Inspirace seriálu Mr. Robot
Mnoho diváků seriál Mr. Robot popisuje jako moderní verzi Klubu rváčů, tento film ovšem není jedinou inspirací tohoto technothrilleru a Sam Esmail se tím rozhodně netají. V tomto článku se podíváme na další díla, která více či méně ovlivnila pojetí tohoto seriálu.
Doznání ke krádeži
V jednom rozhovoru pro Entertainment Weekly tvůrce prozradil: „Řeknu to na rovinu. Vykrádám každý film a seriál, který jsem kdy viděl. Jsem filmový maniak. Tohle jsem dělal v mládí. Když jsem zrovna nebyl u počítače, díval jsem se na televizi. Za nic se neomlouvám.“ Vzhledem k tomu, že žijeme ve zlaté éře filmu a televize, je velmi těžké narazit na něco skutečně originálního, ale ať už s tím souhlasíte nebo ne, Mr. Robot i přes toto jasné kopírování vskutku originální je. Zatímco některá díla se vykrádají téměř v doslovném slova smyslu, Esmail vytváří jakousi koláž z toho, co za svůj život viděl a co se mu líbilo; a v konečném důsledku tak vzniká něco zcela nového.
Tento článek bude pojednávat o tom, čím vším se Mr. Robot nechal inspirovat, a to na základě konkrétních podobností. Pokud jste zdatnější v angličtině, máte štěstí, protože z velké části jsou informace čerpány z následujícího videa z kanálu Wisecrack, kde je vše krásně vizuálně znázorněno.
Klub rváčů
Ať už je řeč o samotné premise nebo o notoricky známém zvratu v deváté epizodě první série, podobnost s filmem Fight Club je nepopiratelná. Mr. Robot je tak jakýmsi moderním zpracováním tohoto kultovního hitu, a to jak po psychologické stránce hlavního hrdiny, tak i ve věci revolučního plánu vzniklého v reakci na nespokojenost se současným stavem společnosti. Rváči mají Projekt Mayhem, kde boj probíhá v reálném světě fyzickými činnostmi, a Robot má zase digitální válku plnou hackerských útoků.
Podobnosti nejsou ani zdaleka u konce. Jack z Klubu rváčů je řadový úředník znuděný svou prací, Elliot z Mr. Robota se hned na začátku označí za obyčejného zaměstnance technologické společnosti a navrch přihodí ještě své zaměstnanecké číslo. Obě tato díla narušují čtvrtou zeď a jejich ústřední hrdinové tak promlouvají i na samotného diváka, ať už formou vnitřního monologu nebo přímým mluvením na kameru. Projekt Mayhem je teroristická skupina, která se snaží vymazat světový dluh; fsociety je hackerská skupina, která se snaží vymazat světový dluh. Elliot je zároveň pan Robot, Jack je zároveň Tyler. Fight Club má Where Is My Mind od Pixies, Mr. Robot v předposledním díle první série použije cover této písně od Maxence Cyrin. Esmail si vypůjčil materiál i z některých scén z tohoto filmu a tím toto „vykrádání“ jistě nekončí.
Matrix
Podobnosti lze nalézt i mezi Elliotem Aldersonem a Thomasem Andersonem z trilogie The Matrix. Oba jsou počítačoví hackeři vystupující pod aliasem, oba pracují v korporátním světě a oba postrádají směr ve svém životě, dokud jim ho nenabourají tajemné otcovské figury… V Elliotově případě doslova.
Inspiraci lze zpozorovat i ve scéně z pilotního dílu, kde pan Robot promlouvá k Elliotovi na ruském kole, a známé pilulkové scéně z Matrixu. Dokonce i část dialogu je odříkána téměř slovo od slova. Elliot i Thomas jsou dále obklopeni jakousi aurou vyvolených; zatímco Thomas osvobodí lidi z Matrixu, Elliot se snaží osvobodit nás od našich banálních každodenních životů a masivních dluhů.
Americké psycho
Kdo viděl kanadské drama American Psycho, ten si je vědom toho, komu jako by z oka vypadl Patrick Bateman. Ano, řeč je o Tyrellu Wellickovi, starším viceprezidentovu technologií v E Corpu a nyní celosvětově hledaném muži. Tyrell i Patrick vnímají sex jako prostředek k dosažení svých cílů, nikoliv jako věc potěšení. Zatímco Tyrell se oddává sexuálním hrátkám, protože to po něm chce jeho žena, Patrick se při sexu s prostitutkami dívá na sebe do zrcadla jako učebnicový narcista. Podobnosti lze zpozorovat i ve scénách dokumentujících cvičební rutinu obou pánů nebo faktu, že oba věří, že účel světí prostředky, přičemž prostředkem jsou lidé kolem nich.
Taxikář
Snaha změnit status quo, ať už v osobním nebo světovém měřítku, je také ústředním motivem snímku Taxikář. Travis Bickle i Elliot Alderson jsou společenští vyvrhelové, které pohlcuje jejich smutek a samota, a oba mají své imaginární přátele, prostřednictvím kterých promlouvají na diváka. Zatímco Travis je jako válečný veterán nespokojený s tím, jak v noci vládne prostituce a prodej drog, Elliot nenávidí to, čím se společnost stala a jak se sociální sítě staly náhražkou intimity. Podobně, jako si Elliot vedl ve druhé sérii deník, i Travis zapisuje své myšlenky do zápisníku. Paralelu lze nalézt i v konverzacích mezi Travisem s Betsy a Elliotem s Kristou; oba dámám sdělí, že vidí, že jsou osamělé.
Ani Fernando Vera se neobešel bez svého protějšku, ve filmu Taxi Driver ho představuje „Sport“. Ten obchoduje s prostitucí, zatímco náš starý známý Vera je drogový dealer.
Takoví normální zabijáci
Natural Born Killers si jako svůj leitmotiv zvolil posedlost násilím, které sice není hlavním motivem seriálu Mr. Robot, ale jsou chvíle, kdy i na tuto otázku přijde řeč. Určitě si vybavujete scénu, kvůli které došlo k odkladu finále první série, ve které James Plouffe spáchá sebevraždu v přímém přenosu. Záběr je završen pohledem na kameru, což je jakýmsi připomenutím, že tuto chvíli sledovala i veřejnost a někteří z toho mohli mít i potěšení. Jasnějším pojítkem je pak druhá série, ve které je Elliot po zjištění toho, že Ray podniká na dark webu, brutálně zmlácen.
Následně se probouzí v jakési zvrácené sitcomové sekvenci a podobný prvek lze nalézt právě v Takových normálních zabijácích. V obou případech je ve scénách vyobrazeno násilí, ale hlavně pak to, že sitcom nezobrazuje realitu; jde o televizní vyobrazení života a vše je prohnáno desítkami filtrů.
Popkulturní remix, nebo krádež?
Na závěr se vrátíme k myšlence z úvodu tohoto článku. Jak to vnímáte vy? Je podle vás Mr. Robot i po tomto zjištění kvalitním seriálem, který funguje i přes zjevné vypůjčování si prvků od jeho filmových kolegů? Nebo je to jen sprostá zlodějina, která si tak pozitivní ohlas od kritiků napříč světem vlastně ani nezaslouží? Svůj názor nám určitě napište.
Foto: USA Network, 20th Century Fox, Warner Bros., Lionsgate, Columbia Pictures
Sbohem, příteli
Nejlepší epizody
Reklama
Nejdůležitější hráči
Diskuze /4
Každý je přece ovlivňován a málokdo (nebo možná nikdo) dokáže být v dnešní době na 100% originální. Vnímám to nejen u filmů a seriálů, ale také u knih… Pak si vždycky říkám: „Hele, tomu autorovi se líbí to, nebo tamto… To je můj člověk!“ :-)
Dle mého názoru je to v podstatě inspirace, protože kopírování je, předělání ceého díla úpně stejně, což v tomto připadě není pravda. Esmeil, přece nepředělal jeden film(serial), ale vzal si od několika fimů, které se mu líbí, a použil jejich pointu. Kdyby to byl kopírák, tak Eliot je uděán jeko jedna ze zmíněných postav a ne kombinací několika postav. Tento serial se mi líbí spracováním, nápadem a tím, že odráži realitu. A tento serial není koprkou, ale jen se propujčil spustu scén y různých fimů :)
#3 Werisek48#2 Werisek48: Esmail… překlep :)
Jsem překvapená, že tam není A Beautiful Mind