Po „menší“ odmlce se opět vracím na scénu a se mnou i příběh Outlanderu. A jelikož je pokračování seriálu stále ještě více než v nedohlednu, pojďte si zkrátit dlouhou chvíli opakováním prvopočátků Claiřina výletu do 18. století.
Tvrz Leoch byla romantická zřícenina asi třicet mil od Bargrennanu. Ale mnohem romantičtější byla teď s vepři pobíhajícími po dvoře a pronikavým zápachem splašků.
Jak už sám název napovídá, seznámíme se s hradem Leoch a jeho obyvateli. Znovu nás uvítají prostřihy z minulosti, které provází epizodu a jsou příjemným zpestřením. A tak místo opuštěné, romanticky vyhlížející ruiny poznáváme plně zalidněný a rozhodně už ne tak romantický, blátem a nemytými muži obývaný hrad, jehož vládce záhy poznáváme. Ne, není to zeman, ale paní Fitzová, která při pohledu na Claiřino „oblečení“ málem utíká pro svěcenou vodu a faráře.
Jenže to by nebyla Claire, aby se v první řadě neprojevovala jako zdravotní sestra. I když těžko jí to můžeme vyčítat. Jen si přiznejte, kdo z vás by se nechtěl dobrovolně starat o takového pacienta, jako je Jamie?
Jamie nastupuje na scénu nenápadně, jako by nikdy v budoucnu neměl být důležitý a přesto jsou to právě maličkosti, které ho předurčují k významnějším zítřkům. Stará se, aby byla v teple a bezpečí, podvoluje se jejím rozkazům ohledně léčení. Od začátku je spojují společně prožité vypjaté situace – když mu zachránila život, když jí dovolí podívat se na svá záda, jež neukázal ani muži, který ho zná od malička, a podělí se s ní o své nejhorší vzpomínky. A ještě při tom stíhá dělat vtipy o kuřatech. Smrtící kombinace.
Zmocnil se mě zvláštní pocit důvěrnosti s tím mladým Skotem a myslela jsem si, že za to může ten strašný příběh, který mi vyprávěl a naše společná cesta trvající celou noc.
Claire tedy trápí spíš odloučení od Franka a bezútěšná pozice vězně (jak na hradu Leoch, tak v korzetu) než to, jestli zamotala hlavu jednomu nejproblémovějších Skotů té doby, a tak úplně opomíjí zjevné projevy náklonnosti (prostě to s ní ani nehne) a koncentruje se na pro ni důležitější problémy jako třeba, jak přežít další den v jiném století a asi pěti vrstvách sukní, na jejichž správné oblečení aby člověk studoval vysokou školu, ke všemu ještě připočítejte absenci teplé vody a obstojné vysvětlující historky. Tu by jí mimochodem dle mého názoru neuvěřili ani malí Skotíci v mateřské školce (kdyby do nějaké chodili), ať se Claire ohání Frankovým armádním výcvikem sebevíc.
Nebyl bych v čele tak velkého klanu už dvacet let, kdybych spolkl každou historku, kterou slyším.
To už se ale dostáváme i ke Columovi MacKenziemu, na němž mě okamžitě upoutal jeho vzhled, a teď nemám na mysli pokřivené nohy. V knize popisovaný jako tmavovlasý muž v nejlepších letech, kterého nemoc zbavila pohyblivosti a zčásti energičnosti, se nám v seriálu představuje jako prošedivělý muž unavený životem. A ačkoliv mu nemůžu upřít charisma a inteligenci, která z něj vyzařuje, přece jen jsem se s jeho postavou ani po všech osmi dílech plně nesžila.
V průběhu Claiřina vysvětlování mi tak myšlenky přeskakovaly mezi dvěma palčivými otázkami – proč se chová nesmyslně povýšeně až arogantně, i když k tomu nemá důvod a ve vyjednávání jí to lepší pozici asi těžko zajistí, a proč si to Colum nechá líbit a nevyrazí s ní dveře? Jako zeman a muž v té době na to zcela jistě měl plné právo a nikdo by neřekl ani popel.
Avšak k ničemu takovému nedojde, takže Claire jde rozdýchat svou porážku do nádherné skotské krajiny. Jen by do toho nemusela pořád mluvit ve snaze o hluboké myšlenky a metafory zahrnující cizí planety, to k ní zrovna dvakrát nesedí.
První večeře pro Claire taky nedopadne zrovna na výbornou. Pozdní příchod, na ženu nadměrná konzumace vína a korunu tomu nasadilo faux pas s Columovým synem. Já být na jejím místě, začnu zvažovat návštěvy učitele etikety. Aspoň jsme získali informaci o tom, kde se nachází Jamie.
A tak když Claire ráno uvidí na snídani nevábnou ovesnou kaši, bere raději nohy na ramena a vyráží do stájí s obědem a obvazy a nejde se nevšimnout, jak je Jamie rád, že ji (a oběd) vidí.
„Vy máte ale apetit,“ poznamenala jsem se smíchem. „Myslím, že byste snědl i trávu, kdyby nebylo nic jiného.“ „Jo,“ odpověděl vážně. „Nechutná špatně, ale moc se jí nenasytíš.“
Znovu ji zasvěcuje do svého života a s neuvěřitelnou lehkostí vypráví o hladu a strádání, jako by to byl příběh z knížky a jeho se to vůbec netýkalo. Svěřuje se jí, jako by se znali roky a ne sotva dva dny. Důvěra a upřímnost je provází od první chvíle a právě díky těmto dvěma vlastnostem je jejich přátelství naprosto přirozené.
Idylku překazí Alec a Claire se chtě nechtě musí vrátit na hrad i se svým novým hlídacím psem. Postřehli jste mezitím, že na převaz ramene, což byl vlastně primární důvod její návštěvy, ani nedošlo?
„Říkají, že jsem čarodějnice,“ řekla a vykulila své nádherné oči v předstíraném údivu. Pak se ušklíbla. „Ale můj manžel je daňový zmocněnec pro zdejší oblast, tak to neříkají příliš hlasitě.“
A zničehonic, stejně nečekaně, jako se Claire praští do hlavy, na nás vybafne Geillis. Ironická, vtipná, zrzavá a inteligentní žena charakterově ne nepodobná Claire samotné. V knížce se s ní setkáváme o hodně později, v seriálu ji naprosto skvělým a neotřelým způsobem ztvárnila holandská herečka Lotte Verbeek, které jsme si mohli všimnout už v seriálu The Borgias.
To nejlepší na závěr. Claire zavítá na poradu ve velké síni, kde se projednávají samé důležité věci, jako třeba kdo komu ukradl krávu, vidličku u oběda nebo ženu. A taky se tu trestají neposlušné holky za to, že se tahají, s kým nemají. I když v případě Laoghaire (správná výslovnost je „Líry“]) by bylo potrestání na místě až v příštích dílech, podle mě by jí menší připomínka správných mravů preventivně neuškodila.
Jamie je nicméně jiného názoru a jako správný pohádkový princ na bílém koni (čtěte uprchlík, obviněný zločinec a navíc bez koně) přispěchá a nastaví vlastní kůži, potažmo čelist nemilosrdným ranám. A co si mezitím myslí Claire?
Byla jsem bez sebe úzkostí, aby některá z ran nezasáhla zraněné rameno. Moje práce by takovým zacházením přišla úplně vniveč.
Ano, kdyby se Jamie náhodou ptal, tak umírá starostí o něj. Aspoň má opět záminku se vysvlékat, to se vždycky hodí, samozřejmě z čistě zdravotních důvodů. Jenže ouha, Claire mu celá natěšená sdělí, že si musí najít jinou ošetřovatelku, protože ona odjíždí a už se nevrátí, takže tady máš Laoghaire a adios.
Naštěstí naše duo Pat a Mat (Colum a Dougal) nikdy nezklame a zasahuje v pravou chvíli, když Claire s elegancí skotských šlechticů najímají jako léčitelku. Člověk by jim nejradši poslal děkovný dopis. Výsledek je tedy jasný, Claire zůstává na Leochu, s novým zaměstnáním a bez zjevných nadějných vyhlídek.
Epizoda jako taková opět poodhalila něco z běžného života a poskytla nám náhled do všech koutů hradu Leoch. Tvůrci se stále pevně drží knižní předlohy, malé změny nám servírují s nejvyšší opatrností a vyprávění si tak udržuje svůj poměrně vysoký standard. Claire a její někdy arogantní manýry mi ale výsledný dojem trochu pokazily, proto bych tento díl ohodnotila 90 %.
Souhlasíte s mým hodnocením? Napadají vás vtipné postřehy? Podělte se o ně v diskuzi!
skvělý, zase jsem se pobavila nad tvými postřehy, těžko bych vymyslela vtipnější. :) abych řekla pravdu, mě Colum hned při prvním objevení v seriálu hodně zaujal. a právě tím svým zjevem. vyzařuje z něj přesně ta drsnost, co z Dougala, ale Dougal jasně vypadá jako takový ten ranař, co neumí ani do pěti napočítat a Colum je naopak ten rozvážnější a inteligentnější. prostě správný vůdce klanu. do role mi určitě pasuje. :)
Výborne napísané :) A tvoja definícia „princa na bielom koni“ by mala byť uvádzaná v každom poriadnom slovníku hneď vedľa klasickej definície :)