Fajnšmekrem dřív než to bude cool. Druhý Serial Killer vyhráli Rusové a český webseriál o kyberšikaně

V Brně o víkendu skončil druhý ročník festivalu Serial Killer, který se zaměřuje především na televizní a internetovou tvorbu střední a východní Evropy. Čtyřicítka promítání seriálů na velkém plátně neměla žádné hluché místo. Přinášíme vám pro inspiraci výčet toho nejlepšího, co jsme za uplynulý týden viděli.

Červené lampy, červená socha Jošta, červené koberce na náměstích, červená všude. Brno na týden zářilo rudou barvou festivalu Serial Killer. Pořadatelé letos uvedli na čtyřicet projekcí v Univerzitním kině Scala, v kině No Art a v Divadle Bolka Polívky. Z centra města se stal velký červený večírek doprovázený ještě červenějšími večírky na střeše tržnice, v kině Scala, v kavárně Trojka nebo na Jakubském náměstí ve vegetariánské restauraci Forky's. Byla to velká jízda pro seriálové fajnšmekry, při níž jsme viděli dvě třetiny projekcí (víc už jsme bohužel nezvládli), a která si zaslouží velké shrnutí.

ČESKO x RUSKO 2:1

Hlavní soutěž šesti soupeřících titulů letos vyhráli Rusové. A to se seriálem Zatemnění (Blackout). Anotace ho popisuje takto: Sovětský veterán z války v Afghánistánu se začátkem 90. let vrací domů, nachází však jen chaos a rozklad. Nejprve se přidává k bojůvce složené z dřívějších soudruhů, vojáků zlomených rozpadem Sovětského svazu, kteří si jeho pád vykládají jako pobídku k anarchii. O pár let později ho vidíme postavit se proti svým bývalým přátelům při přepadení bankovního auta. Drama, které dnešnímu divákovi zprostředkovává mrazivý ruský pohled na emotivně vykreslený začátek 90. let.

Blackout trailer from Serial Killer on Vimeo.

Porota tento seriál ocenila mj. i proto, že popisuje málo známé téma a problematiku. Ruská delegace v Brně uspěla kromě hlavní ceny i tak, že o jejich pořad ihned projevili zájem představitelé jedné z portugalských televizních stanic, kteří oznámili, že Zatemnění chtějí koupit. (Podobný úspěch se díky brněnské přehlídce podařil i loňskému vítězi, chorvatskému Strážci hradu, který koupili Švédové).

V druhé soutěži, a to mezi webseriály, bodoval #martyisdead, připravovaný thriller o kyberšikaně z produkce české Mall.tv. Martin je dospívající chlapec, který krásné, ale neznámé dívce na Facebooku pošle své intimní fotky a videa. Namísto očekávané odpovědi v podobě stejně pikantních záběrů se ale stane obětí vydírání, které končí jeho smrtí. Webseriál bude mít premiéru 20. října, vznikal ve spolupráci s projektem Bezpečně na netu a tvůrci mají v plánu s tímto pořadem a přednáškami o kyberšikaně objíždět školy.

Čestné uznání si pak ze sobotního vyhlašování výsledků odneslo české špionážní drama Bez vědomí (The Sleepers) od evropské, respektive české HBO. Stanice uvede všech šest epizod 17. listopadu 2019. První díly měly premiéru na festivalu v Karlových Varech, v Brně, a taky v kanadském Torontu. Příběh se odehrává v Československu. Optikou událostí roku 1989 vypráví retrospektivně taky události o dvanáct let starší, které vedou koncem osmdesátých let k tomu, že se dva manželé a emigranti vrací z Londýna do Prahy, kde v říjnu mezi soudruhy panuje strach z blížící se změny. Komunisté manžele podezřívají z toho, že jsou západní agenti a jejich sledování je tak prioritou Státní bezpečnosti. Mrazivý, potřebný a důležitý seriál.

Bez vědomí/The Sleepers – teaser from Serial Killer on Vimeo.

Festival Serial Killer kromě těchto tří snímků uvedl i desítky dalších. Kompletní program si můžete prohlédnout na webu serialkiller.tv. My vám níže nabízíme přehled toho, co jsme na velkém plátně stihli my. Seznam můžete brát tak trochu i jako doporučení, na co se v televizi nebo na internetu dívat dřív, než to bude – s trochu nadsázky – cool. Ve všech případech se jedná o skutečně špičkové produkce – pořadatelé festivalu si ostatně zakládají na tom, že po pečlivých rešerších vybírají do programu to opravdu nejlepší ze současné evropské tvorby. Dramaturgie je bez přehánění fantastická.

ZÁVISLOST NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH PODLE RUMUNSKÉHO KFC 

Nejkratší segment z celého programu si pro sebe ukously evropské webseriály – pochopitelně kvůli tomu, že jde o většinou velmi krátké epizody. Do festivalové soutěže jich postoupilo šest. Výše zmíněné české drama o kyberšikaně #martyisdead z Mall.tv zapůsobilo jednak tím, že si vybírá ke zpracování docela temnou a obtížnou látku, zároveň ale velice aktuální. Webseriál pracuje velmi dobře s tím, jak na obrazovce místo herců nechává promlouvat jen smajlíky, útržky z chatů nebo krátká videa nahraná protagonisty na sociální sítě. Otázkou je, jestli zůstane jen u Facebooku, nebo prozkoumá i další platformy, které jsou u mládeže mnohem oblíbenější a používanější. Bude zajímavé to sledovat dál – od 20. října na Mall.tv.

Z Finska přijel do Brna webseriál Historky z koupelny (Bathroom stories/Badrum­shistorier) o dvou spolubydlících dívkách, které tráví hodně času u vany, kde se odehrávají jejich hloubavé i plytké rozhovory o životě, škole, práci a klucích; kde se také odehrávají jejich podivné sexuální zážitky anebo trochu ezo rozjímání nad budoucností. První tři díly s anglickými titulky jsou dostupné veřejně.

Poláci šokovali (polskou, nikoliv českou) veřejnost webseriálem o tématu, které je u našeho severního souseda hodně tabu. A to je LGBT. V cca šestiminutových svižných epizodách série Kontrola (Control) uvidíte nečekané setkání dvou dívek na letišti při vstupní kontrole. Obě slečny se původně seznámily na benzinové pumpě, přeskočila mezi nimi jiskra, ale pak se dlouho neviděly. Teď toho, zdá se, litují. Zdařilý projekt je s anglickými titulky ke zhlédnutí třeba na YouTube.

Zřejmě nejbizarnějším, a to z hlediska produkce, je seriál Social Me. Na první dobrou je zajímavý především tím, že ho nechala vyrobit rumunská větev fastfoodového řetězce KFC. V jedné jeho restauraci se část seriálu ostatně odehrává. Hlavní hrdinkou je mladá dívka, která celý svůj život umisťuje na sociální sítě pod heslem: „Je jedno, jestli mám nudnej život o ničem, na instáči musím vypadat šťastně, aby mi lidi záviděli.“ Její kluk je jako vystřižený ze stránky Boyfriends of Instagram a hned v prvním díle si to taky uvědomí Rozhodne se proto, že se s povrchní přítelkyní posedlou mobilem a dokonalými falešnými fotkami rozejde. Podívat se můžete sami, videa obsahují anglické titulky.

V soutěži webseriálů se objevily ještě dvě české stopy. Obě velice netradiční. Akční komedie Kaskadéři s.r.o., na kterou tvůrci vybrali část peněz přes crowdfunding, ukázala v Brně svůj první a velice nabušený díl plný efektů. Zajímavé je, že se začal natáčet asi před třemi lety a ze střižny vylezl teprve před šesti měsíci. A ještě zajímavější je, že tvůrci na projekt za tři miliony korun nebudou tak úplně navazovat. Kvůli tomu, že nevěděli, jak pilotní díl rozvinout dál, se rozhodli pro vytvoření úplně nové zápletky. Kdy to bude hotové, to ještě nevíme. Ale držíme palce!

Posledním českým úkazem je Casting. Webseriál, který zřejmě (a bohužel) nikde veřejně neuvidíte, vznikal na Streamu a stojí za ním stejní lidé, kteří stvořili Kancelář Blaník. Jana Plodková hraje castingovou režisérku, která si k sobě domů zve české herce, zatímco se k ní do ložnice, kuchyně a na záchod snaží dostat její manžel, se kterým se rozvádí, a kterého hraje Marek Daniel. Ten jen s výrazem zoufalce přihlíží tomu, jak do domu postupně chodí Vojta Dyk, Lukáš Pavlásek, Jan Budař, Pavel Liška a mnozí další, kteří před kamerou předvádí své repliky. A každý to pojme po svém. Neuvěřitelná zábava a salvy smíchu. Webseriál vznikl asi před čtyřmi lety a tvůrci sami připustili, že vlastně nevěděli, jak pokračovat dál, a tak ani netuší, jestli na tuto práci někdy navážou. Můžeme jen doufat. Byla by škoda nechat něco tak vtipného jenom v šuplíku.

TO NEJLEPŠÍ Z NORSKA

Loni se zvláštní část festivalového programu zaměřovala na Dánsko, letos se do hledáčku dostalo Norsko. V přednáškách určených pro odbornou veřejnost vystoupil třeba šéf dramatické tvorby veřejnoprávní televize NRK, šéfdramaturg Ivar Køhn. Mluvil zejména o tom, že se kvůli silné konkurenci Netflixu, HBO nebo Amazonu musí norská televize víc orientovat na internetové prostředí. A z toho důvodu se právě NRK silně zaměřuje na to, aby distribuovala své pořady víc a lépe na své vlastní webové platformě, protože diváků běžného televizního vysílání ubývá a navíc internetoví diváci hledají hlavně původní dramata.

Ivar Køhn taky zdůraznil, že Norsko postupně opouští téma severských noirových kriminálek, se kterými se jim velmi dařilo (například Mammon prodaný i do Česka, který zároveň získal cenu Emmy), nebo Lilyhammer, což byla vůbec první evropská produkce s Netflixem. Pravidla pro vznik norského seriálu jsou podle šéfdramaturga jasná: nechat Nory, aby vytvořili seriál o Norsku, který bude Nory bavit (by us, for us, about us), avšak zároveň posunout zdánlivě lokální téma na globální úroveň. K tomu stanici dopomáhá třeba Norský filmový institut, jehož představitelka Mia Lindrup v Brně ukázala, co nového diváci můžou vidět: jsou to třeba Zpřítomnělí (vysílaní na HBO), nebo komedie o tom, jak utratit obří množství peněz z norského ropného fondu (The Oil Fund). Na řadu přijdou dramata o znásilněné dívce či o posílání nahých fotek a videí mezi mladými. Některé novinky byly představené nejen v powerpointové prezentaci, ale právě na Serial Killeru.

Dvojče (Twin)

Dvojče / Twin from Serial Killer on Vimeo.

Výborné drama o dvou bratrech, kteří jsou si k nerozeznání podobní, ale kteří spolu už pár let nemluví. Erik pronajímá surfovací prkna na norském pobřeží, Adam má vlastní hotel. Erik strádá a žije ze dne na den, Adam má rodinu (manželku a dvě děti) a je dobře zajištěný. Erik je smolař, Adam má skoro vše, nač si vzpomene. Když Erik přijde o bydlení, respektive o pronajatý pojízdný karavan, jde požádat Adama o střechu nad hlavou. Po bratrské hádce Adam umře. O případ se začne zajímat policie a protože situace je po sérii nešťastných nehod a náhod mnohem komplikovanější, musí Erik proti své vůli lhát a tvrdit, že je ve skutečnosti Adam. Erika přitom považují policisté za mrtvého. Letošní norská novinka má vynikající spád a skvěle popisuje zoufalství několika lidí, kteří se kvůli záchraně vlastní kůže zaplétají do pavučiny vlastních lží.

Exit

Co dělají norští boháči, aby se přestali nudit? Drogy, sex, prostitutky, humři z černého trhu a občas dát někomu přes hubu. Vydejte se do světa milionářů, kteří si myslí, že jim patří svět. A bezohlední jsou úplně ke všem. Výtečná norská novinka, která měla v Brně premiéru a lidé ji tu viděli dřív než publikum na severu. Podrobněji jsme se seriálu věnovali v dříve vydané recenzi.

Šťastná to země (State of Happiness / Lykkeland)

State of Happiness trailer from Serial Killer on Vimeo.

Jak se z chudé severské země stal jeden z nejbohatších států světa? Sledujte historický příběh z 20. století o tom, jak Američané v Norsku našli ropu, když už málokdo čekal, že podzemní bohatství pod mořem vůbec existuje. Velice zajímavé pojetí lokální události, která ale dokáže zaujmout celý svět, se navíc letos dočká druhé série. Víc jsme psali v samostatné recenzi.

Magnus

Tvůrce Seveřanů paroduje severské kriminálky, od kterých už severní Evropa beztak upouští. Hlavní postava je docela neschopný, ale technicky velmi nadaný policista Magnus, který dostane šanci vyřešit případ zmizení slavného herce a smrti jeho milenky v hotelovém pokoji. Nikdo mu ale nechce věřit, že v lese, u kterého se zločin stal, žijí trollové a nedávno tam přistáli mimozemšťané. A přestože je Magnus na správné stopě, někdo mocnější se snaží jeho komické pátrání zastavit. Musí proto pracovat v přestrojení za své kolegy, anebo za high-tech komodu, která se dokáže transformovat v něco jako Iron Manův oblek. Komedie je velice ztřeštěná a absurdní. Ne tak jako třeba kultovní Bláznivá střela nebo Police Squad!, ale přesto velice svérázná.

HLAVNÍ SOUTĚŽ A DVĚ ČESKÁ ŽELÍZKA

Do hlavní soutěže festivalu se dostalo šest dramat, žádná komedie. Čtyři zahraniční seriály, dva české. Výborné Bez vědomí od HBO si ostatně odneslo čestné uznání mezinárodní poroty. A naprosto zaslouženě. Historické drama od Ivana Zachariáše a Ondřeje Gabriela z roku 1989 je skutečně strhující i děsivé. 17. listopadu si ho na českém HBO určitě pusťte. V hlavních rolích Táňa Pauhofová, Lenka Vlasáková, Martin Myšička, Martin Hofmann a Jan Vlasák. Také Česká televize v hlavní soutěži představila svůj nový, ještě natáčený a velmi slibně vypadající seriál Zrádci o drogovém podsvětí. Ten bude mít premiéru až příští rok.

Podobně jako norská televize NRK, i veřejnoprávní ČT představila budoucnost své tvorby. Chybí v ní bohužel inovativní témata, která by se vymykala běžné produkci (jako se to podařilo třeba letos vysílanému a loni v Brně poprvé uvedenému Mostu!). Diváci České televize se tak můžou těšit na druhou řadu Marie Terezie, na kriminálku Princip slasti, která se odehrává v Praze, Varšavě a Oděse, nebo na historické drama o Emanueli Moravcovi, druhoválečném kolaborantovi. Přestože všechny tyto tři seriály budou nepochybně řemeslně i herecky velmi zdařilé, v záplavě dalších detektivek a kostýmových dramat nejspíš jen zapadnou a za pár let si na ně vzpomenete jen při letní repríze.

Zrádci (Rats)

V rámci neustále přetřásaného kriminálního žánru (Češi podle ČT milují kriminálky) jsou Zrádci docela svěží zábavou. Mladý drogový dealer (Cyril Dobrý) uzavře dohodu s jedním z policistů z protidrogové centrály (Václav Neužil), a slíbí mu, že napráská svého nejlepšího kamaráda a kolegu ze sítě česko-vietnamské mafie (Miroslav Pecháček). To všechno výměnou za ochranu, kterou policista nabízí, pokud se dostane k velkým rybám, které ovládají černý byznys na hranici Česka a Polska. Policista ovšem rozehrává docela těžkou partii, o jejíž skutečné obtížnosti se dozvídá teprve za běhu. Celý příběh vypráví mladý dealer, který si chce jen zachránit svou kůži, a při rozhovorech s divákem bourá čtvrtou stěnu, což je minimálně velmi zábavné vybočení v procedurální kriminálce. V dalších rolích hrají Lenka Krobotová a David Novotný. Režie Viktor Tauš, scénář Miro Šifra.

Na schovávanou (Hide and Seek)

Hide and Seek trailer from Serial Killer on Vimeo.

Ukrajinský seriál o vyšetřování záhadné ztráty malé holčičky ze špinavého paneláku funguje dost dobře jako noirové bingo. Všechno, co jste v žánru viděli, se v seriálu neschovává, ale na diváka přímo křičí. Přesto je drama výjimečné – jde o první noirový seriál v zemi (rozruch to způsobilo podobně jako před pár lety v Česku Pustina), navíc první seriál režírovaný a produkovaný hlavně ženami. I proto je v hlavní roli silná ženská hrdinka, vyšetřovatelka. Přestože v rámci žánru nepřináší Na schovávanou nic nového, pořád jde o zdařilejší dílo, než jsou druhá i třetí řada Temného případu, kterým se seriál viditelně inspiruje (minimálně zpracováním úvodní znělky).

M – Vrah mezi nám (M – A City Hunts a Murderer / Eine Stadt sucht einen Mörder) 

M – A City Hunts a Murderer trailer from Serial Killer on Vimeo.

Začíná to jako každá další kriminálka o ztracené holčice. Avšak po celé první epizodě už si nejste tak úplně jistí, jestli se díváte na novou vánoční pohádku, reklamu na čokoládu Lindt, nebo na film od Davida Lynche. Pokud znáte původní předlohu, tedy film M z roku 1931, pak vás nový pohled na německý expresionismus Fritze Langa nejspíš nepřekvapí. Neznalost látky ale může být k prospěchu věci. Proč tam mají jména jenom dětské postavy? Co tam dělá ten starý cukrář? Proč se ti policajti chovají tak divně? Kdo vymyslel scénu orálního sexu s kaktusem? Kdo je ten tlustý děsivý klaun? A bude to všechno ještě bizarnější? Palčivé otázky, kvůli kterým budete chtít tuhle skvělou rakouskou šílenost dokoukat do konce.

Úspěch (Success / Uspjeh)

Success trailer from Serial Killer on Vimeo.

Jak vypadá korupce místní samosprávy kvůli developerskému projektu v Zábřehu? Ukazuje to seriál Úspěch „balkánské“ odnože HBO Europe, a vůbec první chorvatský seriál pro HBO. (Který si ostatně můžete pustit i v Česku.) Architekt, bankéřka, ušlápnutý otec od rodiny a mladá středoškolačka, která spí se synem obávaného mafiána. Všechny čtyři k sobě svede jedna nešťastná náhoda, aniž by dopředu tušili, že jsou jejich životy dávno provázané. Scenárista Marjan Alcevski chtěl původně jenom uspět v soutěži scenáristů a „vetřít se“ do HBO, aby tam dostal práci. K jeho vlastnímu překvapení soutěž vyhrál. Takže po odevzdání scénáře k první epizodě vůbec netušil, kudy se jeho šestidílné drama vlastně bude ubírat. Po osmnácti měsících práce se mu ale povedlo vyrazit na správnou cestu. Vznikla tak velmi povedená podívaná uvozená vystoupením muže, který před obecenstvem mluví o tom, jak se přestal ohlížet na ostatní, aby se konečně vyšvihl někam výš.

BRITSKÁ SOCIÁLKA A KÁVOVÍ HIPSTŘI Z HELSINEK

Kromě letošního zaměření na norskou produkci si festival odskočil i jinam do Evropy – zejména do Belgie, ale taky Německa nebo Velké Británie. Mimo těžká dramata nabídl program i sekci pro mladší diváky, na které uvedl třeba Skins a Skam. Podrobněji píšeme o šesti zajímavých dílech, která jsme zhlédli.

Kiri

Kdybychom měli vypíchnout největší pecku festivalu, je to jednoznačně Kiri. Herečka Sarah Lancashire (Šťastné údolí) v hlavní roli sociální pracovnice už sama o sobě stačí k tomu, aby seriál vyvolal větší zájem a minimálně zvědavé pozvednutí obočí při čtení programu. Čtyřdílné drama z produkce britského Channel 4 vás rozbrečí i roztřese. A to ve chvíli, kdy se ztratí malá Kiri, černošské děvče, které chce adoptovat bělošská rodina a kterému jeho sociální pracovnice dovolí vídat se s prarodiči. První návštěva Kiriiny babičky s dědečkem bez dohledu ale skončí špatně. A najednou jste vtažení do víru nepříjemných otázek rasismu, náboženství, adopce a viny. Kdo pochybil? Sociální pracovnice, které je dobro dětí přednější než dobro vlastní? Prarodiče, kteří se rozhodli riskovat? Nebo adoptivní rodina, která rozjíždí mediální bouři při hledání vraha? Takto silné drama o „britském OSPODu“ jsme vážně nečekali.

Bauhaus (A New Era)

Druhé velké překvapení festivalu. Jak natočit zajímavý seriál o – mezi dvěma světovými válkami – vznikající umělecké škole Bauhaus, když (slovy režiséra) „nemůžete dát Walterovi Gropiovi pistoli do ruky a nechat někoho zastřelit“? Přesto se to německé ZDF/Arte povedlo. Tvůrci sledují vznik nové školy očima studentky Dörte Helmové, která v zakladateli Gropiovi vidí velký potenciál. A on ještě větší v ní. Škola se ale potýká s problémy. Buržoazie a vláda není nakloněná novým uměleckým volnomyšlenkářským přístupům. Stále duchem žije v 19. století a víc než o avantgardu stojí o umění starých mistrů. V čele školy jsou ale silné rebelující postavy propagující emancipaci a rovnostářství. V jednom těle jde ale taky o kruté choleriky a podivíny, kteří ze svých žáků chtějí vyždímat to nejlepší. Zajímavé je taky zpracování seriálu: příběh je retrospektivou. Walter Gropius v 60. letech v Americe odpovídá na konfrontační otázky v rozhovoru pro magazín Vanity Fair, přitom ale vypráví vše očima Dörte. Scény v minulosti jsou pak prolnuté sekvencemi černobílých fotografií, nebo záběry ze starých kamer. Nejde přitom o dobové materiály, ale současnou tvorbu naaranžovanou tak, aby byla poplatná dvacátým rokům. Báječná zábava.

Dospěláci (Aikuiset)

Co nejvíc trápí mileniály? Třeba když si expřítel nepříliš úspěšné majitelky hipster kavárny otevře svůj vlastní podnik s novou přítelkyní. Název Dospěláci je pro finský seriál hlavně ironický. Mladí hrdinové se za dospělé považují, jejich potíže jsou ale obvykle malicherné a dětinské. „Jak si může otevřít kavárnu, když ani nezná rozdíl mezi espressem a americanem? Jak s ním můžu chodit, když nevím, jestli se mu ten moderní obraz líbí opravdu, nebo ironicky? A jaký si mám pro svůj podnik vytvořit playlist na Spotify?“ Dospěláci budou nejspíš bavit hlavně mladší generaci, která se se seriálem dost snadno dokáže ztotožnit. Komedie zasazená do jedné z helsinských čtvrtí by se bez potíží mohla odehrávat v Brně, nebo v pražských Vršovicích.

Gösta

Švédský seriál se jmenuje Gösta, stejně jako jeho hlavní hrdina: dětský psycholog a sociální pracovník, který by zřejmě měl získat nálepku „extrémní dobrák“. Gösta se neustále snaží pomáhat všem, které potká, i když to znamená, že přijde o peníze, kolo, o poslední noční vlak domů nebo o soukromí. Divák se může na Göstův život dívat jako na komedii, jen aby si nemusel představovat, že se dost možná dívá na skutečný denní chleba sociálních pracovníků z neziskovek a pomáhajících organizací, kteří nechtějí mít předsudky a snaží se pochopit úděl a strasti každého člověka, kterému chtějí pomoct. Publikum při sledování možná pocítí podobné dilema jako ve chvíli, kdy vás bezdomovec na ulici slušně a smutně požádá o pár drobných. Otázkou v seriálu zůstává, jestli lidé, kterým Gösta pomáhá, jsou skuteční nešťastníci, anebo jen pijavice. Odpovědět si můžete zkusit sami – na českém HBO GO.

A už jen ve zmínkách připomeneme ještě dvě další projekce, kterých jsme se zúčastnili. Belgické drama Dvanáct (Twelve / De Twaalf) se zaměřuje na dvanáct členů poroty u soudu. Jde o dvanáct různých a náhodně vybraných lidí, kteří mají pomoct rozhodnout o tom, zda obžalovaná žena skutečně zabila dvě malé děti. Komplikovaný případ se složitými otázkami mateřství, otcovství a presumpce neviny je provázený veřejným lynčováním. Druhý belgický seriál s názvem Generace B (Generation B / Generatie B) je spíš bizarním nahlédnutím do dystopické přítomnosti, ve které mladí líní lidé nemají práci, ani bydlení a můžou si jen pokoutně přivydělávat jako zaměstnanci tajného sklepního call centra. Do poslední chvíli se nám ale nepodařilo z promítání ani traileru rozklíčovat, jestli jde o sofistikovanou kritiku kapitalismu, sociálního státu, uprchlické krize, anebo prostě o praštěnou komedii.

BYLO TO KRÁSNÝ, PŘIJDEME ZASE

Druhá řada festivalu Serial Killer se vydařila na výbornou. Podle tvůrců všechny projekce a další program vidělo asi deset tisíc lidí. O sedm tisíc víc než loni. Do Brna dorazilo na 250 televizních profesionálů z celé Evropy. Letos byl festival delší, trval šest dní. Od začátku do konce byl ale našlapaný tím nejlepším, co v evropské televizi a na evropském internetu můžeme vidět. A technické problémy, které nebyly ojedinělé, festivalu spíš přidaly na brněnské autentičnosti. Ostatně ne nadarmo se společnost organizující Serial Killera jmenuje Telepunk. Jestli jste na této akci ještě nebyli, příští rok s tím určitě počítejte. Čeká vás minimálně velká porce kvalitních seriálů (tentokrát s fokusem na Velkou Británii). Do budoucna se snad organizátorům i podaří vytvořit zvláštní internetovou platformu, na které bude možné uvedená díla streamovat. Na to ale zatím nečekejte. Přijďte na Serial Killer do Brna včas. Staňte se televizním fajnšmekrem dřív, než to bude mainstreamově cool.

Pokud jste na festivalu byli, budeme rádi, když nám napíšete do komentářů vaše největší seriálové i jiné zážitky. K přečtení také nabízíme starší rozhovor s šéfkou festivalu Kamilou Zlatuškovou o pozadí festivalu a o tom, jak chce Serial Killer rozbít seriálovou oponu mezi východem a západem.