Ohlédnutí za epizodou Freedom & Whisky

Název trochu připomíná část herní série Zaklínač: O víně a krvi, místo toho jsme dostali skotskou edici o whisky a svobodě. Pojďte se s námi ponořit do příběhu o těžkých životních rozhodnutích, pravdě a lásce, která snad konečně překoná čas.

Ano, dočkali jsme se. Prokousali jsme se 20 lety hlavních hrdinů a jejich rozličnými osudy. Přetrpěli jsme, že si Jamieho nárokovali muži i ženy, že se z Claire stala úspěšná lékařka, z roztomilé Bree vyrostla méně roztomilá Brianna a do toho se připletl Roger jakožto zástupce Skotska a přízvuku, kterého se nám dostávalo letos zatím jen velmi málo. Takže co bude dál? Pěkně popořádku si shrneme bostonské události jednu po druhé. Žádné přeskakování se nekoná, smůla.

Modrý kód v Bostonu

Seriály z lékařského prostředí v našich končinách by měly určitě zvážit, jestli neangažovat Claire do svých služeb. Scéna z operačního sálu nám ukázala Claire ve svém živlu – silnou, odhodlanou, profesionálku každým coulem, která vám vidí až do morku kostí a zachrání váš život i proti vaší vůli, protože přesně to je její talent a životní poslání. Je fascinující, jak se vypracovala od píky, kdy začínala jako zdravotní sestra na bojištích druhé světové války, pak jako léčitelka na bojištích skotské vysočiny, až se z ní stala uznávaná doktorka Randallová, kterou najednou respektuje i samotný děkan Harvardu. No, už bylo načase tu rovnoprávnost v Americe konečně zavést v praxi.

Brianna má potíže

Zatímco Claire exceluje v práci, kde utápěla žal i emoce posledních 20 let a tak v tom má poměrně praxi, Brianna se pořád nevyrovnala s novými poznatky. Její milovaný tatínek je pryč, jejím pravým otcem je muž, kterého nemá šanci poznat, protože je 200 let mrtvý. Logicky se to odrazí na jejích studijních výsledcích. S příjmením Randall navíc nemůžete uniknout pozornosti ostatních profesorů. Že by ale profesor sledoval známky jedné studentky i v ostatních předmětech a dával jí rady? To zavání stalkerstvím a taky to nevypadalo moc věrohodně.

Brianna se pak vrací do prázdného a „studeného“ domu, kde na ni nikdo nečeká. Claire je v práci a Frankova nepřítomnost se ještě umocňuje tím, že Brianna ví, kde přesně sedával a jakou dýmku kouřil. Pouto mezi nimi bylo opravdu hluboké, trávili spolu tolik času, že pro Briannu je jeho ztráta mnohem těžší. Claire ho totiž fakticky ztratila už před 20 lety.

Kámoš do nepohody

Joe Abernathy – co by si bez něj Claire počala? Její nelepší přítel a společník na trnité cestě za lékařským úspěchem, s kterým sdílela všechny radosti a strasti, když bylo její manželství už čistě formální. Najednou ale přizná, že mu tajila Jamieho, někoho tak zásadního, že zásadnější už to být nemůže. A co řekne Joe na to, že měl osud s Jamiem a Claire jiné plány? „Nasrat na osud!“ To je přístup!

Skotský vánoční dáreček

Chudák Roger. Jen se mu to s Briannou začne vyvíjet, Claire se sbalí a odveze ji do Bostonu. Jenže Skotové a historici zvlášť mají dlouhou paměť, a tak se sbalí a vydá se překvapit obě dámy až k nim domů. Když ale už ode dveří uslyší zvýšené hlasy, nadšení ho rychle opouští. Brianna a Claire totiž podstupují výměnu názorů ohledně Briannina rozhodnutí odejít z univerzity, což samozřejmě Claire jako zodpovědný rodič nerada vidí. Brianna je ale dospělá, takže Roger ne Roger, odchází za smluvenou zábavou jinde.

Ještěže je Roger gentleman a nedává na sobě znát zklamání. To se tak vláčíte přes půl světa za někým, kdo vám dal naději, a nedočkáte se pomalu ani vlídného slova. Musí si tak vystačit s Claire, které je Rogerův pravý důvod návštěvy více než jasný. A ne, americké Vánoce to opravdu nejsou, ani bostonský dort, natož humrové rolky.

Jamie má (zase) nové jméno

Roger kromě sebe přivezl ještě jeden vánoční dárek – zprávy o Jamiem. Claire už nedoufala a celou kapitolu uzavřela, když jí Roger ukáže pamflet, který cituje báseň Roberta Burnse. Ten ji ovšem napsal o mnoho let později, než je datum publikování tohoto díla. Claire tu stejnou báseň přednášela Jamiemu, což zmínila v předchozím díle. Začíná hořet plamínek naděje. Zajímá vás jméno tiskaře? Nikdo jiný než Alexander Malcolm (Jamie použil další kombinaci svých prostředních jmen)! Podle časové paralely by tak Jamie mohl být naživu ještě 20 let po Cullodenu a Claire může za ním. Jenže chce to ještě vůbec?

Roger Claire očividně zaskočil. Není na to vhodná doba – přece nemůže jen tak opustit svou dceru, která právě přišla o jednoho rodiče a ještě se s tím nevyrovnala.

Nemá někdo číslo na Kůstku?

Pokud znáte seriál Sběratelé kostí (Bones), určitě se vám při ohledávání kostí mrtvoly vybavily příběhy známé antropoložky, dr. Brennanové, která by dokázala z pohledu na kosti určit, co jste měli k obědu 3. 6. 2013. Tady ale končí veškerá logika této scény. Claire se zčista jasna promění na vědmu a hází z rukávu fakta, která neměla jak zjistit nebo podložit. Prostě se tak podíváte na kostru a odhadnete, že je to 200 let stará oběť vraždy z jeskyně v Karibiku. Náhoda? Těžko. U Outlanderu se ale nic neděje bez důvodu, proto se vysvětlení snad dočkáme v některé z dalších epizod.

Pocta Franku Randallovi

Ne, že bych chtěla znevažovat Frankův „převratný“ výzkum, ale málo kdy se stává, aby bylo historikům věnováno tolik pozornosti. V reálu by to bylo milé překvapení, o něco méně milé překvapení bylo zjevení Frankovy milenky, která si nebrala servítky a vmetla Claire do tváře 20 let zášti, kdy pokorně čekala na druhé koleji, až ji opustí, ale vytoužený den nepřišel. A co na to Claire? Znovu ji to přimělo přemýšlet o návratu o tom, že čekat na lásku se nevyplácí a nikdo tu není věčně.

Na přichází chvíle pravdy s Briannou. Po ostré výměně konečně přiznává své dceři, že měl její otec poměr s onou blonďatou dámou, kterou si Brianna pamatuje z návštěvy knihkupectví. Následuje série otázek, které odhalují Briannino nitro – nenáviděli ji otec i matka kvůli muži, kterého jim připomínala? Claire ji ubezpečí, že ji oba milovali a stále milují jako dceru. Toto přiznání od obou „silných“ žen je jedním ze stěžejních bodů příběhu, jedna ujišťuje druhou o tom, že se mají rády, ale dokáží žít i samostatně – jsou to přece velké holky. A tak se Claire svěří i s novinkou o Jamiem, na což jí Brianna velmi nesobecky odvětí, že je dospělá a dokáže se o sebe postarat. Před dvaceti lety se Claire vzdala Jamieho právě kvůli nenarozené Brianně a teď je čas, aby se k němu vrátila, protože splnila svůj „úkol“ a dceru vychovala.

Zrcadlo, zrcadlo, kolik mám vrásek?

Pokud jste žena, s přibývajícím věkem začnete řešit, jak se na vás léta začínají podepisovat. V seriálu je stárnutí opravdu jen naznačeno mírnými šedinami v Claiřiných až neuvěřitelně hustých vlasech, navíc si zvykla na makeup, který maskuje i těch pár vrásek, které má. Přesto vyrukuje na koho jiného než na Joea s otázkou, jestli je ještě atraktivní. Upřímně – pokud budu na prahu padsátky vypadat tak jako Claire v seriálu, budu gratulovat nejen sobě, ale také několika plastickým chirurgům.

Po nezbytném ujištění přichází na řadu garderoba. Po zkušenosti z minulé návštěvy Skotska se Claire raději plánuje vyzbrojit na cestu vhodnějším šatem, aby opět nebudila podezření, že je žena lehčích mravů. Vytáhne tedy šicí stroj a spíchne si kostým z nepromokavých plášťů a teplých vrstev (moudré to rozhodnutí s přihlédnutím k předpovědi počasí na 18. století).

Sbohem, 20. století

Vyzbrojená penicilinem a lékařským náčiním se Claire vydává do Skotska, kde je její známý „přestupní terminál“ do minulosti. S Briannou a Rogerem se loučí už v Bostonu, předává jí perly od Jamieho a nezbytné dokumenty. Rozloučení probíhá v poklidu – všechno si vyříkaly a můžou se rozejít, Roger zůstává, aby byl Brianně oporou.

A najednou šup! Claire bez makeupu a už v šatech brázdí šedivé uličky Edinburghu z 18. století. Ten skok byl opravdu velký, nenavštívili jsme ani proslulé kameny u Inverness (asi už bychom neviděli nic nového). Tep se začíná prudce zvyšovat, když se Claire blíží k tiskárně, na jejímž vývěsním štítu se skví jméno A. Malcolm. Když přejíždí prsty po tom jméně, je v tom příslib a také ujištění, že se nehnala za přeludem, že má konečně hmatatelný důkaz o Jamieho existenci.

Pomalu stoupá po schodech, otvírá dveře a režie ty poslední minuty snad schválně natahuje. Jakmile uslyší Jamieho hlas, můžeme téměř slyšet, jak se jí rozbušilo srdce. A pak ho uvidí a není pochyb. Dočkali jsme se. A pak už jen věta: „To není Geordie. To jsem já. Claire.“

Jamie nevěřícně vzhlíží od papírů nahoru a nevěří svým očím ani uším. Tolikrát se mu o ní zdálo, její přelud ho pronásledoval od bojiště v Cullodenu, na Lallybrochu a možná na každém kroku celých 20 let, takže je pochopitelné, že nemůže uvěřit. Pak se stane něco, co byste u ostříleného válečníka a navíc Skota, rozhodně nečekali. Jamie omdlí.

Tak a konec. Čekali jste víc? Chyba! Navíc se čekání protahuje na celé dva týdny kvůli vysílací pauze. Co teď se životem?