Margaret Campbellová je sestra reverenda Archibalda Campbella. Byla těžce traumatizována událostmi, ke kterým došlo během jakobitského povstání v roce 1745, a nikdy se duševně nevzpamatovala. Často se u ní střídaly projevy mezi normálním stavem mysli, katatonickým stavem a neustálým křikem.
Margaretina rodina podporovala anglickou vládu během Jakobitského povstání v roce 1745, ale Margaret nikoliv. Zamilovala se do Ewana Camerona, jakobitského vojáka, a řekla mu informace o anglických jednotkách, které získala z rozhovorů od své rodiny a z dopisů od svého bratra Archibalda, který bojoval coby voják na straně angličanů. Po bitvě u Falkirk Muir se k Margaret donesou zvěsti, že armáda Horalů čelí porážce. V březnu uprostřed noci uprchla a vydala se na sever, aby se setkala s Ewanem.
Den po bitvě u Cullodenu byla Margaret nucena se obrátit a padla do rukou skupiny anglických vojáků, kteří ji znásilnili a nechali ležet v příkopu mrtvou. Našla ji rodina dráteníků, kteří ji vzali s sebou, ale byla tak traumatizována svým utrpením, že nepromluvila. Margaretin bratr Archibald na ni jednoho dne náhodou narazil, když se vracel se svým plukem do Edinburghu a šok z jejich setkání způsobil, že Margaret znovu získala hlas. Nikdy se však zcela nevzpamatovala a nadále trpěla záchvaty. Archibald vrátil Margaret domů, kde zjistili, že jejich otec zemřel na chřipku. Jejich matka zemřela brzy poté, a tak Margaret nadále žila v péči svého bratra.