FILM: Riddick - kronika drsňáka

Drsný plešoun s vybroušenýma rohovkama a hlasem Vina Diesela se potřetí vrací na plátnech kin jako Riddick. Po mezihře s vládci vesmíru si to opět rozdá na férovku s emzáky na zapadlé planetě. Jak se jeho nové dobrodružství vydařilo? Pojďme se na svět Riddicka, který tvoří nejen tři filmy, ale i dva kraťasy a dvě počítačové hry, podívat trochu podrobněji.

Když se před třinácti lety v kinech objevila ČERNOČERNÁ TMA (PITCH BLACK), bylo to celkem fajn překvapení. Na první pohled sice jasný klon Vetřelce, kde na malém prostoru bojuje parta nesourodých lidí o holé přežití s krvelačnými emzáky, ale stylem a provedením se jednalo o více než slušné řemeslo. Film navíc zpočátku klamal tělem a ve své první polovině se tvářil spíše jako souboj skupiny lidí proti jednomu z nich, teprve když na jinak vždy slunné planetě zapadly všechny slunce, vylétli ze svých úkrytů vyhládlí pterodaktylové.

Filmu vyšla také sázka na překvapení, původně hrdinný strážce zákona musí postupně vyklidit pole původně obávanému zločinci, do poslední chvíle tak není jasné, kdo vlastně přežije. Šušká se, že (spoiler!) přežít měla původně sympatická pilotka, producenti usoudili, že mnohem větší potenciál pro pokračování má ale právě obávaný zločinec.

Jeho jméno je Richard B. Riddick.

Ačkoliv pro Riddicka to byla první filmová výprava, už během prvních pár minut je vykreslen jako živoucí legenda, co strávila polovinu života v lochu, žádné vězení pro něj navíc není dost tmavé a když se mu chce, tak zabíjí své protivníky tím, že jim do srdce vrazí plechový hrnek. Navíc má zbroušené rohovky, takže i v té největší tmě vidí jak ve dne. Připočtete k tomu kočičí chůzi, černé tílko a sametový hlas Vina Diesela rezonující pouze v úderných větách maximálně o pěti slovech. Zrodil se hrdina, tedy spíš antihrdina, protože přeci jen je to pořád zločinec, co zabíjí dobře a zabíjí rád.

Ačkoli Černočerná tma i přes vřelé přijetí fanoušků žánru nebyla žádná komerční pecka, bylo jasno, že Riddick má jako postava mnohem větší potenciál než jen jednou zakroutit krkem pár emzákům. Už pro uvedení filmu jako součást reklamy byl natočen krátký film INTO PITCH BLACK, který se vysílal ještě před samotnou premiérou v televizi a později se objevil i na některých DVD vydáních. Ve čtyřiceti pěti minutách je popsáno, jak došlo k poslednímu útěku Riddicka z vězení a jak i po událostech s monstry stále pokračuje pátrání lovců odměn po jeho miliónové plešaté hlavě. Scénárista a režisér Černočerné tmy David Twohy na vznik dohlížel, Vin Diesel se laskavě uvolil si tam zahrát i v několika kratičkých scénách.

Twohy a Diesel ale už tou dobou kutili další plány pro Riddicka, a protože Diesel se po Rychle a zběsile stal novou akční ikonou teenagerů, mohli si pro pokračování nakráčet s Twohym do Universalu a chtít na druhý díl hned pětkrát větší rozpočet než u jedničky. Zbývalo jen vymyslet, kdo se Riddickovi postaví tentokrát, protože co si budeme povídat, i přes prvotní nejistotu je Riddick v Černočerné tmě tak nepřemožitelný, že by mu mohli všichni comicsoví supermani závidět.

RIDDICK: KRONIKA TEMNA (CHRONICLES OF RIDDICK) tak místo variace na Vetřelce pro změnu odkazuje na Star Wars. Místo jedné špinavé planety poznáváme celý vesmír, kde žijí milióny ras na tisících planetách a všichni se bojí Necromongerů, kteří si podmaňují během pár vteřin celé planety. Riddick se na jednu takovou okupovanou planetu připletl a než stačil sundat své svářečské brýle chránící jeho vybroušené rohovky, už najednou bojoval za svobodu všech utlačovaných národů. Tedy skoro, protože v polovině filmu tvůrci provedli opět nečekanou otočku a Riddick skoro hodinu hledá, jak uprchnout z vězení na druhém konci vesmíru. Teprve na konci si to na férovku rozdá s vládci vesmíru, (spoiler!) jeho očekávané vítězí má však hořkou symboliku, protože se stává de facto jejich novým vládcem.

Zatímco v jedničce byl Riddick víceméně jen zpoceným supermanem, v dvojce už je z něj mesiáš, co byl pro svoji roli předurčen už v okamžiku, kdy se narodil. Aby byl tenhle kult doveden opravdu do detailu a celý Riddickův vesmír získal svoji hloubku, vznikl ještě před uvedením dvojky do kin animovaný kraťas CHRONICLES OF RIDDICK: DARK FURY spojující dějovou linku obou dílů a vysvětlující osudy některých (staro)nových postav. Navíc se rozjela příprava počítačové hry CHRONICLES OF RIDDICK: ESCAPE FROM BUTCHER BAY, která zase ukazovala, jak se dostal Riddick z nejhoršího vězení na naší straně vesmíru.

Takto masivní ofenzíva přes vícero médií nebyl v těchto dobách ničím výjimečným, stačí si vzpomenout na stejný kobercový nálet před uvedením druhého a třetího Matrixu (krátké animáky, počítačová hra…). A je zajímavé sledovat, jak právě jak právě druhý Matrix a druhý Riddick i přes tuto obdivuhodnou snahu rozšířit svá univerza a postavit v nich piedestal svým hrdinům zažily u diváků velká zklamání. U Riddicka to byla navíc změna opravdu zásadní, představte si, že by Ripley z Vetřelců se najednou objevila na Endoru a začal tam bojovat po boku Rebelů proti Darth Vaderovi.

Tuhle změnu diváci nezkousli a druhého Riddicka v kinech promítali prakticky prázdným sálům. Pro Twohyho a Diesela, kteří vždy Riddicka společně tvořili, to byla zásadní rána, protože měli plán z této postavy udělat něco na způsob bondovek, tedy každé dva tři roky jeden díl. Teď nezbylo nic jiného než vyklidit pole pro jiné hrdiny a hledat nové výzvy. Diesel například začal hrát v dětských komediích (Dudlikátor), moc mu to ale nešlo, chuť si spravil až díky „restartu“ Rychle a zběsile. Twohy si mezitím střihl nenápadný thriller Perfect Getaway o jedné nevydařené havajské dovolené dvou párů, mimochodem velmi podařený kousek.

Zatímco v kinech se začalo chodit na jiné hrdiny, na poli počítačových her se Riddickovi dařilo mnohem lépe. Hra Escape from Butcher Bay se stala hitem, uspěla nejen finančně, ale i v hodnoceních herních magazínů. Riddick se ve stylu Gordona Freemana z Half-life probil přes hordy nepřátel až na svobodu a k hrdinství nepotřeboval si poměřovat nože s nějakými vládci vesmíru, tohle byl opět takový ten špinavý boj o přežití v tom nejtemnějším koutu vesmíru.

Escape from Butcher Bay byl dokonce tak úspěšný, že o pár let dostal jednak rozšíření na nové konzole, tak především pokračování nazvané CHRONICLES OF RIDDICK: ASSAULT ON DARK ATHENA. I tady se projevilo, že síla Riddicka je hlavně v tom, kdy může holýma rukama likvidovat po jednom své nepřátele, navíc čím větší tma,tím jenom lépe. Fanoušci Riddicka už zase byli spokojenější, tohle byl ten jejich starý dobrý lamač lebek, co si nedělá starosti s ničím než jen přežít následujících pár zlomených krků.

To přidalo na sebevědomí Dieselovi a Twohymu a někdy před třemi lety začali opět pokoušet štěstí a nabízet studiím třetí filmový příběh Riddicka lakonicky nazvaný prostě RIDDICK. Vzhledem k příšerným finančním výsledkům dvojky se jim logicky dostávalo častého odmítnutí, nakonec však přeci jen přesvědčili studio Universal a vymáčkli z něj peníze zhruba ve výši jen o něco vyšší než u prvního dílu. Přesvědčovacím argumentem bylo, že Riddick se vrátí ke svým kořenům, tedy jen pár herců, jedna odlehlá planeta a hodně naštvaných emzáků.

Celá historie s vládci vesmírů je tak na začátku trojku rychle odklizena do zapomnění, vedle filmu existuje ještě o něco rozšířená verze flashbacku v podobě tohoto krátkého video comicsu BLINDSIDED (zde na Youtube).

Než však dojde na opakování děje z prvního dílu, střihne si Riddick vlastní robinzonádu a první hodinku tak sledujeme, jak na nehostinné planetě plné predátorů/vet­řelců/emzáků bojuje o přežití. Teprve když se na obloze objeví první loď lovců odměn a začne se stmívat (a pršet), je jasné, že Riddick konečně zase může naplno projevit své schopnosti, tedy polechtat pár žoldáků, zahláškovat, nechat se chytit, ale to všechno proto, aby v závěru splnil svoji roli „jsem jediný, kdo vám může s těmi monstry venku pomoci“.

Na trojce je sympatické, že v ní tvůrci dokázali přiznat si, že úkrok stranou do sci-fi opery byl špatný nápad a Riddick je ideální postava do sci-fi horroru. Jakmile vytáhne mačetu proti třímetrovému vodnímu štírovi, srdce fanouška zaplesá, protože tohle je tohle je přesně ten bad mothefucker attitude, který máme na Riddickovi rádi. A skromný rozpočet stačil, aby emzáků bylo více než dost a zbylo i pár dolarů na epické záběry písečného tornáda.

Co se ale na třetím Riddickovi nepovedlo, je opět ta pověstná změna nálady. Když se jednička změní ve sci-fi horor až ve druhé polovině, je to nečekaná, ale příjemná změna. Celá dvojka nejdříve celá uhne do sci-fi ságy, ale než se rozmáchne, najednou je z ní vesmírná variace na Útěk z vězení. A trojka je za začátku skoro cestou do hlubin zabijákovy duše, teprve pak zatočí do sci-fi hororu, stačí se ovšem pokukovat po akčním thrilleru muž proti muži.

Pro fanoušky tak bude třetí Riddick jen částečnou satisfakcí za devět let starý omyl. Riddick je zpátky, je to pořád ten starý dobrý Riddick, ale nic nového jsme se o něm nedozvěděli, novou výzvu nedostal a sklouzává tak ve svém hláškování a mlacení nebezpečně blízko rutiny.

Co bude s Riddickem dál? To ukáže až nejbližší víkend, kdy bude mít Riddick v USA premiéru. Jedině při hodně dobrých výsledcích může myslet na čtvrtý díl. Pokud se tak nestane, jeho budoucnost by možná mohla dál existovat například v televizním seriálu, kde by jeho kult mohl žít sice stranou masy, ale zato hodný stylu třeba Firefly. Stylový (anti)hrdina, vesmírné lodě, už nějak naznačená mytologie, to všechno už současná televizní obrazovka dokáže zužitkovat častokrát mnohem lépe než velké plátno.