Největší fanoušek série Cizinka má pro vás recenzi samozřejmě sepsanou už několik týdnů. My jsme si ji pro vás ale šetřili na dobu, kdy bude kniha k dostání ve všech knihkupectvích. A tento čas právě nadešel.
Tato recenze pochází ze stránek Knihy Dobrovský.
Každý rok dostáváme nový díl příběhu Jamieho a Claire a já ostatní rozečtené knihy nechám ležet, jen abych si ho okamžitě přečetl. Když dojdu do poloviny, nastane deprese. Vím, že čtu příliš rychle, a začínám se obávat nevyhnutelného okamžiku – otočení poslední strany, po které musím čekat další dlouhé měsíce, než se dozvím více.
Vím, že každý takovou úroveň zájmu nemá. Zjistil jsem, že řada lidí, kteří na začátku tyto knihy milovali, uvízla v podrobnostech pozdějších dílů. Hořící kříž někteří dokonce přeskočili (docela pravděpodobně proto, že začíná 164 stran dlouhým dnem). Upřímně, já jeden z těchto lidí nejsem. Všechny ty detaily a odbočky považuji za fascinující a jsem si vědom toho, že ne každý si je tolik užívá. Kniha obsahuje například pasáž, kde Claire operuje Jamieho. Postup (a příprava) je popsán podrobně. Buď se vám něco takového líbí – nebo ne.
Ale trochu předbíhám. Kniha začíná přesně tam, kde skončila ta poslední, a pokud si nepamatujete, kde to bylo, nejste sami. Jestliže vás opakování děje minulého dílu knihy otravuje, nemusíte si dělat starosti, protože se od vás očekává, že si budete pamatovat všechno, co se stalo, a jméno každé postavy, která se objevila v předchozích šesti knihách (a ještě více, když přičtete knihy o lordu Johnovi). Opravdu jsem si nevzpomněl, a pochybuji, že vy ano, ledaže byste právě dočetli předcházející díl. Nejasně jsem si vybavil, že dům Jamieho a Claire v Severní Karolíně právě vyhořel a že přežili. A že Roger, Briana a jejich rodina zrovna mířili do moderního Skotska, protože Mandy potřebovala operaci. Tohle naštěstí na začátek stačilo, a zbytek jsem si víceméně vzpomněl či domyslel během toho, co se příběh odvíjel.
Podstatou tohoto příběhu je, že se Jamie a Claire pokoušejí dostat do Skotska a získat Jamieho tiskařský lis. Po cestě se zdrží, a nakonec se účastní některých vojenských konfliktů (konkrétně bitvy o Saratogu). Briana a Roger si mezitím zvykají na život ve Skotsku 80. let, který má svá vlastní nebezpečí. Roger se snaží rozhodnout, zda se stále cítí povolán do služby. Briana začíná pracovat a rodina se musí vypořádat s předsudky v malém městě.
Kromě těchto příběhů se také dostává na lorda Johna Graye a jeho adoptivního syna Williama (Jamieho nemanželského potomka). William je v britské armádě a jako nový důstojník má možnost si vybrat mezi konvenční bitvou a výzvědnými službami. Součástí motivace pro Jamieho cestu do Skotska je strach, že by mohl čelit svému synovi na opačných stranách bojiště (ano, nakonec se potkávají až příliš ). Lord John se samozřejmě zajímá o Williamovu bezpečnost. Většinu času je ale zaneprázdněný prací pro výzvědné služby, kde se snaží přijít na kloub roli tajemné postavy ze své minulosti.
Jamieho synovec Ian zde také získává svůj vlastní úhel pohledu. Má problémy ze svého dřívějšího života s Mohawky, které si musí vyřešit, a dokonce (sladce) aktuální románek s osobou z velmi odlišného prostředí. Také se musí vrátit do Skotska, hlavně proto, aby Jamie mohl splnit slib své sestře (Ianově matce) Jenny. K tomu přidám, že si stále myslím, že by Jenny měl někdo pořádně praštit, nesnáším totiž, jak zachází s Claire, a jsem přesvědčený, že pro to nemá omluvu.
Takže dojmy. Moc se mi to líbilo, ale to není překvapující. Miluji styl psaní autorky Gabaldon, miluji historické detaily a miluji většinu postav (kromě Jenny a Laoghaire. Doufám, že už o Laoghaire nic neuslyšíme). To, jestli se vám kniha bude líbit, bude pravděpodobně záviset na vaší toleranci k nečekaným zvratům, neskutečným detailům a až příliš hodícím se náhodám. To všechno jsou aspekty, ze kterých bych se v příběhu někoho jiného zbláznil, ale zde mne ani trochu neobtěžovaly. Chvíli jsem se ale domníval, že vše skončí tím nejhloupějším cliffhangerem všech dob. Ovšem nestalo se tak, proto je vše odpuštěno.
Určitě už víte, zda máte v úmyslu si tuto knihu přečíst. Je téměř samozřejmé, že byste na to neměli ani myslet, pokud jste nečetli ostatní díly, protože i ti, kteří všechno přečetli, mají potíže udržet krok. Mohu to shrnout takto: kdyby všichni mí oblíbení autoři současně vydali knihu, stejně bych nejprve sáhl po Gabaldon. Raději bych četl ji než kohokoli jiného. I když tato kniha není ta nejoblíbenější ze série, nesmírně se mi líbila a na konci jsem truchlil – jednoduše proto, že bylo po všem.
Tato recenze pochází ze stránek Knihy Dobrovský.
recenze výstižné bez debat..přesně tak to mam ja..zhltnu knihu během týdne max dvou a pak dlouuuho čekam na pokračování. :-)
Moc pěkně napsané. Mám to také tak. Když vyjde nový díl, den se stane státním svátkem. Všechno musí jít stranou a vrhám se do čtení. A přesně ty nepříjemné pocity od poloviny knihy znám-co budu dělat až dočtu???Nehromadím knihy, kupuji si je v elektronické podobě a mám ráda svoji čtečku. Je lehoučká, vejde se mi do kabelky, otevře se přesně tam kde jsem četla naposled. Knihovnu jsem zrušila, staré knihy rozdala – v tištěné podobě mám jenom celou serii Cizinky a tu čtu i když jsou tak hrozně velké a těžké. Prostě je miluji :-)
#11 DAHO: Já mám Paměť kostí přečtenou zhruba za polovinou. Děj je zatím opravdu zdlouhavý, Jamieho a Claire pomálu a Williama příliš. Téměř 100 stránek v kuse jen o Williamovi – to bylo pro mě opravdu dost náročné a cítila jsem trochu zklamání. Proč mu Diana věnuje tolik prostoru, nevím. Těch 100 stran bych stáhla max. do 30 stran. Naštěstí jsou tu zprávy o tom, že druhá polovina je skvělá, tak mám stále naději, že knihu dočtu s nadšením. :-)
#17 kuba2008: Zbláznil se mi tablet. Ješte jsem chtěla dodat, že většinou je to opačně. Nejprve žena a potom muž. Každopádně závěr knihy nechává hodně nedořešeno. Takže se máme na co těšit.
#11 DAHO: Také jsem Paměť kostí dočetla. První polovinou jsem se horko těžko prokousávala, ale druhá část stála za to. A lord John a Clair to byla zajímavá zápletka. Mně to nepřišlo moc. I v reálném životě se toto děje.vw
#18 kuba2008Já bych se Jenny zastala. Kdyby Claire aspoň řekla, že byla uvězněna a odvezena do kolonií, kde roky žila někde ve vnitrozemí a neměla možnost poslat dopis či vrátit se zpátky do Skotska, no prostě cokoliv. Třeba poslat vzkaz. To by Jenny pochopila. Ale to, že Claire řekla, že odjela pryč, aby byla v bezpečí a celé roky se neozvala, nezajímala se o to, jestli a kde je Jamie pohřbený, jak žijí a jestli nepotřebují pomoc. to jí muselo hnout žlučí. Nenapsala, nepřijela, nezajímal ji ani osud Ferguse, kterého jim tam nechala .V očích Jenny se strašně shodila, jako neuvěřitelný sobec. A po dvaceti letech přijede a tváří se, jako by se nic nestalo, jako kdyby oni na těch dvacet let zamrzli v čase, jak se Jenny vyjádřila ? Já být na místě Jenny, tak mi špička boty uvízne v Claiřině zadku. Bez debat.
#13 DAHO: … To samozřejmě platí i pro seriál. Nemluvím jen o knihách
#13 DAHO: Ano rozumím vám. I já jsem na knížkách a na seriálu úplně závislá. A i já jsem taková, že když mě něco velmi, velmi, velmi zaujme musím se na to dívat (či číst, pokud jde o knihu) víckrát (Určité scény) + na to neustále myslím. V něčem se mi vaše recenze na paměť kostí líbí a už se na ni strašně těším. Dianu naprosto obdivuju. Je to moje nejoblíbenější spisovatelka. Naprosto s vámi souhlasím. To, jaký příběh dokázala vytvořit… Je tam všechno. Historie, romantika, dobrodružství, znalosti ze zoologie, botaniky, je to někdy velmi, velmi dramatický a smutný, či dojemný nebo i vtipný scény… No spisovatelka je šikula
#12 Whitewolf114: Ony to nejsou vyložená negativa, spousta z toho je dána mojí nedočkavostí rychle zjistit, co se bude dít. :) Proto okamžitě začínám číst znovu. Jinak je pro mně Cizinka všeobecně jediným souborem knih a natočených sérií, který si za posledních pět let získal moji trvalou pozornost. A to se mi ještě nestalo. Například seriál jsem už přejela mnohokrát, o některých dílech ani nevím, kolikrát jsem si je pustila – mockrát. Rozhodně si Diana Gabaldon zaslouží můj obdiv, jak stvořila fiktivní soubor životů spjatých se skutečnou historií a navíc v jak podrobném rozsahu. A taky chápu, že aby byl čtenář spokojen, musí se něco dít. V Paměti kostí je hodně děje soustředěno pouze do dopisů. A z tohoto důvodu jsem napsala, že kniha mohla být mnohem delší, kdyby ty části byly rozepsány. Je tam toho opravdu hodně.To však neznamená, že je to na závadu.
#14 Whitewolf114 #15 Whitewolf114#11 DAHO: Vaše recenze je zajímavá a jsem ráda za každý názor, než ji začnu číst sama. Jsem totiž velmi zvědavá. Jinak každý má jiný názor a každý si vytvoří svůj a možná i dokonce úplně odlišný obrázek. Já už se nemůžu dočkat a těch pár negativ, co jste tam sepsala… Chápu, že vám to tak může připadat. Vždyť vždy není vše bílé a nebo vše černé. Záleží tedy na každým. Už abych knihu měla
#13 DAHO#5 Zuzanej: Taky jsem dohltala Paměť kostí a začnu číst znovu – pomaleji. Trošku se mi zpočátku zdálo, že trvá, než se Diana rozjede, dost dlouho to na můj vkus nemělo spád a bylo to takové letem světem se spoustou podrobností o postavách, které se mi nezdály důležité. Ale možná budou pro budoucí děj, tak si musím jejich jména přečíst znovu. Přistihuji se totiž, že je při čtení přeskakuji a do paměti neukládám. :) A pak nevím, o koho jde a jaká dějová stopa k němu patří. :) Takže mně kupodivu bavily dějové přeskoky do současnosti a jak žije Briana a Rogerem v Lallybrochu. S Clair a Jamiem se tam dlouho nic neděje – kromě vojenských operací prolnutých nehygienickými podmínkami vojenského života 18. století a popisu nejrůznějších forem fatálních zranění a jejich ošetřování. ( To, že už je Jamie pomalu samá díra a nemá kousek zdravé kůže, už jsem vstřebala v předchozích dílech.....) Druhá polovina Paměti kostí už dostala větší spád. Kniha mohla být i o kus tlustší, protože děj je hodně zrychlený a Diana asi nestíhala psát, co už měla připravené v myšlenkách. Ale v seriálu bude co točit. Závěr týkající se lorda Johna a Clair mně trochu zaskočil a nejsem si jistá, jestli to už nebylo od Diany trošku moc. Tak jsem zvědavá, co s tím dále udělá. Občas se vloudila i chybička v překladu, například když je proutkař označen jako proutník..... :) a další tři čtyři chyby v celé knize, ale stane se. Konec dobrý všechno dobré a děj je ponechaný v takovém bodu, že se těším na další díl. Do té doby díru zaplní od února pátá řada seriálu, tak to snad přežiju a nepodlehnu nutkání otevřít anglickou verzi devátého dílu.
#12 Whitewolf114 #17 kuba2008 #19 delfinek#9 SNOW: Moc děkuji :-) Jsem napnutá jak kšandy, ale počkám si :-)
#8 JerryRose: Vychází vždy 6 týdnů po vydání papírové verze. Tak buď těsně před Vánoci, nebo hned po Novém roce.
#10 JerryRoseAhoj, nevíte prosím, kdy vyjde Paměť kostí i jako e-book? Moc díky
#9 SNOW#5 Zuzanej:
#6 Whitewolf114: Děvčata, super čtení. Velké díky. Ráda tu čtu všechny ty názory. Ať jsou jakékoliv. Každému se zkrátka líbí něco jiného. Ale něco tu máme v každém případě společné. Nějakým zvláštním způsobem nás knihy série Cizinky fascinují. Ať už v tom dobrém či ne. Například Oskarka. Píše, že od třetí série seriál nesleduje a ani nečte knihy. Ale přesto sem zabrousila a napsala názor. To se mi taky líbí. Asi se všechny tady shodneme na tom, že nejhezčí byl první díl i první kniha. Nejdřív jsem viděla 2 série seriálu, než jsem začala číst první knihu. Když jsem začala před 5 lety sledovat v televizi první sérii, byla jsem totálně okouzlená. Nádherné Skotsko, úžasná historie, cestování v čase a pomalu se rodící vztah mezi Jamiem a Claire. Jo to byly atributy, které mě při každém dalším díle doslova přišpendlily ke křeslu. Líbily se mi i další 2 série. I když druhá kniha (Vážka v jantaru) mi díky té politice a přípravám na bitvu u Callodenu přišla místy hodně zdlouhavá. Mám moc ráda třetí knižní díl i třetí sérii. Čtvrtá kniha je moc hezká, ovšem v seriálu to není úplně ono, to si taky musím přiznat. Hodně to uspěchali. Podle Zuzanej se máme opravdu na co těšit jak v Paměti kostí tak ve Vepsáno krví. Musím říct, že moje dny jsou vždycky veselejší, když vím, že si večer zase přečtu pár stránek nové knihy. A vůbec, ale opravdu vůbec nechci myslet na to, že to jednou skončí. Jak knihy, tak seriál. To si tak nějak vůbec neumím představit. Ale všechno krásné jednou skončí. Ale snad to nebude tak brzy. :-)
Moc pěkně sepsána recenze. Opět mě to navnadilo. Knihu ještě nemám, ani teď na ni nemám čas kvůli škole ale určitě si ji pořídím a čas si na ni určitě taky najdu. Jinak co se týče TV seriálu. První tři řady se mi strašně líbily, přeci jenom je to můj druhý nejoblíbenější seriál. Čtvrtá řada byla na mě velmi urychlená, romantiky mezi Claire a Jamiem bylo velmi, velmi málo a krásné scény, které byly v knize do seriálu vůbec nedali. Ano, čtvrtá řada měla své chyby ale i tak se nemůžu dočkat páté řady, nechci aby tenhle seriál ukončil. Jen ať pokračuje, chyby do života patří a to platí i u knížek, filmů a serialů. Přeci jenom u seriálu to je vždycky tak, že si každý řekne které řady jsou nejlepší a které nejhorší. Nikdy to není tak, že všechny řady jsou naprosto dokonalé. Každá řada probíhá v trochu jiném stylu. Co se týče knih. Diana je dokonalá a když se mě někdo ptá, jakého spisovatele mám nejradši, řeknu rozhodně jí. A však i tam samozřejmě chyby jsou, i tam si člověk řekne, která kniha z její série byla lepší a která horší. Hořící kříž byl na mě velmi zdlouhavý, spisovatelka popisovala všechno moc dopodrobna a to i postavy, které jsou naprosto nudné, ale i tak tam bylo pár scén, které se mu líbily… Ledový dech mě naprosto uchvátil a v současnosti to mám tak, že mám nejradši cizinku první díl a ledový dech (zatím)… Na tuhle knihu jsem zvědavá, jenom mě trochu děsí, že tam bude mít svůj pohled William a John, kterého ráda nemám. Taky doufám, že mě budou bavit Roger s Briannou, v minulosti mě strašně štvali, takže ani je nemám teď ráda, no uvidíme, ledový dech se Dianě opravdu povedl takže snad pořád píše v podobném duchu. Jinak by mě zajímalo kdy dopíše úplně ten nový díl (Včely? Nebo jak..), jestli je to finální díl nebo ne (konce se strašně bojím…) a kdy vyjde u nás… No, prostě miluju její sérii a i já mám skoro deprese z toho, že už jsem v půlce a brzy ji dočtu. Co se týče zdlouhavých scén mezi Claire a Jamiem tak to je pro mě úplně dokonalá správa!!!! Čím delší, tím lepší. Spíš se bojím zdlouhavých scén mezi Williamem a Johnem nebo Briannou a Rogerem. Na Skotsko se nesmírně těším.
#7 delfinek#3 kuba2008:
#7 delfinek #11 DAHO#2 delfinek:
#4 oskarka: Přiznám se, že jsem pomalu po Vážce v jantaru ztrácela zájem, ale přesto mi zvědavost nedala a přečetla všechny knihy včetně osmé.Prostě jsem chtěla vědět jak to dopadne a vydavatelé českých překladů jsou moc pomalí. Už jsem málem lámala hůl při tom trápení nad Hořícím křížem. Dal by se vyjádřit na polovičním počtu stran. Pak ale přišel Ledový dech a já byla zcela ohromená tím, že to má spád( až asi na prvních 200 stran). Trochu jsem se bála, že Diana úroveň neudrží a sklouzne zase k nekonečnému výčtu situací a osob, které nejsou zajímavé, ale Paměť kostí byla pro mě neméně zajímavá a čtivá, neuvěřitelně vymyšlené zápletky, tak skvěle vetkané do děje. Dokonce mě bavil i Wiliam a jeho setkávání se s Ianem. Asi bych snesla méně toho vojenského putování Claire a Jamieho, než se konečně dostali do Skotska a naopak toho Skotska tam mohlo být víc. Závěr byl napínavý a já se vrhla okamžitě na osmou knihu a byla nadšená.Odpouštím Dianě i takové věci, jako když postava(vězeň ) dostane řetězy a pouta na ruce(které zaková kovář), pak je na útěku, ještě s těmito pouty NA RUKOU a převléká si kabát. No chybička se vloudí. 8. kniha mi přišla asi ještě lepší než LD a Paměť. Teď čekám netrpělivě na 9. knihu Včely. Co se týká TV adaptace, tak tam přišlo ohromné zklamání se 4. řadou ( už ke třetí jsem měla jisté výhrady). Věřím, že pátá řada TV adaptace, když se pěkně nacpe do 13. dílů, by mohla být mnohem lepší než kniha.
Já se musím upřímně přiznat, že od jejich pobytu v Americe už mě to nebaví a seriál nesleduji, natož abych četla další díly románu.
Ale to je věc názoru, jistě spoustě lidí se knihy i další řady seriálu líbí. Já milovala první a druhou sérii (Francie – ach, ty kostýmy!) :-)
#5 Zuzanej#2 delfinek: Souhlasím s Tebou. Mne William, také moc nebere.
#5 ZuzanejTaké se mi recenze moc líbí. Pro mě je také docela těžké udržet v hlavě předchozí děj, protože knihy jsou obsáhlé. Ale zaplať bůh, že jsou. Aspoň chvíli trvá, než je člověk přečte. Tentokrát si na další díl (Vepsáno krví) počkáme rok a to bude dlouhé čekání. A na další díl to bude zřejmě ještě delší. Možná ho Diana ještě nemá hotový. A ještě k těm detailům. Pokud se týkají Jamieho a Claire, vůbec mi to nevadí. Čím víc, tím líp. :-) U jiných postav, např. u Willieho, je to trochu unavující.
#3 kuba2008 #5 ZuzanejKrásně a výstižně napsáno. Romány Diany G. jsou i pro mne srdeční záležitost. Občas se též v ději ztrácím, proto čtu opakovaně a vždy mne něco překvapí. Teď jsem ponořena do Paměti kostí a je mi smutno z toho, že budu brzy na konci. A zase to čekání na další díl. Ale to těšení má také něco do sebe.