Evropská tvorba je na vzestupu. Seriály to divákům dokázaly na festivalu Serial Killer

„Maraton seriálů v kině mě moc neláká,“ napsala mi v den zahájení festivalu Serial Killer kamarádka. A tím tak nějak nevědomky vystihla, co si o nápadu uspořádat přehlídku středo- a východoevropských seriálů v Brně myslela velká řada lidí. Kdyby se na něj vypravili, výsledek by je přesvědčil o opaku.

„Jestli je nějaký město, kde měl být festival seriálů, je to Brno!“ ukončil svůj výstup na sobotním závěrečném ceremoniálu Miloš Čermák po sérii (ne)vtipů o Brně*. Takové humory dělá úplně každý včetně Brňáků (často jde víc o obranný reflex než o cílenou legraci), protože Brno se chtě-nechtě stalo vtipem. A to i přestože se v něm na rozdíl od jiných měst neděje nic až tak úplně jiného. Jen je to z nějakého důvodu pro okolní svět a nakonec už i pro Brňáky mnohem vtipnější.

Což je ovšem velká výhoda! „Proč ne v Praze? Protože prostě v Brně,“ musela několikrát vysvětlovat šéfka Serial Killeru Kamila Zlatušková, proč chce promítat seriály v kinech a divadlech na jižní Moravě, a ne v hlavním v městě. V Praze by jistě se svým týmem oslovila víc lidí, přitáhla do ní víc slavných tváří a možná vytvořila ještě velkolepější program. Ovšem to už by to nebylo tak vtipné, originální a poněkud punkové.

Serial Killer totiž nebyl už zmíněný „maraton seriálů v kině“ pro šprty (až na dvě výjimky), ale spíš beta-verze plnokrevného festivalu, který má obdoby jinde ve světě, jen ne ve střední a východní Evropě. Tvůrci anebo jejich zástupci divákům v Brně předvedli vždy po dvou epizodách od každého seriálu, lidé se jich poté mohli ptát na palčivé otázky anebo se osvěžit třeba drinky umíchanými festivalu na míru od místního vyhlášeného baru (že byly skvělé by potvrdil i můj účet za devět výborných Smoky Lynčburgů).

Pilotní ročník přehlídky Serial Killer byl jedním slovem… pilotní. Tímhle slovem můžete pochválit vše, co bylo dobré, i obhájit všechno, co se nepovedlo, a máte na to právo. Protože pokud něco děláte poprvé a v takovém tempu, nemůžete to udělat bezchybně. A jasně, dalo by se psát o neúspěšné crowdfundingové kampani, která pracovala až s příliš brněnským metahumorem, o zmatcích při akreditaci, o neobratných překladatelích, o technických problémech nebo o dlouho neexistujícím programu (to považuji za hlavní slabinu). Veškeré rozhořčení z dílčích problémů vám z hlavy ale vymažou první promítání, po kterých si uvědomíte, že vaše pochyby (a že jsem jich měl) jsou nakonec docela neopodstatněné, pokud se fakt bavíte.

A že jsem se bavil.

Diváci na historicky první přehlídce středoevropské a východoevropské televizní a on-line tvorby mohli vidět zhruba třicítku pořadů. Za čtyři dny se vystřídali v kině Scala, v Divadle Bolka Polívky, v divadle Husa na Provázku, v provizorním kině Art nebo na hvězdárně. Na některá promítání přišly stovky lidí (Most!), na některá jen desítky. Ať už šlo o soutěžní část programu, nebo o přehlídku německé a dánské tvorby jako ukázku třeba toho, jak tamní televizi změnil příchod streamovacích služeb. Celý program si můžete zpětně prohlédnout tady. Já krátce okomentuji to, co jsem sám viděl, od nejlepšího po… méně lepší. Serial Killer totiž nepřivezl nic špatného a náročnější divák si na všem buď skvěle, anebo aspoň skoro dosyta pochutnal.

(Trojici děl taky ocenila i mezinárodní porota: v kategorii on-line seriálů vyhrála Lajna, v kategorii televizních pak Strážce hradu, čestné uznání získala Banka, viz níže.)

Cesty páně (Herrens veje / Ride Upon the Storm)

Dánsko | 2017 | 10× 60 minut

Kdy jste naposledy viděli seriál o víře a náboženství, který se netočil kolem rituálních vražd, nebo nešlo o výlet do historie? Možná si vzpomenete na Sorrentinův předloňský úkaz, tedy Mladého papeže. A ještě víc se vám do mozku vryje loňská novinka Adama Price (televizní kuchař, který se proslavil svou Vládou) o věřící rodině, jejíž otec-alkoholik se chce stát kodaňským biskupem Dánské národní církve a jeho dva synové jsou 1) černá ovce rodiny a 2) budoucí vojenský kaplan v Iráku. Silné rodinné drama, po jehož dvou epizodách jsem se třásl i brečel.

Vítejte v Hindafingu (Hindafing)

Německo | 2017 | 6× 45 minut

Když napíšu „bavorské Fargo“, skoro by to mohlo stačit. Ale aspoň stručně: Starosta vesnice Hindafing je závislý na perníku a potřebuje svém dealerovi zaplatit. Nemá ale čím. Dozví se ovšem, že může získat nějaké ne úplně legálně vydělané peníze od své strany, pokud ve vesnici ubytuje asi padesát uprchlíků z Afriky nebo Blízkého východu. Starosta se utečence rozhodne nastěhovat do nákupního centra, kde už ale slíbil pronajmout obchody většině svých známých, kteří teď jeho krok nelibě nesou. Včetně místního biořezníka. Jenže je před volbami a politik si nemůže dovolit udělat žádnou chybu: přitom jich dělá víc a víc a zamotává se do vlastní spirály lží, ze které se pokouší dostat dalším nekonečným lhaním a zapíráním. A je to neskutečně vtipné.

Most!

Česká republika | 2018 | 6× 45 minut

Sprostý, rasistický, xenofobní, homofobní… prostě nekorektní seriál, který byste zřejmě na České televizi nečekali. Přitom jde z mého pohledu jen o jakési vyvrcholení toho, do čeho se strefovalo třeba Kosmo nebo Trpaslík. Totiž do vyčuranosti, buranství a české zaprděnosti. Tentokrát jdou ovšem autoři Jan Prušinovský a Petr Kolečko mnohem dál a některé stereotypy až absurdně podtrhují – aby o to víc vynikly. Opravdu skvělá zábava a mimořádný počin, který se odehrává v Mostě – městě, do kterého jednou přijede pošťák Ondra z Pošty pro tebe s pozvánkou, která změní život nejen jejímu rozvedenému příjemci, ale i všem chlapům v hospodě.

Banka (Pank / The Bank)

Estonsko | 2018 | 10× 55 minut

Estonské drama mělo v Brně světovou premiéru a do města dorazilo jen krátce poté, co první epizody vypadly ze střižny. Všechno začíná pohledem na muže v obleku, který leží na zádech v malé loďce, sleduje nebe a nechá se unášet proudem řeky kamsi do neznáma. Možná tak by se daly krátce popsat jeho pocity, kdy se jako nuzný prodavač z benzínky dostane docela náhodou do jedné z mnoha rostoucích estonských bank. Začínají devadesátá léta a po pádu železné opony startuje to, čemu v Estonsku i v Česku můžeme říkat „divoké devadesátky“. Tyhle jsou uvedené z pohledu úspěšných bankéřů a kravaťáků opitých prchavým bohatstvím, a těch druhých, kteří jsou pořád mizerně chudí, zahořklí a nešťastní.

Ultraviolet

Polsko | 2017 | 10× 45 minut

Když vraždu nedokáže vyřešit policie, možná to dokáže váš chytrý telefon a síť lidí po celém Polsku, kteří využívají aplikaci jménem Ultraviolet. Od prvního dílu se novou členkou této komunity stává mladá taxikářka, která je přesvědčená, že se stala svědkyní vraždy a nikoliv sebevraždy nebo nešťastné náhody, jak se policie snaží případ uzavřít. A tak přichází svěží kriminálka ideální třeba k večeři, která pracuje s textovými zprávami, navigací nebo videohovory na obrazovce podobně třeba jako svého času Sherlock a díky tomu je i příjemně napínavá. Kdybych viděl CSI: Cyber, možná bych řekl, že je to polské CSI: Cyber. Jen bez CSI. Zato třeba s případem vraždící chytré domácnosti na dálkové ovládání.

Strážce hradu (Čuvar dvorca / Guardian of the Castle) 

Chorvatsko | 2017 | 4× 50 minut

Čtyřdílná chorvatská minisérie se vrací do doby, kdy se ještě špionáž dělala postaru. Kdy se informace o tom, kdo si zaslouží kulku, dostávala z bývalé Jugoslávie do Německa v růžové složce v zavazadle mladé ženy, která za hranice cestuje s falešným pasem. Kdy agenti infiltrují rodinu tak dobře, že po pár letech mají jedinečnou příležitost ji vyvraždit několik hodin před Štědrým večerem. Výborně natočené drama, které může po vizuální stránce směle konkurovat filmům jako třeba Tinker Tailor Soldier Spy. Na můj vkus má jen bohužel příliš pomalé tempo.

Zmizení (Das Verschwinden / The Vanishing)

Německo | 2017 | 4× 80 minut

Příběh, který už jste určitě někdy slyšeli, viděli anebo o něm možná četli. Nijak novátorská látka o svobodné matce, která hledá svou dceru, která se zapletla s drogami, které pašují přistěhovalci. Jeden příklad za všechny: Pustina. Pro českého diváka je tento trochu okoukaný, ale jinak velmi dobře natočený materiál sexy hlavně proto, že se odehrává na česko-německých hranicích. A tak člověka někdy ani tak netrápí otázka „Kam ta holka sakra zmizela?“ ale spíš „Kde se tohle sakra točilo?“. V každém případě Zmizení se svými čtyřmi epizodami rozhodně neurazí.

Pospolu v rozvodu (Bedre skilt end aldrig / Splitting Up Together) 

Dánsko | 2016 | 8× 25 minut

Když už to v manželství neklape tak, jak by mělo, a nemáte spolu dva roky sex, možná byste měli přemýšlet o terapii. Anebo hned o rozvodu. Přesně to se stalo hlavním hrdinům této dánské komedie (protože Dánové už téměř přestali natáčet kriminálky). Jenomže neví, jestli se mají nechat rozvést. A tak žijí odloučeně, ovšem stále v jednom domě. Za současné ekonomické situace ho totiž nedokážou prodat dráž nebo alespoň za stejnou cenu, za kterou ho koupili, a peněžitou ztrátu si nemůžou dovolit. Jeden ze dvou manželů proto vždy na střídačku každý týden žije ve vybaveném sklepě s postelí a přitom přemýšlí, jestli by to spolu přece jen ještě možná neměli zkusit. A je to příjemná podívaná. Pokud ovšem chcete něco zábavnějšího, pusťte si spíš Catastrophe nebo You Me Her. Anebo můžete dánský originál porovnat s nedávno okopírovanou americkou verzí Splitting Up Together.

---

Festival Serial Killer po čtyřech dnech dokázal, že kvalitní seriál si v některých případech užijete víc na filmovém plátně, než v televizi, pokud mu dáte šanci. Dokázal, že evropská televizní tvorba se nejen vyrovná, ale mnohdy předčí mainstreamovou americkou tvorbu. A snad i příště ukáže, že kina nemusí beznadějně vyprodávat jenom půlnoční premiéry Game of Thrones, ale že si pozornost zaslouží i méně známé tituly. Život je totiž příliš krátký na to, abyste koukali na blbé seriály.

Upřímně doufám, že festival Serial Killer v pilotním ročníku nezabil sám sebe a že bude pokračovat dál. Že se z drobných chyb poučí a posune o další příčku výš. Že ho navštíví i David Lynch. A že do Brna se třeba bude jednou jezdit jako do Karlových Varů. Protože je pojí minimálně jedna věc, která může být základem úspěchu Brno ani Karlovy Vary nejsou Praha. Se všemi výhodami i nevýhodami, které k tomu patří.

*Autor je z Brna.