Desetidílný dramatický seriál stanice Showtime Let the Right One In od showrunnera, scenáristy a výkonného producenta Andrewa Hinderakera, inspirovaný švédským románem a filmem, sleduje Marka a jeho dceru Eleanor, kteří před každým, s kým se setkají, skrývají děsivé tajemství.
Během rozhovoru s magazínem Collider se Hinderaker rozpovídal o tom, jak si vytvořit vlastní postavu a zároveň ctít lásku k předloze, o rozšíření příběhu pro televizní seriál, o spolupráci s Madison Taylor Baez (Eleanor) na tak náročné postavě, o vyvážení upírské mytologie s lidskými vztahy a o radách, které dostal a které mu pomohly nasměrovat jeho kariérní cestu.
Rozhodně nás zajímalo, jak to bude fungovat jako televizní seriál. Když se ujímáte něčeho, co už prošlo různými variacemi, jak náročné je to natočit a najít způsob, jak to udělat po svém a udělat z toho příběh, který chcete vyprávět dál, protože ho děláte jako televizní seriál?
To je skvělá otázka. Úžasné na tom je, že existují ty krásné filmy, které vznikly předtím – měl jsem to štěstí, že jsem mohl pracovat s Mattem Reevesem na seriálu Away, je to úžasný filmař a švédská verze filmu má blízko k dokonalosti. Kdybyste se ty filmy snažili natočit znovu a stejně, jaký by to mělo smysl? Ať zůstane dokonalé, co už je dokonalé, ne? Jsou znamenité samy o sobě. Bylo pro mě nezbytné začít s láskou k těm filmům a zjistit, jestli je tam prostor napsat něco osobního a něco, co by vyžadovalo více času a prostoru k vyprávění. Příležitost vzít ten vztah mezi upířím dítětem a opatrovníkem a udělat z něj vztah mezi rodičem a dítětem mi poskytlo něco, co jsem toužil prozkoumat, a to, jak daleko rodič zajde pro své dítě, když je to dítě postižené nebo dokonce závislé, v tomto případě na krvi. S tímto ústředním tématem jako samostatným příběhem jsem mohl věřit, že láska, kterou k filmům chovám, pronikne do DNA našeho seriálu, a že může být zcela samostatnou záležitostí.
Přemýšleli jste o tom, kam by se ten příběh mohl ubírat a po kolik sezón byste ho mohli vyprávět?
Do jedné sezóny vložíte obsah pěti filmů a pak jdete do další sezóny a dalších pět filmů obsahu. Pro mě se to celé odvíjí od toho, co je jádrem seriálu? Vydrží to několik sezón? A to jak z hlediska emocí, tak z hlediska vyprávění. Z emocionálního hlediska, je tu bijící srdce, které udrží váhu 50, 60 nebo 70 hodin vyprávění? Pro mě to byl vztah mezi rodiči a dětmi. Ta otázka, jak daleko by Mark zašel pro své dítě, ale i to, jak daleko zacházejí všichni lidé v seriálu pro postavy, bytosti a příšery, které milují. V románu je skvělá věta, která říká, že upír byl nakažený, a ta věta pro mě odemkla to, že pokud existuje infekce, pak potenciálně existuje léčba nebo lék. To vytváří zastřešující dějovou linii o tom, že to bude trvat dlouho a bude to mít spoustu kroků a spoustu překážek, které k tomu neodmyslitelně patří, zejména v době, kdy jste zapojeni do tohoto příběhu. Musíte zabíjet lidi, abyste nakrmili své dítě. To mi emočně připadalo, že je to příběh, který nejenže unese váhu několika sezón, ale vyžaduje to i z hlediska zápletky.
V upírských příbězích vždy existovalo nevyslovené tabu s proměnou dětí, protože jim mohou být stovky let, ale stále vypadají jako děti. Jaké je to zvládnout to po stránce psaní a jaké po stránce herecké? Jaké to je pracovat s Madison Taylor Baez (Eleanor)?
Spolupráce s Madison je výjimečná. Je nesmírně talentovaná a ke cti jí slouží, že si možná ani neuvědomuje, jak moc je talentovaná. Přišla jako opravdová profesionálka a je až šokujícím způsobem skromná na to, jak neuvěřitelná je. Co je opravdu vzrušující na práci na tomhle seriálu je to, že tu máte postavu, které je dvanáct, ale dvanáct už je jí deset let. Zároveň po tom dítěti žádáte, aby mělo dvacetdva let prožitých zkušeností. Není to dvaadvacetiletá holka uvězněná v těle dvanáctileté. Je jí dvanáct, ale má zkušenosti dvaadvacetiletého člověka. Díky tomu je postava v mnoha ohledech nevhodná jako kamarádka pro postavu Isiaiha. Je nebezpečná a vyspělejší než on, ale stejně tak by se nehodila pro dvaadvacetiletého kamaráda. Madison prostě výkon dodává a dodává a dodává, a to je ohromující.
V traileru Mark zmiňuje, kolik lidí musel zabít, aby udržel svou dceru naživu, a v první epizodě vidíme, jak zabije někoho, kdo má k jeho vlastnímu životu blíž, než si uvědomuje. Způsobí toto zabíjení problém, který budeme v této sezóně dále sledovat? Bude to něco, co bude velkou součástí příběhu, který v těchto epizodách vyprávíte?
Ano. Emocionálně a příběhově ano. Jednou z našich zásad ve scénáristické místnosti je, že každý násilný čin bereme vážně a bereme vážně i jeho emocionální a psychologický dopad na člověka, který se ho dopouští, ale také na člověka, který je obětí tohoto násilného činu, a na všechny, kteří ho mají rádi. Násilí vyzařuje, ovlivňuje, ničí a devastuje. A tak to má v první sezóně zásadní dopad.
Dříve se příběh méně soustředil na upírskou mytologii a více na dynamiku postav, už jen proto, že film nemá tolik času jako seriál. Jaké to bylo začlenit tyhle věci dohromady? Jsou nějaké aspekty upírské mytologie, které vám připadají nejzajímavější k prozkoumání, a vymýšlíte, jak je přirovnat k lidskosti?
Ano. Moje první práce pro televizi byla pro seriál Penny Dreadful, který také vysílala stanice Showtime, a měl jsem tu čest psát pro Johna Logana. John mluvil mimo jiné o tom, že na hororu je krásné to, že můžete doslovně použít metaforu. To, co je ve vás zrůdné, se stane skutečným monstrem a existují skuteční duchové. Podobně mám pocit, že některá z těchto pravidel a mytologií vlastně otevírají možnosti pro mezilidské vztahy. Jedním z velkých pravidel v našem seriálu je, že upír musí být pozván do něčího domu. To je samo o sobě aktem zranitelnosti.
S větším časovým odstupem můžete tento svět rozšiřovat a mám pocit, že seriál je o třech rodinách. Máte Marka a Eleanor, Naomi a Isaiaha a Claire a Arthura. Co se vám líbilo na tom, že jste mohl zkoumat různé perspektivy, prolínat je a propojovat v různých bodech?
Přesně to. Všechny postavy, které jste právě zmínil, mám zuřivě rád. Všechny zabírají různé části mého mozku a srdce, ale také různé vizuální krajiny New Yorku a různé tóny seriálu. Jednou z výsad tohoto seriálu je, že je v něm emocionální drama, horor, skutečná kriminální záhada a thriller, které se spojují a které díky všem těmto lidem patří do jednoho ekosystému. Je napínavé přecházet od jedné rodiny k druhé.
Zajímavý je taky pohled na vaši kariéru, jak jste přešel od Penny Dreadful k Away a teď k tomuto seriálu. Na první pohled se tyto projekty zdají odlišné, ale jsou v nich i podobnosti. Připadají vám jako pořád ty stejné kroky na vaší kariérní cestě, nebo vás směr vašeho vyprávění překvapil?
Moje kariérní cesta, ať už je jakákoli, byla vedena radou, kterou jsem na začátku dostal od svého mentora, který mi řekl: „Dokud budeš dělat projekty, které máš rád, s lidmi, které máš rád a které obdivuješ, budeš v pohodě.“ Myslím, že projekty, které mě oslovují, jsou většinou osobní a emocionální. Mám také rád postavy, které procházejí výjimečnými zážitky. Tento seriál je o výjimečné bytosti, upírovi, ale zároveň je o otci a dceři. Vyzdvihuje něco, s čím se všichni můžeme ztotožnit a s čím se můžeme spojit, stejně jako byl Away o astronautech, kteří se vydali na Mars. Když se s astronauty skutečně setkáte, mají zcela výjimečné zážitky, ale zároveň jsou to obyčejní lidé, kteří jsou poutáni k Zemi, i když jsou 30 milionů kilometrů daleko. V Penny Dreadful jsou postavy výjimečné a osobité, ale hluboce lidské a my se s nimi sžíváme. Všechny ty tři seriály spojuje jedna nit, jsou to hluboce emotivní lidské příběhy, které se odehrávají za výjimečných okolností.
Foto: Showtime
