FILM: "Platónovo" Dítě číslo 44

Pokud nový film Dítě číslo 44 neodsoudíme ihned po zhlédnutí kvůli nesoudržnému scénáři a věnujeme mu chvíli přemýšlení, přijdeme na to, že má větší kvality, než by se mohlo na první pohled zdát.

Jelikož se jedná o rozbor filmu, článek obsahuje spoilery.

Hrdinské skutky bez hrdinů

Zatímco většina současných hollywoodských filmů, přestože již většinou nemívá černobílé postavy (výjimkou budiž druzí Avengers), má v minimálně jedné postavě ve filmu svého hrdinu, v Dítěti číslo 44 se s tímto monotónním zvykem nesetkáme. Snímek nemá žádného hrdinu, a dokonce ani postavu, kterou bychom mohli označit za kladnou.

Ve většině současných filmů je hlavní postava buď představena jako hrdinná hned na počátku příběhu (jako tomu často bývá v superhrdinských filmech), nebo hrdina, jež je součástí systému, prozře a zjistí, co se kolem něj děje, a tak se vydá na křížovou výpravu proti tomu, čeho byl dosud součástí. To jsme mohli vidět například v českém Ve stínu a je to případ i Dítěte číslo 44. V takovémto typu filmu poté hrdina v prvním „směru“, jako v Ondříčkově Ve stínu, skončí zlomený a systém zde sice vyhraje, avšak je zdiskreditován před divákem, který má pak pocit, že hrdina dosáhl svého cíle alespoň z části. Druhou možností je, že hrdina zvítězí, oprostí se od okovů a systém je svržen, jak je tomu například v Bourneovu ultimátu. Jedno mají oba konce však společného – hrdina zůstane v obou případech „morálně čistý“.

Dítě číslo 44 sice vypráví typ příběhu o postavě, která prozře, avšak již léty zajetý vzorec nekopíruje, ale místo toho jej doplňuje o nové myšlenky.

Platónovo dítě 44

Cestu, jakou se Dítě číslo 44 vydalo, si nejlépe ukážeme na Platónově Podobenství o jeskyni.

Řecký filosof Platón píše o lidech svázaných v jeskyni, kteří na stěnách před sebou nevidí po celý život nic než stíny, poté je však jeden z nich rozvázán a může vystoupat na světlo a po pouhém oslepujícím světle je schopen rozpoznat i předměty, tělesa, lidi a vše kolem sebe.

Filmy Ve stínu i Dítě číslo 44 staví na Platónově Podobenství o jeskyni svou „filmovou kostru“. Můžeme zde vidět postavy v zemích zmítaných komunistickým režimem padesátých let, které díky vraždě uvidí pravdu. Hlavní hrdinové obou filmů jsou tedy, stejně jako osoba z jeskyně, rozvázáni a na rozdíl od svého okolí vidí pravdu namísto pouhých přeludů. Lev, tedy hlavní postava v Dítěti číslo 44, oproti Kapitánu Haklovi (osoby Ivana Trojana ve Ve stínu), skutečně přechází ze tmy oslepením ke světlu, když svému příteli, jemuž zavraždili dítě, nejprve říká: „Nic jako vražda neexistuje. Buď zticha.“ Nakonec však i Lev vyjde na světlo a pozná pravdu, kvůli které je, stejně jako Kapitán Hakl, pronásledován režimem.

Fázi filmu, jež přichází po tomto prozření, bychom mohli přirovnat k obrazu toho, jak by to vypadalo, kdyby se osvobozená postava z jeskyně vrátila zpět, aby svým druhům otevřela oči, řekla jim, že jejich realita je jen přelud a nahoře na ně čeká lepší (či minimálně reálnější) svět. Ti by samozřejmě neuvěřili a začali by tak navrácence pronásledovat a nakonec by jej i zavraždili.

Této kostry se drží film Ve stínu, avšak Dítě číslo 44 se nebojí Platónovu myšlenku ještě dále rozvádět a ptát se, jak by to dopadlo s navrácencem, kdyby zjistil, že pro své přežití nemůže říct úplnou pravdu. Tom Rob Smith (podle jehož knihy je film natočen) a Richard Price (scenárista) se ptají: Co kdyby navrácenec pouze řekl, že stíny jsou odrazem světa nad nimi a musí je od nyní vnímat, avšak svět zde dole je lepší a pravdivější?

Zde se tedy vracíme k tomu, kde jsme v rozboru začali; Film nemá své hrdiny, hrdina zde neporazí systém, ani nezemře „morálně čistý“, ale zůstane namísto toho zalezlý v jeskyni, aby ji alespoň trochu „prosvětlil“ a vydržel při tom naživu, tedy když se Lev rozhodne uznat systém stalinistického Ruska padesátých let za správný (na veřejnosti, před soudruhy, pro sebe jej však odsoudil), avšak chce založit oddělení vražd, aby stalinistickou jeskyni „prosvětlil“.

Foto: Summit Entertainment

Autorem článku je @„TheDarkKnight“