Přečtěte si část rozhovoru, který Jonathan Groff poskytl webu Playbill, ohledně seriálu Looking, filmu The Normal Heart a o jeho přiznání.
Jonathan Groff bere poslední dobou filmový a seriálový svět útokem. Můžeme ho znát například ze seriálu Glee, kde si zahrál ambiciózního a arogantního Jesseho, který má za úkol svést Rachel a zmařit úsilí New Direction.
Zde máte malou ukázku spolu s Leou Michele:
Jonathan není jen skvělý televizní a filmový herec, dobývá i prkna divadel. V roce 2007 byl nominován za Spring Awakening v 7 kategoriích a v 5 z nich vyhrál. Po tomto úspěchu, které eskalovalo jeho slávu v divadelní společnosti, se Jonathan začal cítit uvolněně a v roce 2009 se přiznal ke své orientaci. Za zmínku stojí také oscarový film Frozen, kde Jonathan namluvil „ledaře“ Kristoffa Bjorgmana.
Pojďme se podívat na rozhovor, který Jonathan Groff poskytl webu www.playbill.com o jeho přiznání ke své orientaci, o seriálu Looking a o filmu The Normal Heart
Playbill: Se seriálem Looking a filmem The Normal Heart to vypadá, že se vášnivě podílíte na zajímavých projektech, které řeší svět gayů. Co Vás přitahuje na těchto projektech?
JG: No, to je zajímavé, protože mám pocit, že politické poselství z těchto projektů byl skvělý bonus pro mě. Se seriálem Looking jsem byl velký fanda filmu Weekend, který napsal a režíroval Andrew Haigh a já z toho měl pocit, že zachytil gay zkušenost způsobem, jakým jsem ještě předtím neviděl. Dost se mě to dotklo, takže jsem věděl, že chci být součástí Looking, protože jsem obdivoval ten film a také proto, že v televizi nebyl žádný pořád o gay tématice kromě Queer as Folk (US). A s filmem The Normal Heart to bylo tak, že jsem asi před deseti lety viděl divadelní představení s Raúlem Esparzaem a pak v roce 2011 na Broadwayi s Joem Mantelloem a to mě dostalo na tolik, že bych udělal cokoliv být součástí toho příběhu a setkat se s Larrym Kramerem. Byla to pro mě úžasná zkušenost a cítím se tak hrdý na to osobní spojení. Miluju hraní a v životě jsem udělal spoustu věcí, ale znamená to mnohem víc, když cítíte že se vás osobně týká. A to, že se Looking a The Normal Heart zabývá gay tematikou, znamená pro mě mnohem víc, protože mám pocit, že se mě to velmi týká.
Playbill: Jaké bylo natáčení The Normal Heart s Larrym Kramerem?
JG: Byl úžasný. Ještě teď mám v živé paměti, když jsme natáčeli scénu „Bílá párty“ na pláži na Fire Islandu a on musel odejít. Byl prostě zničený, emocionálně ho to vzalo a odešel. Myslím, že to pro něj bylo takové nečekané, být na té pláži a natáčet to, čím si prošel. Koukal kolem a sebe a pak řekl: „Tolik lidí umřelo, já na té párty byl a tolik lidí už je pryč“.
Mám pocit, že jsme na opravdu zajímavém místě v gay komunitě, protože je tu taková vlna přijetí za posledních 5 let. Teda za posledních 10 let, ale během 5 let toho bylo hodně. Je to obrovský posun. Narodil jsem se v roce 1985 a já měl jinou zkušenost jako gay než jiní, kteří se v roce 1985 poprvé přiznali. Být na place a točit „The Normal Heart“ s bandou lidí, kterým je 20 a kteří si užívají den na pláži, bylo to pro nás jako opravdové zjevení. Je třeba si připomínat, jaké to bylo žít v ne tak dávné době, jaké to bylo být součástí této generace, o co se snažili, za co bojovali a co předali nám.
Playbill: Povězte mi něco málo o Looking. Co obdivujete na Patrickovi?
JG: Na Patrickovi obdivuji to, že je naivní v mnoha věcech a že se má ještě co učit a že musí hodně dospět. Ale co na něm obdivuji nejvíc je to, že když se s ním poprvé setkáme, tak začíná svojí cestu. A právě když se začíná opravdu hledat a snaží se o to hodně, snaží se hodně učit, pokládá si „těžké“ otázky, jako třeba proč by měl pořád chodit na špatná rande? Snaží se zlomit své stereotypy a zkusit něco nového. To je to, co na něj velmi obdivuji a je velmi zábavné ho hrát.
