Satirická show Johna Olivera se zítra vrací po několikaměsíční pauze. V té době se odehrála řada důležitých věcí, které Oliverovu show minuly, ale ta nejrozšířenější se mu nevyhnula ani v době přestávky. O jeho slovní přestřelce kvůli kauze #MeToo ho vyzpovídal deník The New York Times.
John Oliver nemá v době televizní přestávky volno ani zdaleka. Se svým týmem neustále sleduje a analyzuje dění v USA a ve světě a kromě toho občas přijme práci moderátora. Jako moderátor panelové diskuze o filmu Vrtěti psem však nechtěně strhl veškerou pozornost na sebe. Jedním z hostů diskuze byl totiž herec Dustin Hoffman, hvězda zmíněného filmu, který byl koncem minulého roku nařčen ze sexuálního obtěžování. Oliver se do Hoffmana pustil zejména kvůli jeho vyjádření k nařčení, v němž se Hoffman za své činy omlouvá a tvrdí, že to nereflektuje jeho skutečnou osobnost. Novináři z amerického deníku The New York Times Olivera vyzpovídali nejen ohledně jeho rozhovoru s Hoffmanem, ale i toho, jak to v Last Week Tonight vypadá, když mají pauzu.
Loni jste v tuto dobu říkal, že nechcete, aby bylo Last Week Tonight přesycené zprávami o prezidentovi Trumpovi. Myslíte, že se podařilo tomu zabránit?
Trochu jsem se bál, abychom zvládli udržet jádro našeho pořadu z jeho dosahu. Myslím, že jsme to nakonec zvládli. Pokusili jsme se vždy shrnout to, co Trump daný týden udělal do první části pořadu a zbytek věnovat těm tématům, které s ním nemají co do činění. Ale pořád je těžké prezidenta ignorovat, že? I když jsme se třeba věnovali očkování, zmínili jsme ho, protože prezident vyjádřil vůči povinnému očkování určitou skepsi. Byli bychom nezodpovědní, kdybychom nezmínili, že v Bílém domě je někdo, kdo zpochybňuje očkování, což je nebezpečné.
Když za sebou máme rok jeho vlády, necítíte určitou zbytečnost vašeho pořadu ve smyslu, že všechna ta satira, kterou nabízíte, je vlastně házení hrachu na stěnu?
Když zastáváme určitý postoj vůči konkrétnímu tématu, snažíme se začlenit do týmu i lidi, kteří s tímto postojem zcela nesouhlasí, aby nám poskytli konstruktivní kritiku. Nechceme povýšenecky kázat moudra, to lidi odrazuje. Dělali jsme jeden díl o Konfederaci a já chápu, že lidé mají různé názory a pocity ohledně toho, co pro ně ty sochy znamenají. Nechtěli jsme to odbýt tím typickým „bla, bla, bla, říkáte nesmysly, ty sochy musí pryč“. Snažili jsme se vysvětlit, kdo je to Jimmy Savile, že to v Británii byl opravdový hrdina, kterému jsme tady nechali postavit sochy právě proto, že byl tolik obdivovaný. Potom byla jeho vzpomínka dána do jiného kontextu, když se zjistilo, jaké strašné věci spáchal, a jeho sochy musely zmizet. Když o tom mluvíte aspoň pár minut, lidé začnou brát na vědomí, že historie může měnit kontext lidských činů. Potom se snad dopracujete do bodu, kdy jste schopni jednat o nějakém názorovém střetnutí. A to i když z toho nakonec shoda nevzejde.
Občas slýchávám, že všechny pozdní televizní show se začaly hodně podobat – jsou silně zpolitizované a rázně kritizují Trumpa. Je vůbec možné dělat podobnou show, která by tomuto popisu neodpovídala?
Představa, že tohle lidi odrazuje, je pro mě poměrně absurdní. To podle mě není dostatečný argument. My se prostě jen staráme o naši zahrádku. Dělali jsme tuhle show ještě předtím, než byl Trump prezidentem, dokonce ještě předtím, než oznámil svou kandidaturu, a snad v tom budeme pokračovat i potom, co ve funkci skončí, ať už to bude za čtyři, osm, dvanáct nebo šestnáct let.
Dělat rešerše a produkovat díly takové show může zabrat i několik týdnů. Jak je udržujete aktuální?
Mnohé části pořadu mi příliš aktuální nepřijdou. Myslím, že se nikdo nedívá na komediální show a neříká si u toho: „Proč toho o Sinclair Broadcast Group neřekli víc?“ To je právě problém s Trumpovou administrativou, která se promítá všude – důležité věci se dějí. Občas je těžké se k nim dopátrat, protože zapadají za mlhu Trumpových skandálních výroků.
Od konce poslední sezóny Last Week Tonight se po světě rozběhl kolotoč #MeToo s příběhy, které obviňují známé tváře ze sexuálního obtěžování a s tím spojenými činy. Existuje způsob, jak tohle senzitivní téma pojmout s humorem?
Tohle ale platí o všem, čemu se věnujeme. Někdy se věnujeme věcem, na kterých se komedie zakládá těžko. Nechcete si dělat srandu z obětí, ať už mluvíte o čemkoliv. Ale chcete to podat delikátně, promyšleně a detailně a hlavně čerpat z kvalitně podložených dat. To dá hodně práce. Musíte přečíst studie, na které lidé odkazují, a i když máte po ruce ty nejlepší, advokátní skupiny občas pracují s daty, která nejsou tak pevná, jak bychom potřebovali. Takže hledáte jiné zdroje. Je to proces vyžadující značnou dávku pečlivosti.
Postoje k tématu #MeToo se rychle mění, pokud byl váš rozhovor s Dustinem Hoffmanem nějakým náznakem.
Ne jeho postoj! (smích) Ten je skálopevný. To jsme si asi všichni potvrdili.
Jak jste se po rozhovoru cítil?
Docela mě rozčílilo, jak se pozornost obrátila na mě. Podle mě bylo zásadní, jak špatné jsou jeho odpovědi, ne jak dobré jsou mé otázky. Protože mé otázky nebyly ničím výjimečné, z mé strany nepřicházely žádné skvělé podněty.
Myslíte, že lidé na to reagovali zejména proto, že jste udělal něco, co chtějí vidět od novinářů, což znamená hájit pravdu a konfrontovat ty, kteří jsou z něčeho obvinění?
Vycházel jsem z obvinění, která zveřejnil The Hollywood Reporter, ale věděl jsem, že přijdou nějaká další. Musel se k tomu vyjádřit při první příležitosti, kdy jej někdo osloví. A tím prvním jsem byl bohužel já. Přenesl bych se přes to, kdyby neodpovídal tak strašně. Nemohl jsem ho prostě nechat vyváznout z té situace se slovy: „OK, dobře řečeno.“ Cítil jsem se špatně kvůli lidem v místnosti, kteří náš konflikt museli poslouchat, ale nemyslím si, že je to moje chyba. Trochu mi pomáhá, že už jsem za svou kariéru zklamal publikum mnohokrát. Pocit místnosti plné lidí, kteří jsou na mě naštvaní, mi není v žádném případě neznámý.
Jsou momenty jako tento zdrojem zamyšlení nad tím, jestli je třeba vymezit hranice mezi vaší identitou v rámci show a ve skutečném životě? Jste teď radikálním obhájcem pravdy za všech okolností?
Nemyslím si, že to bylo radikální obhajování pravdy. Jen jsem položil pár základních otázek, které musely být řečeny, a neupustil od nich, když přišly neuspokojivé odpovědi. S Last Week Tonight tohle nijak nesouvisí. Lidé nejsou definováni pouze jednou věcí. Nerad bych přistoupil na myšlenku toho, že když zaujmete nějaký postoj k jedné věci, musíte mít automaticky názor na všechno. To mi přijde absurdní.
Dostáváte teď méně nabídek na moderování podobných akcí?
Neměl jsem jich moc ani předtím a v budoucnu jich asi taky moc nebude. Právě jsem si zajistil spoustu volných večerů. To je moje odměna.
Zdroj: The New York Times
Foto: HBO, The New York Times
týpek :D