#16 NotMe11: Nejlíp od začátku, od jejich seznámení ve Studii v šarlatové. Samozřejmě se to dá číst i na přeskáčku, vyjma Posledního případu a Prázdného domu tam není významová návaznost, ale já bych napoprvé dodržela pořadí, jak to bylo psané.
#13 alexis: Žádali ho a on jim vyhověl, ale na truc to nemělo s jeho výkladem smrti nic společného – svým způsobem spokojenost na obou stranách. Takhle myslím, že jsem to někde četla :)
#12 PeS: To s Dumasem je, zajímavé:-) Holt poptávka a nabídka jsou spojené nádoby…
O tom, že Pes vyšel před znovuoživení vím, ale mám dojem, že ho ACD napsal právě proto, že ho čtenáři a nakladatelé žádali o další příběh s Holmesem. A nakonec podlehl a oživil Holmese úplně…
První prosazení fandomu v dějinách bylo asi u Alexandra Dumase st. když psal na pokračování do novin 3 mušketýry. Nechal si od redakce posílat veškerou čtenářskou korespondenci a podle ohlasu a někdy i názorů čtenářů pokračoval ve psaní.
Pes B. vyšel na pokračování ve Strandu právě v době, kdy byl SH po smrti a ještě neobživl. Jako by to byla Watsonova vzpomínka na zesnulého přítele. ACD pravděpodobně fandomu trochu podlehl a „vyměkl“ – avšak na jeho obranu je třeba říci, že Pes B. je v Kánonu zcela atypický – protože pouze v tomto případě s SH musí podřídit příběhu, ve všech ostatních povídkách/románech je příběh zcela podřízen SH-ovi.
Pes Baskervilský byl asi nejsilnější zážitek, paradoxně přesto, že stylem i dějem ze zavedeného Holmesovského schématu vybočuje. Dodnes si vzpomínám, jak jsem byla napjatá, když jsem tu knížku četla v nějakých dvanácti letech poprvé. Nedávno jsem si četla Prázdný dům, a zarazilo mě, jak působivou atmosféru ta povídka má. Při vší úctě k vlně zájmu po Reichenbach fall, ten šok čtenářů v devatenáctém století musel být nesrovnatelně větší. Sherlock Holmes je asi první případ, kdy se mocně prosadil fandom:-) A je to dobře, jnak bychom tu nejspíš Psa Baskervillského neměli.
Nejradši mám asi Psa, u ostatních mi vadí ten flashback, ani nevím proč; z povídek Charlese Augusta Milvertona, Umírajícího detektiva, Stříbrného lysáčka a kupu dalších. Kanon sem tam opráším. Někdy se dívím, jak jsou některé povídky opravdu brilantně napsané a některé místy i drsné. Za těch patnáct let, co SH čtu, mě to ještě nepřestalo bavit!
Já měl vždycky rád Spolek ryšavců (to je mi překvapení) nebo Pět pomerančových jadérek. Ale Pes baskervillský vždycky vedl. Začalo to tehdy, když děda snesl z půdy starý knížky a já si asi v devíti letech vzal všechny starý vydání Holmese, který tam měl. Studie v šarlatové a Pes jsou číslo 1, ale takový Podpis čtyř, z toho mám trauma, protože v té knížce byla fotka toho malýho kanibálka za oknem a z toho jsem nemohl spát. A flashback byl tuplem nudný. Jen o něco méně nudný je flashback z Údolí smrti. Ono celkově to Údolí je takový… zvláštní.
Psa baskervilskýho jako audio na výletech po blat… lese? A pak se divíš!
A ano, v Podpisu čtyř je ten flashback celkem funky, ale mě se líbí. Člověk se začte do novýho strhujícího western příběhu a až pak si vzpomene, že to je vlastně furt Holmes. :)
Znám všechny povídky, poprvé jsme je četla v češtině, když mi bylo kolem deseti a už mě to nikdy nepustilo. Ve dvaceti jsem si koupila ještě krásnou postarší verzi Psa Baskervilského a Muže s dýmkou s nádhernými pochmurnými ilustracemi.
Celý kánon každoročně na na konci léta provětrávám teď už v originále ale hlavně formou audio, když courám po místních lesích. Musím říct, že potemělý les dodává něktrým příběhům dost napětí.
Neoblíbenější mám asi Psa Baskervilského a Skandál v Čechách. Naopak nejméně se mi líbí Znamení čtyř. A to kvůli tomu flashbacku. Nějak mě to vždycky vytrhne z té Holmesovské atmosféry.
#16 NotMe11: Já jsem například začínala Psem Baskervillským, a pak až jsem teprve začala od začátku (Studii v šarlatové).
#16 NotMe11: Nejlíp od začátku, od jejich seznámení ve Studii v šarlatové. Samozřejmě se to dá číst i na přeskáčku, vyjma Posledního případu a Prázdného domu tam není významová návaznost, ale já bych napoprvé dodržela pořadí, jak to bylo psané.
Když jsem ještě žadný díl nečetla, ale chtěla bych, jakým bych měla začít ? :)
#17 helsl #18 DenchaOd Artura to bylo geniální i od některých co to psaly po něm ale ten seriál se my nelíbí.
#13 alexis: Žádali ho a on jim vyhověl, ale na truc to nemělo s jeho výkladem smrti nic společného – svým způsobem spokojenost na obou stranách. Takhle myslím, že jsem to někde četla :)
#12 PeS: To s Dumasem je, zajímavé:-) Holt poptávka a nabídka jsou spojené nádoby…
O tom, že Pes vyšel před znovuoživení vím, ale mám dojem, že ho ACD napsal právě proto, že ho čtenáři a nakladatelé žádali o další příběh s Holmesem. A nakonec podlehl a oživil Holmese úplně…
#14 FanTV#9 alexis: Zdravím a zkouším doplnit…
- První prosazení fandomu v dějinách bylo asi u Alexandra Dumase st. když psal na pokračování do novin 3 mušketýry. Nechal si od redakce posílat veškerou čtenářskou korespondenci a podle ohlasu a někdy i názorů čtenářů pokračoval ve psaní.
- Pes B. vyšel na pokračování ve Strandu právě v době, kdy byl SH po smrti a ještě neobživl. Jako by to byla Watsonova vzpomínka na zesnulého přítele. ACD pravděpodobně fandomu trochu podlehl a „vyměkl“ – avšak na jeho obranu je třeba říci, že Pes B. je v Kánonu zcela atypický – protože pouze v tomto případě s SH musí podřídit příběhu, ve všech ostatních povídkách/románech je příběh zcela podřízen SH-ovi.
#13 alexis#9 alexis: Chybička se vloudila, myslela jsem Poslední případ, ne Prázdný dům. Nemám psát komentáře tak pozdě v noci…
#9 alexis: Chybička se vloudila, myslela jsem Poslední případ, ne Prázdný dům. Nemám psát komentáře tak pozdě v noci…
Pes Baskervilský byl asi nejsilnější zážitek, paradoxně přesto, že stylem i dějem ze zavedeného Holmesovského schématu vybočuje. Dodnes si vzpomínám, jak jsem byla napjatá, když jsem tu knížku četla v nějakých dvanácti letech poprvé. Nedávno jsem si četla Prázdný dům, a zarazilo mě, jak působivou atmosféru ta povídka má. Při vší úctě k vlně zájmu po Reichenbach fall, ten šok čtenářů v devatenáctém století musel být nesrovnatelně větší. Sherlock Holmes je asi první případ, kdy se mocně prosadil fandom:-) A je to dobře, jnak bychom tu nejspíš Psa Baskervillského neměli.
#10 alexis #11 alexis #12 PeSNejradši mám asi Psa, u ostatních mi vadí ten flashback, ani nevím proč; z povídek Charlese Augusta Milvertona, Umírajícího detektiva, Stříbrného lysáčka a kupu dalších. Kanon sem tam opráším. Někdy se dívím, jak jsou některé povídky opravdu brilantně napsané a některé místy i drsné. Za těch patnáct let, co SH čtu, mě to ještě nepřestalo bavit!
Mně se hrozně líbí Údolí smrti a to jak úvod, tak druhá restrospektivní část knížky. Z jednotlivých povídek těžko až nemožno vybírat.
Tady se o tom určitě ví, ale kdyby náhodou ne, narazil jsem na ebooky Sherlocka Holmese, které lze zdarma stáhnout: http://www.mlp.cz/…lock-holmes/
Já měl vždycky rád Spolek ryšavců (to je mi překvapení) nebo Pět pomerančových jadérek. Ale Pes baskervillský vždycky vedl. Začalo to tehdy, když děda snesl z půdy starý knížky a já si asi v devíti letech vzal všechny starý vydání Holmese, který tam měl. Studie v šarlatové a Pes jsou číslo 1, ale takový Podpis čtyř, z toho mám trauma, protože v té knížce byla fotka toho malýho kanibálka za oknem a z toho jsem nemohl spát. A flashback byl tuplem nudný. Jen o něco méně nudný je flashback z Údolí smrti. Ono celkově to Údolí je takový… zvláštní.
Pořád lepší Pes Baskervilský, než jakákoliv povídka od Lovecrafta. Z toho už jsem vyléčená.
Já na wester nikdy nebyla, i když ten příběh flashbacku není vůbec špatný. Jen to má pro mě blbou atmosféru.
Psa baskervilskýho jako audio na výletech po blat… lese? A pak se divíš!
A ano, v Podpisu čtyř je ten flashback celkem funky, ale mě se líbí. Člověk se začte do novýho strhujícího western příběhu a až pak si vzpomene, že to je vlastně furt Holmes. :)
Znám všechny povídky, poprvé jsme je četla v češtině, když mi bylo kolem deseti a už mě to nikdy nepustilo. Ve dvaceti jsem si koupila ještě krásnou postarší verzi Psa Baskervilského a Muže s dýmkou s nádhernými pochmurnými ilustracemi.
Celý kánon každoročně na na konci léta provětrávám teď už v originále ale hlavně formou audio, když courám po místních lesích. Musím říct, že potemělý les dodává něktrým příběhům dost napětí.
Neoblíbenější mám asi Psa Baskervilského a Skandál v Čechách. Naopak nejméně se mi líbí Znamení čtyř. A to kvůli tomu flashbacku. Nějak mě to vždycky vytrhne z té Holmesovské atmosféry.
Nový fórum především pro fanoušky Doyleových románů a povídek, částečně abychom se ve vztahu k seriálu vyhnuli případným spoilerům.
Tak schválně, kdo zná celej kánon a kdo má jakej nejoblíbenější případ? :)