Rozhovor s Amy Adams a Patriciou Clarkson

Ústředním vztahem v Ostrých předmětech je vztah matky s dcerou. Ty v seriálu představují herečky Patricia Clarkson a Amy Adams, které v rozhovoru pro GMA hovořily o dětství, rodinných vztazích a chmurných rolích.

Amy Adams

Co pro ni znamená návrat domů:

Přijde mi – aspoň z mého chování a na mých přátelích a známých – že návrat domů obvykle nastolí drama, které vás přinutilo odejít. Takže někdy vpadnete do rolí, které jste si jako dítě osvojili, ať už zdravých nebo nezdravých, a je těžké se z tohoto zaběhnutého vzorce vymanit, obzvlášť když je dysfunkční. Lehce vás to vtáhne zpátky.

Proč vytváří vztah matky s dcerou dobré drama:

Rozhodně je vidět, že mají jedna na druhou alergii. Je to drama, se kterým se lidi snadno identifikují, protože rodinné vztahy nás ovlivňují celý život. Někdo mi řekl: „Tolik jsem se bála, že nebudu dokonalý rodič.“ No, kdybys byla dokonalý rodič, tak bude tvoje dcera chodit na terapie, protože nikdy tvé dokonalosti nedosáhne. Tak to pusť z hlavy. To platí obzvlášť ve vztahu matky s dcerou, protože rodič stejného pohlaví má vždy na svého potomka zajímavý vliv.

Jak její ocenění a nominace ovlivňují volbu rolí:

Já jsem typ člověka, který na sebe vyvíjí velký tlak. Vždycky mám pocit, že jsem zodpovědná vytřískat ze sebe co nejvíc. Ráda bych řekla, že všechna ta ocenění mi zvyšují sebevědomí, ale jistým způsobem vytvářejí tlak, který mě nutí zkusit něco nového nebo jiného.

Čím jsem starší, tak se snažím tolik to neřešit a užívat si svou práci bez toho presu. Ale bez nominací bych dnes nebyla tam, kde jsem.

O roli, kterou by chtěla hrát:

Takovou pořád hledám. Vždycky si myslím, že je to ta následující. Nyní se připravuju na práci s Joe Wrightem na filmu Žena v okně. Na tu se moc těším. Jako další bych chtěla pracovat na komedii nebo muzikálu. Chtělo by to něco na odlehčení. Rozhodně mám ráda psychologické studie postav, ale můžou být i v něčem veselejším.

Jak se vypořádává s těžkými rolemi, když přijde domů: 

Když mám čas, přijdu domů a udělám večeři nebo domácí úkoly – prostě něco normálního, co mě vrátí do vlastní kůže. Noční můry nemám – možná proto, že jsem viděla tolik dílů Práva a pořádku, že už jsem vůči všem příběhům o zločinu imunní. Spíš špatně spím, a když se probudím, mám návaly paniky, která ale není moje, souvisí s mou postavou.

Jaký měla v dětství vztah s rodiči:

S rodiči jsem neměla vyloženě konflikty. Měla jsem nepořádek v pokoji. Máma se mě snažila vymanit z komfortní zóny a já se často bála. Pamatuju si, jak jsme jednou lezly po skále a já začala vyšilovat. Nenechala mě slézt dolů. Říkala: ‚Ne, je tu jediná cesta a ta vede nahoru.‘ Ale nebyla jsem problémové dítě.

Jak tráví čas s osmiletou dcerou Avianou Olea Le Gallo: 

Ráda s ní chodím ven. Nevím proč, ale mám averzi k hraní si s panenkami, takže sázíme květiny, chodíme na túry, do parku nebo do muzea. Snažím se zapojovat. Chodíme spolu na balet. Vrátila jsem se k němu před sedmi nebo osmi měsíci. Ale nepřeháním to, protože jsem každou chvíli zraněná.

Patricia Clarkson

Jaké to bylo vyrůstat s matkou političkou, Jackie Clarksonovou: 

Moje matka je pravá rovnostářka. Miluje New Orleans. Během Katriny jej nikdy neopustila. Jako jediná politička nikdy neodjela. Byla členkou městské rady a pak se se na několik let stala její předsedkyní. Přestála dva starosty, jeden je ve vězení, ale má ho ráda. Měla ráda Raye Nagina, než se věci zvrtly. Také má ráda našeho současného starostu, Mitche Laudrieu, který je celkem ohromný.

Předtím prodávala domy, aby si mohla dovolit zaplatit univerzitní školné pro pět lidí. Svoji mámu zbožňuju, ačkoli mě občas přivádí k šílenství.

Předala mi zájem o službu veřejnosti a vysvětlila mi, jak je důležité veřejné vzdělávání a umět oplácet. Máma pracovala sedm dní v týdnu, šestnáct hodin denně. Bude jí 83 let. Díkybohu je pořád s námi.

Jak si udržuje radost ze života, ačkoli ztvárňuje brutální postavy: 

To je ta Francouzka ve mně. Zvláštním způsobem mi skutečnost, že jsem měla docela dobré, spořádané a láskyplné dětství, umožňuje ponořit se do temnějších vod, protože i mně to připadá tak hrůzostrašné. Mám velmi živou představivost a už od dětství mám silně emocionální život. Jediným východiskem pro mě bylo hraní. Sestry mi říkaly „Banshee“.

Jaké to bylo vyrůstat se čtyřmi sestrami:

Myslím, že bratry bych nechtěla, své sestry zbožňuju. Mám čtyři starší sestry. Jsou to pozoruhodné ženy. Moje matka vychovala pět silných žen. Tři prostřední mají děti. Své neteře a synovce mám ráda nadevše. A ženskou domácnost jsem měla ráda. Táta je díkybohu pořád s námi. Žil v domě se šesti ženami a myslím, že červeného vína byl nedostatek. Díky tomu, že jsem vyrůstala v domě poháněném estrogenem, jsem nikdy nepochybovala o své ženské síle a schopnosti. Nepamatuju si, že bych se někdy zamyslela, jestli dokážu tohle nebo tamto a jestli bych do toho měla jít. Nikdy jako malá holka. Věděla jsem, že můžu být, čím budu chtít.

Viděla jsem to na sestrách, když odešly na školu. Jedna je právnička. Moje starší sestra je epidemioložka. Jedna je učitelka. Všechny něco dokázaly. Jsme každá jiná, ale máme se rády. Nejlepší je na nich to, že mi žádná nezávidí můj život, slávu, a teď peníze. Jsou to moje největší fanynky.

Zdroj: GMA Network