Recenze - Vlny

Dramatický snímek o jednom z nejdůležitějších historických momentů v tehdejším Československu, jenž navždy změnil rozhlas, dorazil do tuzemských kin.

O Vlnách od Jiřího Mádla, které sepsal a zároveň zrežíroval jako svůj třetí projekt, slyšíme samé pozitiva od festivalu v Karlových Varech, kam zamířil enormní počet lidí. Ani po vystání hodinových front jsme se na žádnou z projekcí nedostali a podobně jako většina z vás jsme si vyčkali až do oficiální premiéry v kinech, a již nyní je nám jasné, že Vlny se chystají ovládnout příští České lvy.

Pečlivé zachování historie

Příběh diváky zavede do let 1967 a 1968, kdy panovala v celém Československu silná cenzura, lidé se bouřili a nedokázali rozeznat pravdu od lži. Rozhlas, jakožto nejrozšířenější médium, zažil renesanci poté, co se členové redakce rozhodli proti režimu bojovat a neskrývat pravdu. Mádl a spol na filmu pracovali několik let a péče se podepsala především na historické přesnosti, která dokonale přibližuje nejen samotnou dobu, ale i životy lidí, kteří období zažili. Přesto však jsou jisté momenty, kdy se ve filmu něco stane a vy jako divák netušíte, proč se to tehdy stalo. Příkladem budiž okupace, která je ve snímku důležitým pilířem, ale bez historické znalosti se nedozvíte, proč Rusové tenkrát vpadli za naše hranice.

Kompletní herecké obsazení v čele s Vojtěchem Vodochodským. Foto: Bontonfilm

Historická přesnost je však obdivující a nejedná se o jedinou věc, která z Vln dělá dost možná nejlepší český film za posledních několik let. Je to především režijní symfonie Jiřího Mádla, který vytvořil drama, jenž neztrácí náboj a obsahuje mnoho dobových záběrů, které diváka ještě více vtáhnou do období šedesátek.

Střih i kamera na špičkové úrovni. Foto: Bontonfilm

Z velké části staví na napínavých momentech se skvělou kamerou, střihem a ještě lepším hudebním doprovodem, jenž by se dal označit za světový. Výběr soundtracku famózně zapadl do období 60. let, kdy se do Československa dostávalo mnoho zakázaných hitů ze zahraničí. Vše se hezky poslouchá a písně přidávají na gradaci a plynulosti.

Vlny sází na gradaci a pečlivý výběr hudby. Foto: Bontonfilm

V neposlední řadě je to pak především scénář, jenž je vyšperkovaný téměř k dokonalosti. Na kvalitě mu ubírají některé dialogy, které hercům zkrátka nejdou přes pusu, působí monotónně a celé se to podepisuje na hereckých výkonech, kdy někteří z hereckého ansámblu mluví ploše jako roboti. Takových částí je ale ve filmu naprosté minimum a mimo to jsou jednotlivý herci a herečky ve svých rolích naprosto fenomenální. Za vyzdvihnutí definitivně stojí Stanislav Majer a Martin Hofmann.

Postavy jsou inspirované či založené na skutečných lidech. Foto: Bontonfilm

Resumé

Jiří Mádl dokázal, že již není obyčejný klučík ze Snowboarďáků, ale pořádný režisér, jenž by s klidem mohl sesadit některé pány v Hollywoodu. Vyšperkované Vlny se právem zapíšou do dějin české kinematografie za historickou přesnost, kameru, střih, imerzivní atmosféru a výběr úchvatných písní. I přes absenci drobných vysvětlení a slabší dialogy v kinech právě řádí snímek, který schramstne velkou část filmových ocenění.

Hodnocení: 85 %