Finále Mad Men zanechalo svou závěrečnou scénou jednu velkou otázku a rozdělilo internet na dva tábory. Matthew Weiner se v dlouhém rozhovoru rozpovídal o finále a mimo to, že tuto otázku zodpověděl, sdělil i hromadu dalších zajímavostí. Chcete-li ovšem zůstat v nejistotě, tak článek nerozklikávejte, stejně tak i v případě, že jste finále neviděli.
Měl Don Draper na svědomí reklamu na Coca-Colu a vrátil se ke svému životu, nebo pokračoval ve své nové cestě, kterou v posledních dílech započal? Podle fanoušků ve finále v poslední scéně buď Don prozřel a započal svou novou životní cestu, nebo dostal skvělý nápad na reklamu a následná slavná reklama na Coca-Colu byl jeho nápad. Podle Matthewa Weinera je správně za B. Weiner finále a celý konec Mad Menů komentoval ve středu v diskuzi se spisovatelkou A.M. Homesovou v Newyorské veřejné knihovně.
Poslední záběr na Dona vyvolal otázku, jakže to vlastně bylo myšleno. Tuto slavnou reklamu na Coca-Colu má na svědomí opravdu McCann-Erickson, skutečná reklamní agentura. V seriálu ji podle Weinera měl na svědomí Don, který se do agentury vrátil a stvořil tak „nejslavnější reklamu všech dob“. Reklamu by lidé ovšem neměli brát cynicky. „Pět let před vznikem této reklamy bylo nemyslitelné, aby vedle sebe stáli černoši a běloši. A myšlenka, že někdo ve stavu osvícení vytvořil něco tak ryzího – ano, jde o reklamu na limonádu, ale s dobrým pocitem, který reklama přináší a vezme vás na krásné místo.“ Pro zajímavost dodejme, že za tuto reklamu je ve skutečnosti zodpovědný Bill Backer, kreativní ředitel McCann-Erickson, a příběh o jejím zrodu si můžete přečíst v tomto článku.
Leonard byl „pravděpodobně tou nejdůležitější rolí v celém seriálu. Muži v této éře neměli dovoleno vyjadřovat své pocity jinak než v barových rvačkách. Chtěl jsem do této role někoho, kdo není známý a dokáže se rozbrečet a být… Správně neviditelný.“ Evan Arnold hrál roli naprosto obyčejného člověka, „i když v poválečných letech nebyl člověk veteránem z války, odcizení té doby, které stvořil úspěch a rasové napětí, nové technologie – což se podle mě děje i teď -, zapříčinilo, že se v této izolaci muži zlomili a vybouchli. V dnešním světě podle mě není dost empatie.“
Objetí Dona a Leonarda mělo dva významy. „To, že přijal sám sebe a to že ho konečně někdo slyšel.“ Pro Dona to byl okamžik (sebe)poznání.
Donův „únikový“ výlet byl inspirován Uprchlíkem, béčkovým seriálem z 60. let, podle kterého byl natočen dnes již kultovní stejnojmenný film s Harrisonem Fordem. „Chtěl jsem Dona vidět osamoceného. Natočit epizodu jako z Uprchlíka, kde Don přijede do nějakého města a může být, kým chce.“ Weiner dále dodal: „Být na útěku… Nevím jak vy, ale myslím si, že každý z nás touží spáchat zločin, a pak utéci. Jsem snad jediný? Řekl bych, že je to normální. Lžete si sami sobě!“ se smíchem se obrátil k obecenstvu.
Weiner věděl, jak seriál skončí, někdy kolem čtvrté série. Už v té době věděl, jak skončí Don, ale i Betty. „Lidé v té době v USA na rakovinu umírali běžně. Věděl jsem to velice brzy. Její matka zemřela v pilotu a já věděl, že Betty nebude žít dlouho. Líbila se nám myšlenka toho, že si uvědomí svůj životní cíl ve chvíli, kdy už bude pozdě.“
Ovšem Weiner neznal osudy všech postav. Neplánoval, že Peggy a Stan skončí spolu. Také nečekal, že Joan sehraje v seriálu takovou roli a jejím vývojem byl překvapený nejvíce. „Čekal jsem, že Joan půjde na potrat. Rozhodně by mě nenapadlo, že z ní bude matka samoživitelka a k tomu feministka. Ale ne tím filozofickým způsobem, donutila ji k tomu realita života. Bylo to pro ni praktické rozhodnutí. Ona prostě práci miluje.“
O finále se nakonec musel Weiner poprat se studiem. Sice jim vydělal milióny, ale peníze na natáčení finále si musel vybojovat.
Jsem velice vděčný, že jsme (seriál) mohli ukončit jak jsme chtěli a kdy jsme chtěli. Chtěl jsem, aby zde byl pocit, že jsme měli vizi a cíl, ke kterému jsme směřovali. Mám radost, že si to lidé užili a o to mi hlavně šlo.
Název finální epizody Person to Person odkazuje na osobní rozloučení jednotlivých postav, hlavně na Donovy telefonáty se třemi ženami jeho života – Sally, Betty a Peggy. Ale zároveň i na telefon jako takový. „Hodně důležitých věcí v mém životě se stalo přes telefon. Pokaždé, když zvednete telefon, může nastat ve vašem životě drama.“
Donova náklonnost k cizím lidem začala být Weinerovi jasná až teprve nedávno. „Nedošlo mi, že Don má rád cizince. Rád je sváděl. Jakmile lidi ovšem více poznal, už je rád neměl. Cítil se před nimi odhalený. I proto řekl Peggy, že je čas jít dál – to byla jeho životní filozofie.“
Kdyby teď dostal Weiner nabídku např. od Netflixu, asi by ji nevzal. Rád si užívá to čekání, „to postupné marinování. Když zkouknete celou sérii za den, bude se vám o ní asi zdát, ale nebude to totéž, jako kdybyste museli celý týden čekat na další díl a říkat si: "Bože, Pete, tys mě ale našval.“ A nemohli byste to s nikým probrat a utvořit si s postavami vztah."
Rozhovor s Matthewem Weinerem samozřejmě obsahuje další zajímavosti a Matthew je v něm zábavný a velice milý, takže ho doporučujeme zhlédnout celý (viz obě videa v článku).
Fotografie: AMC
Keď som videl finále prvýkrát najprv som nevedel čo si mám myslieť, lebo som mal vysnívané iné finále, ale po druhom pozretí už sa mi to páčilo a som rád, že to už zakončili, len som čakal, že Don príde za Betty, alebo bude jej pohreb a Don mi mal aj poslednú reč. Mohli jej dať viac priestoru.
Yeah, myslel jsem si to, fajn konec a dobré zakončení, ale klidně bych chtěl ještě sezonu navíc.