Válka dabingu a původního znění: A proč ne obojí?

Válka dabingu a původního znění: A proč ne obojí?

21.5.2015 18:30


Stačí jen zmínit slovo „dabing“ a můžete si být jistí, že se okamžitě strhne bouřlivá diskuze. Ať už na internetu či v reálném životě. Proč je ale žabomyší válka dvou táboru zbytečná? A proč dabing není nutně špatný, jak mnozí tvrdí? Přečtěte si článek od našeho redaktora Téčko171 a napište nám poté, jaký máte na dabing názor vy.


Sledování čehokoliv jiným způsobem, než v originálním znění s titulky, se v jednadvacátém století, století internetu a neomezených možností, stává určitým tabu. I s postupnou jazykovou globalizací se nabízí otázka proč sledovat cokoliv s dabingem? Mnozí lidé mají za to, že se jedná jen o jakýsi přežitek z dob (ne)dávno minulých a zejména v posledních letech je dabing tématem, který společnost dělí na dva názorové tábory. Přiznejme si rovnou, že silnější a hlasitější je ten, který dabing mnohdy až absurdně démonizuje.

Všeobecně dnes v divácké obci převládá určitý pocit, že je zde jakási nutnost při sledování jednoho zavrhnout druhé. Důvody mohou být různé – jazyková bariéra, nízký věk, nechuť číst titulky na straně jedné a naopak jedinečnost, originální herecký výkon a absence jevu „ztraceno v překladu“ na straně druhé. Stoupenci obou táborů se přou na internetu i na veřejnosti, výjimkou není i zapojení nelichotivých výrazů a nakonec i vzájemné pohrdání. Já, jakožto čistokrevný požitkář a stoupenec boha Dionýsa se ptám: Proč ne obojí?

(Legendární František Filipovský při práci. YouTube.)

Pozitiva originálu s titulky slýcháme pomalu na každém kroku, v následujících pěti bodech se tedy pokusím vyzdvihnout některé klady dabingu, vyvrátit časté mýty a fámy a naznačit způsob, jakým jej sledovat souběžně s originálním zněním, aniž by se člověk musel na veřejnosti stydět.

Bod první: srovnávání

Na rovinu hned na začátek – originál je lepší než dabovaná verze. To je prostě a jednoduše ze samotné podstaty věcný fakt, ať už se jedná o originál anglický, francouzský, či japonský a dabing český, slovenský, nebo polský. Samozřejmě se najdou výjimky – nejlepším příkladem jsou Simpsonovi – které pravidlo potvrzují. Konstatování tohoto faktu má jen malý vliv na osobní preference, je ovšem velmi podstatným výchozím bodem, základním stavebním kamenem pro následné nazírání a pojetí vztahu originálu a dabingu.

Je zcela přirozené, že se člověk určitému nutkání srovnávat nevyhne nikdy, proto tedy nelze říci, že by originál a dabovaná verze představovaly dva zcela separované světy, kde si požitkář může naplno užít jedno nezávisle na druhém. Osobně jsem k tomuto závěru dospěl po zhlédnutí obou verzí snímku 22 Jump Street.

(22 Jump Street. FOTO: Columbia Pictures/MGM)

Ačkoliv jsem se velice, velice snažil při sledování dabingu nemyslet na originál, zkrátka to možné nebylo. Obecně mám za to, že největší míře srovnávání budou vždy vystaveny především rychlé komedie plné hlášek a odkazů, svou důležitou úlohu sehrává i první dojem, o tom dále níže.

Míra srovnávání má tedy ve výsledku velký vliv na to, jak si divák dílo s tou nebo onou verzí užije. Základním předpokladem pro každého požitkáře tedy je co nejvíce se srovnávání vyhýbat, obecné prvky srovnávat co nejméně a soustředit se na individuální kvality dané verze s co nejmenším ohledem na verzi druhou. Nevšímejte si toho, že ten dabér to neprožívá tak, jako jeho originální protějšek – všímejte si toho, zda a jak to vůbec on sám prožívá.

Nevšímejte si toho, že ta přeložená hláška nebyla tak vtipná, jako v originále – všímejte si, zda byla vtipná sama o sobě. Všímejte si, jak si překladatel poradil s jazykovou hříčkou, s popkulturním odkazem a jinými oříšky, zda sedí výběr hlasů na dané postavy (záměrně nepíšu herce) a tak dále. Snažte se tedy zkoumat dabovanou verzi, jak nezávisle na originále to jen v rámci vašich možností půjde. Jak si dle vašeho názoru překladatel poradil v následující situaci?

Thumbnail Play icon

Bod druhý: první dojem

Nespornou roli v hodnocení originálu oproti dabingu a naopak hraje první dojem a sentiment. Divák si zpravidla kladně zaškatulkuje verzi, kterou vidí jako první, přidat se může ještě i věk a další okolnosti, a na základě této zkušenosti pak kriticky hodnotí to druhé. To nemusí nutně platit jen ve vztahu originálu a dabingu, ale i mezi různými dabingy navzájem. Vzpomeňme jako příklad poměrně nedávné předabování staré trilogie Star Wars pro Blu-ray, kde Michal Dlouhý namluvil roli Hana Sola, ačkoliv ve starším dabingu mluvil Lukea Skywalkera, či několik verzí Smrtonosné pasti, tu s Pavlem Soukupem v hlavní roli, tu s Alexejem Pyškem.

Thumbnail Play icon

(Porovnání blu-ray a VHS dabingu Hvězdných válek)

Úplně se oprostit od prvního dojmu je opět, stejně jako od srovnávání, nemožné, ale tak jako v prvním případě by se měl divák snažit co nejvíce potlačit své pocity v zájmu požitku. Pokud se mu to skutečně podaří, může pak dokonce dosáhnout poznání, že i jím zprvu zavrhovaná varianta má určité individuální kvality, které mu naskytnou další, dosud neobjevený pohled na dané dílo.

Bod třetí: paušalizace

Častým argumentem odpůrců dabingu je, že kazí (čti przní) originální film. Neexistuje žádná empirická statistika, která by obecně toto tvrzení dokazovala, na druhou stranu ani žádná, která by ho vyvracela. V nabídce je celá řada filmů a seriálů, které mají skutečně vynikající a dobře zpracovaný dabing jako i spousta rychlodabingů a jiných paskvilů, kde deset postav dabuje jeden dabér a překladatel nejspíš usnul na klávesnici.

Jako perfektní příklad určité univerzality v tomto ohledu lze uvést seriál Přátelé. V tomto dnes již kultovním počinu se napříč všemi deseti řadami vyskytuje nepřeberné množství hlášek i hereckých výkonů, které ovšem mnohdy působí lépe v jednom, nebo druhém znění.

Thumbnail Play icon

(Co mají společného Karl Marx a držení se za rozkrok?)

Je tedy nezbytné, aby divák-požitkář nepodlehl paušalizaci a v individuálním případě si metodou pokus-omyl utvořil názor sám – samozřejmě s ohledem na bod první. Navíc díky webovým stránkám dabingforum.cz, kde je možné všechny relevantní informace k dabingu téměř kteréhokoliv filmu či seriálu najít během pár minut, lze „omyl“ z uvedené metody do určité míry vynechat a celý proces tak značně zjednodušit.

Bod čtvrtý: kde hledat

Tím se dostávám k následujícímu bodu – kde, jak a podle čeho hledat kvalitní dabing. Často mám dojem, že všeobecný pohled na proces vzniku dabingu nemá daleko k představám o tom, odkud pocházejí trpaslíci. Ani dabingové produkce ovšem nevyskáčou z díry v zemi, nýbrž jsou živým organismem, jehož vznik je komplikovaný a ovlivněný mnoha faktory stejně jako u každého jiného díla. I na to pak musí požitkář brát ohled a na základě těchto faktorů hledat. Zde bych chtěl předem upozornit, že následující informace jsou stále velmi obecné a slouží pouze pro orientaci, jako jednoduchý kompas na poli dabingu pro diváka.

(Seriál Chuck: příklad nepříliš povedeného dabingu. FOTO: NBC)

Prvním i posledním faktorem, který dabing a jeho kvalitu významně ovlivňuje, jsou – jak jinak – peníze. S tím pak, obzvláště v dnešní době, čím dál více souvisí známé pořekadlo „čas jsou peníze.“ Jak se doba stává stále uspěchanější každým rokem, zvyšují se i požadavky na co nejrychlejší a nejlevnější produkci. V posledních letech tedy dochází k určitému úpadku kvality, zejména pak na komerčních stanicích, jako je například TV Prima a některé její seriály – jmenovitě seriál Chuck byl ve své době nechvalně proslulý tím, že téměř každého staršího záporáka a zároveň hrdinova otce daboval Pavel Šrom.

Z novějších příkladů lze uvést českou inkarnaci stanice AMC a její provedení vynikajícího seriálu Fargo, u kterého fyzickou nevolnost vyvolává už jen pouhý pohled na hlasové obsazení. Naopak velmi dobře je na tom s produkcí seriálového dabingu veřejnoprávní ČT, která zabodovala třeba výborným Sherlockem či Ve jménu vlasti (Homeland).

(Česká televize uvedla seriál Homeland pod názvem Ve jménu vlasti. FOTO: Showtime)

U filmové produkce rozhoduje kromě rozpočtu i studio, které dabing vytváří, v některých případech zahraniční zadavatel, jehož podmínky musí studio dodržet a cílová destinace, kam výsledek nakonec zamíří – čili kino, nebo nosiče. Obecně se má za to, že kinodabing bývá oproti dabingu na nosiče kvalitnější, tvůrci mají více prostoru a vyšší rozpočet, dabéři mají více času na přípravu a tak dále. V tomto ohledu lze jako příklad uvést dabingovou produkci Jacksonových Hobitů či filmů z univerza Marvel.

Obecně by pak měl požitkář věnovat pozornost překladatelům a režisérům, kteří často určují, který hlas bude koho dabovat. Hodně pomůže také náhled na hlasové obsazení, zejména v souvislosti s tzv. spjatými hlasy, např. Pavel Rímský na Sylvesteru Stalloneovi či Jiří Štěpnička na Harrisonu Fordovi.

(Hlas Jiřího Štěpničky si jistě rychle vybavíte. FOTO: Disney/Lucasfilm)

Jako faktor pak nakonec musím, bohužel, zmínit i současnou dabingovou krizi, která zasáhla celou produkci bez ohledu na film, či seriál. Přibližně 150 herců a dabérů se od května 2014 nechává zastupovat agenturou MANPOWERGROUP z důvodu zhoršujících se pracovních podmínek pod únosnou mez a tedy i zhoršující se kvality dabingu, k tomu více na webových stránkách herecké asociace. V důsledku toho došlo v některých seriálech i filmových sériích k přeobsazení původních hlasů, jsou však i případy, kdy se studio dokázalo se zastupovaným hercem přesto domluvit. Nezbývá, než doufat, že tato krize brzy pomine s co nejpříznivějším výsledkem pro všechny zainteresované strany.

Bod pátý: přínos dabingu

Na začátku jsem se zmínil o zbytečnosti dabingu v době neomezených možností a jazykové globalizace. Jednoduchou ekonomickou rovnicí lze otázku, proč dabing ještě neskončil na propadlišti dějin, zodpovědět – kde není poptávka, není ani nabídka. Dabing má stále početnou základnu svých diváků, ať už hovoříme o mládeži, která ještě nemá tak rozsáhlé znalosti cizího jazyka, stejně jako starší generace, o zrakově indisponovaných, pro které by sledování titulků mohlo být značně nepříjemné, o divácích sledující tvorbu mimo anglo-americkou produkci, či o nás, obyčejných požitkářích.

(Louis de Funés v legendárním dabingu Františka Filipovského. FOTO: Les Films Christian Fechner)

A tuto rovnici dále přesahuje. I když je v dnešní době jeho kvalita s ohledem na výše uvedené ekonomické a společenské faktory stále nepředvídatelnější, pořád má tento článek v kulturním řetězci své místo. Navzdory populárnímu tvrzení, že dabing je škůdcem filmu, totiž měl a nadále má svůj pozitivní umělecký přínos. Vždyť právě on nám dal taková jména, jako geniálního Františka Filipovského, bez něhož si žádný film s Louis de Funèsem neumíme představit, charismatického Pavla Soukupa v rolích moudrých mentorů i drsných akčních hrdinů, univerzála Bohdana Tůmu, jehož hlasem promlouvá celá škála hrdinů od tvrdých afroamerických hochů po nezastavitelného Turka střežícího německé dálnice a mnoho, mnoho dalších. A přestože nás spousta z nich již opustila – Rostislav Čtvrtlík, Bohumil Švarc, či čerstvě Bedřich Šetena – i v nastupující generaci se najde množství hlasů, které v jejich šlépějích hrdě a úspěšně kráčí.

Nesporný je rovněž přínos dabingu českému jazyku. Kolik legendárních hlášek by nikdy nespatřilo světlo světa, kdyby dabingu nebylo? Jeden příklad za všechny:

Thumbnail Play icon

Nakonec je třeba se vypořádat s rovněž dobře známým argumentem, totiž že dabing brání jazykovému rozvoji českého národa a pro „dobro“ všech by se měl definitivně zrušit. Jakožto přesvědčenému liberálovi se mi představa takového jednostranného omezení naprosto příčí a toto tvrzení považuji přinejmenším za velmi arogantní. Přitom to byl právě dabing, který mě v mládí přivedl k filmu, k seriálu a i k originálnímu znění. Dabing není žádným zlým démonem, není to v něm, ale v každém z nás a na každém z nás také je, jakou cestu si zvolí.

Bonusový bod: Trailery

Sedíte v kině, čekáte, kdy konečně pustí váš film, když v tom najednou z té hromady reklam vyskočí trailer, který má tak příšerný dabing, kde se hlasy k jednotlivým postavám evidentně nehodí a dialogy ani nedávají smysl, že máte chuť vyškrábat českému distributorovi oči? Pak vůbec nezoufejte a v klidu si užijte film. Je totiž zcela běžnou praxí, že se trailery a samotný film dabují zvlášť, obzvláště to platí, má-li film do české premiéry ještě daleko. Většinou pak trailery nadabují herci, kteří jsou zrovna ve studiu přítomní kvůli dabingu úplně jiného filmu. Dabované trailery tedy berte s velkou rezervou a vůbec se jimi nenechte odradit.

Thumbnail Play icon

(Ultrona i Tonyho Starka dabuje v traileru a filmu někdo jiný.)

Říká se, že kolika umíš jazyky, tolikrát jsi člověkem. Rád bych tohle moudro rozšířil a vztáhnul i na divácké nazírání filmů a seriálů. Originál už navždy zůstane první volbou valné většiny z vás, včetně mě. Pokud však máte čas (jakože asi máte, když jste tohle dočetli do konce) a chuť, nelamte hůl nad dabingem, i když je to v módě a pusťte si ho následně taky. Možná pak budete na konci překvapeni, o kolik vás i ten nenáviděný dabing dokázal obohatit.

Autorem článku je @téčko171.



Chceš taky něco napsat? Registruj se nebo se přihlaš!