David Boreanaz figuruje u SEAL Teamu nejen jako herec a producent, ale občasně usedne do režisérského křesla, aby seriál okořenil svou speciální vizí. V nedávném rozhovoru se rozpovídal, jaké komplikace způsobuje kombinace hraní a režírování.
Boreanaz režíroval osmou epizodu páté série, v níž Jasonova chyba zapříčinila kolaps budovy, která se sesypala na jeho členy týmu. Většina chlapů z jednotky vyvázla s mírnými zraněními, otřesy mozku, pohmožděninami a zlomeninami. Štěstí však nepřálo Trentovi, kterého výbuch auta upoutal na lůžko a jemuž doktoři museli navodit umělý spánek, aby tím snížili nitrolební tlak vyvolaný vzniklým otokem mozku. Zatímco je celý tým uvězněn ve vojenské nemocnici kvůli pozorování, s Clayem se snažíme poskládat různé střípky toho, co k této nešťastné události vedlo, jak by se jí dalo předejít a zdali za to celé nese vinu nepřítel, nebo někdo z jednotky. Představitel jedničky nám nabídnul speciální nahlédnutí do zákulisí osmé epizody, která je jeho hereckému i režisérskému srdci ze všech dílu nejbližší.
Jakým způsobem jste k epizodě přistupoval?
Přišlo mi důležité, aby epizoda byla poskládaná ze všech pohledů každého charakteru, kterého se mise týkala, a proto jsme zaměřili kameru na všechny jednotlivě, jak to bylo pro vývoj příběhu potřebné. Potom se přesouváme ke Clayovi, kterého ztvárňuje Max Thieriot, a ten si díky tomu dá dvě a dvě dohromady a zjistí, že Jason Hayes je ve skutečnosti zodpovědný za kolaps celé budovy. Proto bylo stylisticky důležité, abychom všechno měli zabrané z pohledů všech postav.
David Boreanaz si na své režisérské konto připisuje už pátou epizodu. Foto: Paramount+
Jak se vám podařilo zkombinovat hraní s režírováním?
Dělám si vždycky spoustu cvičení. Udělat si předem přípravu je snad to nejdůležitější, abyste zvládli takový úkol. Takže režisér David Boreanaz koriguje herce Davida Boreanaze, který má za úkol co nejlépe zahrát Jasona Hayese. Na tohle se vždycky předtím připravuji a tvrdě na tom pracujeme s mou učitelkou Ivanou Chubbuck, které jsem za tohle velmi vděčný. Pracujeme spolu více než dvacet let. Pomáhá mi uvědomit si, co musí být vidět, co je pro postavu důležité.
Taky si připravuji předem všechno nanečisto. Ze začátku se věnuji přípravě a průběhu natáčení, které si rozvrhuji, a potom se snažím vyřešit hraní. Nakonec se to všechno spojí dohromady, jako když si dva řeknou ano. Prostě to jde samo, ale musím si být během příprav jistý, abych některých rozhodnutí nelitoval.
Co se vám jevilo jako nejtěžší při natáčení osmé epizody?
Jelikož jsme epizodu zabírali z pohledu všech postav, bylo náročné to všechno udržet v rovině, aby se nic nerozházelo. Jak běžel příběh, každá postava musela odvyprávět to své a na každého byla v tu dobu připoutaná kamera. To mi přišlo poměrně komplikované.
Největší sranda byl závod na invaliďácích, to bylo ke konci taky náročné provést. Během natáčení jsme nestíhali. Natáčeli jsme sedm dní, vždy deset hodin, což je dost málo. Hodně jsme museli spolupracovat s bezpečnostním týmem kvůli těm vozíčkům. Museli jsme do nich zabudovat malé motory na skateboard, abychom měli nějakou rychlost.
Všechno to hodnotím pozitivně. Byla to pro mě skvělá zkušenost, především ta režisérská kvůli tomuto netradičnímu pojetí epizody. Chtěl bych poděkovat všem, hercům a ostatním za veškerou pomoc a za úsilí, které do toho každý vložil.
