Proč druhé řadě Penny Dreadful dochází dech?

Proč druhé řadě Penny Dreadful dochází dech?

3.6.2015 16:35


Máte dechberoucí výpravu, kulisy nerozeznatelné od pravých scenérií, výbornou práci s kamerou i hollywoodské herce a scenáristy. Může se vůbec něco pokazit? Bohužel ano. U druhé řady Penny Dreadful začíná vítězit forma nad obsahem.


V neděli udělala druhá série Penny Dreadful pomyslnou čáru za první polovinou nového příběhu. Pátým dílem jsem se dostali doprostřed desetidílné série a dalších pět nás ještě čeká. Jenže vůbec nevíme, jestli se na ně těšit.

Jakoby se v hlavě Johna Logana, tvůrce a scenáristy seriálu, stalo něco nepochopitelného. Jakoby i on oddělil druhou řadu od první a naprosto zapomněl, co jeho seriál kdysi hnalo kupředu. Hutný, pomalý a temný příběh s úzce semknutými postavami s propletenými osudy. Více či méně náhodná skupina jedinců bojující proti jednomu zlu. Zlu, které nakonec neporazili tak, jak si přáli, ale zůstali jednotni.

(Vanessa si nepamatuje, že se s Lily/Bronou už dříve potkala? FOTO: Showtime)

Oproti tomu druhá řada seriálu najednou působí jako z docela jiného světa. Soudržnost postav se rozklížila a každá dostala až nesmyslnou dávku vlastního prostoru, mnohdy zcela nevyváženého. Zatímco Dorian Gray dostává šanci hrát ping-pong, procházet se kolem kolotočů, posedávat v kavárnách a pronášet tajuplné větičky s vyzněním „každý máme své tajemství“, Ethan Chandler musí svůj mnohem zajímavější příběh stihnout odvyprávět během pěti minut povídaní u krbu. Proč?

Je zcela zřejmé, že seriál má od začátku jednu hlavní dějovou linii, a tou je příběh Vanessy Ives, která všechny hrdiny přivedla dohromady. Víme o ní víc, než o ostatních a celý děj je odvislý pouze na tom, co se jí zrovna přihodí. Což samozřejmě není na škodu. Jenže tahle páteř seriálu se roztříštila do osobních osudů každého zvlášť a všechny obratle bohužel dopadly až příliš daleko, aby je někdo stihl rychle posbírat a zase spojit.

V první řadě sledujeme hned několik epizod, ve kterých jednotlivé postavy tráví čas s Vanessou doma, aby ji uchránili před hrozbou posednutí ďáblem. A i když všichni v druhé řadě zjistí, že proti nim bojují ještě větší a mocnější stvoření, najednou se ostatní přestávají o Vanessu zajímat a pomáhají jí, jen když jde opravdu do tuhého, jakoby jim na ní už skoro nezáleželo.

(Nejlepší epizoda druhé řady je bezpochyby ta třetí. FOTO: Showtime)

„Jdou po mně čarodějnice, mají voodoo panenky, ubližují mi na dálku, útočí na náš dům, klidně vás všechny zabijí, nemůžu kvůli nim spát a nikdy jsem nebyla takhle zoufalá,“ mohla by shrnout Vanessa svou aktuální situaci. „Tak to abych šel na rande s Evelyn Poole,“ odpověděl by jí sir Malcolm, který o Vanesse tvrdí, že je jako jeho dcera. „Super, tak já skočím s doktorem Frankensteinem koupit šaty pro jeho vymyšlenou sestřenici a pak si s nimi ještě zajdu na čaj,“ přitakává Vanessa. Je to za vlasy přitažené, to nepopírám. Jenže přesně tak to na mě působí. Všichni se chovají nelogicky.

Přitom je zcela zřejmé, že všechny tyhle scény (nakupování šatů, čajové dýchánky, návštěvy žebráků, ping-pong a další) mají jen jediný účel: Ohromit diváka svou opulentností, propracovaností, svou výjimečně dobrou výpravou a precizním dotažením každého detailu a rysu dané doby. Je to snad proto, že John Logan už neví, co do seriálu dát, aby rychle nevyčerpal děj deseti dílů, což je o dva víc, než musel napsat v předchozí sérii?

Nakonec je to totiž jenom výprava, hudba a jednoduše celé technické zpracování seriálu, kterým vyniká nad ostatními. I herci jsou skvělí, protože své role zvládají dobře a přirozeně. Jenže příběh pokulhává na jedné noze a forma vítězí nad obsahem. Nejlepší epizoda druhé řady zatím byla třetí, která se odehrávala v minulosti a tvůrci nás ušetřili výplňových scén, ale od začátku do konce díl nabili směroplatným příběhem. Všechny ostatní díly jsou zatím stejně ploché a v ničem než v provedení nevynikají.

(Ethan Chandler je už jediná postava, která má divákovi co nabídnout. FOTO: Showtime)

Postavy jako Dorian Gray, sir Malcolm a Viktor Frankenstein žijí úplně v jiném světě. Mezi dvěma světy jakž takž stíhá přebíhat Vanessa a jakkoliv je Eva Green v každé hercké poloze dobrá, chování její postavy nedává moc smysl. A na opačném konci stojí sám Ethan Chandler – poslední zajímavá postava celé druhé řady.

Chandler vypráví, jak vraždil indiány a utekl od své rodiny, která ho teď zoufale hledá. Následně zjistíme, že si nejspíš změnil jméno a kvůli jeho vraždám ho teď hledá i policie. A i přestože tento zajímavý příběh dostává méně prostoru než ostatní, Logan ho zvládá využít do poslední vteřiny, což se mu u jiných skoro vůbec nedaří.

Penny Dreadful se bohužel stává seriál, který je zahleděný sám do sebe. Tvůrce Logan ve snaze představit řemeslně špičkové dílo zapomíná na diváka a na děj, který nejspíš bezchybně funguje jen v jeho hlavě. Epizody si jakoby nechává točit jen pro sebe a vlastní uspokojení.

Jakýkoliv šperk se může blyštit, když ho pořádně naleštíte. Jenže když se na něj podíváte zblízka, poznáte, že místo diamantu obdivujete jen vybroušené sklo. Platí to i v televizi. Doufejme, že další díly budou lepší.


Jít na Penny Dreadful | Jít na Edna


Chceš taky něco napsat? Registruj se nebo se přihlaš!