopher Nolan.

Je totiž něco, co jsme v průběhu všech dosavadních sedmi(!) celovečerních filmů s temným rytířem ještě neviděli: jeho interakci s jinými superhrdiny. I komiksový Batman má totiž jakoby dvě tváře: svou sólovou a ponuřejší dráhu v Gothamu, kde potírá organizovaný zločin a bojuje proti vyšinutým sériovým vrahům, a jeho společná dobrodružství s ostatními členy Justice League, se kterými brojí proti intergalaktickým hrozbám a celosvětovým katastrofám.

Mnoho komiksových fanoušků by mohlo tvrdit, že být součástí Juistice League se k Batmanovi jako postavě tak úplně nehodí. A proti takovému názoru v podstatě nemůžu nic moc namítat. Je totiž skutečně pravda, že Batmanovy bitvy s hordami mimozemských příšer po boku Wonder Woman a Supermana se v kontrastu s jeho rutinními případy opravdu zdají jakoby z úplně jiného světa. Jedna věc ale Batmanovým příběhům s Justice League zapřít nejde. Dokázaly nám totiž načrtnout úplně jinou tvář Batmana – tvář jediného smrtelníka mezi bohy.

Batman neumí létat, není rychlý jako vystřelená kulka a ta kulka se od něj ani neodrazí. Je to smrtelník. Nadměrně inteligentní, zámožný a fyzicky zdatný, ale pořád smrtelník, který získal své místo na Olympu. Batman musí neustále (sobě i ostatním) dokazovat, že si je s ostatními členy týmu rovnocenný. Zároveň je od nich ale izolován stejně, jako jsou izolováni oni od zbytku světa. Je totiž jiný.

Batman v Superman: Dawn of Justice nebude příběh Batmana. Nebudeme sledovat jeho zrození, cestu na vrchol ani žádné vysvětlování o pomstě zabitých rodičů (maximálně skrze nějaký obligátní flashback). My Batmana známe. A právě proto musíme nový svět bohů sledovat jeho očima. Ben Affleck už není žádný mladík a žádného mladíka hrát ani nebude. Proto režisér Zack Snyder také potvrdil, že i v tom se jeho film bude inspirovat Millerovým opusem, ve kterém je Batman už stárnoucím bojovníkem. Affleckův Batman je proto takovým temným rytířem, který má všechny možné příběhy, které by mohli načrtnout třeba Christopher Nolan nebo Tim Burton, už dávno za sebou. A to ho připravilo nejen o mladický elán, ale především o trpělivost a slitování.

Starý Batman už se prostě s ničím nemaže. A už vůbec ne s nějakými novými bohy.

Závěrem bych rád dodal, že tento článek si neklade za cíl vás na film Batman v Superman: Dawn of Justice za každou cenu navnadit. Jeho předchůdce Muž z oceli mě osobně spíše zklamal a k tomuto novému filmu i jeho režisérovi proto pořád cítím jisté pochybnosti. Tento článek má za úkol svým čtenářům pouze nastínit, jak originální potenciál se v tomto filmu skrývá, pokud ho jeho režisér, herci a scenáristé skutečně chytli za správný konec, a jaké klasické komiksové motivy mohou být skrz něj filmovým divákům poprvé odkryty. A proto byste tomuhle filmu skutečně měli dát alespoň šanci. Protože s tím, co by mohl dokázat, si ji rozhodně zaslouží.

FOTO: Warner Bros.