FILM: Pacific Rim

Země už je (zase) v ohrožení. Na pomoc tentokrát nepřijdou žádní komiksoví hrdinové ani geniální vědátoři, ale stometroví roboti ovládaní člověkem, kteří si to s těmi potvorami rozdají uprostřed velkoměsta. No uznejte, že něco takového jste chtěli jako malí kluci vždycky vidět.

Mimozemské potvory vždycky přicházely z vesmíru, ale tentokrát přišly skrz intergalatický portál uprostřed Pacifiku. Když přišla první, lidstvo se s velkými ztrátami ubránilo. Když během následujících let začaly přicházet další, daly se chytré hlavy dohromady a jako poslední obranu před monstry vymyslely obrovské roboty ovládané dvojici pilotů skrz nervové spojení. Sedm let trvá tahle válka a monstra se z portálu valí větší rychlostí, než lidstvo stačí roboty stavět…

Pacific Rim začíná zostra. Během prvních patnácti minut na nás vypálí sedmiletou historii bitev, všechny technické detaily o mechanických robotech a ještě představí mindrák hlavního hrdiny. Jestli jste to rychle nepobrali, máte dvě možnosti – buď si přečíst komiksový prequel a nebo na to zapomenout a užívat si následující dvě hodiny hlavně jako přehlídku ultimativní bitky mezi stometrovými roboty a stejně velkými či většími mimozemskými potvorami.

Pokud se vyhnete 3D verzi (bohužel 2D je u nás jen s dabingem), která je naprosto zbytečná a už tak tmavý film dělá ještě více nepřehledný, čekají vás skutečně lahůdkové souboje, sice trochu vykecané v trailerech, ale přeci jen pořád v dechberoucím aranžmá. Není to ani tak o měřítku, jako spíše o vnímání soubojů. Obvyklé epileptické střihy se nekonají a Pacific Rim tak nabízí skoro pamětnickou přehlídku dlouhých záběrů, na hony vzdálenou od současných přepálených stylizací. Tohle je jako starý dobrý Rocky, jen místo dvou boxerů v ringu si to na férovku dávají dvě monstra uprostřed města a místo sloupků mají mrakodrapy.

Pacific Rim vůbec jako kdyby propadl z doby dávno zapomenuté. Jednak postrádá klasický cynismus a nadhled typický třeba pro Avengers, ani není nějakým zběsilým videoklipem ve stylu Transformers, a není ani zdaleka tak temný a uřvaný jako třeba aktuální Muž z oceli. Svojí atmosférou nejvíce připomíná už skoro dvacet let starý Den nezávislosti – mimozemšťani přiletí, zničí půlku světa, ale jsou poraženi na hlavu partičkou odhodlaných archetypů, kde nechybí sympaťák s mindrákem, nafoukaný frajírek, potrhlý vědátor či charismatický velitel (samozřejmě černoch).

Takové filmy už dnes skoro nikdo netočí, tedy rozhodně ne v Hollywoodu. Japonci na nich před před více než půlstoletím postavili svůj nejslavnější filmový export (Godzilla) a režisér Guillermo Del Toro jim tady vrací svojí vděčnost i s úroky. Potvory mají japonskou přezdívku, jedna z hlavních hrdinek je Japonka, naprostá většina filmu se navíc odehrává v jihovýchodní Asii, mezi hrdiny opačného pohlaví nezuří žádná pubertální láska, ale vzájemná úcta a tak dále.

Pacific Rim prostě ví, kde bude jeho publikum a většinu věcí tomu přizpůsobil. Je totiž velmi pravděpodobné, že americké tržby budou přinejlepším průměrné a rozpočet si tvůrci zahojí za oceánem. Na USA je tenhle film v současné konkurenci příliš staromódní a navíc té konkurence je letos prostě příliš mnoho. Ne každý film o zničení Země může mít úspěch.

Bude to trochu nespravedlivé, protože Pacific Rim je filmařsky mnohem zdařilejší než třeba taková Světová válka Z nebo druhý Star Trek. Režisér Guillermo Del Toro upustil od svých klasických fantasmagorických nápadů (viz Hellboy 2 nebo Faunův labyrint) a když nepočítáme jako vždy perfektního Rona Perlmana v další vděčné hláškovací roli, skoro bychom jeho rukopis nepoznali. Zvládá perfektně každou akční scénu, moc to nepřehání s patosem a vymáčkne i nějakou tu slušnou mimiku z většinou dosti dřevěných hereckých nováčků.

Pacific Rim tak nemá žádnou větší vadu, bohužel cynicky řečeno nemá zároveň ani nic, co by ho nějak mimořádné nakoplo k výšinám. Je to rozhodně zdaleka nejlepší film, kde člověk ovládá „mecha“ (Vetřelci, Matrix Revolutions a Robot-Jox to mohou zabalit) a fanoušci herní série Mechwarrior budou v sedmém nebi, všichni ostatní ale mohou nabýt dojmu, že všechno už někde viděli. Jistě, viděli. Staromódnost, klučičí nevinnost (žádná krev ani sprostá slova) a úctu k monster klasikám u tohoto filmu ocení nejlépe až samotný čas.

HODNOCENÍ: 70 %