Jak dopadlo očekávané pokračování crossoverů dvou vesmírných legend? Nabízíme podrobnou vlastní recenzi a také odkazy na další hodnocení. V obou případech to nejsou moc vysoká čísla.
Filmový crossover dvou vesmírných legend, Vetřelce a Predátora, sice před třemi lety oprávněně naštval věrné fanoušky obou krvelačných sólistů, ale měl dostatečně velký úspěch, aby se producentům vyplatilo vytvořit pokračování. To začíná přesně v okamžiku, kdy skončil první díl – na palubě lodi predátorů je zrozen kříženec obou ras – predalien – vesmírná loď následně havaruje uprostřed Skalistých hor. Zatímco v nedalekém městečku začínají mít postupně vybraní lidé ošklivé díry na hrudi, z planety predátorů vyráží osamělý lovec, aby se postavil novému nepříteli.
Režii druhého dílu převzali od nenáviděného Paula Andersona bratři Straussové, trikaři z prvního dílu. Dělají čest své původní profesi – ať už predátor, vetřelci nebo jejich kříženec jsou bezchybně vytvořeni, digitálních efektů je tu minimum a jejich vzájemné souboje nepostrádají vynalézavou choreografii. Straussové se také projeví také jako kvalitní znalci obou filmových sérií, takže tu lze nalézt mnoho povědomých záběrů nebo situací citujících starší předchůdce. Samotnou mytologii AVP2 příliš nerozvíjí, kromě křížence přicházejí pouze s kratičkým záběrem na planetu predátorů a závěrečným pomrknutím pro znalce v podobě společnosti vedenou jistou paní Yutani.
Tím ale výčet jejich vydařených akcí končí. Jednoduchý scénář nenabízí prakticky žádné překvapení – lidští hrdinové jsou od začátku odsouzeni na spodek potravinového řetězce a v jejich lehce nastíněných profilech pozná i neznalce ty vyvolené, kteří masakr přežijí. Šestaosmdesát minut čistého filmového času utíká jak o závod, není čas na prostoje a první kyselinou prožrané obličeje uvidíme už v prvních pěti minutách filmu. Ano, krvavost je tentokrát nastavena na mnohem silnější stupeň než v prvním dílu, ovšem laxní režie nedokáže i z těch nejbrutálnějších záběrů vymáčknout potřebné emoce. Hlavy padají ve velkém stylu, městečko uprostřed hor je brzy zamořeno vetřelci, ale napětí se stále nedostavuje. Nedávný horor 30 dní dlouhá noc s prakticky totožnou zápletkou ukázal, že i s hodně ohraným námětem lze zažít pěkně strašidelné chvilky, ale bratři Straussové jsou bohužel jako režiséři jen průměrní a zážitek z celého filmu vyprchá rychleji než dojedete domů.
Otázkou tedy je, kterým směrem se má nyní budoucnost Vetřelců a Predátorů ubírat. Pokud bude chtít studio pokračovat v crossoverech, mělo by se příště porozhlédnout po talentovanějším tvůrci schopného nabídnout více novinek a ne jen stereotypní strojek na maso. Pomohlo by také, kdyby se nová charismatická lidská postava, která by vytvořila sympatie a mohla se stát legendou jako byl Arnold Schwarzenegger nebo Sigourney Weaver. V tom případě už ale stojí za to přemýšlet, zda by nestálo pokračovat v obou sériích odděleně a vrátit se k osvědčené napínavé atmosféře Predátorů a prvních dvou Vetřelců. Laťka nastavená těmito filmu se sice bude hodně těžko překonávat, ale hlad fanoušků je třeba příště uspokojit něčím jiným než jednohubkami jako je AVP2.
Hodnoceni: 50%
Další hodnocení: