Recenze: To se vrací a Muschietti servíruje porci kvalitního thrilleru

Příběh ze slavného hororového románu Stephena Kinga To se po dvaceti sedmi letech vrací. Zařadí se mezi úspěšné adaptace Kingova díla? Vyplatí se zajít do kina? Abychom vám usnadnili rozhodování, rozebrali jsme To do detailů.

Děj nejnovější adaptace proslulého románu Stephena Kinga zřejmě nemusím nijak zdlouhavě představovat, koneckonců se jedná o jeden z nejznámějších hororových románů vůbec. První televizní adaptace se čtenáři dočkali již v roce 1990 a nyní, o dvacet sedm let později, se To objevuje znovu, tentokrát v režii zkušenostmi ne zcela políbeného Andyho Muschiettiho (Máma).

Pověstná dvacet sedmička hraje podstatnou roli i v samotném filmu. Ve městě Derry v americkém státě Maine se totiž každých dvacet sedm let začnou podivně ztrácet děti, a právě v roce, který je počátkem nového cyklu, se ocitáme na začátku našeho příběhu. V Derry se záhadně ztratí chlapec jménem Georgie a jeho starší bratr Bill se rozhodne za každou cenu vypátrat, co se s ním stalo. Jenže To, co stojí za Georgieho zmizením, už si mezitím brousí zuby na další oběti.

Právě skupina dětských hrdinů je jednou z hlavních kvalit filmu. Mezi partou hlavních postav nalezneme zastoupení téměř každého stereotypu – je tu odvážný a cílevědomý hrdina Bill (Jaeden Lieberher), inteligentní tlouštík Ben (Jeremy Ray Taylor), Richie (Finn Wolfhard), který za každé situace umí vytasit odzbrojující hlášku, astmatický hypochondr Eddie (Jack Dylan Grazer), Afroameričan Mike (Chosen Jacobs), skeptický žid Stanley (Wyatt Oleff) a Beverly (Sophia Lillis), jediná dívka Klubu nul, jak si tato rozmanitá partička říká.

Obsazení dětských herců do všech hlavních rolí se povedlo výtečně a nad jejich profesionálními výkony upřímně smekám. Jako jedno z největších pozitiv hodnotím uvěřitelnost chování postav, se kterou padá spousta hororů, byť třeba mají ambiciózní příběh. U To tomu však tak není. Postavy příběhu přidávají na hodnotě a zejména zásluhou dvojice Richie a Eddie se ve filmu příjemně a zcela nevtíravě daří kombinovat napětí, drama a komediální prvek. A právě díky této kombinaci a skvěle propracovanému pozadí všech postav stopáž přesahující dvě hodiny ubíhá jako voda.

Jedním z dalších prvků je filmová hudba, kterou bych v tomto případě ráda vyzdvihla. Zejména u žánru jako je horor hraje hudba velice podstatnou roli. V případě To si tvůrci velice vyzrále pohráli s diváky převrácením obvyklé role hudby. Spousta vypjatých a „lekacích“ scén se odehrála v naprostém tichu, či v klidné pasáži soundtracku, zatímco při typicky hororovém stoupání napětí melodie se mnohdy nestalo nic, co by diváka vyděsilo.

Velkou část hororových prvků ve filmu zprostředkovávají speciální efekty. Zpočátku vyvolávají poměrně působivý dojem, ale zejména když přijde na útoky a všeobecně pohyb klauna Pennywise (Bill Skarsgård), zdálo se mi, že už jsou mírně nadužívané a filmu to zrovna moc nesvědčí. Mnohem raději bych viděla děsivé rozhovory Pennywise s dětmi či více prozkoumávání fotografií z historie města (které definitivně vyvolávaly mráz na zádech), než co nejvíce speciálních triků a jumpscarů naházených do krátkého časového úseku v zoufalé snaze polekat diváky. Samotný klaun Pennywise a herecký um herce z klanu Skarsgårdů má na plátně poměrně málo prostoru, ale protože strach z desítek různých věcí je neustále přítomný u všech hlavních hrdinů, hmotná absence Pennywise není natolik zásadní.

Trochu nelogické mi pak přišlo chování dospělých obyvatel města. Je zřejmé, že Pennywise se dospělým nezjevuje, a tudíž nemohou zakročit přímo proti němu, ale i přesto je poněkud zvláštní, že nikdo z městečka neřeší opakující se katastrofy, zmizení a vraždy. Kamera sice ukázala truchlící rodiče, ale jinak zřejmě v městečku plynul život dál zcela v klidu a pohodě.

Stejně tak podivné bylo to, že Beverly a Henry (Nicholas Hamilton) oba zavraždili své rodiče, ale ve filmu nebyla ani zmínka o tom, že by to pro ně mělo nějaké následky.

Film To vyvolal ve světě bezesporu obrovskou senzaci, a to už svým prvním trailerem, který za prvních 24 hodin zhlédlo neskutečných 197 milionů lidí, čímž se okamžitě vyšvihl na první příčku, když o téměř šedesát milionů zhlédnutí překonal trailer na Rychle a zběsile 8. I právě proto však možná někteří odcházeli z kina s menším nadšením, než se očekávalo. To je bezesporu kvalitní film, ovšem namísto hororu bych ho označila za mysteriózní thriller. Postavy jsou propracované, herecké výkony obdivuhodné a nekonvenční příběh plný strachu a nejistoty ani chvíli nenudí, ovšem zaměnila bych část typických účelových lekaček za větší hloubku psychického vydeptání postav a diváků. Třeba se toho dočkáme už v druhé části, která na nás bude čekat v kinech za dva roky.

Hodnocení: 80%

To/It (2017)

Režie: Andy Muschietti
Scénář: Cary Fukunaga, Chase Palmer, David Kajganich
Kamera: Jung-hoon Jung
Hudba: Benjamin Wallfisch
Obsazení: Jaeden Lieberher (Bill), Sophia Lillis (Beverly), Jeremy Ray Taylor (Ben), Finn Wolfhard (Richie), Jack Dylan Grazer (Eddie), Chosen Jacobs (Mike), Wyatt Oleff (Stanley), Bill Skarsgård (Pennywise), Nicholas Hamilton (Henry)